Hanichka komentáře u knih
Chtěla bych doporučit, autor je vtipný, má nadhled, knížka je inspirativní, plná vlastních zkušeností a studií k daným tématům.
Nevím, jestli byl úplně dobrý nápad napsat knížku z pohledu Hitlera a ještě z něj udělat kritika současného Německa (a současnosti vůbec)...každopádně to ale nebyl vtipný nápad, protože jsem se ani jednou! nezasmála...čekala jsem vážně víc, takže na hodnocení se odráží i nejspíš přemrštěné očekávání.
Z části chápu, proč má knížka tak vysoké hodnocení, čte se to rychle a má to spád, a i to, že se celý děj odehraje během cca 12 hodin přispívá k lepší čtivosti. Jenže...všechno je takový strašně na efekt, hrdinové jsou pořád bez dechu, neustále se nevěřícně dívají nebo třeští oči...v kritických situacích si nejdřív povykládají o tom, že "ty to, Roberte, vážně ještě nechápeš?? já jsem tady provedla tuhle úvahu, o které ti teď dlouze povykládám, přestože jde o život mého bratra, na kterým mi záleží tak, že to opakuju na každé druhé stránce". Kromě postav mě štval ještě příběh sám o sobě, dle mého vymyšlený jen proto, aby Brown mohl předvést kolik toho ví o symbolech, původech slov, "tajných" rituálech a vůbec (pravdivost ale nemůžu hodnotit) a aby teda napsal něco, co se odehrává v Americe. Takže si vymyslel za vlasy přitažený příběh, ve kterém neustále někdo žasne. Předchozí dvě knížky se mi dost líbily, ale tahle je prostě o dost horší - a ještě k tomu kombinuje schéma předchůdkyň (ženská po boku, honičky, problémy s policií, klaustrofobik Langdon v úzkém prostoru, finální odhalení) což teda napotřetí už úplně nežeru...
Ne, že by to byla vyloženě špatná kniha, ale má několik much, které nemůžu jen tak přejít. Jako nejdůležitější mi přijde to, že název sice slibuje 100 způsobů, ale celá knížka se týká tak deseti základních témat, která se rozebírají pořád dokola, z jiného úhlu, jinými slovy,...ale je to prostě něco, co tam autor říká už popáté. Je to samozřejmě fajn v tom, že to má člověk pořád na mysli + to podstatně zkracuje kapitoly, takže se motivačním tipem prokoušete do pěti minut, ale přesto mi to přijde trošku nefér. Další věc, díky které mi kniha trochu vadila, je obsese citáty - každá kapitolka musí začínat citátem, který je někdy relevantní jen s velkou fantazií. A taky mě trochu zklamalo, že těmi ostatními v nadpisu se myslí pouze podřízení. Takže ne úplně všichni ostatní v životě...některé rady se sice dají aplikovat šířeji, většina z nich se ale týká pracovního života. A ještě jedna věc - často se uvádí příklady komunikace autorů s jejich klienty, ale přijde mi, že to mají v naprosté většině případů směšně snadné a že klienta, který byl dost zatvrzelý, přesvědčí v jedné následující, obyčejné větě, které by se dalo pořád dobře oponovat.
Nemá obecně moc ráda, když na mě knížka řve "lituje je, lituje je, maj to strašně těžký", zvlášť, když se k tomu litování nějak nemůžu přesvědčit. K postavám nejde vytvořit žádný (pozitivní) vztah a při čtení jsem měla neustále pocit, že autorka tím strašně chce předat nějaké poselství o tom, jak se svět hnusný, ale (v mém případě) se jí to vůbec nepovedlo.
Po přečtení jsem knížku ohodnotila tak na 2,5* - je pravda, že byla od půlky dost napínavá, ale zase na druhou stranu množství jmen bylo matoucí, naznačovaná tajemství trochu otravná, protože bylo jasné, že by autorka klidně mohla prozradit víc a celé to bylo trošku umělé...ale jak čtu knížky dál, musím uznat, že jako úvod do série je to dobrý, další knížky můžou stavět na tom, co se v první rozehrálo, počet postav je fajn, protože se toho s nima může dost stát...beztak to ale není tak zajímavé (hlavně atmosférou) jako další díly, takže hvězdičky jenom 3.
Moc ráda bych dala pět, je to velmi vtipná knížka, humor autora mi přijde strašně blízký, ale i když je to knížka krátká, tak mi přijde, že v posledních kapitolách trošku ztrácí dech a nemá už tu jiskru, kterou měla na začátku.
Ne, že by knížka nebyla celkem vtipná a ohledně Švédska poučná, ale nedovedu si představit, že bych měla důvod číst ji znovu...je to spíš jednoduchá jednohubka, postavy jsou taky popsané docela povrchně, a neustálé omílání slova Bullerbyn leze za chvíli na nervy. Chválím ale obálku :)
Nemůžu dát nic jiného, než 5*, protože tahle knha má všechno - je historicky přesná, příběhy jsou napsány strašně čtivě, nevěnuje se jenom králům a slavným bitvám, ale i "obyčejnějším" událostem a jako bonus obsahuje spoustu tipů na další četbu nebo dokonce na místa, kam by se člověk mohl chtít podívat.
Za mě je to typická oddechovka, ještě než člověk začně číst, je jasné, jak to dopadne (dobře :)). Sice ten příběh není vyloženě sluníčkový a jsou tam někdy dost drsná témata, ale to nic nemění na tom, že hrdinka je líčena jako strašná sympaťačka, že má kolem sebe lidi, kteří jí vždy pomůžou a že pro muže není vyloženě neatraktivní. Typicky :) Čekala jsem to (a četla kvůli tomu), tak mi to nevadilo, ale musím dát jenom tři hvězdičky, protože mě štvala třeba ta vševědoucnost maminky, ale hlavně hlavní hrdinka nebyla moc realistická (ani vtipná), takže jsem jí nemohla začít pořádně fandit. Ale myslím, že tahle knížka se bude lidem, kteří mají tenhle žánr v oblibě, líbit - přečtení bych doporučila.
Nevím, co si mám pořádně myslet. Ty myšlenky jsou mi na jednu stranu docela dost vzdálené (že máme ctít rodiče, i když byli hnusní, že se osudy opakují,...je to takové moc magické). Na druhou stranu, myšlenka, že člověk nalezne štěstí v každodennosti se mi zdá pravdivá a užitečná.
Není to ale nic, co by mě nějak osvítilo, inspirovalo,...zdálo se mi to hodně vzdálené, a jak už jsem řekla, moc magické. Člověk, který je takovým věcem nakolněn, se ale určitě obohatí.
První část se mi líbila velmi, bylo to zajímavé, některé úvahy sice byly postavené na tom, že "tohle není dost primitivní, takže to nebude pravda", což mi nepřišlo jako vyloženě přesvědčující argument, ale jinak musím ocenit.
Druhá část o vtipu byla mnohem nudnější, strašně špatně se mi četla a nechápala jsem, proč musí být vtip tak rozebírán, byla tomu odebrána všechna zábavnost. Vzhledem k tomu, že se mi na tuhle část strašně špatně soustředilo, jí považuju spíš za nepřečtenou :)
Celkově proto musím dát hvězdičky tři.
Musím říct, že je to neuvěřitelně zajímavé, inspirativní a čtivé. Víc by se mi líbilo, kdyby se jednalo jen o popis jednotlivých případů a technik, Haley to pro mě docela zjednodušoval v tom smyslu, že hledal nějaké obecnější postupy, což nebylo moc třeba.
Ale rozhodně doporučuji k přečtení, Erickson v té knížce dělá hotové zázraky. Tuším, že jenom dvě kazuistiky neskončí happy endem, takže dávka optimismu zaručena :)
Je pravda, že jsem váhala mezi 3* a 4*. A pořád se nemůžu pořádně rozhodnout. Začátek mě moc nebavil, spousta krátkých kapitol se spoustou jmen a naznačených problemů, ale nic, co by mě nutilo číst dál. Když se pak JKR začala věnovat jednotlivým postavám a událostem podrobněji, bavilo mě to mnohem víc.
Konec mi přišel zvláštní, ale když o tom tak přemýšlím, nevím, jaký jiný by mi vyhovoval víc.
Taky se tam toho moc nevyřešilo, příběhy se neuzavřely, ale to je to, co se mi na tom líbilo, takhle to dělá dojem, že to skoro ani není kniha, ale záznam reálných událostí :)
Je to jiné, než HP, je to krutější, nebojí se to snad žádných slov, ale podobně reálně to vykresluje postavy. Asi to v dohledných letech znova číst nebudu, ale určitě to není špatná kniha.
Na můj vkus to bylo lidové až příliš, humor autorů mi moc nesedl (ale to neznamená, že to bude tak připadat všem) a taky mi docela vadil přístup k některým klientům, byl takový nadřazený a srážel je.
Ale musím knize přiznat, že i když mě se nelíbila, tak obsahuje spoustu praktických rad (a minimum teorie) a hlavní myšlenka "myslete hodně na sebe" je strašně důležitá, takže bych od jejího vyzkoušení lidi, starající se o své staré rodiče, neodrazovala.
Některé příspěvky v knize byly zajímavé a člověku něco daly, přinutily ho se zamyslet, ale většina je pouze taková vata, která se snaží hledat v HP něco, co tam autorka dávat nezamýšlela. Jeden z autorů (David Baggett) ve své eseji (která se mi líbila) říká, že by jsme neměli z knihy (obecně) vytahovat jednotlivé prvky a připisovat jim význam, jaký jim samotný příběh nepřikládá. Souhlasím, ale tohle bohužel kniha dělá, dělá z Harryho nějaký mravní vzor, i když je to "jen" výjimečný kluk, a pak musí složitě ospravedlňovat, proč Harry není nadšeným členem SPOŽÚSu, proč Harry někdy lže,...a vlastně ve všem hledat nějaké poučení.
Je taky docela zklamáním, že kniha vznikla už po prvních pěti dílech a na závěrečné dva nepočkala, protože to tomu prostě chybí, bylo by to hlubší.
Poslední věc, kterou nemůžu pochválit je překlad a možná i chyby autorů. Některé věty nezní zrovna dvakrát přirozeně, Fred a George se v průběhu pátého dílu neustále "přeměňovali" (což vypadá strašně blbě, zvlášť, když o sobě autoři tvrdí, jací jsou fanoušci), Popletal nepotrestal Harryho za nafouknutí Marge v knize Tajemná komnata.
Abych to shrnula, v podstatě je to ztráta času. Doporučila bych to spíš někomu, kdo se zajímá o filosofování, ale Harry ho zas tak moc nebral, určitě ne naopak.
Na tuhle knížku jsem slyšela hodně chvály a po přečtení všech pochvalných recenzí na obale jsem se na ní i docela těšila. Bohužel jsem byla hrozně zklamaná. Postavy jsou strašně nesympatické od začátku do konce, nenašla jsem nikoho, s kým bych mohla nějakým způsobem sympatizovat. Tolik chválený humor mě minul úplně. Celkově mi to přišlo většinou strašně nudné a když už to nějakou emoci vyvolalo, tak se to blížilo spíš znechucení nad chováním postav než čemukoliv pozitivnímu. A taky si myslím, že autorce se úplně nepovedl mix vážného a odlehčeného, kniha mi někdy připadala jako parodie sebe sama.
(Četla jsem v AJ)
Prvních pár kapitol o tom, jak to v Austrálii funguje se mi líbilo moc, pak ale pro mě bohužel přišla část, kdy se píše o cestách po Austrálii, kolikrát se jim pokazilo auto, co všechno tam viděli...je z toho vidět, že si to autorka hodně užila a fotky jsou taky pěkný, ale mě to moc nezaujalo. Doufala jsem, že se zase vrátí k tomu stylu jak se jí v Austrálii běžně žilo nebo na co si tam dát pozor, kdyby tam chtěl člověk jet, ale jak jednou začne s popisováním cesty, pokračuje až do konce knihy. Nic moc zajímavého pro mě.
Obsahově se skoro úplně shoduje s další knihou S. Bendla "Školní kázeň v teorii a praxi". Navíc je zde jen část kapitoly 8, kde se s druhou knihou shodují části 8.5.2.7. - 8.5.2.7.3., a kapitoly 10 + částečně 11 a 12.1 - rozvíjí a vysvětluje podrobněji. Tato kniha je tedy na informace bohatší, ale neobsahuje tolik zajímavých příkladů a ukázek jako "Školní kázeň".
Jinak je zajímavé, že autor sám od sebe opisuje vyloženě celé pasáže a skoro i kapitoly. Myslím, že by stačilo vydat jen jednu knihu.
Každopádně na informace je bohatá a styl není nijak zvlášť náročný. Bylo by nefér dávat míň hvězdiček jen proto, že už jsem to někde četla.
Přístupný jazyk, nemnoho teorie doplněné spoustou praktických příkladů a ukázek, odkazy na další literaturu.
Škoda, že část věnovaná vlastnímu řešení kázně (platformy) je jenom takové jmenování možností co dělat a bez problému k řešení moc nezaujme. A taky mi docela vadilo nadužívání uvozovek.
(P.S.: Obsahově se hodně shoduje s další knihou S. Bendla - "Kázeňské problémy ve škole", číst obě nemá v podstatě cenu)