Hanichka komentáře u knih
Klasická kniha zaměřená na "úspěch", tedy se věnuje stanovování cílů, jejich důležitosti a tak podobně. Oproti jiným knihám je laděna do negativna, tedy popisuje, co NEdělat, aby se člověk omylem nestal úspěšným. Tento typu humoru se ale rychle okouká (a navíc v tom autor není úplně konzistentní) a zbydou jen motivační rady, které nejsou nic nového. Není to špatné, ale pro mě to není.
Já teda úplně nevím. Ilustrace jsou půvabné, ale ta poselství...přijde mi, že ta shrnutá na konci často k příběhu úplně nesedí, což by byla jen kosmetická "vada", ale spíš se divím, co to jednotlivé pohádky mají předat za poselství...např. že je na šikanovaném, aby našel řešení, i kdyby to měla být taková kravina, že spát má přes den a v noci si hrát; že posměchu od druhých zabráníme tím, že budeme někomu užiteční (místo zprávy, že není ok se někomu posmívat a že každý má svou hodnotu);...
A prostě na můj vkus je tam celkově hodně nekorigovaného sociálního odsuzování, jako kdyby to měla být normální součást života, se kterou se nemá (a nedá) nic dělat. Dávám ** s odřenýma ušima, hlavně za ilustrace.
Stručné, výstižné, užitečné hlavně pro nabídku pocit, myšlenek a otázek, po nich už mi to nepřišlo tak moc výstižné. Ono je to hlavně tím, že se autorka odkazuje ve velké míře na víru a duchovní, tak v tomto mi brožurka neseděla + předpokládá, že všechno vyřeší čas, v tomto duchu je text psán a nezabývá se třeba komplikacemi v truchlení. Není to tedy žádné komplexní díle o všech aspektech zármutku. Ale na druhou stranu, vždy není potřeba pojmout úplně všechno a když tak člověk k dílku přistupuje, tak si z něj může vzít, co zrovna potřebuje.
Žádný humor. Není to o saunování, spíš o sexu. Z malých písmenek bolí oči. Vizuál krásný. Celkově zklamání.
Co si budeme povídat, není to dobrá knížka. Rozhodně to není seberozvoj, ale to by ani tolik nevadilo. Spíš jde o to, že autor neví, co sdělit - když to není seberozvoj, tak co tedy? Ani jako oslava na kočky to nefunguje, informace se chaoticky opakují, na začátku to ještě docela jde, ale pak už jsem se musela hodně nutit k dočtení :(
(Jak je vidět, krásná obálka neznamená, že i obsah bude krásný).
Respektuji ostatní komentující, kterým se kniha líbila nebo jim nepřišla tak špatná, ale pro mě je to opravdu slabota. Tímto se tedy omlovám za zbytek svého komentáře.
Postavy (tím myslím jejich charakter i chování) působí jako karikatury, kniha nevytváří žádné napětí a ani nepřináší důvod, proč by se měl čtenář o vraždu a její rozuzlení zajímat. Všechna témata se berou na lehkou váhu, vražda, nevěra, pohřešovaná osoba, takže v tomto smyslu je to opravdu lehké čtivo. Ale tak lehké, až je to blbé :( Ani vtipné to není. V souvislosti s textem mě napadá bohužel hlavně slovo přízemní. Česká slečna Marplová to není ani náhodou, postrádá to eleganci psaní Agathy Christie a vlastně i uspokojující pointu. Jediným výraznějším kladem je, že se kniha čte opravdu rychle. A obálka je pěkná.
Dlouho jsem se rozhodovala, jaké hodnocení knížce dám, a pořád si jím nejsem úplně jistá. Je pravda, že mi rozšířila obzory v projevech vysoké citlivosti a díky ní jsem si byla schopná pojmenovat, co mi to vlastně dělá problém. Na tenhle rozhled je super. Jenže. Velká většina knížky je ezo materiál o energiích, čakrách, odevzdání se vyšší moci a podobně + jako bonus autorka cituje sama sebe - ne své výzkumy, ale své random výroky. Ono to vlastně celé působí jako pozvánka do sekty, kdy budete běhat po kanceláři s drahými kameny v ruce a čistit prostor, na stole budete mít posvátné objekty a večer ve svých mantrách poděkujete vyšší moci za úžasný dar a slíbíte svou citlivost využívat. Nic proti těm, kterým to sedne, jenže autorka nenabízí nic pro ty, kteří si při takových činnostech připadají poněkud debilně. Tak pozor na to. Čtěte na vlastní riziko a pokud nejste ezo založení, tak vězte, že vyzobat si užitečné věci z knihy možné je, ale bude to vás stát velmi časté obracení očí v sloup.
Za upřímnost, odvahu a otevření tématu ztráty partnera a smrti vůbec samozřejmě plný počet. Na tom se asi většina z komentujících shodne. Pro mě tím ale klady knížky bohužel také končí :( Jak už bylo mnohokrát zmíněno, příspěvky se opakují a opakují se podle mě zbytečně bez nějakého konceptu. Kdyby to opakovaní mělo nějakou pointu, tak ok, ale tohle na mě působilo jako náhodně seřazené příspěvky z blogu a rozhovorů do novin, čím víc, tím líp.
A osobnější důvody - je to hrozně sladký a krásný, až mě to dost (rozčilovalo). Veronika se nezlobí, je velmi smířená a vidí v tom všem smysl...a to může některým čtenářům pomoct, nepochybuji, ale ve mně to, i kvůli neustálému opakování, vyvolávalo různorodé negativní emoce (inspiruji se upřímností knihy - třeba pocit viny, že já to tak sluníčkový rozhodně nemám a hlavně mít nechci). Takže důrazně nedoporučuji číst najednou větší části knihy, hrozí, že se tou sladkostí přiotrávíte.
Příběh existuje tak do čtvrtiny knihy, pak se z něj stává jen sbírka nejrůznějších historek (a vtipů), z nichž je docela dost dobře známých. Často jsou docela zábavné, ale vzhledem k tomu, že jsem je už četla jinde a taky vzhledem k tomu, že se v knize nic nestane, nemůžu dát víc než 3*.
Přečetla jsem v době pandemie, škoda, že jí zjevně nečetly i zodpovědné osoby. Stále velmi aktuální kniha a skvěle napsaná (i když je to pořád odborná publikace).
Obálka je krásná a o to větší je zklamání z knihy. Nenašla jsem nic, co bych ocenila nebo aspoň snesla, nebylo to vtipné, napínavé ani logické, spíš trapné a hrozně nesympatické - postavy, děj, komediální vystoupení. Tu jednu hvězdičku vážně není za co dát.
Zařadím se k menšině čtenářů, kterým kniha nevyhovovala. Čte se dobře, to souhlasím, ale to je tak všechno, co se mi líbilo. Nejspíš je to úplně jinou dobou, prostě jsem nebyla schopná Mildred pochopit a vžít se do toho, že udělá všechno pro své děti a nenechá je hladovět, ale hrozně jí pohoršuje dělat servírku. Myšlenkové pochody a vůbec vnitřní svět postav, hlavně se to týká Mildred, mi nepřišly moc dobře ani realisticky vykreslené. Navíc se mi zdáli dost nudní, Mildred myslí na Vedu a na koláče, Veda na to jak škodit,...zdá se mi, že nikdo se tam pořádně nezměnil (až na MP). K nikomu si nejde vytvořit vztah. "Překvapení" na konci jsem tušila už hodně dlouho a jen jsem čekala, kdy to konečně přijde. A u téhle knihy navíc považuji za mínus, že vlastně není zřejmé, o čem je. Je to o náročném životě jedné ženy, jak se vypracovala a pak o všechno přišla? O opičí lásce? Nevím, protože se autorovi nepodařilo předat žádnou zásadní myšlenku.
Zajímavě znějící námět mě zaujal a tak jsem se pustila do čtení. V knize se objevuje pár dobrých a zajímavých nápadů, autorka je ale bohužel nepropojila ve funkční celek a tak je zážitek ze čtení nic moc. Postavy jsou o ničem, nezaujali mě v negativním ani pozitivním smyslu. Příběh vlastně neexistuje, a přesah se (aspoň v mém případě) nepodařilo předat. I když se knížka tváří, že je plná velkých myšlenek o dnešní době, nakonec na mě působila dost povrchně, banálně a zbytečně.
Mám dojem, že knížka byla víceméně o ničem. Brown jede pořád to samé schéma a navíc ho hrozně natahuje. Nijak pozitivně na mě nezapůsobilo, že k startující události ("pečlivě naplánovaný večer") došlo až po stránce 100. Závěrečné odhalení jsem trochu čekala. Irituje mě, že se v knize skoro nic neřekne hned napřímo, ale někdo se šokovaně podívá na obrazovku/text/symbol... a nemůže uvěřit tomu, co vidí. Čtenář pak musí pokračovat někdy o pořádný kus dál, aby se dozvěděl, co to tedy je. Pořád mi naskakovala asociace s click baitem :) (ale to jen tak na okraj). Příběh sám o sobě je hrozně slabý, nejdřív se všichni scházejí na "pečlivě naplánovaný večer", pak nastane chaos, pak Langdon s krásnou ženou celkem snadno cestují na pár míst (tady je to vícemeně jen na tři), vyřešeno, odhaleno. Spoustu (vážně spoustu) času zabírá Kirschova prezentace objevu. A tak se z hrozně jednoduchého příběhu stane 500 stran. Odbočky od hlavní linky mě taky nezaujaly, takže na knize nevidím vlastně nic pozitivního, možná až na message o lásce. Tento příběh bych tedy ke čtení nedoporučila.
Knížka mě popravdě moc nezaujala. Postavy byly podle mě ne úplně dobře napsané, nevěřila jsem jim věk, ve kterém měly být. Rozdělení knížky do tří pohledů mi přišlo zbytečné, imho to příběhu nic zvláštního nepřineslo. Přezdívky Malá a Velká mě iritovaly. Konec (mám na mysli hlavně poslední kapitolu) byl nějak rychlý a neseděl ke zbytku knihy.
Knížka se čte docela dobře a rychle, obsahuje spoustu zajímavých informací a náhledů na fungování psychiatrické péče. Literárně to ale není nic extra. Hvězdičky jsou hlavně za téma a upřímnost, za to autorce děkuji.
Knížku jsem četla, protože mě zaujal námět a zajímalo mě, jak ho autorka zpracuje. Většinu času jsem byla spokojená, odpustila jsem knížce "sladší" nereálné pasáže. Líbilo se mi, že se tu střídají různé pohledy, výňatky z deníku a novinářovy knihy, potěšily mě i příběhy mimo hlavní linku. Dojem mi bohužel zkazil konec, který byl zbytečně dlouhý, zdlouhavě popsaný a zasazený na mě příliš dlouho po tom hlavním.
Na první pohled mě knížka zaujala obálkou a podobně nadšená jsem byla z první kapitoly. Další kapitoly ale trochu ztrácely dech, bylo v nich méně nových informací a autor se opakoval. Problémy jsem měla s místy zvláštním překladem. Systém poznámek je otřesný (nemůžu s čistým svědomím použít mírnější slovo) .
Za sebe musím říct, že kniha byla velmi přínosná, rychlost čtení mi zvýšila docela dost, takže v tomto ohledu jsem spokojená. S porozuměním je to trochu horší, problémy zapamatovat si čísla a jména z toho co čtu jsem měla vždycky a Tony Buzan mi nějak nebyl schopen udělit jinou radu, než že se porozumění zvýší s rychlostí čtení - to se tak úplně nestalo. Za část o rozšiřování slovní zásoby jsem vděčná.
Za zápor považuji rozhodně ten bombastický styl prezentace metody rychlého čtení - revoluční metoda, neuvěřitelné výsledky, již brzy se vám změní život,...byla bych mnohem radši, kdyby si autor tyhle fráze odpustil a přešel rovnou k věci, ale zdá se, že je to prostě jeho styl.
(spoilery!)
Pročetla jsem si ostatní komentáře a jsem překvapená z toho, jak rozdílně jsme knížku vnímali. Pro mě to bylo právě o tom, že šťastně šťastné konce jsou jenom ve filmech a i když se někdy snažíme jak chceme, děláme co můžeme a víc, tak prostě svojí vysněnou budoucnost mít nebudeme. "Zbyde" na nás dáma, co obelstila křehkého a zranitelného člověka, protože se do něj zamilovala a chtěla ho pro sebe. Táta s mámou to mezi sebou už dobrý mít nebudou, protože táta je prostě takovej, všechno se vždycky vrátí do starých blbých kolejí. V kontrastu s tímhle depresivním vyzněním knihy je Patův přístup, který ve šťastné konce věří, a tím, jak všechny svoje naděje upíná na dámu, která je už jinde, mě neuvěřitelně dojímá.
Ještě to pro mě osobně je cenná knížka i v tom, že v ní sympatizujeme s násilníkem a špatným manželem. Z pohledu například Nikki nebo Patova otce by celý příběh vypadal jinak, ale jsem autorovi moc vděčná za to, že tady ukázal, že lidé se mění a že příšerné chování v minulosti neznamená, že později nemůže člověk procházet osobním vnitřním peklíčkem, a že si to třeba tolik nezaslouží.
Hvězdičky čtyři za konec, který jsem moc nepochopila, respektive mi přišel uspěchaný, a za postavu Cliffa, čím dál tím víc mi v příběhu neseděla.