hankapimi komentáře u knih
Pan Niedl mě nikdy nezklame a nutno přiznat, že mám pro něj velkou slabost, opět mne zastihlo svítání...
Pro mne název knihy Karanténa neodpovídá obsahu, čekala jsem a nedočkala se... Jedna z mála povrchních poznámek ke karanténě byla ke konci knihy, kdy se autor zmiňuje o tom, že se lidé bojí vyjít do ulic a krčí se ve svých domovech a jejich život se kvůli jedinému smrtícímu viru smrskl ve strach a odpor...Jednu hvězdu za námahu autora plus počet stran a jednu pro úspěšného Jacka, který dělal, co mohl...
Já jsem se fakt snažila představit si, jak virus mění všechno živé na krvavou polévku a z ní vytváří kopie krav, koní i lidí... Sveřepě jsem se s tím poprala až do konce, ale evidentně nejsem cílová čtenářka pro toto dílko. Jestli budou další díly, tak se bez nich docela dobře obejdu, byť se mi Poslední světlo od tohoto autora líbilo a bylo pro mne uvěřitelné... Ale pro dětské čtenáře ani omylem !
S celým světem jako by to šlo od desíti k pěti. V Americe pokračuje finanční krize, stále stoupá chudoba a nezaměstnanost, sucho zničilo veškerou úrodu a žene nahoru ceny potravin. V Rakousku a Německu se rozhoduje mezi socialismem a nacismem, němečtí průmyslníci začínají spíš financovat totalitní nacistické strany. Anglie dosud zápasí s hospodářskou recesí , v průmyslových oblastech je každý třetí muž bez práce a hádky kabinetu způsobily pád vlády. A téměř celý svět je na pokraji revoluce, přibývají stávky a nepokoje. Kvůli podvýživě obyvatelstva se šíří tuberkulóza, děti trpí křivicí a přibývá úmrtí po porodu. Německý kancléř Hitler slibuje konec nezaměstnanosti, potlačila se svoboda tisku, svoboda shromažďování, zavedly se domovní prohlídky, konfiskace majetku, internace a kritika je prohlášena za zločin. Norimberské zákony byly zacílené na protižidovská opatření k zachování čistoty árijské rasy. V Itálii se dostává k moci Mussolini a hodlá rozšířit italské teritorium. Británii a Francii se vůbec nechce do války, ale strach z války umožňuje agresívním státům bez následků si brát, co se jim zlíbí. Zoufalá snaha po míru paradoxně zvyšovala pravděpodobnost války...
Nesmírně obdivuji paní autorku za tento rozsáhlý historický počin, pro mne to byl na dlouhou dobu nezapomenutelný čtenářský požitek a řadím Dynastii Morlandů ke svým TOP knihám. Tradičně plný počet a doporučuji přečíst všem, všem, všem...
V Anglii začínají první stávky horníků, tiskařů novin, dělníků v přádelnách, řidičů autobusů, tramvají, vlaků i taxíků, nepracuje se v ocelárnách, železárnách, chemičkách, elektrárnách ani ve stavebnictví. Jsou zavřené přístavy. Objevují se první stávkokazové, Churchil se ve vládě zasloužil o Zákon o mimořádných pravomocích, který umožňoval vládě rekvírovat potraviny, palivo, vozidla a tramvaje, zásoby, zakazoval shromažďování a umožňoval policii zasahovat bez zatykače. Americké hospodářství postihl krach na burze, vyšroubované akcie začaly padat, burza se zhroutila, všichni chtěli prodávat a zbavit se nadhodnocených akcií, bankéři na Wall Street hromadně skákali z oken, lidé byli zruinováni a měli obrovské dluhy. Krachovaly firmy, lidé přicházeli o práci, nemohli splácet půjčky, tak krachovaly banky, země se ocitla v sestupné spirále. V průběhu roku 1930 došlo v Americe ke krachům zhruba 750 bank, což ovlivnilo také celosvětový trh, který začal klesat. Tyto události pochopitelně ovlivnily i rozvětvenou rodinu Morlandů... Opět plný počet a jdu trošku smutně na poslední díl, protože je zatím POSLEDNÍ....
Válka sice skončila, ale v ulicích lze potkat mnoho mužů, zmrzačených na duši i na těle. O berlích, na vozíčku, s prázdným rukávem či nohavicí, se znetvořeným obličejem, slepé. Do toho přichází hospodářská krize, nezaměstnanost, chudoba a hlad. Ale ženy přebírají zodpovědnost nad svým životem, mají volební právo, mohou nastoupit do zaměstnání, cestují bez gardedámy, bydlí samy. A všichni se chtějí bavit a zapomenout. Jen bohaté vrstvy obyvatel si mohou dovolit pořádat večírky s hojností jídla a vybraného pití, sejít se s přáteli, bavit se a tančit. Tančit až do rána, protože jen tak mohou uniknout nechtěným vzpomínkám... Úžasně napsáno, skládám paní autorce poklonu, plný počet.
Již po několikáté smekám před autorkou pomyslný klobouk, jak čtivě sepsala Dynastii Morlandů, ale hlavně musela prostudovat kvanta historických materiálů ! Konečně po dlouhých letech boje se dostalo ve sněmovně podpory volebnímu právu žen, které se svezlo s volebním právem vojáků. Španělská chřipka kosí válkou vyčerpané vojáky i obyčejné obyvatele, nerozlišijíce mladé, staré, bohaté či chudé. Zprávy o ukončení války vnesly do ulic radost, oslavy, tanec, hudbu a plno světel, které musely být kvůli válce zatemněné. Ale válka nemohla skončit okamžitě, muselo se dořešit ještě spousty věcí, vyměnit zubožené zajatce a projednat podmínky kapitulace. A nic nebude tak, jako dřív. Válka všechno změnila...
Ženy ve válečném období potvrdily, že dokážou dělat stejnou práci jako muži a bez nich by se válka de facto vést nedala. Válka upozadila jejich snahy o volební právo a politickou rovnost. Francouzská armáda trpí špatnou správou, její vojáci mají malé žoldy, bídnou stravu a žádné dovolené. O britské vojáky je postaráno daleko lépe, výživná strava, pravidelná pošta, střídání v zákopech i dovolenky. A tak se stávalo, že francouzští vojáci odmítali bojovat, byli unavení, nešťastní a hladoví. A hlad se šíří i mezi obyčejnými lidmi, mouka k pečení chleba se nastavuje kukuřicí i bramborami, ve městech se tvoří dlouhé fronty na potraviny, dělníci se bouří a všude vládne strach z bombardování i nenávist ke všemu německému.
Válka drtí vojáky i jejich rodiny, ženy ve smutku, děti s černými páskami a prosté šaty. Luxusní loď Britannic zrekvírovala armáda a byla přebudována na nemocniční loď s operačními sály ,na lůžková oddělení, kajuty lékařů, sester, ošetřovatelek, pomocného a lodního personálu. V průběhu války se začala modernizovat letadla a vymýšlet předchůdce tanků, protože války vždycky uspíší technický pokrok i nové vynálezy. Zdánlivě křehké ženy musely nahrazovat na frontu odvedené vojáky a všude se střílelo jak u Verdunu...
Prokousávám se 1 světovou válkou, těžko se mi čte o stovkách a tisících zbytečně zmařených a zmrzačených životů, zimě, hladu, blátě, granátech, kulometech a plynových útocích. A souhlasím s tím, že je v každém Němci dobývání a sláva už od římských časů..
Tradičně plný počet !
Bílá růže se odehrává ve Francii a Anglii od počátku 1. světové války, kdy Němci porušili uzavřené smlouvy a Evropané se museli bránit. Poprvé se používala průzkumná letadla, ještě bez kulometů a bomb... Čte se mi to vždycky těžce, zničené domovy, vyhaslé životy, zmrzačená těla a podlomené zdraví. Zima, hlad, bláto, zákopy a beznaděj. Obyvatelé se mění v uprchlíky, opouští domy, nesou v panice rance, kufry, strkají kočárky a vozíky se svým majetkem, drží za ruce či v náručí děti. A do toho se míchá ustupující armáda, vozy s municí, zásobovací vozy, automobily a koně.. Tak taková byla válka. Bezútěšná, krvavá a zlá.
Když vyplouval přepychový a nepotopitelný Titanic, měla jsem velké obavy o Teddyho i jeho rodinu. Líbí se mi tento dobrosrdečný a poctivý Morland, který se snažil dát dohromady opět to, co George se zlatokopkou Alfredou rozprodali, zdevastovali a nechali shořet. Protože film Titanic natočil James Cameron přímo famózně, prožívala jsem znovu skvěle vykreslenou katastrofu i záchranu přeživších. Ale pořád mi vrtala v hlavě poznámka o škrábanci na hodinách... Ale po návratu Teddyho domů se rozjel "hon na čarodejnice" a vůbec se nedivím, že to toho poctivce Teddyho úplně položilo...
Pokračuje rozvoj leteckého a automobilového průmyslu a rozesmála mne lekce v řízení automobilu: Je to docela snadné, jestli umíš jezdit na koni, tak umíš řídit auto, To aspoň nezačne hysterčit, když uvidí krávu nebo pytlík od sendviče, unášený větrem... A chystá se sputění Titaniku na vodu, ajaj... A ženské bojují za volební právo jako lvice, ale je jim to stále prd platné proti přesile mužského pokolení...Opět plný počet ! Nikdy bych nevěřila, že někdo napíše takovým poutavým způsobem tolik dílů nějakého rodu a já že to s takovou chutí a nadšením budu číst !!!
Pobavila jsem se nad prvními automobily, kdy tento hrozně hlučný stroj hrkotal po cestách, zvedal mračna prachu, lomozil a páchl, plašil ptáky ve větvích, dobytek v ohradách bučel a prchal, štěkali psi a dámy omdlévaly. Osazenstvo auta muselo mít proti prachu velké brýle a hedvábnou masku na obličej a pokud jel po veřejné silnici, musel před ním kráčet pěší muž s červeným praporkem. Leč pokrok nezastavíš a automobil nepotřebuje stáj, deku, píci ani vodu. Neunaví se do kopce, nemusíš ho nikde přivazovat a počká na tebe v mrazu klidně i do zítřka. Ale zklamal mě Winston Churchill, to mu nedaruju...
Staré sídlo Morlandů, postavené v roce 1450, po necitlivé přestavbě, požáru a vymření jeho obyvatel chátrá a pustne. Vždycky jsem si představovala, jak se předchozí generace o toto sídlo, pozemky i služebnictvo pečlivě staraly a jak by se jim to velmi nelíbilo. Leč ne každý potomek, na kterého Morland přešel, ho byl hoden.
A musela jsem se smát, jak byla Venetia moudře poučena, proč ženy nemohou získat volební právo : Kdyby měly ženy volební právo, využily by je k zákazu alkoholu a tabáku, hazardu a fotbalu. A bez těchto příjemností by mužský život za nic nestál !!
Skvělé počteníčko, opět plný počet, jdu na Sbohem Viktorie.
Celým Rodinným skandálem se proplétá Venetiino šokézní zarputilé rozhodnutí stát se doktorkou za každou cenu. I proti vůli rodičů a překážkám, které kladla tehdejší společnost a dokonce zrušila svatbu a poslala k šípku nastávajícího, výdaje na šaty, kočáry, květiny, pohoštění, šampáňa, pozvánky a svoji pověst. Držela jsem jí palce a obdivovala její zaťatost a cílevědomost. Ženské to tenkrát tedy vůbec neměly jednoduché...Až koncem roku 1877 přijala Londýnská universita nový řád, který připouštěl ženy ke studiu medicíny. A volební právo žen je ještě v nedohlednu.. Tradičně plný počet a velká spokojenost !
Pokračování Dynastie Morlandů je zaměřeno na emancipaci žen, které si musely po troškách vybojovat každičký kousek svého snu, čím by chtěly být a co by chtěly dělat. Venetie chce být lékařkou, nechce se nechat odstrkovat a ochraňovat, ale nikdo ji nechce oficiálně za studentku. Nechce pacienty jen držet za ruku, chce je léčit, ale studovat musí jaksi tajně, ba i výborné studijní výsledky se nesmí radši nikdo dozvědět. Z dnešního pohledu neskutečné a nespravedlivé, jak si mužská populace pěkně zařídila nadlouho nadřazenost k ženám a nehodlala se jí vzdát. Musím vyseknout autorce již několikátou poklonu, tolik dílů Dynastie Morlandů a kdo by čekal klesající tendenci, tak by se velice mýlil ! Opět plný počet hvězdiček a těším se na další díl...
V tomto zdařilém pokračování jsme prožívali osudy rodiny Morlandů, sídlící v Americe. Paní autorka zajímavě pořešila nový pohled na válku Severu proti Jihu z úhlu jižanských otrokářů a plantážníků a jejich žen. Většina nevzdělaných ušlápnutých jižanských žen věřila v nadřazenost a neomylnost mužů, leč vzdělaná Mary zpočátku živě diskutovala, oponovala a vyjadřovala hlasitě nesouhlas. Okolí bylo jejím chováním šokováno a pohoršeno a po mnohém pokárání se Mary naučila přizpůsobit se okolnostem, leč přestala si vážit manžela. Otrokářství a mlčení žen podporovaly způsob života, který těšil muže. Zahálku a rozkoše, biliár, karty a doutníky, pánské kluby, karban, brandy, rychlé koně a lehké ženy. Ženy patřily mužům stejně jako otroci. Neměly moc cokoliv změnit a neměly možnost uniknout. Bylo mi jí líto, takové mladé, vzdělané a inteligentní dívky, nucené žít v takovéto společnosti...
Další povedený díl Dynastie Morlandů, čtenář se nemůže odtrhnout, skládám několikátý kompliment autorce ! Těžko se mi četlo o krymské válce a jejím průběhu. Hlavu jsem si mohla ukroutit nad neschopností vojenského velitelství, nepřipravenosti a veškerého nedostatku, zbytečně promarněných životů vojáků i koní. Kdyby autorka ještě o pár stránek toto líčení protáhla, tak jsem si ji určitě ukroutila...
Tak jsme se od 12. století přesunuli do století, které určuje u majetné vrstvy lidí správné chování, oblékání, bydlení a vůbec co se hodí a co se vůbec nehodí. Zato chudina je ráda, že vůbec přežije další den. Líbila se mi Lucy, která předávala vnučce vehementně své medicínské zkušenosti: Nic, co se naučíš z medicíny, nebude nadarmo. Sloužící se každou chvíli pořežou a popálí a nemůžeš každou chvíli posílat pro doktora, zvlášť když žiješ na venkově... A mnohé z toho je otázka zdravého rozumu, je škoda, že tato profese není otevřena ženám !