hankapimi komentáře u knih
Krásný příběh z pera Colina Falconera, kde se snoubí historie s fikcí, jsem si užila od začátku až do konce. Navštívila jsem kdysi i Istanbul s palácem Topkapi, při četbě Harému má tehdejší návštěva Turecka znovu krásně ožila. Pro Evropana zcela neznámé pojmy "kyzlar agasy", "kleštěnci, hurisky, eunuchové, ziadi, validé" a zcela odlišná kutura osmanské říše se sultánskou samovládou. Pouze ti dávno zesnulí by dokázali posoudit, kolik je v tomto poutavém příběhu zachyceno pravdy... Netradičně plný počet a vřele doporučuji !
Historická skutečná plavba Batavie s 326 lidmi na palubě, nákladem vína, sýrů a bednami stříbrných mincí, doprovázená flotilou šesti lodí začíná poměrně mírumilovně. V průběhu strastiplné cesty krystalizují nejtemnější stránky lidské povahy a po ztroskotání vypukne naplno šílenství zabíjení, násilí, teroru a znásilňování. A tady jsem se vážně zabývala myšlenkou knihu odložit, neb těch krutostí bylo na mne už moc. Ale potom se děj překlopil do optimističtější polohy a já byla zvědavá, co se stalo s doprovodnými loděmi, což jsem se nedozvěděla a to mi tam chybělo...
Poslední díl trilogie s Davidem Slatonem, izraelském atentátníkovi v boji proti chemickým teroristům i svým nepřátelům. Napínavé, čtivé, uvěřitelné a odpočinkové...
A teď se vrátím zase k nějaké historické "bichli"...
Další špionážka s Davidem Slatonem, osamělým kidonem, kde nic není tak, jak to vypadá... Neočekávané zvraty byly uvěřitelné, napínavé a čtivé. Poutavá byla detailně vykreslená puntičkářská příprava na zabití pečlivě střežené oběti. Super, jdu na Zabijákovo mlčení...
Potřebovala jsem nějakou napínavou oddechovku a vybrala jsem si dobře. Čtivé, napínavé, uvěřitelné, klasický špionážní román. Trochu mi autor stylem psaní připomínal Vince Flyna s jeho vynalézavým Mitchem Rappem, který už bohužel nic nenapíše. Jen ten konec sjel autor Dokonalého zabijáka trošku šůsem jako na sáňkách ...
Paní autorka umí moc pěkně a poutavě splétat zajímavé příběhy, připomíná mi svým stylem další moji oblíbenou spisovatelku A. Mornštajnovou. Příběhy silných a obětavých žen s těžkým údělem mezi dvěma světovými válkami čtenář zhltne na posezení.
V dávných dobách prý lidé potřebovali kněze, aby jim vysvětlili řeč bohů. To by se bohům nelíbilo, to by se jim líbilo, tím bychom je rozzlobili... A tak jim stavěli lidé chrámy, svatyně, modlitebny a věštírny. A byli to vždycky kněží, kteří požadovali dary a také posílali lidské oběti na smrt.. Rozesmál mě jeden stavitel chrámů, který přemýšlel a přiznal se, že postavil mnoho chrámů, ale moc to nepomohlo. Když byla úroda dobrá, bylo to zásluhou bohů, byla-li špatná, byla oběť nedostatečná a příště je třeba obětovat víc ! Zajímavé byly také postupy přepravy a vztyčení mega obrovských kamenů jen pomocí lidské vynalézavosti a zvířecí síly. Krásný příběh z daleké minulosti se smyšlenými postavami a božstvy, ale kdo může říct, že to tak nemohlo být?
Po nádherném Heřmánkovém údolí jsem zkusila tento románek o jedné zpovykané Marianně a jednom velmi trpělivém Antoniovi. Úsměvná příprava na dobrodružnou cestu do pralesa se skládala u rozmazlené holky ve shlédnutí pár filmů, ve kterých se hrdinové jako zázrakem vyhnuli všem hadům, divokým šelmám i nepřátelským Indiánům a vyšli z nebezpečí v cárech, leč dokonale učesaní, nalíčení a upravení. A tady legrace končí a přišlo docela zklamání... No, není každá kniha posvícení....
Boj o majetek, moc a peníze. Návrat ke kořenům, jak to po staletí dělali předkové. Bojovali s přírodními živly, se suchem, záplavami, ohněm, jen aby své vinohrady udrželi a předali dětem. Žili a umírali na půdě, přežili války, nepohody, neúrody, zklamané lásky, ale nikdy se nevzdávali. Přes všechny nepřízně osudu udrželi tradici a předávali vinohrady dalším pokolením. Můj první román od autorky, ale chvílemi se mi zdálo, že příběh jen tak klouže po povrchu a skáče od postavy k postavě...
Heřmánkové údolí bych rozdávala k povinné četbě všem ženám, které mají dojem, že mají těžké období a že už dál nemohou. Anna se nikdy nelitovala, nikdy se nevzdala a vždycky byla ochotná bližním pomoci. Musela jsem se smát jejímu ruskému překladu Kamillen Tal, Heržmankové údolí. A jak tam byla šťastná, měla všechno, po čem toužila. Je mladá, zdravá a silná. Má zdravé děti, hodného pohledného muže a dobré přátele. Říkala si, že tohle je štěstí a nikdo jí ho už nikdy nemůže vzít. Netradičně plný počet, líbilo se a moc ! A hluboká poklona paní autorce.
Generace mých dětí vyrostla na Čtyřlístku, generace mých vnuků miluje Cheruba. Musela jsem pokouknout, proč se jim tato série tak líbí, až jsem se dobrala konce 3. dílu Vězení. Autor píše pro mládež a puberťáky čtivě, napínavě a akčně. Jen jsem měla problém s desetiletou Lauren, u které mimořádné výkony a reakce naprosto neodpovídaly věku, ale to mládež určitě nebude řešit. Nakonec babičky asi nebudou cílová skupina této série :) .....
Autor ušil sérii Cheruba na míru pro mládež a puberťáky, je napsán akčně , čtivě a přitažlivě, proto jsou z něj tak nadšení. Doufám, že si odnesou z četby pár dobrých postřehů, že život je neustálý boj, měl by mít nějaký řád a člověk se musí neustále snažit být aktivní a neusnout na vavřínech.
Musela jsem ze zvědavosti pokouknout, čím Robert Muchamore tak okouzlil mé vnuky a najednou jsem byla na konci Nováčka. Přesně se trefil do dnešního vkusu dětí, mládeže a puberťáků. Být mi míň, užila bych si četbu víc, ale stejně ještě pokouknu na Třídu A, abych mohla s vnoučky zasvěceně hovořit...
Milá pohádka na dobrou noc pro starší a pokročilé o chytré a důvtipné Gilly, kterak ke štěstí zaslouženě přišla. Sice se dost nadřela, než z Connora vykřesala manžela, jakého si vysnila, ale kdo to dneska má lehké, že ? Čtivá pohodová oddechovka pro podzimní plískanice s horkým čajem a teplým plédem přes nožky ...
Po dlouhé době jsem si na změnu mých oblíbených žánrů přečetla kriminálku, první knihu od Lee Childa. Asi jsem už "konzerva", ale příště radši sáhnu po nějakém dílku od Ed McBaina...
Krásně vystavěný příběh o poměrech na lékařských fakultách kolem roku 1850 ve Vídni i Filadelfii, strastiplné studium pro mladé a odvážné ženy, toužící po dráze doktorky. Těžký život lékařů židovských i nežidovských. Osvěžila jsem si zmíněné tehdejší nové léčebné poznatky a medicínské zkušenosti z celého světa, boj z viry, bakteriemi i hygienou. Prostě čtenářský koncert a plný počet !
Napínavá oddechovka jako jednohubka a odpočinek od milovaných historických tlustých bichlí. Čas od času se k ní z nostalgie vracím...
Krásná obálka Hunger Games, pro mne neuspokojivý obsah. Do děje jsem se nemohla začíst, některé dějové linky se mi zdály chaotické, prapočátek Hladových her popsán nezáživně a povrchně. Naopak byla autorkou krásně vykreslená osobnost Corinaluse, jeho ambice, touha získat slávu a moc, za všech situací vytřískat co nejvíc pro sebe : Snow vyždycky vítězí...
Líbilo. Moc !!! Jezdím do Karviné 20 let do lázní a neměla jsem potuchy, že má za sebou tento kraj tak pohnutou minulost... Přesně řečeno - skrytá třináctá komnata dějin... A kromě znalosti místního žargonu, historických faktů a dějové linky hlavních hrdinů mne zaujalo podrobné vykreslování momentu v čase... Např. :
Nahé větve trčí k olověnému nebi a snad jako připomínka toho, že svět má i jiné barvy, se na nich třepotají poslední žluté listy. Drží se ze všech sil, ale vichr nemilosrdně dál vykonává svou práci, takže ty, které svůj marný boj prohrály, se poraženecky snášejí k zemi....
Úžasný dar kouzlit se slovíčky naší košaté mateřštiny, smekám před autorkou pomyslný klobouk !!!
Netradičně plný počet .
Líbilo. Moc !!! Krásně vykreslené postavy zasazené do historie, moc pěkně se četlo. Smekám před autorkou pomyslný klobouk, kolik práce si dala s prostudováním historických faktů, ale ten výsledek je na tom velmi znát !! Jezdím do Karviné 20 let do lázní a neměla jsem potuchy, že má za sebou tento kraj tak pohnutou minulost, i když mi mohokrát vrtalo hlavou, proč je Těšín rozdělený na český a polský... A tamní starousedlíci plynule přecházejí při hovoru z češtiny do polštiny a prokládají řeč i nářečím "po našem"... Netradičně plný počet .