hankapimi komentáře u knih
S tímto "mytickým příběhem" jsem se trápila asi do třetiny knihy, očekávaje dle názvu něco jiného... Historické události, boj s morem, osudy různých lidí. Nebyl to můj šálek čaje ...
Perly nebes mi po Lovcích perel přišly jako nastavovaná kaše... nakrmí, ale nepotěší...
Já prostě můžu od paní Körnerové číst cokoliv a kdykoliv... Její knížky jsou velmi uvěřitelné, čtivé a povzbudivé. Čtenáře a čtenářky vtáhne do děje a často se mi stává, že mne zastihne i svítání. Hlavní hrdinky sledujeme při dospívání v sebevědomé ženy, odhodlané poprat se s celým světem proti zlomyslnému osudu. Nikdy se nelitovat, poučit se z chyb a jít dál za svým cílem. Opět netradičně plný počet, doporučuji ke čtení.
Já prostě můžu od paní Körnerové číst cokoliv a kdykoliv... Její knížky jsou velmi uvěřitelné, čtivé a povzbudivé. Čtenáře a čtenářky vtáhne do děje a často se mi stává, že mne zastihne i svítání. Sledujeme její hlavní hrdinky při dospívání v sebevědomé ženy, odhodlané poprat se s celým světem proti zlomyslnému osudu. Nikdy se nelitovat, poučit se z chyb a jít dál za svým cílem. Opět netradičně plný počet, doporučuji ke čtení. I druhý díl Děkuji, sestřičko je moc pěkný...
Malá Catherine-Kya tedy nevyfasovala tu nejlepší rodinu do životního startu, musela se od malička naučit spoléhat se hlavně na sebe. Zápasila s nedůvěrou k lidem, nouzí, samotou, přehlížením, předsudky. Přesto vyspěla v inteligentní ženu, která má v malíčku veškerou přírodu bažin a mokřadů, ve kterých vyrůstala. Krásně napsaný příběh o malé holce z bažiny, která by dala na frak většině zazobaných lidí z města... Doporučuji k přečtení, příběh od Delie Owens vás určitě chytí za srdce, netradičně plný počet.
Málokdy popřeji knížce plný počet, ale tady prostě musím! Paní Körnerová napsala Co neodvál ani čas tak úžasně, že jsem s Kamilou, Laděnou i Ilonou niterně prožívala od mládí ke stáří všechna jejich zklamání, omyly, nemoci, starosti i radosti. Na pozadí aktuálních historických událostí uvedla autorka do praxe motto : Co tě nezabije, to tě posílí !! Hlavně se nelitovat. Zvednout se, když upadneš a postavit se čelem zlomyslnému osudu. Rvát se za sebe a rodinu. A nezapomenout si vychutnat drobné životní radosti a dokázat se všemu nepodstatnému zasmát, neboť jak všechni víme, smích léčí... Každý má nějaké trápení a většina z nich je větší než to vaše ! Knížku bych rozdávala k povinné četbě všem, kdo si myslí, že mají těžké období a že už dál nemohou...Četbu sem si užila někdy až do hodně pozdních hodin a stejně nadšená jsem byla i z Heřmánkového údolí, velmi všem doporučuji k přečtení !
Od C. Falconera jsem přečetla Harém, ten se mi moc líbil. Lovci perel jsou takové příjemné oddechové "dobrodrůžo". Každý den se potápí, riskují svůj život i zdraví a doufají, že jednou najdou takovou perlu, která jim zajistí bohatství do konce života. Ale zajímavé byly statě, kde se čtenář dozvěděl hodně o perlách, jejich kvalitě, různých kazech, ceně a ohodnocení. Doufám, že i druhý díl bude tak čtivý a napínavý.
Málokdy vzdám četbu v půlce knihy, ale tady jsem neuspěla. Trápila jsem se, až jsem si řekla dost, najdu si takovou, na kterou se budu večer před spaním těšit. Nebyl to můj šálek kávy....
Pravidelně po akční knize potřebuji zklidnit tep a spletité osudy a pomalé tempo v příbězích paní Kőrnerové mi dokonale vyhovují. I tento příběh z minulosti na pozadí válečných událostí dokáže čtenáře uspokojit, ale Heřmánkové údolí u mne bezkonkurečně vede !
Moje první dílo od Š. Kopřivy a jistě ne poslední. Nikdy jsem si nedovedla představit, s čím vším je v metru spojená taková běžná lapálie jako je výpadek el. proudu. Jaké nebezpečí s tichým zabijákem hrozí zachráncům i zachraňovaným. Někdo si může představovat, že práce hasičů je držet hadici s vodou a mířit do ohně, ale tato kniha všechny vyvede z omylu. Napínavá, akční, čtivá a poučná. Jak sám autor poznamenal, dovedl 101minut až na samou hranici pravděpodobnosti. Ale živě si dovedu představit mezi zachraňovanými cestujícími daleko víc prudičů, nerváků, potížistů a hysterie. 101 minut se mi líbila jako velká poklona a poděkování pro všechny hasiče, záchranáře, záchranné i zdravotnické složky. Určitě doporučuji.
Velká poklona paní autorce, čtenář Meče a Koruny lehce vklouzne do 12. století a účastní se bojů o moc, území a bohatství. Lituje obyčejné obyvatele, poznamenané nelítostnými válkami, sedí s nimi u jednoho stolu, sdílí s nimi jejich starosti, trápení i radosti. Na kvalitě knih paní S. Ebert je velmi poznat neskutečné množství prostudovaného materiálu, který je uveden v doslovech a jejích komentářích. Jen je mi líto, že jsem už přečetla celou sérii Porodní báby, ale jsem přesvědčená, že se k ní ještě vrátím. Netradičně plný počet a velmi všem doporučuji.
Všechny ty boje, souboje a války v boji o moc a bohatství mají mého favorita v postavě Dietricha, který svému císaři Fridrichovi odpřísáhl věrnost a poslušnost. Ale zároveň apeloval na to, že je vždycky lepší urovnat spor vyjednáváním. Zachrání to lidské životy, úrodu, vesnice. hrady a stojí to mnohem méně než válka... A platí to i v dnešních pohnutých časech ...Plný počet a velká poklona paní Ebert !
Válečné běsnění vždycky dopadne nejvíce na ty nejchudší a nejzranitelnější. A vždycky jde o bohatství, moc, území a peníze. Bylo tomu tak i na křížové výpravě do Jeruzaléma, i ve válce proti Slovanům. Bylo tomu tak ve středověku a je tomu tak i dnes, bohužel. Meč a Koruna se autorce moc povedla, včetně zajímavého doslovu. Netradičně plný počet.
Celá Porodní bába od autorky byla velmi čtivá, Meč a Koruna je také poutavá historická sága z období středověku. Jen se nemůže četba tak hltat, jelikož množství důležitých postav, králů, markrabat, šlechticů a jejich potomků, bojujících za své zájmy je velké. Neustálý boj mezi Welfy a Štaufy v německé marce kolem 12. století jsou vlastně historická fakta, spojená příběhy. Kdežto u Porodní báby tomu bylo naopak. Nicméně četbu si užívám, poklona paní Ebert a netradičně plný počet...
Oproti prvnímu dílu Andělské tváře, kde si šli dva bráchové mnoho let po krku, se mi druhý díl četl mnohem lépe. Byl dobrodružnější, napínavější a pro mne uvěřitelnější. A také mám ráda v této nejisté době příběhy se šťastným konce. Charlotta musela procestovat půlku světa a okusit život ve zcela odlišných podmínkách, aby dokázala ocenit svůj domov. Kdyby měl J. Pomeje větší finanční možnosti, třeba by s tímto dílem udělal díru do světa... Líbilo se mi to, doporučuji.
Kdysi dávno jsem viděla film, kde hrál J. Pomeje a M. Kuklová, ale moc si z něj nepamatuji, čili mne téměř nezaujal. Při čtení knihy jsem si uvědomila, že jsem ji kdysi dávno musela číst, protože jsem si pamatovala, že nic není takové, jak se jeví. Takže mne nečekalo žádné překvapení, ale statečně jsem dočetla až do konce z úcty k paní autorce.
Se Zapomenutou zahradou jsem se musela trošku popasovat... Nebylo mi po chuti střídání dějových linek, nemohla jsem děj hluboce prožívat a určitě bych seškrtala třetinu stránek. Ale je docela možné, že jsem v tomto nesmyslném válečném období byla prostě jen velmi rozhozená, nepozorná, roztěkaná a namíchnutá. Asi bych teď měla číst jen pohádky pro děti ...
Smutné, ale krásné čtení... Zažila jsem komunisty, estébáky, milice, kádrováky i ten 17. listopad. Ale nikdy mne nenapadlo, jak by život náš a našich dětí vypadal, kdyby sametová revoluce nebyla sametová a moci se chopili esenbáci, vojáci a armáda. Znásobená totalita a úplná likvidace jakéhokoliv náznaku nesouhlasu nebo odporu vůči režimu. Mizející lidé a plné kriminály. Rozbité rodiny, nešťastní prarodiče, zničení rodiče a zoufalé děti. Asi by člověku nezbylo nic jiného, než se pokusit zdrhnout...Hluboká poklona paní Mornštajnové a díky Bohu, že to dopadlo jinak !! Netradičně plný počet a vřele doporučuji.
Od autora se mi líbila Potopená města i Prachožrouti, ale s Vodním nožem jsem se musela poprat. Námět se mi líbil, ale nemohla jsem se začíst a prožívat s hlavními postavami smrtelný boj o vodu. Nebyl to můj šálek čaje, tak snad příště....
Podle vysokého hodnocení Houbařky jsem byla na knížku hodně natěšená. Zajímavé informace o houbách a krásně vykreslená šumavská příroda, libovala jsem si. A pak mi spadla brada. Dvakrát jsem chtěla skončit, jednou kvůli otci, podruhé kvůli matce. Neobyčejně depresivní. Ale nikdy jsem nečetla tak podrobně popsané nejhlubší niterní pocity, trápení, smutek a zkušenosti někoho, kdo se ocitl v této situaci a pere se s tím docela sám. Hluboký obdiv k paní autorce a netradičně plný počet !