hankapimi komentáře u knih
Kdyby se porodní bába Hanna měla porody a léčitelským umem živit, tak umře hladem, porodů bylo jako šafránu... Pro mne byl tento oddechový román až příliš oddechový, naivní, nezábavný. Nebyl to můj šálek čaje, když už Porodní bábu, tak určitě sérii od Sabine Ebert, ta se mi líbila mnohem víc !
Tak holky konečně ve svém životě dosáhly všeho, po čem toužily a co si přály. Stálo je to mnoho úsilí, bezesných nocí, slz i nervů, ale stálo to za to. Konečně se popraly se životem a našly si v něm své spokojené místo. Ujasnily si, kudy povede jejich životní cesta a staly se z nich sebevědomé, samostatné a obdivuhodné dámy.
Z dívek se stávají ženy a každá se pere se životem, jak umí. Jejich kamarádství drží celé ty roky pevně a mohou se jedna na druhou vždy spolehnout. Špatný výběr partnera dokáže s životní stabilitou a pohodou pěkně zacvičit a nevítaný potomek také není zrovna výhra... Ale musela jsem uznat, že autorka přesně vystihla složité duševní ženské pochody a myšlenky, jestli udělaly dobře a co mají udělat, aby byly spokojené /byť je ta spokojenost někdy utopií../. Některé to přemítání bylo opravdu dlouze rozvedeno, ale některé dámy to tak mají...Kdo může říct, že to tak není ?
Patricia Scanlan nás seznamuje se trojkou holek, které spolu od malička kamarádily, vyrůstaly spolu a pomáhaly si. Zaujalo mne autorčino vykreslení osobnosti každé z nich a také to, jak je pro celý život důležité, z jakého rodinného zázemí pochází. Z neutěšených rodinných poměrů vychází nesmělá, váhavá, citově nezralá a nerozhodná osoba. Musí vynaložit daleko víc energie a síly poprat se s nepřízní osudu , než ta, která je obklopená milující rodinou.
Co se mohlo Else v životě pokazit, to se pokazilo. Neradostné dětství, nevydařené manželství, neúrodné roky na farmě, cesta se dvěma dětmi za lepším životem v době hospodářské krize. Ať dřela sebevíc, pořád s dětmi a ostatními vykořisťovanými migranty třeli bídu s nouzí. Ale bojovala za svůj americký sen, odvážná, hrdá, nezlomná. Toto nelehké období autorka vystřihla poutavě a čtivě, prožívala jsem s Elsou a jejími dětmi každou těžkou životní situaci, její touhy, neúspěchy a zklamání... Pro mne smutná a lehce depresivní četba. Nicméně doporučuji k přečtení, moc pěkně napsáno a netradičně plný počet !
Chtěla jsem si přečíst nenáročnou oddechovku a vybrala jsem si Psance. Z povinnosti jsem dočetla, ale vzhledem k tomu, že žánr je uveden pro děti a mládež, tak jim tuto sérii přenechám....
Ano, můj pane jsem schlamstla na posezení a tak jsem se snažila si Železnou rukavici šetřit.... Ale bylo to zhola marné. Pan Niedl prostě píše tak úžasně napínavě a čtivě, že si řeknu : ještě jednu kapitolku - a najednou jsem zase na konci... Ale máme pěkně nakročeno na pokračování, jen si zase musíme počkat, bohužel... Tímto zdravím pana Niedla, přeji mu pevné zdraví, hodně tvůrčích nápadů a vysekávám hlubokou poklonu. Jste můj jeden z nejmilejších spisovatelů !!!
No a tak je to s knížkami Fr. Niedla pořád dokola... Natěšeně se zakousnu do čtení a nejednou je konec prvního dílu... Vzpomínky na Vřesov i známé postavy přesně zapadly do děje a kdo nečetl, ať se přesídlí na Vřesov za panem Čeňkem a Benešem. Pobavilo mne, jak Ondřej z Rohatce po zásluze "vymetal" nepořádek na Jenčově i vtipné dialogy hlavních postav. Panuje rozvážně a spravedlivě, takového pána aby s lupou pohledal... Tehdy i dnes...
Rick Yancey napsal takové oddychové postapo pro mladší ročníky, s notnou dávkou představivosti celkem uvěřitelné. Potřebovala jsem změnit žánr, trošku mě iritovala Cassie ve vztahu s Evanem : Nesmím mu důvěřovat... Musím mu důvěřovat... Některé akční kotmelce lze jednoduše přehlédnout. A souhlasím s poselstvím, že slib, daný bráškovi, se má splnit. Potěšilo mne, že jsem našla v příběhu text modlitbičky Andělíčku, můj strážníčku, kterou jsem si už vůbec nepamatovala. Milá vzpomínka...
Nijak si nelibuji v kriminálkách, kde se ubližuje dětem, ale Krutá spravedlnost není typickou detektivkou. Chvílemi mne vtipnými poznámkami pobavila, když šlo do tuhého, byla jsem napnutá, ke konci mne Marenkova bezmoc vyděsila. Kam si jít pro spravedlnost, když zákony a advokáti straní zločincům, násilníkům a kriminálníkům ?
Od autorky jsem četla Slavíka, ten se mi líbil moc a rozporuplnou Velkou samotu. V tomto příběhu mne od začátku vytáčel Nick, který měl fungovat jako máma-táta, ale nefungoval. Autorce se nedá upřít citlivě vykreslené životní kotrmelce Annie a hledání sama sebe. Ani Nick nezůstává pozadu a vlastní utrápená dcera pro něj není dostatečným důvodem srovnat si priority v životě. Oba se hodně zapotí, než si ujasní, po čem touží a přeperou zlomyslný osud. Kdo má rád romantickou oddechovku, je na správné adrese.
Krásná knížka, nádherná, moc jsem si pošmákla a opět mne u četby zastihlo svítání, nešlo se odtrhnout! Pobavil mne rozhovor Tatarky, která nechápala víru v Boha ohledně hříchů, násilí, závisti a pýchy, s křesťanským templářem. Nemohla pochopit, že vše, co dělá člověka člověkem, je hřích a musí se zpovídat a kát se. A už vůbec se jí nezdálo, že Bůh stvořil lidi nedokonalé a pak je za jejich slabosti trestá ! A templář neměl odpověď, leč se nad tím alespoň zamyslel... Na rozdíl od mnicha, který zůstával fanatický, neoblomný, páchnoucí, neoholený a zamračený na celý svět. Už jsem četla Harém, který se mi také moc líbil, tak si myslím, že knihy C. Falconera vezmu pěkně popořadě, všem doporučuji si nějakou vybrat a budete také jeho velký fanoušek!
Skvěle vykreslené postavy i jejich snahy o lepší život, čtenář má pocit, že je ve středu všeho dění. Nekompromisní a krutý svět mafiánů, drog a prostituce. Všudypřítomná smrt, krev a slzy. Napínavé, čtivé, uvěřitelné a smutné. Nestává se často, abych popřála knize plný počet, ale tady je to určitě na místě. Ještě s panem autorem nekončím, doporučuji si něco od něj přečíst.
Moje první kniha od autora z dávné minulosti, která nám vypráví o ustrašeném chlapci, který se narodil se stříbrnou lžičkou v puse, ale zůstal na světě sám. Naučí se jak přežít, překoná svůj strach i obavy, vyspěje a pochlapí se. Jen ty krvavé zhovadilosti a krutosti od nového sadistického knížete jsem měla chuť přeskakovat. Krásně autor vykreslil život obyčejných chudých lidí i pánů na hradech ve středověku. Čtivé, napínavé, doporučuji.
Moje první knížka od této autorky, chvílemi mi tento příběh připomenul film Ďáblice, ten mne pobavil... Zničená Faye s pomocí stejně zrazených žen dosáhne své pomsty. Občas to v příběhu skříplo, občas situace přitažená za vlasy, byla jsem však "tolerance sama". Jako oddychovka to stačilo, druhý díl už číst nebudu. Jednu hvězdu přidávám za konečný závěr, autorka nám dopřála klidný spánek...
Od pana Serna se mi líbil Ranhojič, který vede na celé čáře. Líbil se mi i Medikus Heidelbergu a Doktorka z Boloně. Pak jsem zkusila Potulného apatykáře, se kterým jsem se v jedné třetině rozloučila a zkusila jsem Loutkáře. Toho jsem z povinnosti přečetla do konce, ale další díly číst nebudu. Nehodlám se trápit, když je na světě tolik krásných a zajímavých knih. Nebyl to můj šálek čaje...
Po náročné Bílé vodě jsem potřebovala napínavou oddychovku a dostala jsem vrchovatě, co jsem si přála. Noční můru jsem ještě nečetla. Pamatuji si 80.léta, kdy se na knížky stály každý čtvtek dlouhé fronty před knihkupectvím a tihle dva pánové autoři byli rozebraní mezi prvními tituly ...
Náročná kniha pro čtenáře a ještě náročnější pro autorku. Nedokážu si ani představit, kolik práce, hledání, probírání se dokumenty, dopisy, spisy a zápisy musela K. Tučková k této knize pročíst, probrat, vyhodnotit a zapracovat do příběhu. Nečetlo se to lehce, hlavní hrdinka Lena mne kolikrát vytočila svou sebelítostí, ale nutno přiznat, že to, co jí dali její rodiče do vínku bylo na mašli... Nevěřila lidem, nevěřila sobě, nevěřila nikomu. Všem, které znala, šlo vždycky o moc, majetek, o vítězství, o senzaci nebo uškodit. Hnusná padesátá léta, ziskuchtivá pakáž bez morálky u moci, nechutné praktiky církevních a komunistických představitelů i vedoucích úředníků. A nikde nebyla možnost zastání nebo odvolání ...Soudruh ministr zdravotnictví, soudruh děkan, soudruh předseda, soudruh krajský tajemník, soudruh správce kláštera. Skoro jsem čekala, že přijde i soudruh arcibiskup... Je dobré si připomenout, čím si naše společnost ještě nedávno prošla, velmi doporučuji si Bílou vodu přečíst.
Knížky Kena Folletta já miluju !! Napínavé, propracované, čtivé, uvěřitelné a nezřídka mne zastihne při četbě i svítání... Kdo může říci, že to tak tenkrát nemohlo být ? Vřele doporučuji a smekám pomyslný klobouk před Panem Spisovatelem !
Celá série Ranhojiče se mi líbila ale toto dílko jsem asi v jedné třetině opustila, neb existuje hromada dalších knih, na jejichž četbu se budu těšit...