hanucha komentáře u knih
Nápad super, místy jsem se moc bavila, ale celkově by to ještě něco chtělo.. není to kniha, od které bych se nemohla odtrhnout, spíš jsem se nutila to dočíst. Bonus pro mě byl ten, že jsem to četla ve dvou týdnech mezi první a druhou prezidentskou volbou :D
Bezvadná knížka přečtená během dvou dnů. Autor je moje krevní skupina, máme toho společného víc, než jsem si myslela. Ač nejsem z oboru, byla srozumitelná, nechápu výtky na příliš mnoho odborných výrazů.. spíš mi oproti předchozím malinko chyběly ty ostřejší výrazy, které si myslím, že k takové práci patří, i když někomu možná vadily, a tak se je autor snažil zredukovat. Tomáši Šebkovi moc fandím a těším se na další čtení, víc takových lidí :-)
Super kniha, zhltla jsem ji během pár dní, a neustále jsem se skvěle bavila, i když děj teda úplně k popukání místama nebyl... Hlavně mě bavily ty všechny neobvyklé, ale výborné příměry a přídavný jména, člověk se hned vnoří do situace a parádně si může vizualizovat celou scénu (růžová jako logo T-mobilu; obří rty připomínající dva vypasené slimáky, kteří usnuli přimknutí k sobě poté, co je někdo vymáchal v plechovce s červeným nitrolakem; popelavá hněď, zašlá jako u čokolády z předloňské vánoční bonboniéry...) :D Tento typ psaní mám ráda - připomnělo mi to Daniela Kehlmana a jeho styl popisů, přestože je to něco úplně jiného. Těším se na další autorův počin. A ještě by mě moc zajímalo, nakolik je autobiografická :-)
Nebylo to špatný, ale protože jsem nejdřív četla od autorky Kouzelníka, který je o dost lepší, tak jsem i předvídala jak to dopadne. Je to trochu jako přes kopírák, pár takových zápletek už jsem četla i jinde. Ale čte se to dobře.
Moc hezky se to četlo, nečetla jsem předchozí díl, ale vůbec to nevadilo, možná naopak. Pár situací mi přišlo trochu nedotažených, ale jinak super kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout.
Sice mi je 40, ale knihu jsem přečetla jedním dechem, a to jsem do ní původně jen nakoukla, abych se podívala, co to dcera čte :-)
Nemůžu si pomoci, ale za mě děsná hovadina. Ztrácela jsem se stále v postavách, přišly mi zaměnitelné, praštěné dialogy, sice nápad dobrý, ale dnes by toto snad nikdo nevydal... Jedna hvězda je za to, že to utrpení netrvalo tak dlouho a dočeta jsem to.
Některé byly slabší, jiné skvělé, celkově to šlo :-) Nejvíc se mi líbila ta od Tučkové.
Našla jsem ji mezi knihama dcery a opět přečetla, už snad podesáté, a znovu mě bavila i v 39 letech :-) Zajímavá je i dobová sonda do socialistické propagandy, např. pionýři a jak tam zagitují kluka, který není pionýr, a nakonec se jím touží stát :D
Pro mě první přečtená knížka od Hrabala a asi i poslední. Dost mě to nudilo a musela jsem se nutit to dočíst. Jako zajímavé setkání s jeho typickým stylem dlouhých souvětí, taky zajímavá sonda do jeho života, ale stačilo :-)
teda musím přiznat, že mě to dost nudilo, četla jsem kvůli dceři, ale dost jsem trpěla.. ani ne tak u těch popisů, profesně mě to celkem zajímalo, ale vůbec jsem se nemohla začíst, přišlo mi to odfláknuté, nevím :-)
místy až příliš mravokárné, ale hezká kniha, v mládí bych ji asi ocenila víc :-)
Nedočetla jsem, ačkoliv jsem se snažila. Nešlo to, za mě pitomost, tento humor vážně nemusím...
Dcery nejoblíbenější knížka mezi cca třetím a čtvrtým rokem. Musela jsem ji číst snad padesátkrát dokola, taky chuděra podle toho vypadá :-) Některé ty kapitoly (o načesané křeččí holčičce, myšáčkově buchtě nebo jak si jezeveček zapínal knoflíky) pak už znala nazpaměť a opravovala mě, když jsem udělala chybu :D Myslím, že i po těch letech bych některé ty pohádky dokázala odvyprávět i teď :D
Byla jsem natěšená, protože rostliny miluju, ale v zásadě to je zklamání. Jsou tam sice pasáže, které jsem proletěla takřka bez dechu, ale chvílema to chtělo trochu víc práce a dotáhnout detaily.. Hlavní hrdinka mi byla krajně nesympatická, neustále se chová jako rozmazlený děcko (ale samozřejmě neznám žádnou newyorčanku, tak třeba je to tam takto normální..), spousta situací je dost přitažená za vlasy..
Lezl mi na nervy i mizerný překlad a hodně překlepů a dalších chyb, jako pojmenovat rostlinu bromélií a v následující větě tu samou rostlinu mučenkou?! A to nebylo jednou.. Čekala bych, že to bude když už ne překládat, tak aspoň redigovat někdo, kdo kytkám aspoň trochu rozumí..
Nejslabší z celé série, skoro jsem ji odložila nepřečtenou a dcera se dostala do půlky.. škoda, moc jsme se na ni těšily, a to je dcera opravdu blázen do koní..
Jedna z knih, na kterou nějak nemůžu zapomenout, hlavně ten konec, ten mě dostal..
Sice podobný styl jak předchozí kniha, ale bavila jsem se ještě víc, četla jsem ji na letišti při osmihodinovém čekání a tak hrozně jsem se musela smát, že se lidi otáčeli, ale já si nemohla pomoci.. Jen mě naštvalo, že je tak krátká :-)