Hanule77 komentáře u knih

Při letmém prolistování knihy jsem se bála jestli mě bude bavit. Textilní průmysl mi je na hony vzdálen, Brno znám jen jako turista, kniha začíná v druhé polovině 18.století které nepatří mezi mou oblast zájmu... Ale stačilo prvních 20 stran a už jsem knihu hltala víc než detektivku. Ta kombinace faktů a fantazie mě neskutečně bavila, při čtení jsem byla napnutá jak osud té které postavy dopadne a čím víc se blížil konec knihy, tím víc se vkrádal smutek nad osudy textilních průmyslníků. Bavil mě i přesah do současnosti (organizace výstavy) a jak si Kateřina poradila s rozmotáváním toho nelehkého klubka. Znovu klobouk dolů před její mravenčí badatelskou prací a fantazií se kterou pak dokáže všechno skloubit v tak čtivý celek.

14 16.02.2020

Nádherné ilustrace Adolfa Kašpara...a především noční můra z obrázku Viktorky za oknem ze kterého mi jde mráz po zádech dodnes...To je čirá hrůza. Takhle děsivé oči nenamaloval ani Mucha ve své Epopeji.

Tak z téhle knihy jsem těžila při hodinách dějepisu po celou základku :) A "mluvící bubliny" vycházející postavám z pusy byly (jsou) vtipné :) Ráda si jí prečtu I dnes a kresby pana Kalouska jsou nepřekonatelné.

12 25.02.2017

Na téhle knížce jsem milovala především kresby Artuše Scheinera pomocí kterých jsem se dostávala do světa pohádkové fantazie. Jsou tak zvláštně jiné...a přitom klasické. Krásné, ale některé docela děsivé. Dodnes je mám v paměti víc, než pohádky samotné.

11 14.02.2017

Už jsem byla skoro v pubertě když jsem vzala knížku do ruky. Moc jsem si od ní neslibovala a o to víc mě pak dostala. O bláhové jedli a hlavně Vykoupená čarodějnice patří k mým nejmilejším pohádkám vůbec. Málokdo asi tyhle pohádky zná a je to škoda. S chutí si je přečtu i dnes.

8 23.02.2017

Jestli je Karika v něčem mistr, tak v budování tísnivé a hutné atmosféry. I tady jsem hltala každé slovo, nevímala čas a okolí a naplno se ponořila do děje. Bohužel jen tak do třetiny knihy a to přesně do momentu, kdy se jeden ze svědků ve dveřích srazí s plukovníkem. Pak už toho na mě bylo nějak příliš. Příliš estébáků, přestřelek, fantasmagorií a vlastně ani nevím čeho, protože jsem to nepochopila. Ale možná jsem to nepochopila proto, že jsem poslední třetinu knihy četla opravdu zběžně. Jinak při popisu mučících praktik jsem měla pocit, že jsem si odskočila do jiné Karikovy knihy - Na smrt. Vlastně ani nevím, jestli se mi to stalo u jiné knihy - napětím nedýcháte, netrpělivě otáčíte stránku za stránkou a najednou bum, naprostá ztráta zájmu...co? proč? no tak už to nějak dočtu...a na konci jen "hm". Škoda.

7 10.03.2024

Přečteno na jeden zátah. Příběh mě okamžitě vtáhl do děje. Chytil a nepustil. Atmosféra je vykreslená tak, že ze stránek úplně cítíte tu mlhu, tlející listí, mokré jehličí, zatuchlé místnosti chátrajícího zámku, vlhkost sklepa... Parádní duchařina, ale nejen to. Dva osudy hrdinek které se prolínají a vy hltáte slovo za slovem, stránku za stránkou protože prostě chcete vědět co je za tím vším, co je propojuje, jak to dopadne. Výborně vykreslené charaktery postav, jejich jednání, psychologie... žádné po povrchu, ale pěkně na dřeň, do hloubky, až k zasunutým traumatům z dětství jedné z hrdinek. U druhé hrdinky jsou zase scény popsané tak, že při jejich čtení málem nedýcháte a moc hrdince držíte palce aby už k ní konečně byl osud milosrdnější... A vůbec. Je to prostě skvělé čtení které kdykoliv komukoliv ráda doporučím.

6 26.06.2023

Asi budu souhlasit s většinou komentářů. Je to čtivé, chytlavé, má to spád, baví. Pro mě ale těch několik "ale" bylo tak zásadních, že bohužel musím snížit hodnocení. Postava se chvíli jmenuje Jan a pak se z něj najednou stane Tomáš - snažila jsem se v tom najít nějaký hlubší záměr... ale je to prostě jen chyba kterou nechápu, jak mohla v knize zůstat. Pak pár nepřesností a nesrovnalostí - třeba soboty byly tenkrát pracovní, nikoliv volné. Nebo mi neseděl ten věk Milinky...ale vzhledem k dalším podobným nesrovnalostem mě pak vlastně ani nebavilo se k tomu vracet a zabývat se tím. Kdyby byly dotažené i všechny tyhle detaily, bylo by to dokonalé. Takhle je to jen čtivé. Ale to také není málo ;)

6 20.07.2021

Moje oblíbená encyklopedie a v prvních letech na základní škole jsem z ní hodně těžila. Jinak jsem si hledala info o Americe (viz komentář níže od JosefKomensky) a v mém vydání z roku 1984 tam nic takového psáno není. Pod heslem "Amerika" je popis celého světadílu. A konkrétně o USA je zde uvedeno: Nejmocnějším státem Severní Ameriky jsou Spojené státy americké. Mají značně vyvinutý průmysl a zemědělství... zkrátka nic hanlivého ;)

6 23.02.2017

Moje Bible, kterou jsem jako malá překreslovala. Dodnes mám obrázky paní Zmatlíkové moc ráda . Babiččina pohádka byla moje nejoblíbenější. A pak O jabloňce.

6 23.02.2017

Přiznám se, že posledních 100 stran pro mě už bylo docela utrpením dočíst. Přišlo mi, že už čtu jen popis kdo co kde dělá, jí a poslouchá za písně. Také několikrát opakované informace mě nebavily (např. pes Goliáš chodil do zahrady dírou v plotě - škoda že jsem to nepočítala kolikrát to tam bylo zmíněno...) Škoda, první díl se mi líbil, třetí asi budu číst už jen z povinnosti abych věděla jak to s hrdiny dopadlo.

5 12.10.2020

Nejsem kdovíjaká kuchařka. Vařím málo. V podstatě jsem stále začátečník. Ale když chci připravit dobrý nedělní oběd nebo českou klasiku tak jedině podle této kuchařky. S ní si troufnu na husu, vrabce, svíčkovou, buchty...cokoliv a povede se to vždy. Perfektní!

5 25.02.2017

Četla jsem ve 12-ti letech. Obálka knížky (vydání r.89) mi přišla strašně šmrncovní a dospělá :) Takže díky čtení téhle knížky jsem si taky připadala dospělá. Hlavní hrdinka řeší zamilování, zradu, učí se na cukrářku... Taky jsem se tady poprvé setkala s popisem lehce sexuálních scén (byly dvě pokud si dobře pamatuji :) Z nostalgie si někdy v létě na dece prečtu znovu...

5 23.02.2017

Hodnotím optikou dítěte. Knížku jsem milovala a dávala mi prvotní informace o mém rodném městě. Ano, je poplatná době a dnes už neobstojí. Ale pro mě to byla jedna z nejoblíbenějších knížek mého dětství.

5 23.02.2017

Paní Hana Posseltová-Ledererová mě na střední škole vyučovala angličtinu. Škoda že jsem tenkrát neměla vůbec tušení, s kým mám tu čest. Když jsem pak o pár let později náhodou narazila v knihkupectví na tuto knihu a spojila si 1 a 1, okamžitě jsem si jí koupila a začetla se. Hodně silná kniha, tak jako knihy tohoto typu bývají. Několikrát jsem plakala. Opakovaně jsem žasla nad nezdolnou silou člověka. Obdivovala vůli paní Hany. A pak jsem se paní profesorce v duchu omlouvala za ta naše telecí léta, která s sebou nesla zájem o vše možné, jen ne o její poněkud archaickou angličtinu, kterou se nám snažila vštípit.

5 22.02.2017

Milé, vtipné, svižné, napínavé. Půvabné ilustrace.

4 01.09.2021

Líbí se mi tenhle styl propojování reality a fikce. V závěru knihy také autorka vysvětluje kdo její postavy inspiroval. Příběh je napínavý, od druhé poloviny strhující. Knihu jsem pak dočetla na jeden zátah. Jen mě trochu rušily některé detaily. Nadpis jedné kapitoly: Krakov, Nemocnice na Bulovce. A ačkoliv bylo jasné že německá pacientka leží v polské nemocnici, žádala nelogicky české noviny. A pak zmínka že atentát na Heydricha provedl židovský odboj. A že Gabčík a Kubiš se po seskoku skrývali v Polsku. Ale i tak...4 hvězdy. Poutavé a nezapomenutelné.

4 27.06.2017

Znám snad nazpaměť... Ty úžasně podrobné obrázky - krása!

Jedna z mých nejoblíbenějších knih v dětství. Díky ní jsem se začala zajímat o vesmír.

3 05.08.2019

Rybí pudink a Telecí hlavu v žaludku určitě nikdy připravovat nebudu (s díky oželím) ale jinak je kuchařka plná jídel, od polévek po moučníky, ze všech zemí bývalé Jugoslávie které si můžeme bez problému připravit i tady v Čechách.

3 25.02.2017