hanzmb komentáře u knih
Tento díl už mi nepřipadá tak skvělý jako předchozí díly. Nijak mi nevadí popisy bitev, ty s sebou nese základní nápad prolínání různých kultur. Ale především, jak už zaznělo v několika komentářích, zrychlení posledních cca 80 stránek. Přitom si autor připravil tou krátkou epizodou s objevením Ježíše námět a zápletku na další knihu. Tajně doufám, že se do 1-2 let objeví. V tom případě ale vůbec nemusel tak spěchat s tím závěrem a nechat to víc otevřené.
Tento díl již není tak akční, ale vůbec to nevadí, naopak. Přibylo několik nových nápadů, které nabízí spoustu možnosti pro 3.díl. Už se těším na finále.
Měl jsem trochu strach, že vzhledem k době vydání a věku autora to bude pojato třídně a s nadsazením a vychvalováním té ruské části. Něco tam bylo, ale naštěstí ještě v mezích. Bohužel co mě zcela zklamalo byla odborná část. To co se z knihy dozvíte je jen zestručnělý výtah z historie jednotlivých národů. Bez jakýchkoliv závěrů , hledání souvislostí apod. Tohle bylo na nižší úrovni než moje přes 50 let staré učebnice z gymplu.
Asi o něco lepší než dvojka, hlavně díky pasáži z Egypta. Kvalit a zajímavosti jedničky však nedosahuje. Zase jsou velké pasáže věnované bojům na úkor dobových zajímavostí a nějakému propracovanějšímu příběhu. K tomu zcela nerealistický závěr, typově jak z amerického filmu.
Tak úplně mi tato kniha jako historický román nepřipadá, i když samozřejmě se odehrává v dobových kulisách. Tak trochu historická detektivka, trochu fantasy (astrologovy pokusy s hypnózou), trochu román pro ženy (pasáže s Ludiší). Trochu trvá zvyknout si na spojení typu "jsouce činiti" (vydání 1925), ale jinak už jsem četl od našich autorů podstatně horší historické bláboly. Samozřejmě to je poplatné době (1892) a neustále se zdůrazňuje češství Vršovců proti přemyslovskému příklonu k říši. To bych ale Vladislavovi nevyčítal. Mít za dveřmi osobnost Barbarossy a udržet zemi pohromadě je spíš důkaz státnických schopností.
Velmi mě potěšilo, že ještě dokážeme napsat kvalitní sci/fantasy bez toho, že se tam bude jen pobíjet tisíce příšer či emzáků. Tenhle ten svět plný víl, skřetů či goblinů je pohlazení na duši. Trochu mě sice zklamalo pozdější přenesení děje do Irska, ale ruku na srdce, kde se těmto tvorům může lépe dařit než tam či u nás v Praze? Autor si tím doufám vytvořil veliký prostor pro další díly. Moc se na ně těším, fantasy jde Ríšovi mnohem lépe než sci. Kdybych mohl, dal bych mu další hvězdu za to, jak potěšil starého absolventa VŠCHT ještě z doby, kdy jak uvádí, ještě vládly bunsenovy kahany.
U posledních dílů série jsem si liboval, jak z historické romance se postupně profiluje solidní historická detektivka. Bohužel to není případ tohoto dílu. Autorka přidala minimálně o 1/3 na velikosti knihy, bohužel bez toho, že by tam měla myšlenkově co dát. Takže dost nezajímavá zápletka, minimum historických souvislostí a hlavně spousta balastu a opakování. Navíc na popisovanou dobu spousta nelogičnosti v možnostech a chování některých postav.
V posledním dílu prakticky po celou dobu Mahu bojuje o holý život. Příběh se tím sice stává více dobrodružným, ale je to částečně na úkor detailnějšího popisu politických událostí. Co mě ale nejvíc zklamalo byl uspěchaný závěr. To co proběhlo v posledních 30-40 stránkách mohl být klidně další díl této vynikající historické série. Takže spíš tak 4,5*.
Po dobrých zkušenostech se sérii Amerotke a totálního znechucení z Jacqua jsem se vrátil do Egypta znovu s Dohertym a znovu to je vynikající. Má to příběh, napětí a spoustu dobových zajímavostí. Částečně to je i o popisu práce staré egyptské policie :-). Jen nevím, proč nejlepší knihy o Egyptě jsou soustředěny převážně do doby vlády Achnatona. A co ta ostatní staletí?
Hodně průměrná military SF spíš pro náctileté. Proti minulým dílům žádný nový nápad, jen nastavovaná kaše. Pořádná akce až v poslední čtvrtině. Hrdina nepřirozený, závěr jasný dlouho dopředu. Při čtení podobných zahraničních knih si čím dál víc vážím Maříkova "Ve stínu slunce".
Na rozdíl od 1.dílu, který byl poměrně rovnoměrně rozdělen do popisu osudů 4 hlavních postav, zde je 1.část knihy věnována především fiktivní postavě Ranulfa. Bohužel to, že se nemusí autorka moc držet reálií, způsobilo, že kniha začala klouzat do stylu historické romance. Naštěstí celkový výsledek zachrání 2.polovina. Ta je věnována především mladému Jindřichovi a konečně se objevuje i titulní postava pentalogie Eleanora Akvitánská. Ti dokáží děj pořádně oživit a vyvolat chuť i na další díl. Jinak z autorčina doslovu vyznívá spíš to, že původně mělo jít jen o tyto 2 díly.
Určitě se tato kniha nedá nazvat historickým románem. To by nesměl v autorově osobě zvítězit nad egyptologem komerční romanopisec. Už v sérii o Ramsesu II mi vadily fantasy prvky. Tady to už přehání tak, že je z toho spíš druh "pokleslé" literatury, jak se psalo dříve. Další * sundávám za podraz na čtenáře. Kniha nemá absolutně žádný závěr. Bez přečtení dalšího dílu se zcela nic nedovíte. Doufám, že nebudu nucen číst všechny 4.
Od tohoto druhu literatury se očekává především akce a souboje. Určitě ale k tomu taky potřebuji nějaký nosný příběh, pár bočních zápletek a nějaké ty historické reálie. Ničeho z toho se bohužel v této knize nedočkáte. Jen ta akce a akce. Tohle zvládnout by měl problém i Conan. Pokud tohle měl být nápad jak resuscitovat pomalu umírající Orly, tak tudy určitě cesta nevede. Z těch 17 autorových knih co znám jednoznačně nejslabší.
Historická slátanina. To je asi správné zařazení tohoto díla. Počínaje základní myšlenkou, že Žižka byl vlastně svůj syn. O postavě kata Matěje nemluvě. Toto vraždící monstrum bylo už roku 1346 u Kresčaku, přesto v plné síle kudy chodí tudy vraždí. Počínaje Vaclavem IV. přes oba Žižky až po Ladislava Pohrobka. O arcibiskupech a dalších historických osobnostech nemluvě. Jen tak bokem asi zavinil i Lipany. A když autorovi docházela fantazie opisoval scény z Vávrova filmu.
Dostat se mi tato kniha do ruky v době jejího 1. vydání u nás, asi by ve mně zanechala mnohonásobně hlubší dojem. Bohužel se tehdy nenašla ani v žádném antikvariátu, které jsem prolézal. Dnes s odstupem doby a po přečtení mnoha podobných knih, které mezitím mohly u nás vyjít, už to je jen takové příjemné zpestření pro deštivé dny. Trochu Hašek, trochu i Heller. Ryana v tom nevidím.
Co se týče detektivního příběhu, tak asi jeden z nejlepších v sérii. Bohužel na druhou stranu jsou dost ošizené informace ze života Říma. Teda kromě toho, že už tehdy se ve stavebnictví šidilo a kradlo :-) .
Tento díl je už zase z přímo z Říma. To je jen dobře. Jeho popis je dle mého autorova nejsilnější stránka. Postupně se vytrácí detektivní část příběhů. V tomto díle je už prakticky nepodstatná a i když se samozřejmě zločinec odhalí, nějaké převratné dedukce nečekejte. Naštěstí to je nahrazeno zajímavými římskými reáliemi. A to víc než dostatečně.
Velkým plusem této série je postava hlavního hrdiny a dobové reálie. I když ty mi připadají nejlepší u dílů z Říma. Co trochu kulhá je vlastní kriminální zápletka. Speciálně v tomto díle mi Decius připadá spíš jako zpovědník než detektiv. Ale klady převažují, takže nejspíš 4,5*.
Typické čtení do vlaku. Není to špatné z pohledu řemesla. Akce stíhá akci, místy i docela humorné. Ale bohužel ty roky od vydání jsou znát. Na dnešní dobu strašně naivní.
Po průměrné povídkové knize Já, Gowery se autorovi podařil návrat s plnou parádou. A kupodivu to jde i bez Oggerda a s minimálním podílem Harga. Fink to utáhne sám. Trochu jsem měl strach z herních pasáží, ale zbytečně. Jsou dobře zakomponované do celého příběhu a naopak to perfektně posouvají dál.