hanzmb komentáře u knih
Základní myšlenka zajímavá, pár dobrých zápletek. Bohužel se to všechno utápí v balastu slov a spousty nic neřešících odboček od hlavního příběhu. Taky jsem musel listovat Arénou, abych se chytil.
Sprint se mi po většinu času líbil, i když jsem ho četl už po druhé. Má to příběh, logickou stavbu a pointu v závěru. Jedinou skvrnou je pro mne ta závěrečná bitva. Jakmile začne neřízená magie vše likvidovat jsem otrávený. Naštěstí závěr už zase přešel do magicky normálnějšího světa. Asi 3,5*. Poslední je dle mého absolutně nejslabší. Příběh se sice pěkně rozjíždí v mučírně, ale odchodem z ní vše skončí. Jako kdyby autor vždy ráno zapomněl, co napsal minulý den. A nebo mu to bylo úplně jedno. Takže někdo, kdo nevylezl do schodů je najednou Conan v nejlepší formě. Někdo, kdo se bránil kouzlům je najednou mocným čarodějem. A když neví jak dál, tak probudí ducha, který vše zachrání. Světlejším zjevem je v závěru vysvětlený původ. Něco málo logiky v bezuzdném řádění magie. Tak 2,5*. Škorpion je starý dobrý Koniáš. Magie v rozumných mezích. Takže 4*. Jen mne štve systém, kdy se k 1 známé povídce nabalí 2 další a vydá se jako nová kniha. Z těch 2 se 1 zase za čas použije do další sbírky.
Ke knize jsem přistupuji čistě z literárního pohledu. Tj. nebudu dávat 5* jen z důvodu zvoleného tématu. Jsou tam 2 světlé body. Pojetí Piláta a zavedení ženského segmentu. To bylo zajímavé, i když už existuje i literární varianta kde Jošua byla žena. Co už bylo špatné jsou ty hrátky s apoštoly. Zcela nelogické a nezdůvodnitelné. Pokud za zdůvodnění neberete tu větu v závěru, kde vše svede na Petra. To je teda literární invence na úrovni. A úplně nejslabší vidím vlastní osobu Jošui. V ní se dostáváme někam do sfér spíše špatné fantasy. Dle mého příběh 2,5*, ty 3 jsou za pěknou češtinu.
Hodnocení jsem vzal jako aritmetický průměr z fantastické "dětské" 1.poloviny knihy a z mého pohledu průměrného románu, který popisuje Ráchelinu dospělost. Především tu část z Bratislavy jsem četl jedním dechem. Je smutné, že s touto částí našich dějin jsme se zatím nedokázali vyrovnat a musíme o ní číst hlavně v zahraničních knihách.
Normálně bych knihu tohoto rozsahu zvládl za 1-1,5 dne. Tady jsem se pořád nemohl chytit a rval se s tím skoro 3. Teprve v poslední třetině to začal být pořádný King. Mělo to napětí, spád a fantastický konec. Na rozdíl od spousty komentářů se mi líbí jeho poselství - ty největší hrůzy způsobí člověk svými činy. Podíval jsem se na chronologii Kingových knih a připadá mi, že v roce 1984 na něj přišla krize - na Řbitov zvířátek (1983) se těžko navazuje. V tomto roce ostatně vydal i Talisman, což je dle mého jeho nejslabší věc.
Přečíst se to dá, ale žádný zážitek nečekejte. Pár míst je vtipných, ze zbytku čouhá víc snaha než invence.
Příjemné čtení. Kromě detektivní zápletky má i 2 příběhy. Jak hrdinky, tak i zavražděné. Česká detektivka (bez géniů a gigantického policejního aparátu) navíc zasazená do zajímavého prostředí.
Kdo chce číst napínavou historickou detektivku, ať si vezme Vondrušku nebo Bauera. Kdo má zájem si přečíst zajímavý psychologický román o rodinných vztazích, který je nastartován vraždou jednoho z členů, ať si přečte tohle. Navíc zasazené do zajímavé doby, které se věnuje v současnosti snad už jen Jandovský. Navíc detektiv nedetektiv je kněz, nucený svou víru neustále srovnávat s okolím, kde zatím ještě po pár generacích není zakořeněna. Co mi na knize vadí je její jazyk. Autor se asi snaží navodit dobu použitím několika mála historických slov. Ta vložena do jinak zcela dnešní konverzace působí jako pěst na oko. Co nechápu je neustálé požívání výrazu ujec, i když v rámci rodiny se jedná o strýce (otcův bratr).
Bohužel asi to nejslabší z cca 40 autorových knih, které mám přečtené. Připadá mi to jako by prohledal šuplíky a z toho co našel složil knihu. O tom mě přesvědčuje i to, že část povídek nemá s Roganem nic společného. A korunu tomu nasadila poslední povídka. Místo rozloučení na úrovni dostanete povídku jak z triviální střílečky, kdy má hráč 10 životů a když mu dojdou, vrátí se na začátek levelu s další desítkou. Snad nový Barbarič bude na standardní autorově úrovni.
Stréček Křópal je tak známé jméno, že jsem neodolal, a když se na netu objevila tato publikace, musel jsem si ji hned přečíst, abych se konečně dozvěděl, o co přesně se jedná. Jde o fiktivní postavy ztvárňované od 20.let minulého století brněnskými herci a zpěváky bratry Šindlerovými. Tato vystoupení se postupně dostala do rozhlasu a i si zahráli menší role v několika filmech. Vrcholem pak byla revue Z Brna do Brna pod režií Oldřicha Nového, která se dočkala více jak 100 repríz. V této knize se autor pokouší (jak sám uvádí v závěru) vysvětlit původ těchto fiktivních postav. Takže kniha je poválečná, ale seriál předválečný. Po roce 1948 by určitě už nic podobného nepovolili. Kniha je to fantastická, už vzhledem k tomu, že se jedná asi o jediné dílo autora. Plná humoru a nádherného lidství, kterým se prolíná láska k Hané a úcta k lidem, kteří zde hospodaří. Až budete mít splín neváhejte. Stačí pár kapitol. Autor bude určitě Hanák, tohle by "cizinec - třeba Brňák" napsat nedokázal. Pokud má kniha nějaké slabší místo, tak v závěru, kdy hrdinové opouští Hanou a jedou do Brna do rozhlasu. Mimo své teritorium už autor sklouzává moc do zesměšňující grotesky.
Břóchovany jsou fiktivní obec, někdy se hovoří o Cholině, ale odtamtud jen pocházeli bří Šindlerové. Vzhledem k tomu, že postavy jezdily na dráhu do Senice, ale policajt chodil z Kostelce, lze to umístit někam jihovýchodně od Náměšti na Hané.
Pokud je na této 4 dílné sérii něco pěkného, je to zhruba prvních 10 řádků. To povídání, jaké víno během dne pít a jak jeho pití pomáhá kondici a léčbě nemocí je nádherné. Taky se o to snažím, ale k této dokonalosti mi ještě mnoho chybí. Pak už bohužel není nic zajímavého. Zvládnout tuto tetralogii (de facto 1 kniha ve 4 svazcích) je jen pro tvrdé chlapy. Stálo mě to 2 dny života. Tak nevím, jestli je horší tohle nebo Jak se kalila ocel. U toho se čtenář alespoň zasměje.
Vandrovec je jen jeden a nepřekonatelný. Bohužel každá nová série s ním bude srovnávána. Tato série je trochu jiného ražení, něco mezi sci a historickým románem. A musím přiznat, že ty historické části se mi líbily víc. Navíc mezi díly u nás vydávanými je obrovský časový rozdíl. Přitom už je celá hexalogie v originále kompletní.
Autor se rozhodl změnit prostředí a trochu mě tím zklamal. Právě v popisu Říma vidím jeho obrovský potenciál. Navíc to ani není čistá detektivka. Více méně od počátku víte, kdo jsou ti špatní hoši. Řemeslo je ale odvedené moc dobře. V napětí vás udrží po celou dobu. Rozhodně stojí za přečtení.
Oproti 1.dílu této minisérie jde o krok vpřed. Kniha má nosnou myšlenku, zajímavou hrdinku. Solidní příběh. Samozřejmě se opakují blbosti z 1. dílu.
Tahle Ludmila se mi líbí a myslím, že je vzhledem k době mnohem reálnější než pozdější legendy o světici. Bohužel si autor zase neodpustil svůj "geniální " náhled na historii. Vratislav je u něj kulhavý skřet. To těžko mohl být, když dle kosterních nálezů měl 177 cm. Na tu dobu chlap jak hora.
Kulhavý skřet by těžko v té době ovládl neustále rozhádané české kmeny.
Nevím, kdo přiřadil k této knize nálepku historie. To bylo hodně zavádějící. Nazval bych to snahou autora získat nějaké peníze na základě jména z lepších sérií o Protivovi a Karlu IV. Nijak se nebráním literární invenci autorů, ale iránský původ Mojmírovců a Bořivoj I. jako přihlouplý vikingský otrok je už opravdu hodně přes čáru. K tomu absolutně neexistující příběh, prokreslení postav či alespoň zajímavě popsané bitevní scény nebo nějaký ten milostný příběh :-) . Nikde nic.
Autor popisuje své výstupy od 70. let 19.stol. až po 1.světovou válku. Začátek jsou Julské Alpy, potom přechází na ledovce ve Švýcarsku a Francii. V závěru se věnuje několika hezkým kopečkům okolo 1700 m. Není to bohužel moc o literatuře, zajímavých příběhů málo a ještě ořezané. Ve své době alpského boomu to muselo mít obrovskou hodnotu informativní. Ta je dnes už nulová. Pro ty, kteří se jako já se pohybuji převážně v Tyrolsku, to pak ztrácí na zajímavosti. Osobně jsme se "potkali "jen v Korutanech na Ankogelu, který ale odbyl 1 větou.
Kniha dvou častí. Ten začátek je opravdu příšerný. Neustálé odbočování od hlavní linie děje. Spousta nic nepřinášejících vstupů. Detailní popisy věcí a zvyků, o kterých dnes nic nevíme, takže spíše fantasy. Tohle je tak **. Pak najednou přijde zlom ( jakoby i výměna autora) a najednou čtete vynikající historický román, od kterého se nedokážete odtrhnout. Správné by asi byly 3*, ale ten finiš a příslib dalšího pokračování mě přesvědčil.
Kniha, která pohladí na duši. Nejedná se o žádnou velkou historickou literaturu, která by popisovala a rozebírala jedno z kritických období našich dějin. To rozsah spíš blížící se novele ani nedovoluje. Je to příběh člověka Záviše, ve kterém se dokonce ani moc osobně nevyskytuje. To vyprávění třetí osobou, která je skoro jeho protikladem, dodává další zajímavou dimenzi.
Tahle kniha není o nějaké velké literatuře. Celkem jednoduchý příběh postupně plynoucí k předpokládanému závěru. Jde ale o strašně důležité svědectví o době, která byla léta tabu. Nesmělo se o ní psát, nebyla v učebnicích dějepisu. Ty začínaly až v srpnu 1944. Je dobré, že se podobné knihy začínají objevovat.
Dnešnímu zmlsanému čtenáři již tento typ historické literatury mnoho neřekne. Autor je sice trochu víc čitelnější než Jirásek, ale zase mu chybí Jiráskovy historické znalosti. Povídky jsou černobílé, to je dané popisovaným obdobím - většinou husitství a před a po Bílé hoře. Poslední 2 jsou z doby Josefa II. Povolání učitel se nezapře v takovém tom mravokárném stylu. Na druhou stranu až na povídky Lipany a Červený vévoda je ve zbytku nějaký ten románek stylu Večery pod lampou.