happy-smile
komentáře u knih
Italské dvojhubky
Marta Kučíková
Podle mě druhý díl dosahuje naprosto stejné kvality jako ten první. Opět jsem se u toho pořádně nahlas zasmála. Opět jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí. Doufám, že má paní Kučíková dost zážitků, aby vydala ještě třetí díl.
Italské jednohubky
Marta Kučíková
Přesně takového úsměvné deníky mám ráda. Chvílemi jsem se opravdu řehtala nahlas jako šílená. Asi to tak nebude mít každý, spousta lidí se u toho bude asi jenom sem tam usmívat, ale to úplně stačí. Prostě pěkná odpočinková knížka, kde se nejen pobavíte, ale i zjistíte něco nového o životě v Itálii, kde hlavně v porovnání s Českem se potom člověk občas opravdu nestačí divit.
Růže pro Algernon
Daniel Keyes
Kniha se zabývá zajímavým tématem. Za sebe tleskám panu překladateli, musel to být opravu oříšek přeložit první část knihy - jednak rozluštit slova v angličtině a pak je správně zkomolit v češtině a odhadnout míru, jak komolení postupně zmírňovat. Chápu ty, co četli povídku, že se jim román už zdá jako nadstavovaná kaše a myslím, že pro ně opravdu nemá cenu se do této delší verze pouštět. Já jsem četla pouze románovou verzi a rozhodně nelituji. Všechny ty retrospektivy nám vysvětlují, jaký život vlastně chlapec vedl. Jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala, víc takových.
Nikdy nezapomenu
Michel Bussi
Kniha mě nutila pořád číst dál a dál, pořád jsem přemýšlela, jak tohle proboha udělal? Takže jsem nedočkavě hltala stránku za stránkou, abych se dozvěděla, v čem je ten háček. No bohužel vyústění podle mě nebylo tak bombastické, ale i tak, svůj účel to splnilo. Těším se na další knihy od tohoto autora.
Saturnin se vrací
Miroslav Macek
Knížka je opravdu krátká, ve čtečce dokonce jenom 140 stran. Čtenář v knize postupně proplouvá různými příhodami. Pozornost se k jednotlivým postavám stáčí tak nějak rovnoměrně, jedině Milouš a Saturnin zůstávají trochu upozaděni. Vzhledem k tomu, že se jedná spíše o sled krátkých historek, je délka knihy zvolena velmi rozumně. Styl se autorovi podle mě taky povedlo dobře napodobit, je to takové milé nenáročné úsměvné čtení. Svůj účel to podle mě splnilo.
Tři vánoční povídky
Petr Šabach
Každá podívka má snad méně než 10 stran. Tomuto se dá říkat kniha? Ale tak jinak mě to pobavilo a to byl asi účel. Musím se podívat po ostatních Šabachových knihách, tento spisovatel má opravdu potenciál.
Chladnokrevně
Robert Bryndza
Tak tady máme už pátý díl série s Erikou. Ony to nejsou nějaké šíleně sofistikované detektivky, ale o to líp se čtou. To je třeba uznat, čtivost zde hraje primární roli. Zápletka byla zajímavá, možná potom trochu ubralo na tempu to, že se člověk už v půlce dozví, co a jak, a potom spíše sleduje, jak se policejní sbor snaží dopadnout pachatele. Eričin soukromý život jde ale pěkně z kopce, to by mě zajímalo proč ji Bryndza takhle trápí.
Jsem máma
Kristína Farkašová Tormová
Pro ty, kdo mají rádi humorné deníky, jako dělané. Stejně tak pro matky na mateřské, aby se ujistily, že v tom nejsou samy a že může být i hůř. Pokud máte dvojčata, tak to snad ani raději nečtěte... Knihu jsem přečetla za jediný den, četlo se to samo. Hodně jsem se u toho pobavila a jsem zvědavá na pokračování.
Bezbranní
Kati Hiekkapelto
Bohužel mám dojem, že tato kniha narozdíl od předchozího dílu nebyla vůbec detektivka. Stejně jako v předchozím dílu se řešilo téma imigrantů, tím prostupuje celá kniha. Na pozadí toho se něco vyšetřovalo, ale čtenář věděl, jak se věci mají, takže byl jenom pozoroval, jak se s tím policie vyrovnává. Nějaká detektivka se vyrojila asi ve třech čtvrtinách knihy a vyústění bylo nakonec docela nezajímavé. Takže z tohoto důvodu za mě docela zklamání.
Falešný sňatek
Magdalena Mintová
Kdyby první díl neměl tak stupidně useknutý konec, tak bych se do této knihy vůbec nepouštěla. Nakonec ale musím říct, že mi kniha přišla trochu příjemnější než předchozí díl, ani nedokážu říct proč. Každopádně je to přímé pokračování, takže samostatně bez prvního dílu se podle mě číst nedá. Do knihy se tudíž pustí buď ti, co je štval useknutý konec jedničky, nebo úplní fanoušci jedničky.
Falešný román
Magdalena Mintová
Kniha se mi četla docela dobře a sem tam mě i pobavila. Není to žádný literární skvost a kdybych po knížce nesáhla v rámci výzvy, tak mě asi minula. Popravdě mě docela naštval useknutý konec knihy. Ne otevřený, ale vysloveně useknutý. Autorka napíše, že se něco důležitého v ději stalo a tam její deník končí a zbytek dovypráví až v dalším díle. Tím si u mě opravdu klesla, mohla raději napsat delší knihu, přece jenom 270 stran je docela málo. Kdybych u sebe druhý díl momentálně neměla, tak ho už schválně ani nebudu číst.
Lazar
Lars Kepler
Tak nějak úplně nevím, jak se k tomuto vyjádřit. Mám pocit, že už toho s Jurkem začíná být opravdu moc. Že to tak nějak zabíjí celou sérii... Sice se mi další díl s Joonou četl docela dobře, ale bylo tady rozjetých tolik různých epizodek, že jsem si říkala, že je na tom vidět to, že to píšou dva lidé. Každý si tak nějak sepisuje to svoje a pak to dají nějak dohromady. Prostě jsem z této knihy tak nějak rozpačitá. I tak tuto sérii ale zatím nezatracuju. A vlastně když nad tím vším přivřu oči, tak to bylo docela zajímavé pokračování.
Hříchy Havany
Peggy Blair
Knihu si velmi cením za vykreslení prostředí Havany v době, kdy zde byl ještě docela striktní komunismus a prostředí Kubánců a turistů bylo úplně odděleno (naštěstí dnes už to tak není). Člověk se dozví hodně zajímavých věcí. Detektivní zápletka byla docela zajímavá a autorka postupně v několika vlnách odhaluje, jak to vše vlastně bylo. Ke konci ale autorka přidává trochu moc nereálné a zašmodrchané patálie s prostitutkou Marií. Tím se uvěřitelnost celého příběhu razantně propadla. Kniha sama o sobě byla napsaná docela kostrbatě, takže nemůžu dát více než tři hvězdy.
Zpětný ráz
Peter May
I když tuto sérii považují za nejslabší od Petra Maye, tak jsou další díly prostě lepší a lepší. Tato kniha se mi četla sama, prostě to vše tak nějak pěkně plynulo. I když byste jednoduše našli spoustu promyšlenějších knih, tak tato má ode mě za svoji čtivost plný počet hvězdiček.
Dokonalá kořist
Helen Fields
Případy, které tady detektivní dvojice řešila, byly zajímavé. Autorka se pouští do docela brutálních vražd. Vyústění celé zápletky bylo nečekané. Kniha se četla velmi dobře. V prvním dílu bylo něco, co způsobilo, že se u mě kniha hned vyhoupla mezi top a opravdu jsem se těšila na další pokračování. Tady jsem už to neznámé kouzlo nenašla, i tak mě to ale bavilo a jsem zvědavá na další příhody Luca a Avy.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Čtvrtá kniha vybočuje z řady tím, že je sepsaná jako popis vloupání na zámek Kostka. Otázka je, jestli je to ke škodě nebo k užitku. Předchozí formát už byl okoukaný a vtipy se opakovaly stále dokola. Na druhou stranu měl Evžen Boček i tak fanoušků požehnaně a mohl takto pokračovat donekonečna. Takže změna mohla čtenáře spíše odradit. Ale třeba taky přilákala zpět nějaké odpadlíky. Já osobně hodnotím nový formát docela kladně. Kniha mě tradičně pobavila, i když předchozí díly byly lepší.
Galerie mrtvých
Chris Carter
Stejně dobré jako vždy. Velice oceňuji, že se Chris Carter snažil nabourat zaběhnutou šablonu tím, že jako posili přivolal agenty FBI. Garciovo popichování s agentkou mě opravdu bavilo. Vraždy byly stejně zvrácené jako vždy, pořád se nepřestávám divit, kam na to Chris chodí. Agent Hunter mě prostě baví, další díl, prosím.
Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
Úsměvné fejetony a člověk se taky semtam něco dozví ze života herců. Jenom myslím, že to asi lépe fungovalo jako blog. Když jsem tyto vtipné úryvky ze života herečky četla popořadě, jak jsem nakonec knihu musela na chvíli odložit, protože jsem cítila bytostnou touhu pustit se do něčeho více dějového. Nakonec jsem se ale ke knize vrátila a ráda ji dočetla.
Trhlina
Jozef Karika
Trochu mě překvapil styl, jakým je kniha psaná. Že se vlastně jedná o skoro přímé přepsání toho, jak Igor příběh převyprávěl (upřímně nevím, co si potom mám odvodit o Karikově stylu psaní, takto tedy vlastně vůbec netuším, jak autor píše a budu asi muset zkusit nějakou jeho další knihu). Ale vůbec to nebylo na škodu, takto byl totiž čtenář vtažen do děje hned od začátku. Navíc se podivnosti pomalu stupňují, a tak si to člověk ani neuvědomí, ale nakonec zjistí, že se najednou opravdu ocitl v hororu. Co se týká hodnověrnosti, nebudu nad tím dumat, ale můžu říct že po tomto byste mě na Tribeč asi nedostali ani za zlaté prase.
Poslední weekend
Agatha Christie
Další typická a typická dobrá kniha Agathy Christie. Přechozí díl Pět malých prasátek mě moc nebavil, a tak se mi do dalších knih Agathy Christie moc nechtělo a vrátila jsem se k ní až v rámci čtenářské výzvy. A rozhodně nelituji, tento díl je velmi dobrý, pachatelů se nabízí hned několik a je jen na vás, ehm pardon na Herculovi Poirotovi, aby zjistil, kdo je ten pravý. Už se těším na další setkání s Herculem Poirotem, ještě že toho Agatha napsala tolik.