happy-smile komentáře u knih

Předchozí díl byl super, tento se podle mě už ale tolik nepovedl. Pořád jsem čekala, kdy se to nějak rozjede a ono nic. Knihu jsem dočetla skoro z posledních sil. Pokud vznikne další díl, tak mu dám ještě šanci, ale jsem z toho docela rozpačitá, protože předchozí díl podle mě dosahoval o dost vyšší kvality.

3 08.10.2017

Na Bridgetin deník jsem se chystala už hodně dlouho a teď musím říct, že jsem vlastně o nic nepřicházela. Několikrát se pousmějete, několikrát si zaklepete na hlavu, ale to je tak všechno. Nějaké extra zajímavé situace, humorem nabité scénky nebo snad emocemi překypující chvíle (když už to má být ten román pro ženy), se nekonaly. Takže ani u mě se nějaké velké nadšení nepřišlo. Na druhou stranu jako taková oddechovka se to určitě hodí. Kniha nenadchne, ani neurazí, a tak zatím nemám v plánu číst i další díly.

3 02.05.2017

Ajaj, byla jsem zvědavá na další díl - ten minulý mě moc nebavil, protože se tam řešila katolická církve, což není zrovna můj šalek čaje. Jenže ouha, ono se to ale řeší i tady. A zase z toho mám stejný pocit, spíše nuda. Může za to téma nebo autorčin styl? Zkusit ještě další díl, aby se člověk přesvědčil, kde je pravda? Jenomže když už měla dva díly o církvi, nebude o ní i třetí? No tato spisovatelka pro mě zůstává zatím záhadou...

3 30.03.2017

Naprosto skvělá knížka, u které budete neustále hýkat smíchy. Až z toho člověk začne být paranoidní a začne si říkat, že to ti malí špunti opravdu všechno musí dělat schválně - vždyť to všechno přesně sedí! A pro ty co neví, jestli děti už ano nebo ještě ne - myslím, že toto pro vás bude dostatečná antikoncepce na hodně dlooouho.

3 30.03.2017

Takové lehké čtení. Pořád se jenom motáme v lese a fandíme holčičce, aby našla správnou cestu a došla v pořádku domů. Kniha je krátká, ale i tak na takové téma docela dlouhá a místy to už může člověka bohužel docela nudit.

3 30.03.2017

Zezačátku jsme si říkala, že je to taková normální kniha jako každá jiná a že moc nechápu to nadšení okolo - tak se prostě Harold vydal na pouť, no a co. Asi v půlce se to všechno začalo tak nějak komplikovat a začalo to být dost zajímavé. Díky lidem, které Harold na své cestě potkává, a díky problémům, o které se s ním tito lidé snaží podělit, se Harold začne zamýšlet nad svým životem a zjistí, že nemůže přestat myslet na svou manželku a syna, i když s oběma měl doteď zvláštní vztah. Stejně jako v Ovem, ke kterému je kniha často přirovnávána, dochází k pozitivnímu posunu mezilidských vztahů. Zároveň ale dochází také ke ztrátě iluzí. Setkání s Quennie není vůbec takové, jak si ho Harold maloval a Harold neví, jak se chovat. Z Haroldovy osobní poutě se stane veřejná zprofanovaná věc a pouť i "slávu" přebírají jiní lidé a na Harolda si nikdo ani nevzpomene... Ukazuje se, že byla důležitá cesta, ne cíl. Nakonec to bylo tak plné zajímavých myšlenek, že jsem neváhala dát 5 hvězdiček.

3 24.01.2017

Ufff, ďábelsky zábavná a napínavá detektivka? Tak za prvé to s detektivkou nemělo vůbec nic společného, takže tím pádem se ani nemohla konat žádná deklarovaná brilantní finská variace na slečnu Marplovou. Za druhé ani nějak extra vtipné to nebylo. Člověk se sem tam pousmál, ale to je tak všechno. Jednalo se o román ze života bezmocných bábrlin, které okrádá a šikanuje personál domova důchodců. Takováto absolutně nesebereflektivní reklama knize strašně moc uškodila, kdyby člověk nečekal něco úplně jiného, tak to možná nemuselo být zas tak špatné. I když objektivně, byla to fakt docela nuda...

3 09.09.2016

Suzuki opět posouvá příběh na další level. Tohle je na sérii Kruh zajímavé, že každý díl úplně změní čtenáři pohled na všechny předchozí díly. Tento díl už nebyl taková slátanina jako předchozí díl, když pominu ten úplný konec. Na druhou stranu mi ale taky přišel docela nudný, nic extra se tam nedělo a podle mě se to nedá nazvat hororem, dokonce ani tajemným thrillerem...

3 23.07.2016

Kdybych někomu odvyprávěla obsah knihy, tak si poklepe na hlavu a řekne, že je to teda pěkná slátanina. Když si to sama pro sebe sesumarizuju, tak mi to tak přijde taky. Na druhou stranu, kniha se tváří vědecky a celý děj díky tomu působí zajímavě, protože ty "zmatiny" se dějí na pozadí vědeckého výzkumu buněk, genů, DNA. Hororovou atmosféru to chvilkama sice má, ale spíše už je to sci-fi. Ten konec už byl sice hodně přitažený za vlasy, ale vzhledem k předchozímu a k tomu, že Suzuki neopakuje zápletku předchozího dílu, ale posouvá příběh na další level, tak knihu nakonec hodnotím pozitivně.

3 23.07.2016

Velice úsměvná knížka. Chvilku se bavíme nad tím, jak Hitler zkoumá nového věci, které v jeho době nebyly, a komentuje k čemu asi jsou a jak jsou užitečné. Potom zase, jak zjišťuje další současné věci a snaží se analyzovat dle svých zkušeností a znalostí z tehdejší doby, jak k tomu mohlo dojít. Další úsměvné okamžiky vznikají tím, jak Hitler pořád opakuje, že je Hitler, a ostatní si myslí, že si dělá srandu a že svými výroky jenom paroduje opravdového Hitlera. V některých chvílích čtenář skoro zapomíná, že to je Hitler a ne nějaký skoro sympatický trouba. Proto autor přihazuje do děje situace, kde se Hitler vyjadřuje k problematice židů. Aby si čtenář uvědomil, o koho jde, a že to není jenom úsměvná knížka, ale že vlastně taky ukazuje, co by se mohlo stát, kdyby tady opravdu byl zas...

3 03.04.2016

Dobrá detektivka, na druhou stranu nic výjimečného. Za přečtení stojí, ale časem v paměti zapadne jako jedna z těch průměrnějších... Nicméně na druhý díl určitě naláká.

3 12.03.2016

Troufám si říct, že úplně stejné jako předchozí díl. Pokud vás bavil, bude vás bavit i tento. Pokud vás nudil, už se do dvojky nepouštějte... Já jsem bohužel patřila spíše do druhé skupiny a ač byly jednotlivé epizodky zábavné, jako celek to bylo nakonec ubíjejíce nudné. Humoristické deníky mám sice ráda, ale tady se děj nikam neposouvá. Spíše bych doporučila knížku Prevítem snadno a rychle (Simon Brett) - stejné téma, ale jiná kvalita...

3 10.02.2016

Pro fanoušky Adlera-Olsena hodně netradiční počin. Popis diktutary samotné mě moc nebavil a několikrát jsem měla chuť se na to vykašlat a tu knížku odložit. Nakonec musím říct, že jsem ráda, že jsem to neudělala, protože potom se knížka zaměřila spíše na snahu odhalit, kdo stojí za útoky, a na dokázání neviny Buda Curtise, tj. přehouplo se to spíše do té detektivkové roviny. Knížka by podle mě mohla být kratší, takto se jedná o docela náročné čtení. I když mě popis totalitního režimu moc nebavil, tak musím říct, že to bylo mistrně zvládnuto - to, jak se jeho nástup pomalu plížil, až se z USA najednou stala diktutara a čtenář ani pomalu nevěděl, jak k tomu došlo (tak přirozeně a nenápadně). Fanouškům Dítěte č. 44 se bude určitě líbit, jedná se o hodně podobný koncept (popis totality + vyšetřování vraždy).

3 23.12.2015

Tak nevím no... první díl Krev na sněhu byla skvělá krimi plná černého humoru ve stylu Westlakea. Kdežto toto mi přišlo skoro jako nějaký román pro ženy. Krimi jen špetka, humoru taky, zato dělání psích očí na osamělovou krásnou vdovu zde bylo na můj vkus až příliš...

3 20.11.2015

Ajaj, první knížka V lesích byla naprosto skvělá. Kdežto Podoba jí sotva dýchá na záda... U první knížky spolu všechno skvěle hrálo - zajímavý vyšetřovací tým, příběh z minulosti, vyšetřování současné vraždy - prostě pořád se něco dělo. Kdežto tady se pořád jenom kecá a nic moc se neděje. Navíc Cassi se často chová dost nerozumně a zatajuje kdejaké důkazy, to mi moc uvěřitelné nepřišlo. No po téhle knížce nevím, jestli si ještě nějaké další díly přečtu...

3 20.11.2015

Zajímavá knížka, kde detektivka byla spíše pozadím psychologického rozboru chování a povah jednotlivých postav. Obávám se, ale že to nebyl úplně můj šálek čaje, protože bych uvítala spíše rychlejší plynutí děje. Díky tomu tempu mě totiž nakonec ani nějak zvlášť nezaujalo závěrečné rozuzlení. Mezi světové bestsellery bych knížku teda nezařadila.

3 20.11.2015

I když nečtu scifi a fantasy a nehraju hry (prostě mě oboje nějak nebere), tak se mi tato kniha líbila. Netušila jsem, že cca 70% knihy bude jenom popis toho, co se děje v počítačové hře. A myslím, že kdybych četla něco podobného, co by nebylo interpretováno jako hraní hry, ale jako samotný děj nějakého fantasy příběhu, tak by mě to asi vůbec nebavilo. Ale takhle mi to tak nějak nepřišlo, autorka umí psát poutavě a čtenáře udržuje v napětí už třeba jenom tím, že ho nechává hádat, která postava je kdo ve skutečném životě. Zezačátku, než se začala hrát hra, jsem se nemohla zbavit pocitu, že je to knížka zaměřená na mládež a že mi nemá co říct. Jak se začalo hrát, tento pocit mě opustil a děj ve hře i jeho konsekvence v reálném životě mě vtáhly. I tak ale musím říct, že se mi celou dobu zdálo, že jsem knihu četla o dost pomaleji než jiné knihy (holt asi to fantasy na mě bylo moc). Jsem zvědavá na knihu Pět, jak se autorka vypořádá s jiným žánrem, protože jestli v té detektivce dokáže takto udržet čtenáře, tak to může být opravdu pecka (minimálně pro nás, co nečteme S&F, ale čteme detektivky :).

3 25.09.2015

Rozhodně lepší než předchozí díl. Autoři už se nesnaží tolik šokovat a více se zaměřují na detektivní stránku knihy. Vyšetřování se zde celkem plynule posouvá narozdíl od předchozí knihy, kde stálo na nule. Popisy zneužívání tady více zapadají do celkového příběhu, netrčí osamoceně jako v minulém dílu, kde díky tomu působily jaksi nepatřičně. Na konci autoři také nečekaně překvapí tím, že trochu zamíchají s dějem. Myslím, že čtenáč zůstane celkem zmatený a bude ho to nutit sáhnout po další knížce, aby se dozvěděl, jak to vlastně bylo.

3 31.07.2015

Moc povedená knížka, Westlake teda umí vymýšlet fikané zápletky, to se mu teda musí nechat! Mohlo by se lehce stát, že by to sklouzlo do jedné absurdní slátaniny, ale díky velmi střízlivé délce, promyšleným situacím, sympatickému "vrahounovi" a zajímavým vtipným zvratům se nic takového nestalo. Můžu jenom doporučit.

3 19.06.2015

Jonas Jonasson má skvělý slovní humor, který ale zapadl v důsledku používání absurdna víc než je zdrávo. Se svými vtipnými slovními obraty by si autor určitě vystačil na celou knížku, často mě tím úplně odzbrojil. Bohužel ale tohle všechno zapadlo v důsledku vymýšlení absurdnějších a absurdnějších příběhů, u kterých už se pak člověk ani nesmál, ale spíše kroutil hlavou. Není to jenom problém Analfabetky, Stařík na tom byl úplně stejně. Jonassovy knížky nejsou špatné, ale na druhou stranu na nich ani není nic extra, kvůli čemu by měli všcihni bláznit... Btw: copak to má pořád s těma atomovkama? :)

3 17.08.2014