Havrnka
komentáře u knih

U knihy paní Třeštíkové jsem se dobře bavila. Používání nářečí bylo vtipným oživením. Hodně jsem se nasmála, ale také jsem si poplakala.


Po přečtení (mohla bych napsat i "vdechnutí") této knihy se nedivím, že Andreas de la Motte patří ve Švédsku k těm nejčtenějším a nejoblíbenějším autorům krimirománů. V y n i k a j í c í !!!!


Velice dobře napsaný kriminální příběh. Tato kniha měla větší spád než předchozí Konec léta.


Kniha se mi líbila. Prolínání minulosti s přítomností nebylo násilné a dobře do sebe zapadlo. Celkem jsem odhadla, že malý Billy nebyl manželským dítětem, jen mě překvapilo, kdo za jeho zřízením stojí. Příběh měl spád a za mě doporučuji j přečtení. Sama beru do ruky další knihu pana De La Motta.


Kniha o jednom z našich největších králů, Otakaru II., se mi velmi líbila. Byla zajímavým pohledem do dění a života v tehdejší době. Doporučuji k přečtení.


Zvláštně napsaná kniha. Trochu jsem se v ději ztrácela, tak jsem se i několikrát vracela k již přečtenému textu.


Nádherná kniha. Velmi se mi líbila a doporučuji všem k přečtení. Tato kniha autorky se mi líbila nejvíc za všech, které jsem od J.Moyes četla.


Velmi čtivá kniha. Jsem ráda, že jsem si knihu koupila, protože autorka opět zasadila její děj do krásné i když drsné přírody Bretaně.
Ještě bych si ráda přečetla Hortenziovou zahradu, jejíž děj se také odehrává v Bretani.


Knihu jsem přečetla jedním dechem. Moje první kniha pojednávající o této nemoci a je napsaná velmi šetrným způsobem.


V mládí jsem přečetla všechny knihy J.Herriota a moc se mi líbily. S humorem podané příběhy venkovského veterináře pohladí čtenáře po duši. Ráda jsem se k jedné z jeho knih vrátila.


Jsem ráda, že mě výzva dovedla až k této sbírce K.J.Erbena. Po desítkách let jsem si připomněla krásné básně.


Jako malá se mi líbila právě pohádka Křeslo. Asi i proto, že je to jedna z mála Andersonových pohádek, která má dobrý konec. Většina pohádek tohoto autora je podle mě smutná a málo zde vítězí dobro nad zlem, jak jsme zvyklí u našich národních pohádek. Vzpomínka na dětství byla fajn.


Wow!!! Zatím z této série nejlepší. Krátké kapitoly dávaly ději spád a tím byl dramatičtější.


Opět strhující příběh. Některé pasáže mi však připadaly jak z amerického filmu - hlavní hrdina je nesmrtelný a stále střílí, aniž by musel nabít pistoli. Úplný závěr knihy jemně naznačil možné pokračování dalšího dílu. Už se na něj těším.


Moje první kniha od těchto autorů. Mě se líbila moc a pokračuji k dalšímu dílu.


Díky výzvě jsem znovu šáhla po knize J. Verna. Jako dítě jsem všechny jeho knihy přečetla. Pěkná vzpomínka


Příběh jedné pražské rodiny, která si pořídila fenku kokršpaněla, mi připomněla naše soužití se psem kokršpanělem. Tito psi jsou velmi temperamentní a zvídaví. Nejvíc mě pobavila kapitola "Papáníčko". Podobná scéna se odehrála i v naší rodině. Při vaření vepřového jazyka a srdíčka, které vonělo po celém paneláku, dorazil domů manžel. Měl velkou radost, že se konečně i v týdnu dočká masa k večeři. Jak moc byl zklamaný, když zjistil, že maso je pejska a my budeme mít jen nudle s mákem.
