haWranka komentáře u knih
Je to těžké hodnocení. Kniha se četla sama a i přes závažná témata, dlouhé časové období a umělecký styl psaní jsem ji zhltla za tři dny, nemohla jsem se odtrhnout a chtěla vědět, co bude dál. Ale já bych paradoxně uvítala klidně o 200 stránek víc, jen kdyby byly některé události více rozepsané a postavy více představené. Lidé často knihu porovnávají s Kde zpívají raci, ale tam jsem měla mnohem víc možností se do příběhu ponořit, oblíbit si postavy. A taky jsem tam cítila i radost a naději. Tady ne, tady jsem celou dobu prožívala výhradně smutek a beznaděj.
Ajaj, jak tohle hodnotit… První díl se mi moc líbil. Slovní přestřelky, společenské konvence, pomalé sbližování hrdinů. Připomínalo mi to modernější Austenovou. Ovšem s touto knihou jsem měla trochu problém. Byla jsem na asi 120. stránce a zjistila jsem, že se neděje vlastně nic, že mě hlavní hrdinka celkem štve a že se vlastně nudím. Pak se to naštěstí rozběhlo a já se bavit začala. Hlavní hrdinové se vybarvili a uznávám, že jsem neodhadla konec hned na začátku. Ovšem příběh dobíhal zase dost ztěžka, byl zbytečně natahovaný. A slovní humor, který mě tak bavil v první knize, se tu nevyskytoval prakticky vůbec. Když to shrnu, vlastně se mi to celkem líbilo, ale až tak od půlky a jen něco. Škoda… Pokud bude autorka v sérii pokračovat, další díl si ještě přečtu a budu doufat…
Kniha ani chvilku nenudí, vše odsýpá, i když se nedá mluvit o nějaké akčnosti. Myslím, že je skvělé, že vlastně jde o dva plnohodnotné příběhy obou sester, byť Aline je věnováno trochu více prostoru než Livii. Ale bavily mě obě linky. Navíc mám ráda sérii Čekanky a tohle je takový pěkný úvod.
Náš dvouleťák při čtení dostává nezvladatelné záchvaty smíchu - pes je prý popleta. Ilustrace krásné, text jednoduchý, milý, vtipný, nemám co vytknout.
No, co napsat. Horor není mým oblíbeným žánrem, ale chtěla jsem změnu. Nadšená nejsem. Začátek mě celkem navnadil a zjistila jsem, že při čtení mám na rtech pobavený, shovívavý úsměv, ale nenudila jsem se. Atmosféra taky nebyla špatná. Jenže pak už se vše moc opakovalo, třeba to neustálé připomínání blížícího se večera. Hlavní hrdinka byla taková bez osobnosti a chovala se divně. A co mi vadilo hodně, to byly nesmysly, jako že hlavní hrdinka nemá mobil. Haha. Už po této sérii určitě nesáhnu. Jako oddechovka fajn, ale na horor to nebylo vůbec děsivé a nic jiného kniha nepřinesla.
Četlo se to samo, postavy byly sympatické a musím říct, že se mi líbila kombinace kousavého humoru (párkrát jsem se zasmála) a těžších témat. Trochu mě mrzel ten zbytečně natahovaný a nelogicky konec. Dávám tři hvězdy, ale asi je to i proto, že nejsem cílovka. V šestnácti bych to milovala.
Krásně dělané leporelo plné vtipných obrázků i textů (jako milovnice Cimrmana jsem ocenila i ty absolutní rýmy). Navíc prcka bavilo jezdit si s leporelem jako s vláčkem po pokoji. Jsem moc ráda, že ji mají u nás v knihovně, pořizovací cena je přeci jen na leporelo trochu vyšší.
Takhle si představuju perfektní dětskou knížku. Příběhy jsou moc hezké, vtipné i poučné, přiměřeně dlouhé. A do toho nádherné ilustrace! Četla jsem ji s dětmi ve škole a všem třídám se moc líbila.
Klasický King. Takže skvělé počteníčko! Pomalejší rozjezd, pro mě těžko uchopitelná hlavní postava, kterou jsem si ale postupně opravdu oblíbila. Děj odsýpal, nenudila jsem se ani vteřinu a trnula, jak to ten King nakonec rozsekne. Ano, ty jeho konce
Jsem trochu v rozpacích. Začátek mě vyloženě navnadil, první kapitoly byly opravdu vtipné a kolikrát jsem se zasmála nahlas. Ale postupně mi humor připadal křečovitější, ubývalo ho a já zjistila, že mám tendence přeskakovat. Škoda, těšila jsem se na druhého Ziburu, ale ten se nekonal. Čtení jsem si užila, jen asi trochu míň, než jsem doufala.
Moc hezký nápad to byl, ale provedení se mě bohužel tolik nedotklo. Příběh Claire byl krásný, dojemný, ráda bych o jejím a Thierryho životě věděla víc. Naproti tomu Anna se mě nijak moc nedotkla, občas mi ani nebyla sympatická. Popisy Paříže, jídla, čokolády, byly báječné a já zatoužila vše vidět a ochutnat. Ale některé pasáže děje mě vyloženě nudily. Podtrženo, sečteno, jde o příjemné čtení, ale když jde o čokoládu a atmosféru kolem ní, raději si pustím film s Julii Binoche.
Poslouchala jsem jako audioknihu, za mě příliš afektovaný přednes někdy hraničící s hysterií, kazil prožitek.
Kniha pro teenagerky. Kniha, která byla napsaná před celým tím šílenstvím se Stmíváním a následnými podobnými knihami. Já ji četla v tom správném věku, takže jsem byla do celé série zamilovaná. Vytáhla jsem ji po mnoho letech, podivila se nad tím, jak je ošmatlaná a ošoupaná a vrátila se do pubertálních let. A užila jsem si to, i když to veliké nadšení se už nekoná.
(SPOILER) Opravdu depresivní, ale přesto plné naděje. I když člověk ví, jak to dopadne, stejně na konci bulí. Jen mě trochu mrzely ty skoky v čase a trochu uspěchaná řešení. Je to dobrý příběh, ale od autorky mám raději jiné knihy.
Opravdu těžce se mi kniha hodnotí. Svět je vymyšlený úžasně, nápad dobrý. Ale nějak nevím, v jakém věku by mě zaujala. Jako dítě bych byla moc vyděšená - ta spousta smrti by mi určitě příjemná nebyla, deprimovalo mě to i teď. V dospělosti je pro mě zas příběh až moc dětský. Tak nevím, komu byla kniha určena…? Možná je můj zážitek také ovlivněn audioverzí čtenou Terezou Kostkovou, na mě to bylo až moc patetické…
Poslouchala jsem jako audioknihu (velmi dobře čtenou, mimochodem) a zpočátku jsem měla opravdu problém se do příběhu ponořit, vyloženě jsem se nudila, postavy se mi pletly. Pak se ale něco zlomilo a já se nemohla odtrhnout. Jde o skvělou klasickou detektivku. Někdy trochu víc popisnou a upovídanou, než by bylo třeba, ale tak nějak to k tomu patřilo a já se s tím časem smířila.
Jeden čas to tu mělo opravdu vysoké hodnocení, tak jsem čekala, že to bude pecka. No, šlo o takový naivní a stokrát ohraný příběh jako dělaný do harlekýnky. Bylo to pohodové čtení, ale bez jakékoli pointy nebo hlubšího významu. Ideální na ty chvíle, kdy chcete vypnout mozek a nevadí vám, když omylem (nebo schválně) přeskočíte stránku.
Tenhle díl se mi líbil ještě víc než předchozí. Asi proto, že hlavní postavy mi byly moc sympatické. Možná jen škoda trochu natahovaného konce. Ale přece jen jde o opravdu sympatické, vtipné i romantické čtení.
No, jak jen tohle hodnotit. Čtivost je výborná - do života Adiny Mandlové jsem se ponořila a prožívala s ní každou chvilku. Jen se mi trochu pokřivil můj pohled přes růžové brýle na období 30. let - člověk to vidí krásně romanticky podle všech těch sladkých filmů. A realita byla úplně jinde. Nejvíc se mě dotklo poválečné období a ten odporný nástup komunismu. Naštěstí paní Mandlová dokáže vše popsat tak, že se společně s ní oklepete a jedete dál. Zatímco první dvě třetiny knihy pro mě byly náročné, protože názory, postoje a životní styl autorky mi vyloženě lezly na nervy (upřímně kopla bych ji, kdybych ji znala v reálu), konec knihy a její životní prozření pro mě byly velmi silné a konečně jsem ji dokázala pochopit.
Nápad to není špatný, ta trocha akce byla fajn. Ale bohužel mi to celé přišlo dost natahované, milostných scén bylo až moc a nudily, navíc by si z nich mladé holky neměly brát moc příklad, jinak budou jednou velmi zklamané…
Jak už tu psali jiní, i pro mě byl začátek knihy dost “náročný”. Anna-dítě mi byla místy skoro až protivná a její několikastránkové fantazírování se mi četlo hodně těžko, i jsem to místy přeskakovala. Na druhou stranu poslední třetina knihy, kdy už Anna dospívala a kolem ní už nebylo vše jen růžové, se mi líbila moc. Takže hodnotím jako průměr a těším se na další díl.