haWranka
komentáře u knih
Špinavá hra
Sandra Brown
Hodně zvláštní zápletka mezi hlavními postavami, ale fungovalo to. Kriminální část byla skvělá a vývoj postav a jejich charakterů se povedl. Líbí se mi, že vedlejší postavy nejsou jen výplní, ale člověk si je dokáže taky oblíbit (Marcia) nebo je nesnášet. Výborně jsem se bavila, přečteno za dva dny.
Bílá žena
Madeleine Brent (p)
Tradiční příběh od autora. Dobrodružství, intriky a trocha té romantiky. Moc se mi líbily postavy, také popisy domorodých zvyků, života v tehdejší době. Ano, je to pohádka pro dospělé, ale četla se moc hezky.
Pohádka
Stephen King
Mistr King to opět dokázal. Vtáhl mě do děje, do svého světa, donutil mě dýchat s postavami i plakat. Jeho fantazie mě nikdy nepřestane udivovat. Nehodnotím za plný počet jen proto, že se mě asi více dotýkají jeho knihy z reálného světa a tady tak nějak díky stylu vyprávění člověk celou dobu tušil, jak vše dopadne. Audioverze byla skvělá, musím doporučit.
Kouzelná cesta domů
Vlasta Baránková
Ilustrace jsou nádherné. A to je vlastně všechno, o čem knížka je. O ději se mluvit nedá, patriotské vyznění je až trochu moc na sílu. Ale seznámení s hymnou je fajn.
Výměna
Beth O’Leary
To téma bylo velmi silné, proto mě trochu mrzí, že ve mě neprobudilo čtení víc emocí. Postavy byly velmi sympatické, děj pomalý (v dobrém slova smyslu), ale prostě se mě to tak moc nedotklo. Když bych měla srovnávat se Spolubydlícími, ti určitě vyhrávají. Ale špatné čtení to není, taková oddychovka.
Kdyby to bylo tak snadné, dělal by to každý
Petra Hülsmann
Opravdu marně přemýšlím, jak se knize podařilo vyhoupnout nad 80 procent. Téma mě opravdu zaujalo, protože sama učím, mám ráda hudbu, klavír. Jenomže tady jsem byla už od prvních stránek dost zoufalá z hlavní hrdinky. Tak nesympatická! Věčně ukňouraná, svoje problémy zveličovala a chovala se (stejně jako ostatní postavy) naprosto nepřiměřeně svému věku. Lidé kolem 30, ale chování, mluva atd. jak puberťáci. Navíc se v knize neobjevilo jediné malé překvapení. Naprosto všechen vývoj byl jasný od první zmínky - koho si vybere, jak dopadne muzikál a práce, jak je to s jednotlivými žáky a jejich problémy. Kdyby měla kniha 200 stránek, ještě bych to pochopila, ale tady jsem se opravdu nudila a musela jsem se hodně přemáhat, abych četla dál. Třešničkou na dortu byl pak překlad. Na každé stránce 10x slovo cool, v každé větě okej, mraky zbytečné angličtiny (to asi bylo i v originále) a polovičaté překládání jmen. Jo, je to blbost, ale zrovna postavy z Harryho Pottera a jejich česká obdoba jmen jsou opravdu známé, tak proč Luna Láskorádová? Snad to přeložím komplet, nebo nechám celý originál. Za mě je kniha obrovský průšvih a od autorky už nechci číst nic. A to mám lehké romance ráda. Lepší je pustit si Sestru v akci 2 - téma stejné a je to větší sranda.
Lichožrouti
Pavel Šrut
Jsem trochu rozpačitá… Začátek mě nadchnul, vše kolem lichožroutů mi přišlo jako super nápad a opravdu jsem se bavila. Ale pak se přidávaly další a další postavy, kapitoly byly divně přeházené, pro děti podle mě často zbytečně složité souvislosti. Od půlky už jsem se do čtení nutila jen silou vůle, ani jsem neobjevila žádnou přidanou hodnotu, skryté poselství, ponaučení, nic. Krásný je jazyk, kterým je kniha psaná. A pak ilustrace. Ty se mi moc líbily, ale kopla bych toho, kdo knihu dával dohromady, protože odpovídající obrázky jsou až x stránek za textem, ke kterému patří. Myslela jsem si, jak si knihu přečtu a schovám pro děti, ale asi ji pošlu dál, nenadchla mě.
Babi, čti mi!
kolektiv autorů
Hodnotí se mi těžko. Z pohledu našeho tříleťáka je to top literatura a čteme ji několikrát denně už přes měsíc. Z mého pohledu je to hodně na houpačce. Příběhy jsou sympaticky krátké (někdy až moc) a ilustrace jsou opravdu povedené. Ale výběr pohádek je trochu rozpačitý. Nechybí klasické pohádky jako Ošklivé kačátko nebo Cínový vojáček. Zároveň jsou tu ale také exotičtější pohádky, které jsou někdy dost kruté, někdy moc nedávají smysl. Některé příběhy jsou spíš lyrické, jiné končí velmi useknutě. Ale je pravda, že si asi každé dítko i rodič vybere ty své oblíbené.
Mrazivý chlad
Sandra Brown
Jízda od začátku do konce, kdy snad nikdo není schopný prokouknout a odhalit všechno. Já tedy měla pár teorií, ale moc jsem se netrefovala. Líbilo se mi, jak se vše odhalovalo postupně, pomalu, ale krásně to do sebe zapadalo. Na rozdíl od jiných knih autorky je tu romantiky méně (a vlastně mi přišla i zbytečná), jde opravdu o thriller, kriminálku. Skvělé, napínavé čtení.
O ztraceném kolouškovi
Pavla Hanáčková
Ilustrace jsou moc hezké (i když ježek a jablka na bodlinách mi už trochu hýbou žlučí…) a pohyby postaviček nápadité. Hvězdu ubírám za to, že i při opatrné manipulaci nám hned při druhém čtením vypadl datel a dát zpět správně se už nepodařilo. A pak také za text, který mi občas přijde až moc zmatený, nenavazuje na sebe. Ale prckovi se knížka líbí a rádi ji jednou za čas vytáhneme.
Na hraně zákona
Nora Roberts
Mám ráda knihy od Nory Roberts i ty z prostředí divokého západu. Tohle se četlo moc dobře, hlavní postavy byly sympatické, chemie fungovala. Jen mě trochu mrzí, že děj nebyl přeci jen trochu komplikovanější, konec dramatičtější. Všechno plynulo přesně tak, jak člověk očekával. Bavilo mě to, přečetla jsem za 3 dny, ale je to prostě něco jako filmy z Hallmarku - pobaví, neurazí, nenadchne.
Zkritizovat musím ale vydání z roku 2020 od HarperCollins, protože takových chyb a překlepů, to se jen tak nevidí!
Nerezka
Irena Ričlová Lachoutová
Opravdu moc povedená knížka pro menší děti, které jsou nadšené technikou (případ našeho prcka). Kapitolky jsou krátké, jednoduché a milé. Celá knížka má hezké poučení, které pochopil i náš skorotříleťák a smál se na konci jak sluníčko. Bonusem jsou moc zdařilé velké ilustrace. Nerezku už jsme přečetli 3x dokola a některé kapitoly musíme opakovat do úmoru. To je vlastně pochvala!
Miluji tě, Jasone Thorne
Ella Maise
Jak tohle hodnotit… Četlo se to moc hezky, odsýpalo to a hlavní hrdinové byli vážně sympaťáci. Chemie taky fungovala. Takže pokud se chcete jen odreagovat a trochu pobavit, neváhejte. Ale jinak je to prosťounká pohádka vlastně bez děje a jakéhokoli překvapení.
Buď jako řeka
Shelley Read
Je to těžké hodnocení. Kniha se četla sama a i přes závažná témata, dlouhé časové období a umělecký styl psaní jsem ji zhltla za tři dny, nemohla jsem se odtrhnout a chtěla vědět, co bude dál. Ale já bych paradoxně uvítala klidně o 200 stránek víc, jen kdyby byly některé události více rozepsané a postavy více představené. Lidé často knihu porovnávají s Kde zpívají raci, ale tam jsem měla mnohem víc možností se do příběhu ponořit, oblíbit si postavy. A taky jsem tam cítila i radost a naději. Tady ne, tady jsem celou dobu prožívala výhradně smutek a beznaděj.
Co už nikdy nepřebolí
Lucy Score
Tady jsem se hodně zklamala. Podle anotace jsem čekala rodinné drama s trochou romantiky a možná kriminální zápletkou. Co jsem dostala? Plytké porno bez jakékoliv hloubky s naprosto iracionálně se chovajícími postavami. Jestli si to pamatuju dobře, Knoxovi bylo přes 40, ale jednal jako nevyzrálý puberťák. Čekala jsem knihu o vztahu tety a neteře, ale to bylo vlastně vše růžové a bezproblémové. Místo toho se víc jak polovina “děje věnovala švihlým a nerealistickým popisům dokonalého sexu, kdy jsem už nevěděla, jestli se smát nebo přeskakovat. I ta krimi zápletka byla nakonec tak průhledná a rychle vyřešená, že nic moc navíc nepřidala. Já mám romantické knížky ráda, trocha pikantnosti mi nevadí, ale tady to hodnocení absolutně nechápu.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Tohle byla moc sympatická detektivka. Atmosférou mi hodně připomínala Případy 1. oddělení. Asi už se mi ty nechuťárny ze severských krimi přejedly a teď si víc užiju realistický příběh. Určitě si ráda přečtu i další knihy od Terezy Bartošové.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Cestopisy Ládi Zibury mám ráda i proto, že nejde jen o popisy cest, ale také o drobné příběhy ze života jeho samého i postav okolo. To vše protknuté jeho specifickým humorem. Cesta do Santiaga byla celkově vážnější, filozofičtější, pro mě tedy trochu hůře uchopitelná. Ale to nic nemění na tom, že jde o výjimečný počin a já mám chuť hodit batoh na záda a vyrazit taky.
Jak svést dámu na scestí snadno a rychle
Sophie Irwin
Ajaj, jak tohle hodnotit… První díl se mi moc líbil. Slovní přestřelky, společenské konvence, pomalé sbližování hrdinů. Připomínalo mi to modernější Austenovou. Ovšem s touto knihou jsem měla trochu problém. Byla jsem na asi 120. stránce a zjistila jsem, že se neděje vlastně nic, že mě hlavní hrdinka celkem štve a že se vlastně nudím. Pak se to naštěstí rozběhlo a já se bavit začala. Hlavní hrdinové se vybarvili a uznávám, že jsem neodhadla konec hned na začátku. Ovšem příběh dobíhal zase dost ztěžka, byl zbytečně natahovaný. A slovní humor, který mě tak bavil v první knize, se tu nevyskytoval prakticky vůbec. Když to shrnu, vlastně se mi to celkem líbilo, ale až tak od půlky a jen něco. Škoda… Pokud bude autorka v sérii pokračovat, další díl si ještě přečtu a budu doufat…
Nina a Eda jdou na ryby
Marianne Dubuc
První gamebook, se kterým se asi děti mohou setkat. Je fajn, že se mohou samy rozhodnout, jak bude příběh pokračovat. Ten je hodně prosťounký, možná by si zasloužil trochu propracovat. Ilustrace jsou krásné. Prcka to bavilo, ale je to opravdu taková kraťoučká jednohubka.
Ted Bundy: Vrah po mém boku
Ann Rule
Každý, kdo se trochu zajímá o kriminalistiku a psychopatologii, slyšel o Tedu Bundym, a jeho případ alespoň tak nějak zná z různých zdrojů. Tohle ale bylo jiné. Protože autorka ho znala osobně. Takže kromě jeho životopisu a popisu vražd (psaných citlivě, bez bulvární snahy šokovat) se člověk seznámí i s rozpolcenými pocity kamarádky, která nechce uvěřit, že ten milý a obětavý kamarád je zrůda a jen ji zneužívá jako všechny ostatní. Bylo to zajímavé čtení. Jen mi vadil ten natahovaný dloooouhatánský epilog a dovětek, to už bylo dle mého zbytečně natahované a něco se i opakovalo.
