haWranka
komentáře u knih
Buď jako řeka
Shelley Read
Je to těžké hodnocení. Kniha se četla sama a i přes závažná témata, dlouhé časové období a umělecký styl psaní jsem ji zhltla za tři dny, nemohla jsem se odtrhnout a chtěla vědět, co bude dál. Ale já bych paradoxně uvítala klidně o 200 stránek víc, jen kdyby byly některé události více rozepsané a postavy více představené. Lidé často knihu porovnávají s Kde zpívají raci, ale tam jsem měla mnohem víc možností se do příběhu ponořit, oblíbit si postavy. A taky jsem tam cítila i radost a naději. Tady ne, tady jsem celou dobu prožívala výhradně smutek a beznaděj.
Co už nikdy nepřebolí
Lucy Score
Tady jsem se hodně zklamala. Podle anotace jsem čekala rodinné drama s trochou romantiky a možná kriminální zápletkou. Co jsem dostala? Plytké porno bez jakékoliv hloubky s naprosto iracionálně se chovajícími postavami. Jestli si to pamatuju dobře, Knoxovi bylo přes 40, ale jednal jako nevyzrálý puberťák. Čekala jsem knihu o vztahu tety a neteře, ale to bylo vlastně vše růžové a bezproblémové. Místo toho se víc jak polovina “děje věnovala švihlým a nerealistickým popisům dokonalého sexu, kdy jsem už nevěděla, jestli se smát nebo přeskakovat. I ta krimi zápletka byla nakonec tak průhledná a rychle vyřešená, že nic moc navíc nepřidala. Já mám romantické knížky ráda, trocha pikantnosti mi nevadí, ale tady to hodnocení absolutně nechápu.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Tohle byla moc sympatická detektivka. Atmosférou mi hodně připomínala Případy 1. oddělení. Asi už se mi ty nechuťárny ze severských krimi přejedly a teď si víc užiju realistický příběh. Určitě si ráda přečtu i další knihy od Terezy Bartošové.
Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Cestopisy Ládi Zibury mám ráda i proto, že nejde jen o popisy cest, ale také o drobné příběhy ze života jeho samého i postav okolo. To vše protknuté jeho specifickým humorem. Cesta do Santiaga byla celkově vážnější, filozofičtější, pro mě tedy trochu hůře uchopitelná. Ale to nic nemění na tom, že jde o výjimečný počin a já mám chuť hodit batoh na záda a vyrazit taky.
Jak svést dámu na scestí snadno a rychle
Sophie Irwin
Ajaj, jak tohle hodnotit… První díl se mi moc líbil. Slovní přestřelky, společenské konvence, pomalé sbližování hrdinů. Připomínalo mi to modernější Austenovou. Ovšem s touto knihou jsem měla trochu problém. Byla jsem na asi 120. stránce a zjistila jsem, že se neděje vlastně nic, že mě hlavní hrdinka celkem štve a že se vlastně nudím. Pak se to naštěstí rozběhlo a já se bavit začala. Hlavní hrdinové se vybarvili a uznávám, že jsem neodhadla konec hned na začátku. Ovšem příběh dobíhal zase dost ztěžka, byl zbytečně natahovaný. A slovní humor, který mě tak bavil v první knize, se tu nevyskytoval prakticky vůbec. Když to shrnu, vlastně se mi to celkem líbilo, ale až tak od půlky a jen něco. Škoda… Pokud bude autorka v sérii pokračovat, další díl si ještě přečtu a budu doufat…
Nina a Eda jdou na ryby
Marianne Dubuc
První gamebook, se kterým se asi děti mohou setkat. Je fajn, že se mohou samy rozhodnout, jak bude příběh pokračovat. Ten je hodně prosťounký, možná by si zasloužil trochu propracovat. Ilustrace jsou krásné. Prcka to bavilo, ale je to opravdu taková kraťoučká jednohubka.
Ted Bundy: Vrah po mém boku
Ann Rule
Každý, kdo se trochu zajímá o kriminalistiku a psychopatologii, slyšel o Tedu Bundym, a jeho případ alespoň tak nějak zná z různých zdrojů. Tohle ale bylo jiné. Protože autorka ho znala osobně. Takže kromě jeho životopisu a popisu vražd (psaných citlivě, bez bulvární snahy šokovat) se člověk seznámí i s rozpolcenými pocity kamarádky, která nechce uvěřit, že ten milý a obětavý kamarád je zrůda a jen ji zneužívá jako všechny ostatní. Bylo to zajímavé čtení. Jen mi vadil ten natahovaný dloooouhatánský epilog a dovětek, to už bylo dle mého zbytečné a něco se i opakovalo.
Tajná láska
Lisa Kleypas
Kniha ani chvilku nenudí, vše odsýpá, i když se nedá mluvit o nějaké akčnosti. Myslím, že je skvělé, že vlastně jde o dva plnohodnotné příběhy obou sester, byť Aline je věnováno trochu více prostoru než Livii. Ale bavily mě obě linky. Navíc mám ráda sérii Čekanky a tohle je takový pěkný úvod.
Z lásky k tobě
Lisa Kleypas
Lisa Kleypas je asi moje nejoblíbenější autorka tohoto žánru. Ale série Vallerandovi mi nějak nesedla. První díl vůbec, tenhle se tak nějak dal, ale místy mi opravdu překážel jak překombinovaný drsný děj, tak naopak extrémně přesládlé řeči těch drsných chlapů.
Aport, Fousku!
Ester Stará
Náš dvouleťák při čtení dostává nezvladatelné záchvaty smíchu - pes je prý popleta. Ilustrace krásné, text jednoduchý, milý, vtipný, nemám co vytknout.
Hříšné dopisy
Vi Keeland
První polovina knihy mě bavila hodně. Líbil se mi ten jemný humor i přes složité životní situace, které hrdiny potkávaly. Bohužel zhruba od poloviny mi děj přišel natahovaný, vadila mi ty až moc přeslazené a nereálné řeči a rozhovory a Griffinova dokonalost. Takže ano, jako oddechovka dobré, ale v žánru jsou i lepší knihy.
Dinosauří pohádky
Markéta Veselá
Moc milé, krátké příběhy, do kterých se podařilo napasovat velké množství nešvarů a trápení malých dětí, se kterými dinosauři vždy pomůžou. Náš prcek knížku miluje, nemám co vytknout.
Na kuchyňské frontě
Jennifer Ryan
Nesmírně milá kniha, která mě pohladila po duši i přes množství závažných a smutných témat. Přestože jsem od určitého okamžiku tušila, jak se vše bude vyvíjet (a potvrdilo se mi to), vůbec nic mi to neubralo na potěšení z četby. Skvělé je také uvedení všech receptů, sbíhaly se mi sliny (většinou, velryba mě nenadchla:).
Medvídek Míša a cesta kolem světa
Katja Reider
Moc milá a laskavá knížka pro nejmenší děti, ilustrace jsou krásné.
Krámek se starožitnostmi
Paula Brackston
Nemám moc ráda fantasy, cestování v čase apod. A taky mi nepřišlo, že by byl příběh kdovíjak složitý a nepředvídatelný. Ale když ono to je tak hezky napsané! Krásně to plyne, postavy jsou moc sympatické a popisy starých časů mě vtáhly do děje a doby, nemohla jsem se odtrhnout. Opravdu povedená oddechová četba.
Příhody Bořka Stavitele 5
Emma Fogden
Seriál jsem nikdy pořádně neviděla, ale prcek po knize sáhl v knihovně. Je to hrůza. Příběhy nemají hlavu ani patu, myšlenky přeskakují tak, že kolikrát nevím, co chtěl autor říct. A velký problém vidím i v tom, že nikde v knize se nedozvíte, jak se která postava jmenuje. Jména lítají, ale obrázky tomu často neodpovídají a bez znalosti seriálu jsme byli úplně mimo. Nakonec jsem si musela postavy najít na netu. Když porovnám s podobně laděnými knížkami o mašince Tomášovi, ty vyhrávají na plné čáře.
Prvních sedm pohádek
Petr Staníček
Naprosto nádherná záležitost. Pohádky jsou nezvykle zveršované, občas je děj mírně pozměněný (ne výrazně), po jazykové stránce jsou velmi bohaté. A ty krásné ilustrace! Trochu jsem se bála, že na našeho prcka bude jazyk moc složitý a rozsah dlouhý, ale on to ani ne ve třech letech hltá a vnímá. Opravdu jsem nadšená.
Lesní příběhy
Lucy Kincaid
Moc hezká knížka pro menší děti. Příběhy jsou milé, bez nějakého násilí a zbytečností. Možná jsou občas použitá zbytečně dlouhá souvětí, ale dá se to když tak trochu ořezat při předčítání. Obrovským plusem jsou krásné ilustrace, díky kterým vydrží text poslouchat i opravdu malé děti. Náš dvouleťák si příběhy zamiloval a vydrží ji celou na jeden zátah.
Tajnůstkáři
Sandra Brown
Zase jedna skvělá knížka od Sandry Brown. Zhltla jsem ji za 2 dny a nenudila se ani chvilku. Jsem ráda, že tam nebylo přehnaně romantiky ani nechutného násilí (jako v některých jejích jiných knihách). Hvězdu ubírám za ten drobet přestřelený konec a snahu za každou cenu šokovat, trochu už to pak zkazilo pocit z knihy.
Domek v Irsku
Julie Caplin
Tak tady jdu naprosto proti proudu. Už jsem dvě knihy ze série četla a byly fajn, nenáročné oddechovky, ale zábavné. Tady jsem dostala stejný koncept (skupinka různých lidí na určitém místě), ale byla to taková nuda! Jako by autorka měla nápad s umístěním a kuchařskou školou, ale nedokázala dát dohromady žádný děj, logický zvrat, nic. Jen tvořila naprosto zbytečné “problémy, nedorozumění naprosto nehodné alespoň průměrně inteligentních osob. Vedlejší postavy mě na rozdíl od předchozích knih nijak nezaujaly. Do toho bylo všude plno myšlenkových pochodů hlavní hrdinky, které se neustále opakovaly a od půlky už to bylo vyloženě otravné. A co mi lezlo na nervy šíleně, to bylo to, jak hlavní hrdinka oslovovala Connora i příjmením. To bylo snad na každé stránce! Takhle někdo v reálu mluví?! Uf, jsem se rozčílila. Dvě hvězdy jen za milované Irsko a skvělou audiointerpretaci. Kdybych četla papírovou verzi, asi bych dost přeskakovala…