HDosoudilová komentáře u knih
Tak tohle byla solidní deprese. Popravdě, ani několik dní po dočtení nenacházím správná slova k tomuto příběhu a vlastně ani nevím, jak jej hodnotit. Ano, je to syrové, drsné a depresivní. Pro někoho možná nechutné a nepochopitelné. Pro jiného třeba taky "normální"... těžko říct. Tady u této knihy naprosto chápu tak rozporuplné recenze.
Já však hodnotím vysoko a to z důvodu, že konečně ,,o tom" někdo píše natvrdo. O tom, jak to ve skutečnosti v některých rodinách opravdu chodí. Někteří rodiče si léčí své komplexy na vlastních dětech... o tom, že pokud jejich dítě jakkoli vyčnívá, je to hned špatně... a běda, jakmile má jiné zájmy než jeho rodiče... čím větší snaha, tím hůře pro všechny..
Tato útlá kniha je především plná emocí a zmatených pocitů osamělé dospívající dívky. Rozhodně to není čtení pro každého ale za sebe ji všem doporučuji. Počet stran je přesně tak akorát. Víc už bych nesnesla...
Byla to má první kniha od této autorky a musím říct, že jsem nadšená. Sice jsem to četla poměrně dlouhou dobu, protože se mi příběh nečetl lehce (pochopitelně). A klobouk dolů, že tak mladá spisovatelka dokáže psát o tak těžkém tématu.
Co se týče Gerty a jejího osudu, bylo mi jí od začátku dost líto, protože se narodila ve špatnou dobu, na špatném místě a s nevhodným jménem. Stejně jako spousta dalších lidí. Je tedy pravda, že o odsunu Němců jsem toho moc nevěděla, byť jsem na téma 2. světové války přečetla už spoustu knih. Jsem ráda, že jsem se k této knize dostala a těším se na další.
Musím opravdu říct, že autorka píše skvěle. Opět mě kniha bavila, vlastně mě vytáhla ze čtecí krize. Už od první strany jsem byla zvědavá, co bude muset Josie řešit tentokrát a jak moc se jí to dotkne osobně. Napětí, akce, mnoho zvratů... to všechno zde bylo. Velmi zajímavé byly vzpomínky malé Josie na dětství. Ačkoli je pravda, že jsem si několikrát říkala, že už to autorka trochu přehání
No a konec? To byl mazec. Už teď jsem moc zvědavá na další díly.
Jen malédoporučení: opravdu čtěte díly tak, jak jdou za sebou. Jinak se připravíte o zážitek ze čtení.
Na první pohled celkem jednoduché čtení. Opak je ovšem pravdou. Tohle vůbec není milá oddechovka na podzimní sychravé odpoledne. Je to drsná, syrová a zvláštní kniha. Jsem ráda, že jsem ji četla v létě, když bylo krásně a svítilo slunce.
I přesto je to však skvělá kniha, kterou za sebe velmi doporučuji. Ale samozřejmě to není četba pro každého. Sářiny vzpomínky na dětství jsou drsné, neměla to snadné. Doteď mám z knihy smíšené pocity. Hodně se mě tato kniha dotkla, neboť i v mé blízkosti byl donedávna někdo psychicky nemocný. A nebylo to snadné.
Ale abych nebyla jen depresivní, autorka v knize krásně popisuje šumavskou přírodu a houby. A jelikož celá Šumava je moje srdcovka a houby mám taky moc ráda, tohle mě naopak při čtení těšilo.
Tak tohle byla jízda! Doteď jsem překvapená, jak moc mě kniha pohltila. Naprosto mi vyhovovaly takto krátké kapitoly, maximálně mi sedl autorův styl psaní a opravdu to bylo dost čtivé. Na mě to tedy vůbec nepůsobilo průměrně, ba naopak. A občas jsem se dokonce i zasmála, což se mi u detektivek nestává.
Námět je skvělý, hodně se mi líbí, když je minulost propojená se současností. O to víc mě překvapila poslední třetina knihy. Ten konec se mi líbil. Celou dobu jsem si myslela, že je přece jasné, kdo je vrah. A ono ne. A tak to má být :-) Po celou dobu čtení jsem byla napjatá, co bude dál. Navíc jsem nenarazila na žádná hluchá místa. Sedly mi i charaktery postav. Zoe s Tatumem mě fascinovali. Za mě maximální spokojenost a už se moc těším na další díl. Snad vyjde brzy. Také doufám, že si autor udrží tuto kvalitu.
Skvělá kniha! Musím říct, že jsem opravdu nadšená, Slepá mapa mě dostala více než Hana. Osudy tří žen, ztráty, nepochopení, strach... To byla smršť a vůbec nechápu, jak se tohle všechno vešlo do tak útlé knihy. Příběh mě moc bavil a hlavně jsem byla pořád zvědavá, co se bude dít dál. Byť konec je takový zvláštní... Za mě velké doporučení.
Velmi silné (pro mě osobní) téma a dost jsem váhala, jestli knihu vůbec dočtu. Nakonec jsem ale moc ráda, že jsem to nevzdala. Musela jsem si ji však dávkovat postupně.
Četla jsem na tento příběh dvou mladých manželů spoustu různých názorů. Mnoha lidem přišla Quinn jako ufňukaná hysterka... ale kdo tohle nezažil, neměl by ji soudit. Neplodnost a ta strašná touha po vlastním dítěti s člověkem (i s mužem!) neskutečně zamává... ať chce nebo ne, změní ho to... Velmi jsem s ní soucítila. Grahama jsem zase strašně obdivovala..
Konec mě neskutečně rozsekal ale zároveň mě i potěšil a přinesl mi pár uvědomění. Takže jsem sice brečela ale vlastně se i usmívala.
Je to moje první setkání s Colleen Hoover; byla jsem zvědavá, jaké její knihy jsou. Ano, čte se skvěle. Bylo to čtivé, zajímavé a citlivé. Ale rozhodně to není kniha pro každého.
Moc krásná kniha, od které se nešlo odtrhnout :-). Dvě zajímavé ženy, dva smutné osudy... obou mi bylo líto a dost jsem byla zvědavá, jak tohle všechno dopadne a jak se nakonec oba příběhy propojí. A když už jsem tušila, jak by to tak celé mohlo skončit, nastal velký zlom. Až bych řekla, že je to taková romantická detektivka. Autorka totiž podle mě nutí čtenáře, aby pátral sám po autorovi tajemného dopisu a jeho neznámé... Je to hodně smutná kniha, kterou ovšem doporučuji každému, kdo potřebuje přijít na jiné myšlenky ale zároveň si chce odpočinout.
Velmi silná kniha, kterou jsem si musela dávkovat postupně. O to děsivější je fakt, že je to podle skutečné události. Poslední takový azylový dům zvaný Magdalenina prádelna byl uzavřen v roce 1996!
Nejen Nory a Teagan mi bylo nesmírně líto. Takový život, jaký měly tyto šestnáctileté dívky v klášteře, si neumí představit nikdo z nás. Po celou dobu čtení jsem byla napjatá a zvědavá, jak to celé skončí. Co bude dál? Dostanou se z toho pekla? Uvěří jim někdo?
Zároveň jsem měla velký vztek na všechny ostatní postavy - matky dívek, že se jich nezastaly (byť to v té době nebylo tak jednoduché), na jejich otce za to, co svým dcerám provedli, sestry v klášteře za jejich chování k dívkám a na kněze, kteří jen slepě přihlíželi.
Závěr knihy mě hodně překvapil, kniha vlastně od poloviny celkem silně gradovala. Alespoň na mě to tak působilo. Chtěla jsem číst pořád a dozvědět se víc. Avšak to hlavní odhalení jsem nečekala. Mrzí mě, že děj skončil takto otevřeně. Moc by mě zajímalo, co bylo hlavně s Norou dál...
Tuhle dětskou knihu taky musí znát snad každé dítě. patří mezi klasiku. A nám s bráchou se moc líbila i jako Večerníček.
Vypadá to na další skvělou autorku napínavých detektivních příběhů. Tohle bylo skvělé!
Příběh se mi moc líbil, jelikož byl správně napínavý a komplikovaný. Celou dobu jsem neměla tušení, jak tohle celé dopadne ani kdo by mohl být únoscem. Co se týče Jossie, ze začátku jsem si říkala, že to bude nějaká troska. Nakonec mi ale byla sympatická a fandím jí. Troufnu si říct, že jsem si ji i oblíbila. Jsem zvědavá, jaký osud ji v dalších dílech čeká.
Celá kniha by byla skvělá a neváhala bych s plným hodnocením. Avšak ten závěr, který na mě působil tak trochu narychlo dopsaný (tady bych ráda napsala, co a proč, ale nechci spoilerovat). Pak mi taky neseděla postava vnucující se novinářky. Tudíž jsem se rozhodla dát nižší hodnocení. Ale opravdu doufám, že je to jen prvním dílem.
A souhlasím s přirovnáním ke knihám mého oblíbeného Roberta Bryndzy :-) Jossie mi velmi často připomínala Eriku Foster, též vysoce tvrdohlavou vyšetřovatelku.
"Těšila" jsem se na klasické zážitky letušky, její zkušenosti s touto prací a případně i popis kultury jiných zemí. Avšak spíš jsem četla praštěné zápisky jedné puberťačky (omyl, reálný věk byl trochu vyšší), kterou nezajímá nic jiného než zábava. A tuto práci získala spíš omylem.
Jako blog to může být ještě třeba docela vtipné ale jako kniha tedy rozhodně ne. Nechat v textu smajlíky? Výrazy jako 'snídča', 'čilovali' a nespisovná hovorová čeština, to do knihy přece nepatří. Vypadá to totiž blbě a kazí to dojem.
Vlastně už druhý den po dočtení si z knihy pamatuju akorát pomluvy, neustálé stížnosti a pařby... nic moc tedy. Za rok si ani nevzpomenu, že jsem toto četla a o čem to bylo.
No a co mě už na začátku dost odradilo (ale nechtěla jsem čtení vzdát), byla rádoby ironická arogance samotné "spisovatelky". Za mě tedy velké nedoporučení... bohužel
Tak tohle byla síla! Víc emocemi nabitou beletrii jsem snad ještě nečetla. Ale strašně mě to bavilo. Po celou dobu čtení se u mě vystřídaly snad všechny emoce (radost, vztek, dojetí...) a moc mě zajímalo, co se Milesovi v minulosti stalo. Bála jsem se, že se to nedozvím. A zároveň mi bylo líto Tate. Oba dva mi však byli od začátku sympatičtí. Co se týče sexu - kam se hrabe 50 odstínů =D Super!
Skvělá, čtivá oddechovka, která v sobě skrývá něco trochu víc. Líbí se mi, že je zde opět nějaký vážnější problém. Není to jen další naivní příběh ala od nenávisti k lásce. I když, pořád bych takové knihy číst nechtěla. Občas si však u podobné literatury ráda odpočinu. Elodie i Hollis mi byli sympatičtí, malá Hailey tomu dodávala příjemné zpestření. Vlastně asi nemám, co bych vytkla.
Thrillery Roberta Bryndzy patří k mým srdcovkám. Moc mě baví autorův styl psaní, napětí v knihách, zajímavé zápletky a čtivost. Ne jinak je tomu i v této knize.
Druhý případ Kate Marshallové mě moc bavil. Byť tato soukromá vyšetřovatelka mi zatím tolik k srdci nepřirostla jako Erika Fosterová z první série. Ale rozhodně je její postava také dost zajímavá.
Samotná zápletka je skvělá. Na rozdíl od jiných knih jsem měla pocit, že čtu reálný příběh. Tajemná nádrž, ve které se občas objeví mrtvé tělo. To zní zajímavě a bohužel se to i děje. Vrah mě sice moc nepřekvapil, měla jsem toto podezření. Nijak mi to ale nevadí.
Co se týče celkového hodnocení, plný počet bohužel dát nemůžu. V jistých pasážích byly jisté nesrovnalosti, které mi neseděly. Charaktery postav mohly být více vykreslené a taky si myslím, že takto rozsáhlé soukromé vyšetřování by Erice a Tristanovi jen tak neprošlo...
Pokud to však budu brát jen jako vymyšlený příběh a neřešit detaily, bylo to super napínavé čtení. Moc mě to bavilo a už se těším na další Robertovu knihu.
Tato autorka je pro mě už taková jistota pohodového oddechového čtení. Četla jsem všechny knihy ze série Romantické útěky a všechny (včetně Pláže) mohu doporučit. Byť je vlastně od začátku jasné, jak to celé asi dopadne, i tak mě to baví. Krásně si u takové četby odpočinu.
Maddie mi byla sympatická už v předchozí knize (Cukrárna v Paříži) a byla jsem zvědavá, jakou zápletku si autorka vymyslí tentokrát. Moc se mi líbí, že se každá kniha odehrává na jiném místě, to je na tom asi to nejlepší, a hned mám chuť se na tato místa vypravit. Příběh byl plynulý, četl se mi hezky. A už teď se těším na další autorčinu knihu.
Skvělé! Na tuto knihu jsem se těšila a také mě velmi bavila. A klidně bych ji zařadila do povinné četby. jelikož zrovna to poválečné období se na školách tak moc neprobírá. Musím přiznat, že jsem se tady dozvěděla spoustu informací a hlavně mi to dávalo smysl. Moc se mi líbily články z Rudého práva, díky kterým se čtenář více orientoval.
Co se týče bratrů Hadrbolcových, od začátku jsem jim neskutečně fandila a doufala jsem, že si mlýn uchrání. A že to opravdu neměli lehké. Tak nějak jsem měla pořád pocit, že jsem součástí děje a nebo že je to realita, kterou sleduji z dáli. Tak skvěle je podle mě kniha napsaná. A i přesto, že se v ději pořád objevovaly nové a nové postavy, neměla jsem problém s orientací v nich. Kniha krásně plynula a já jí nemám co vytknout. Naopak vřele doporučuji.
Od této autorky už jsem jednu knihu četla a moc mě zajímalo, jaká bude její kniha pro děti a nezklamala. Ba naopak. S chutí jsem si zase po dlouhé době přečetla pohádku a bavila mě. Je to veselý příběh vhodný i pro dospělé. Kapitoly jsou krátké a ilustrace jsou také moc zajímavé.
Tohle je moje nejoblíbenější kniha dětství. Také první kniha, kterou jsem přečetla úplně sama. Doma mám salátové vydání ještě po mé mamce a babičce, ale právě v tom je to kouzlo. Je čtená minimálně stokrát a ještě bude. Moje srdeční záležitost.
Tak tohle mě fakt bavilo. Příjemná romantická kniha, která se sice nejdříve tvářila docela naivně a hloupě, nakonec jsem však byla mile překvapená. Příběh v sobě totiž skrývá něco víc než jen vyvíjející se vztah mezi šéfem a jeho podřízenou. Což mimochodem není žádný spoiler, toto se dozvíte v oficiální anotaci.
Řeší se tu ještě dvě závažná životní témata, která u mě rozhodně zvedla závěrečné hodnocení.
A jak jsem si ze začátku říkala, že vím přesně jak tohle skončí, dost jsem se spletla. Epilog mě doslova šokoval a rozplakal. (Ne, že si přečtěte epilog jako první. To by byla škoda).
Co se týče hlavních hrdinů, Charlotte i Reed na mě působili až moc dokonale. Jako jo, k tomuto žánru to sedí, ale i tak mi to přišlo až moc. Charlotte byla hlavně ze začátku taková hloupá a praštěná... a na můj vkus bylo v knize málo erotiky. Čekala jsem víc. Celkově jsem však spokojená a určitě sáhnu po dalších knihách těchto autorek.