helena8303 komentáře u knih
Bohužel, i tenhle protiislámský pamflet si najde své oddané čtenářstvo.
Plačící smajlík :-(
Velmi slaboučké.
Autor pominul, v čem byl Mohamedův přínos. A bylo toho hodně.
Sjednotil jednotlivé kmeny a nastolil “ zákon”.
Kdyby islám nebyl přínosem pro tehdejší společnost, těžko by mohl bleskově expandovat až do Íránu a do Severní Afriky.
A expanduje i dneska, nejenom v Africe.
Pane Saltykove, jestlipak víte, že jste nepsal jenom o Rusku, ale i o dnešní Evropě?
Ti týpci, které jste uměl tak trefně vystihnout, jsou všude. A často se mi zdá, že v ještě výraznějším provedení...
Vlastně bodejť by ne, vždyť lidé jsou a vždycky budou stejní.
( Ale to zrcadlo jste jim nastavil moc pěkně!!!)
Poutavý příběh o formování dívky ze střední íránské třídy. Já jsem to začala číst už v tramvaji a dočetla asi ve dvě v noci. . Komiks = málo písmenek. ;-)
Paní Satrapi rozhodně nefandí současné vládě ajatolláhů. Žije ve Francii, přesto ale rodný Írán navštěvuje. A zase se vrací ke své rodině v Evropě.
( Jenom poznámka pro ty, kteří mají o íránská teokracii divoké představy. )
Nehodnotím. Knížku jsem dostala jako dárek , ale nedokázala jsem se začíst.
Ale v popelnici neskončila, odložila jsem ji do krabice ve Školské.
Knize jsem dala 5* za snahu.
Pan Ostranský je poctivec, snaží se na věc nahlížet z různých úhlů. Má pravdu v tom, že v každé skupině obyvatelstva se najdou dobří, ale i zločinci.
Problém je ale v tom, že v SOUČASNÉ době jsou muslimové značně vyhejkaní, což není nic divného.
V posledních desetiletích zakoušejí ze strany židokřesťanů mnoho ústrků, proti kterým se nemohou adekvátně bránit.
Po rozpadu Osmanské říše to s nimi začalo jít s kopce, provincie si rozdělily imperiální mocnosti, Sykes s Picotem narýsovali rovné čáry, hranice v Evropě vypadají dočista jinak...
Fungovat to nemohlo, Turci uměli ty provincie jakž takž spravovat , Britové a Frantíci vůbec.
Třeba Irák, anebo Libye se skládají ze tří regionů, které se vzájemně vůbec nemusej a Turci to respektovali, Evropané z těch rozličných etnik udělali bramboračku.
Rozvrácení Iráku, Sýrie, Libye, Afghánistánu, to všechno nese hořké plody.
O dosazováni zkorumpovaných vůdců ani nemluvě, arabská ulice není hloupá a dobře chápe, za čí zájmy kope hodný pučista Sísí, anebo monarchové na Arabském poloostrově.
Muslimy těžce zklamal Východ i Západ, tak se teď pravděpodobně hodlají vrátit k vlastním kořenům. Na současnou mohutnou vlnu panislámismu naskočil už dokonce i Erdogan, který se opírá o lidnatý venkov, zatímco Atatürk se opíral spíš o městské obyvatelstvo.
Takže, integrovaný muslim je sice bezva, mnohý se považuje třeba za Francouze, ale otázka je, jak budou svoji identitu prožívat jeho potomkové. Mnozí z nich se za svoje rodiče hluboce stydí a jsou žhavými adepty na připojení k Alláhovým bojovníkům.
Což není nic divného, jejich rodiče se ochotně integrovali protože si ekonomicky polepšili.
Tento aspekt věci ale jejich děti už nevnímají, blahobyt berou jako samozřejmost, těžce nesou svoji jinakost, je jim jasné, že jenom výjimečně budou dosahovat stejně dobrých výsledků jako domorodci. Ale na návrat do rodných zemí svých rodičů také nepomýšlejí, necítí se dobře v žádné zemi.
Proto si myslím, že v přijímání muslimů do české kotlinky bychom měli být velmi obezřetní.
Co se má stát to se i stane, ale proč jít neštěstí naproti, že?
Miluji tohoto autora. Jedním obrázkem dokázal sdělit svůj názor na věc, pokaždé trefně a k radosti publika. Vždyť uvažoval jako my, zkrátka, nedělal ze sebe žádného yntelektujála.
V mých očích nebyl karikaturista, ale novinář, glosátor.
Ještě dneska , když sleduji nějakou událost, tak si říkám : ” Copak by na to asi pan Jiránek. Ten by hned věděl. “
Ale už se to nestane, a tak čím dál, tím častěji tápu.
Strašně moc tady chybíte, byl jste jedním z mých pevných bodů... Plačící smajlík :-(
Za tohle ho pochválej až v nebíčku. Nám tady na zemi chyběj slova.
( A to jsem starý pohan!)
Děkuji.
Kap 66 všechno napsal i za mne.
Připodepisuji!
O téhle knize si myslím, že jí Kořán líp přeložil, než autor napsal.
Není to typ literatury které bych holdovala. Ale jedna milá osoba z knihy tak často citovala, že jsem se odhodlala pustit se do toho.
“ Nechte toho dědu, vy hnusnej poldo! Určitě má fůra ňoučat.”
“ Áno, mám fůru ňoučat, a jak jsou chytrý! Všecky studovaly u jeptišek. “
Dalo by se i říci, že pana Kořána bylo na primátorování škoda. ;-)
Jinak k obsahu : Zatímco postava Ignáciuse je poněkud exotická, osoba Myrna je precizně podaný obraz aktivistky , kterými se to dneska jenom hemží.
Děkuji, pane Kořáne!
Knížku jsem si půjčila, mnoho jsem od ní nečekala, autorky patří k mainstreamu. Byla jsem příjemně překvapená, v rámci možností pravdivá reportáž. Vynikající fotky, související s jednotlivými příběhy, Kutilová umí fotit a autorky mohly fotit i záběry, ke kterým by se muž nedostal.
Místy se Klicperová umí na věc podívat i z jiného úhlu, než z toho “ Asad = vrah z Damašku “
Za to jí děkuji a přeji hodně úspěchů, v rozklíčování těch smutným událostech v regionu.
Klicperovou sleduji už dlouho a řekla bych, že zraje jako víno.
Události, popsané oběma aktéry - hybateli dějin.
Osobně mi přijde smutně zajímavý osud Oskara Krejčího. Posloužil, aby byl posléze kopnut do hýždí. Dobře mu tak. Podej čertu prst…
Chytří lidé říkají, že tahle kniha stojí za přečtení. Myslím, že mají pravdu.
Naprostý odpad.
Všechno bylo daleko složitější.
Turečtí Arméni se na počátku války jako jeden muž sebrali a přeběhli k nepříteli - Rusku.
Turci to museli vnímat jako kudlu do zad. Do té doby spolu turečtí a arménští sousedi dobře vycházeli.
Arméni patřili k bohatší vrstvě obyvatelstva, vedlo se jim často lépe než domorodým Turkům.
Ty vraždy žen a dětí neomlouvám. Ale beru to tak, že i Turci měli bolestné ztráty a bouchly jim saze. ( Když viděli prázdné vesnice, chlapi fuč , a doma jen děti, ženy a staříci.)
Paní Tyet to shrnula výborně!
Připodepisuji.
Nezbytná knížka pro každého, kdo se snaží pochopit dění na BV, protože si uvědomuje, že se nás to týká. Autor se umí na věc podívat i “ jejich” očima a bez této schopnosti nic nepochopíme.
“ Kdo si nevšímá věcí, které jsou vzdálené , bude s nimi mít problémy, až se přiblíží.
( Konfucius )
Knihu jsem četla asi v deseti letech, několikrát, ale moc mne neuchvátila. To Zabiják Emila Zoly se mi líbil víc. ;-)
Přestěhovali jsme se tenkrát z jedné místnosti do nového 2+1 a matka, která nikdy nečetla , potřebovala zaplnit novou knihovnu. A tak levně pořídila v nějakém bazaru asi 120 cm knih. Knihovna byla tmavá, tak zakoupila asi metr barevných pejprbeků Světové literatury a dvě tlusté knihy od Zoly a Romaina Rollanda.
Byla to přísná osoba, já zlobivé dítě, proto jsem nesměla na krok, a tudíž po návratu ze školy četla , četla , četla a abych z toho nezblbla, tak sem tam i četla.
Musím se přiznat, ze i Zpěvy staré Číny se mi četly líp, než Jan Kryštof. :-)
Ještě nikdy jsem nebyla v takových rozpacích, jak ohodnotit tuto knihu.
Četla jsem jí někdy ve čtrnácti, tajně, styděla jsem se, tenkrát jsem se ještě považovala za intelektuálku. Dívčími románky jsem hluboce pohrdala , bylo to blboučké, ale tak sladce blboučké, přitažlivé jako magnet.
Dneska už mám rozum, vím, že i dívčí románky mají své místo v knihovně, že i ta nejhloupější čtenářka má nárok na ztrávení příjemných chvilek nad knížku.
Dobré je všechno, co vylepší čtenářúm život. A tohle ˇsvéhlavička splnila ve velké míře.
( A každopádně je lepší, když holka čte knížku, než když se ohrabavá kdoví s kým někde za stodolou. ;-) )
Hvězdičky jsem dala překladu, knížku jsem přelouskala jen s obtížemi. Dostala se mi do ruky jen náhodou, měla jsem právě rozečtené dvě důležité knížky. Tak jsem tu četbu odflákla, což byla chyba, musí se to číst pomalu a trochu se na to soustředit.
Vůbec jsem netušila , že autor Chrámu i tvrze byl překladatel, dozvěděla jsem se to až ve velmi zralém věku.
Bohužel, dneska už beletrii prakticky nečtu, mám jiné zájmy, takže tuhle knihu si už nevychutnám.
Na světě jsou hromady krásných knih, které člověka prostě minou. A tohle je jedna z nich.