heliiinka komentáře u knih
Co říct? Bylo to čtivé a rozhodně to nepostrádalo vtip. A ty nápady a prostředí? Top! Hned bych se tam stěhovala ♥ Ale způsob psaní byl dost hrůza. Autorka se neobtěžuje s popisy a to bylo dost na škodu. Nevysvětluje souvislosti, prostě jen píše a najednou si uvědomíte, že vlastně vůbec nechápete o co go a jaký je podtext té zápletky.
Možná by to chtělo trošku promýšlet souvislosti a občas něco sdělit čtenářům.
Milá návštěva Říše divů. Knížka by šla napsat mnohem kratší, kdyby se vynechaly některé detaily, ale právě proto se mi líbila. A průběhu jsem měla několik teorií, jak to skončí. Nu netrefila jsem se.
Úžasné. Je u mě pravidlo, že nemám ráda hlavní postavu. Tahle kniha byla výjimka, zaujaly mne všechny postavy. Nejsympatičtější mi je Kaz (nečekaně), Inej a Jesper. Oceňuji retrospetivní vsuvky, které příběhu dodávaly hloubku. Leckdy byly zajímavější, než hlavní příběh. Těším se na další knihy, protože se nemůžu dočkat, až objevím více z Kazovy minulosti.
Strašné. Doufám, že je to obrovská satira, kterou jsem nepochopila.
Paolini píše slowburn. Kdo to nezná, připadá mu kniha rozvleklá. A ona je, protože dějově je opravdu krátká, i když to trvá 600 stran. Paolini je zkrátka mistr popisu a detailů.
Líbil se mi návrat draků i urgalů a líbily se mi střípky vzpomínek na Galbatorixův dvůr. Doporučuji osvěžit si Inheritance před čtením Murtagha.
Jsem ráda, že farářka pozitivně prezentuje křesťanský život. Přesto z téhle knihy dýchala sebestřednost. Bylo tam až moc autorčiných portrétů, škoda že fotky nebyly raději dokumentační k obsahu knihy.
Autorka moc hezky popisuje a vysvětluje modlitbu a význam bohoslužby, ale ostatní odpovědi na otázky jsou filozofické nicneříkající bleh. Za mě malá přidaná hodnota, jen clickbait a coming outem.
Zdálo se mi, že pro autorku introvert rovná se nesebevědomý člověk. Když pominu tenhle fakt, tak dobře pojmenovala, co se introvertům honí hlavou v každodenních situacích.
I tak mě obsahzklamal. Ale ilustrace byly originální, trefné a posunují knížku na vyšší level. Taky oceňuju seznam použitých zdrojů a rozcestník na další info.
Smekám před autorovou prvotinou. Evidentně si hodně načetl a vypsal se, než zašel s tímto příběhem do nakladatelství. Příběh má podobnou atmosféru fantasy světa jako Pán Prstenů nebo Hraničářův učeň. Čekejte trpaslíky, kouzla, putovaní..
Pro mladší čtenáře objevující kouzelný svět je to ideální. Mapa na přebalu byla milé překvapení.
Nápad s irskými druidy je skvělý. Nicméně nedotažený. Postavy se náhodně objevují, jak se to autorce hodí. Měla jsem pocit, jako by mi v knížce chyběly stránky nebo odstavce textu. Příběh byl děravý a nedomyšlený. Přesto nemůžu upřít, že nápad byl opravdu dobrý. Jen by to chtělo dotáhnout a udělat lepší korekturu. Ke konci knihy chyb přibývalo a přibývalo.
Wren, Tarc i Aisling byly sympatické postavy.
Začnete znova věřit na lásku a pokrývá všechny její oblasti.
Můžeme plakat se zlomeným srdcem, protože popisuje věci, které jsme nezažili nebo ztratili. Ukazuje časy růžových brýlí zamilovanosti. A vytahuje vzpomínky na těžkosti, které jsme se snažili zapomenout.
Moc přínosné jsou i komentáře Martiny Viktorie.
Překvapivě dobrá kniha. Je velmi čtivá a biblický příběh podává tak, že ji nechcete odložit a obracíte stránku za stránkou. Určitě zkusím i zbytek série. Je inspirující, jaký měla Támar mindset, i když byl život nefér.
Ač nejsem fanoušek povídek, líbily se mi Maupassantovy postavy. Jeho postavy byly napůl spodinou společnosti a napůl osoby s ryzím charakterem.
Jsem mile překvapena i z méně známých povídek krom populární Kuličky.
Kravina. Nemělo to hlavu a patu. Autorka nakousla XY zýpletek a nakonec nevyřešila ani jednu. Akné, rodinné vztahy, dvojčata, škola... A navíc hlavní hrdice bylo 12? Naprosto nevěrohodné. Tohle čtení bylo trochu ztrátou času.
Ten konec? Hrozný, děsný. Eleanor mě trošku štvala po celou dobu, ale chápala jsem to, vždyť měla těžký život. Ale na konci si zasloužila facku a to mi zkazilo pohled na celou knihu.
Aspoň Park je sympaťák.
Ale ne, nečtěte to, nestojí to za to.
Hra utíká svižně a všechny postavy jsou příjemné, reálné a sympatické. Konec je sice očekávátelný, ale zákruty po cestě ne.
Rozhodně jedna z lepších her, co jsem četla.
Slaďoučký, miloučký stejně jako první díl.I když prostředek není růžový, tak nějak všichni čekáme, že to dobře dopadne. Pokud potřebujete číst milý slunečný příběh, tohle je ono. To je asi autorovo hlavní plus, že umí psát tak, že všechno čtete s úsměvem na rtech.
*Postava pana Morgensterna je děsivá, ale velmi mě zaujala.
Jedna z nejlepších dětských fantasy. Příběh je jednoduchý, ale krásný a vlastně docela originální. Postavy jsou sympatické a stránky utíkají jedna za druhou.
Zajímavý způsob psaní, ale chytlavý. Z života hlavní postavy se dozvídáme jen střípky, ale ty důležité, takže to stačí.
Odevzdání. Věrnost. Vzpomínky.
Graficky krásné. Jen pro dnešní děti tam jsou možná těžká a neznámá slova.
Pro někoho, kdo o sítích do teď neslyšel, je to fain. Já se ovšem dozvěděla jen málo věcí a většina pro mě byla opakováním. Přesto je kniha vtipná a stojí za pozornost.