heliiinka komentáře u knih
Nečekané.
První půlka mi přišla jako slátanina hloupých postav a za vlasy protažených příběhů. Druhá půlka to otočila. Co krásného je na manželství? Dětech? A pomoci druhým? Autor se to naučil těžkou cestou a sdílí to se čtenáři.
Nejde tolik o zápletku s lupičem, jako o životy jednotlivých postav.
Doporučuju přečíst poděkování, autor dává nahlédnout do své vlastní duše a příběh dostane o střípek větší hloubku.
Je fain, že charaktery ostatních dívek dostaly více prostoru. Závěr je malinko deux ex machina, ale apson můžeme říct, že do poslední kapitoly jsme si nebyli jistí.
Ale samozřejmě kdyby si postavy neskákaly do řeči a neurážely se... Mohli jsme si ušetřit trápení.
Děsivě čtivě napsané. Copywriter má talent psát a budovat myšlenku v rámci kapitoly. Škoda, že informace jsou zkreslené, nepravdivé a v celé knize není citován ani jeden zdroj! Zato statistiky a tabulky na každé stránce.
Nápady Babiše jsou asi fain, jenom většina nereálná a podložená čísly bez uvedení původního zdroje.
Takhle to je spíš propaganda.
Více zvratů a méně černobílých postav. Romantika tu ustupuje politice a to je příjemné rozptýlení.
Jen America je otravná svou nerozhodností, ale tak aspoň to není dokonalá superpostava jako to bývá v jiných knihách.
Neskutečně čtivé, milé a romantické. Při čtení zapomenete na svět kolem. Baví mě, že postavy nejsou černobílé, mají opravdový charakter a je jich celé spektrum (jak se odkrývá i v dalších dílech)
Trošku zavádějící název, nepřijde mi to úplně jako duchovní literatura. U většiny úryvků i komentářů jsem si říkala "k čemu mi to je". Nesedly mi témata ani zpracování.
Stejná kategorie jako Terapie sdílením od Ester a Josefíny. Škoda papíru. Až na to, že tohle nemělo ani přidanou hodnotu a ani mi to nepřišlo vtipné. Jedna hvězda za úvod do algoritmu Google vyhledávače, to pro mě bylo zajímavé.
Je to čtivé, ale postavy se nechovají uvěřitelně. Touha Cally po Dareovi byla až vyšroubovaná na to, že to byl cizí kluk a Finn se svou diagnózou doopravdy nemohl fungovat bez léčby.
Nu.. nápad na zápletku hezký, moc často to tu nebývá, čtivost ok, prostředí a postavy nereálné a nedomyšlené.
Líbil se mi náhled, proč autor začal točit nebo dělat některé série a akce.
Hodně na mě působil jako chytrálek, kdy on jediný má správný postoj a ostatní youtubeři a lidé jsou zkažení a mají špatné pořadí hodnot. Věčné opakování, že youtubeři si jen hrabou peníze a nemají zájem? NejFake sám by měl být proti tomuto generalizování a přitom to píše v každém druhém odstavci.
Obdivuju, kolik jednotlivých příběhů se tam postupně spojovalo a navazovalo na sebe skrz drobné detaily. Kunderovy myšlenky mě většinou nebaví a nesouhlasím s nimi. Přesto zvlášť ke konci knihy musím ocenit vybrané motivy (gesta, osoby, věty), které s opakováním dostávají další rozměr. Chápu, že autor má své zastánce, i když já k nim nepatřím.
Příběh hezký a promyšlený i s pěkným vyústěním na konci. Jenom se to hrozně vleklo. Jakožto dětský příběh bych proškrtala některé postavy i místa, aby to mělo větší spád.
Obrázky krásné, ale verše jsou někdy krkolomné a asi bych je dítěti nečetla.
Krásné ilustrace a krásný popis rodičovské lásky k dětem.
John Green má zápletky, které jsou velmi jednoduché. Hloubku ale prodávají jeho postavy. Jak jiný je obyčejný příběh, když ho prožívá umírající dívka? To mě baví, protože hodnoty a názory postav jsou tak jiné než naše.
Výborné básničky. Cením výběr i netypických témat, které se dětem mohou rozšířit slovní zaodbu. Rybenky, pakomár, mobily...
Líbí se mi nápad kouzlení s časem stejně jako oddělené světy obyčejných lidí a časodějů. Jenže celou knihu čekáme, až se vysvětlí, co se vlastně děje a co mají ti zlí v plánu. A přesně před tím kniha končí. Některé příliš vážené postavy se jakoby náhodou objevují v příběhu (královny víl, vládce Radosvěta...), jejich osobní zapojení je pak nepřesvědčivé a přitažené za vlasy.
Nápad skvělý, ale zpracování zkratkovité.
Všechny začínají skoro vánoční pohodou a konec nečekáte. Hlubší pointu jsem v nich nenašla, ale překvapivé závěry byly dobré byť smutné ozvláštnění.
Jednohubka, kde jsou hezky popsané sourozenecké vztahy.
Pouhých sto stránek a louskala jsem to tak dlouho. Katka je třeštidlo a její trable mě vlastně nezajímaly, nepřirostla mi k srdci. Ani její zamilované potíže nebyly uvěřitelné, vždyť o Petrovi nám autor skoro jic neřekl. Autor píše o zbytečnostech, ale podstatné věci příběhu ne. Nesedlo mi to.
V porovnání s Támar je to méně čtivé. Místy mi přišla postava Ámose trošku utopická a nereálná, přišlo mi, že autorka si více věcí domýšlela. Přesto pořád pěkné převyprávění biblického příběhu.