heliiinka komentáře u knih
Román a zároveň dlouhatánská úvaha, co nejlepšího se dá v životě dělat. Hlavní protagonista měl takových možností nekonečno a stejně nebyl spokojený. Z knihy si beru útěchu, že i ve 27 letech se člověk může pořád hledat. A že láska je stěžejní ingredience hezkého života.
Zcela předčila má očekávání. Z 365 úryvků mě nezaujaly všechny, mnoho z nich jsem si ale označila lepíkem a ještě se k nim několikrát vrátila (a vrátím).
Díky za zamyšlení o životě s Bohem, rodinou i sám sebou.
Nepočítaně jsem protočila oči, jak mi bylo z hlavní hrdinky trapně. Ale tak roztomile a spíše jsem se smála tomu, jak je naivní. Charaktery postav měly sice 19 a 27 let, ale chovaly se spíše na 14-18 a stejně starému čtenáři by se zamilovaná kniha určitě líbila. Já na ni byla asi příliš stará. Myslím, že je fain, že kapitoly z wattpadu se dostaly do knihy, ráda jsem autorku poznala, ale další knihy číst nebudu.
Spíše 12 povídek než 1 jeden velký román. Jsem však knížkou příjemně překvapena. Po prvních dvou kapitolách jsem čekala trapný milostný trojúhelník a kniha mě nakonec zavedla úplně jinam k úplně jiným postavám. Všechny ženy i jejich příběhy jsou realistické a líbí se mi, že jsou tak rozdílné.
Užitečné pojednání o tom, jaká slova volíme a jaká bychom měli volit. Kniha byla krátká, praktická a plná životních příběhů a příkladů. V mnoha příbězích jsem se našla.
Strašné. Doufám, že je to obrovská satira, kterou jsem nepochopila.
Celý svět Leigh Bardugo mě neskutečně baví. Četla jsem Grišu i Šest vran, přesto jsem se tady ztrácela ve jménech, postavách a legendách. Trošku mi přišlo, že už je to překombinované, dějová linka s Nikolajem mě nezaujala a už mi to nedávalo smysl. Naopak dějová linka ve Fjerdě s Ninou byla skvělá a samostatně bych jí dala 5*.
Čte se rychle a lehko. Ale je to hrozně nelogické, nedospělé a nedomyšlené. Děj je milý a americky hloupoučký.
Škoda. Doufala jsem, že to bude více o vyrovnání se s Willovou smrtí a o novém životě Lou, který bude realistický.
Francouzský venkov. Dvanáctiletí kluci se tu bijí s klukama z vedlejší vesnice a v podstatě tam není velká zápletka. Jen popis několika týdnu až měsíců z jejich života. Nadávek je tu hodně, až mi to přišlo na dětskou literaturu dost. Četla jsem to, protože je to klasika a protože styl psaní je nezvyklý.
Podle názvu jsem čekala knihu o hodnotě a dostatečném sebevědomí. Spletla jsem se a dostala knihu o tom, co mám udělat a jak se dostat po smrti do nebe. Velmi trefně vystižené křesťanské pojetí toho, co je po smrti a jak se k tomu staví bible i některé logické důvody.
Je to lehká knížka na odpoledne, nic těžkého teologického.
Nejpodnětnejší pro mě bylo prvních 40 stran, kde autor představil 4 směry, které církev zaujímá k LGBT tématice. Od nejkonzervativnější po tu nejvíc volnou.
Není to zrovna čtivé a věty jsou dlouhé a někdy až hyperkorektní.
Po přečtení ale rozumím víc, co se honí hlavou queer lidem a co prožívají oni a lidé v bezprostředním okolí.
Beletrie, která má hloubku. Noru jsem začala nesnášet po 15 stránkách, protože byla zoufalka na facku a mohla si za to sama. V průběhu knihy se učila na čem v životě záleží, co jsou ty věci, které člověka dovedou ke štěstí, jestli je to vztah, škola nebo kariéra. Odpočinkové a zároveň obohacující.
Hezké, dobrodružné pro čtenáře kolem 13 let. Bavily mě šifry, které čtenář může a nemusí luštit spolu s hlavní postavou. Logicky ukončené, že pokud nechcete, ani nemusíte číst další díly v sérii. Kdybych byla mladší, určitě pokračuju ve čtení i dál.
Prvotina autora a bohužel to jde znát. Zhruba do 120 stránky jsem se nedokázala zorientovat v postavách a ztrácela jsem přehled v konverzacích i v místech, co se kdy a kde děje. Nápad s budoucností, využitím AI, politiky i teroristy je zajímavý. Je to podané skoro jako by se to mohlo stát u nás za pár let.
Jenže čtenářský zážitek kazilo kostrbaté psaní to, že jsem neustále listovala zpět ve stránkách i rozhovorech. Oceňuju malý slovníček na konci, trošku mi pomohl.
Paolini píše slowburn. Kdo to nezná, připadá mu kniha rozvleklá. A ona je, protože dějově je opravdu krátká, i když to trvá 600 stran. Paolini je zkrátka mistr popisu a detailů.
Líbil se mi návrat draků i urgalů a líbily se mi střípky vzpomínek na Galbatorixův dvůr. Doporučuji osvěžit si Inheritance před čtením Murtagha.
Úplně jiné než ostatní knihy z pera Stephenie Meyer. Ač thriller, příběh je vyprávěný s lehkostí, která si nelibuje v krvi a nechutnostech. Jako vždycky byly některé věci až moc přitažené za vlasy, ale v beletrii..? Proč ne.
Populárně naučné a plné mnoha zajímavých faktů. Některé vzápětí zapomenete, ale kniha se čte lehko a rychle. Trošku straší, že když budeme málo spát, tak nám to fyzicky hodně škodí. Ale vlastně proč ne. Líbilo se mi to moc.
Vhled do historie Francie, jak stát jednal s protestanty. Je to podané skoro až dětsky a proto je jednání postav občas hodně zkratkovité. Historická přesnost však nebyl záměr, takže to asi nevadí. Je to dobrodružná knížka o politických tahanicích a to mě baví. Dětská zjednodušenost mi nevadí.
Futuristický nápad a netradiční zpracování. Bavilo mě střídat stránky vypravěček a postupně se snažit pochopit svět obou z nich.
Další díl si přečtu.
Tak rychle jako jsem si ji přečetla, tak rychle zapomenu obsah, který nebyl ničím zajímavý. Děj byl předvídatelný. Ani komedie, ani tragédie.