Hellothere komentáře u knih

Tahle kniha byla naprosto stejně skvělá, jako první díl. Bylo tam sice pár věcí, které mi tam trošku neseděli, ale to nic nemění na mém celkovém dojmu z téhle boží knihy. Trošku mi tam neseděl začátek v nížinách, protože ona tam Ilan sice pracuje s čirým sklenitem, ale vlastně do dílny jde pouze párkrát, potom z nížin odjede a jde brousit duvaly.. To mi tam trošku nesedlo, ale tak nebylo to zase tak strašné. Akce rozhodně nebylo málo a stejně jako v prvním díle budete pernamentně v křeči. Petra Stehlíková si opravdu velmi rychle zasloužila místo mé oblíbené autorky od které si nenechám nic ujít. Upřímně nevím kdy se vrhnu na Nastereu, protože jí zatím nemám doma, ale konec Faji skončil jak jinak, než napínavě, tudíž doufám, že si jí pořídím velmi brzo.

10 08.07.2021

Tahle kniha byla skvělá. Byla jsem hodně zvědavá na fantasy české autorky, protože jsem ještě žádné české fantasy nečetla. A musím říct, že naprostá bomba! Autorka je neskutečně talentovaná. A rozhodně se okamžitě zařadila mezi moje nejoblíbenější autory.

Svět je neskutečně fascinující. Odehrává se to na naší planetě za několik stovek let, každopádně je tam hodně nových názvů a až na několik stejnojmenných výjimek nejsem schopná určit, o jakou zemi jde. Například rodné město hlavní hrdinky - Amárie. Ale svět a jeho fungování jsou skvěle vymyšlené. Sklenit, jeho užívání a historie je fascinující. Je zde hodně informací, ale jsou dávkovány postupně a srozumitelně, takže není problém je všechny pojmout. Něco co by mohlo ostatní obtěžovat, je velké množství vymyšlených názvů, které jsou si významově dost podobné, každopádně na konci je slovník, takže ve finále je velmi jednoduché se k nich orientovat.

Celý příběh je plný napětí. Ale svým neskutečně originálním způsobem. Celou dobu co jsem četla, jsem měla svaly v křeči z očekávání co přijde dál. Protože když už si myslíte, že hlavní akce je u konce, začne okamžitě něco nového. Několikrát se mi stalo, že mě kniha nutila číst dál, až jsem šla spát po 2 v noci.

Takže se okamžitě pouštím do druhého dílu, protože, panebože! Naprosto to miluju a myslím si, že tahle série bude patřit mezi TOP 10 za letošní rok.

10 08.07.2021

(SPOILER) "Na světě není tvora ani z poloviny tak strašlivého jako opravdu spravedlivý člověk."
Hra o Trůny, naprostý svatý grál fantasy. Neodmyslitelně patří k té "klasické stránce" fantasy žánru, mezi jeho prvopočátky, představuje jeden ze základních kamenů celého žánru.
Ze začátku jsem byla malinko zmatená ze všech těch jmen, rodů a kdo ke komu patří, jelikož dostaneme hodně informací v jednu chvíli, ale na jednu stranu to byla moje chyba, protože jsem si nezjistila, že na konci e-knihy byl přehled postav včetně jejich příslušnosti k rodům i mapa.
Autor se neskutečně vyžívá v opravdu detailních popisech morbidností. A nějaká sadistická, zvrhlá část mé osobnosti si to hrozně užívá.
Eddard Stark byl rozhodně hodně chrabrý muž se správnými zásadami, které ho nakonec stály krk.
Lady Catelyn, vypadala a chovala se přesně jako křehká dívenka, asi přesně jako manželka, kterou ženy v té době měly představovat. Tiché, poddajné, klidné, aby rodily děti a přitom nebyly moc vidět, zároveň vždy po ruce, pro uspokojení mužských potřeb a tužeb. Ale když došlo na lámání chleba, Eddarda popravili a ona se musela postarat o Robba, sídlo, sever a pomáhala Robbovi vést válku, ukázala se jako silná žena.
Jinak z dalších ženských postav jsem si oblíbila hlavně Aryu a Daenerys. Sansa mě vytáčela. Štvalo mě jak je nadutá a upjatá. Jak omlouvala Joffreyho za všechno, i když to, co dělal, bylo očividně špatně. Což jsem často nechápala, protože ho skoro neznala a aby v nějakých 12 rozuměla slovu láska a plnému významu toho slova, se mi úplně nechce věřit, navíc Joffreyho znala tak 2 týdny. Arya byla její naprostý opak, neměla ráda lidi, které já neměla, napadaly ji stejné věci jako mě a celkově to tam klapalo. Daenerys byla asi moje nejoblíbenější postava z celé knihy. Její kapitoly byly z úplně jiného prostředí. Líbí se mi, jak se snažila aklimatizovat na cizí kulturu, protože svého manžela hluboce milovala, přestože šlo o dohodnutý sňatek.
Rod Lannisterů jsem ze srdce nenáviděla, jenom jediná postava mi nevadila, a to Tyrion. Líbily se mi jeho myšlenky, taky se mi zamlouvalo, jak se snaží popasovat se svým údělem "trpaslíka" a měl rozumné názory. Prostě celá ta věc s jeho vyčuhováním z davu se mi líbila.
Takže over all, kniha skvělá, užila jsem si ji a chci se pustit v budoucnu do dalšího dílu. Zvěsti rozhodně nelhaly.

(SPOILER) Colleen Hoover je moje hodně oblíbená autorka. Asi jedna z nejlepších spisovatelek romantik, které rozloží mou emocionální stránku na padrť. Avšak tahle kniha pro mě byla zklamáním.

Líbilo se mi, že příběh odehrává ve spisovatelském prostředí, ale jinak "thrillerová linka" byla zvláštní. Rozhodně velkým kladem knihy byla atmosféra, která byla napínavá a děsivá. Díky tomu se to hodně rychle četlo, nutilo vás to číst pořád dál a dál. Dokonce se samotné Verity bojíte stejně jako Lowen. Přestože jsem si Lowen jako hrdinku až tolik neoblíbila, v tuhle chvíli jsem ji vážně litovala. Jako pardon, ale se údajně nemůže hýbat a prostě na ni zírá skrz sklo? Nejenom toto, celá souhra okolností tomu prospívala.

Verity je tady hlavní bod dění a NESNÁŠÍM JI. Jsem rozhodně tým autobiografie, tomu jejímu srdceryvnému dopisu jsem nevěřila ani omylem. Ale nesnášet ji, je pravděpodobně účel a ten dopis na konci vás má pouze zmást, přestože se to rozhodně povede, až časem vám to začne vrtat hlavou a vy se rozhodnete, na které straně mince vlastně stojíte. Ve své autobiografii Verity píše, že je vlastně ZÁVISLÁ na svém manželovi, což je až nezdravé a je to malinko děsivé. Navíc jsem si v době čtení nedávno prošla rozchodem z podobně nezdravého vztahu (ne z mojí strany), takže mám odpor ke všemu tomuto jenom trochu podobnému. Dokonce nesnášela vlastní děti (holčičky, dvojčátka), protože měla pocit, že jí berou Jeremyho (manžel Verity) lásku, což bylo samozřejmě naprosto absurdní. Přesto ale nebyla schopná pochopit, že láska mezi manžely a rodičem s dítětem je naprosto diametrálně odlišná. - "Políbil mě na břicho a vzhlédl ke mně. Natáhla jsem ruku a začala si pohrávat s pramínky jeho vlasů. "Miluješ je? (ty děti)" Usmál se, protože si myslel, že chci slyšet ano. "Víc než všechno na světě." "Víc než mě?" Přestal se usmívat. Nechal mi ruku na břiše, ale posunul se výš a druhou mi vklouzl pod krk. "Jinak než tebe," odpověděl a políbil m na tvář. "Jinak jasně. Ale víc? Je tvoje láska k nim silnější než ke mně?" Jeho oči se upíraly do mých a já doufala, že se zasměje a řekne: "To rozhodně ne." Jenže Jeremy se nezasmál. Díval se na mě s hlubokou upřímností a odpověděl: "Ano." Cože? Jeho odpověď mě zdrtila. Dusila mě. Zabíjela mě. "Ale tak to má být," dodal. "Proč? Máš pocit viny, že je miluješ víc než mě?" Neodpovídala jsem. Tohle si vážně myslí? Že je miluju víc, než jeho? Vždyť je ani neznám! "To si nevyčítej," pokračoval. "Chci, abys je milovala víc. Naše vzájemná láska je podmíněná různými věcmi. Naše láska k nim je bezpodmínečná." "Moje láska k tobě je taky bezpodmínečná," namítla jsem. Usmál se. "Ne, není. Jsou věci, které bys mi nikdy neodpustila. Ale svým dětem odpustíš vždycky všechno." Mýlil se. Neodpustila jsem jim, že existují. Neodpustila jsem jim, že mě odsunuly až na třetí místo. Neodpustila jsem jim, že mi sebraly noc, kdy jsme se zasnoubili. Ještě swe ani nenarodily, a už mi braly věci, tkeré mi předtím patřily. "Verity," zašeptal Jeremy. Setřel mi slzu, která se mi koulela z oka. "Jsi v pořádku?" Zavrtěla jsem hlavou. "Nemůžu uvěřit, že je tolik miluješ, a to se ještě ani nenarodily." "Já vím," přikývl s úsměvem. Nemyslela jsem to jako pochvalu, ale on to tak vzal. Položil mi hlavu na prsa a zase se dotkl mého břicha. "Až se narodí, normálně se z toho zblázním." Bude brečet? Pro mě nikdy nebrečel. Nade mnou. Kvůli mně. Možná jsme se měli víc hádat. "Musím do koupelny," zašeptala jsem. Nemusela jsem, ale potřebovala jsem se dostat pryč od něj a od vší té lásky, která už nemířila výhradně na mě. Políbil mě, a když jsem slezla z postele, otočil se ke mně zády. Úplně zapomněl, že jsme nedokončili *určitý akt lásky*. Zatímco jsem se v koupelně snažila zbavit jeho dcer drátěným ramínkem, usnul. Snažila jsem se asi půl hodiny, až jsem v břiše ucítila křeče a po nohou mi stékala krev. Byla jsem si jistá, že brzo jí bude ještě víc. Vlezla jsem zpátky do postele a čekala na potrat. Ruce se mi třásly. Nohy jsem měla ztuhlé z toho, jak jsem seděla v podřepu. Žaludek mě bolel a chtělo se mi zvracet, ale nezvedla jsem se. Chtěla jsem být v posteli, až se to stane. Chtěla jsem ho hořečnatě probudit a ukázat mu tu krev. Chtěla jsem, aby panikařil, bál se o mě, dělal si starosti, litoval mě, plakal pro mě. Aby plakal PRO mě." - řekla bych, že tohle jednoznačně dokazuje počátek jakési psychické lability. Tohle se stalo během těhotenství, kdy se jí začalo rýsovat břicho a on ho začal sem tam líbat, jako to otcové dělávají. Bohudík (pro ni asi bohužel?) se jí to nepovedlo, dvojčata porodila a pouze jedna z holčiček si z toho odnesla škrábnutí na tváři.

Miluju Jeremyho, konec byl teda trochu víc brutální (navíc sportný, záleží, jestli je čtenář tým dopis nebo autobiografie), ale i tak je jeho postava skvělá. Miluju tu jeho bezmeznou lásku ke svým dětem. Byl skvělý otec, chyba tudíž byla evidentně ve Verity. Každá normální matka by si přála, aby její děti měly otce, jako byl Jeremy.

Lowen mi přišla zvláštní a vlastně jsem si na ní nikdy neutvořila pořádný názor. Byla trochu bezvýrazná. Sice se mi líbilo, jakým způsobem se postavila k té nabídce a jakým způsobem objevovala tajemství Veritina života, ale ani to můj pohled na ni nezměnilo.

Vztah mezi Lowen a Jeremym mi přišel trochu zbytečný. Na druhou stranu to vytvořilo fajn dokončení příběhu, ale stejně, kdxby to tam nebylo a ohledně jejich vztahu se tam nechaly otevřené možnosti, zas tak moc by se nestalo.

Za mě kniha taková průměrná. Rozhodně má lepší knihy. Největší pro jsou rozhodně atmosféra a psychopatie Veritiny postavy. Jinak jsem si některé její knihy užila víc. Rozhodně byl měla zůstat u svých contemporary, které mě vždy nechají tonout v slzách. Chápu, že si touto knihou jaksi splnila svůj životní sen, napsat něco s trochu thrillerovějším nádechem a taky víc, že si kniha našla mnoho zastánců, bohužel já se k nim neřadím.

Shakespeare, Shakespeare, Shakespeare.. Moje nová láska mezi klasiky.

Shakespeara jsem si oblíbila už dříve. Ráda jsem si projížděla jeho citáty na Pinterestu a přemýšlela, v jakém kontextu je asi kdysi vyslovil. Do knihy jsem se pustila s vysokým očekáváním, i přesto jsem se trochu bála stylu psaní. Protože, co si budem nalhávat, o Shakespearovi je známo, že se ne všem dobře čte. Ale já se do toho absolutně zamilovala.

Ten styl psaní byl nádherný, mně se to četlo nádherně, bylo to neskutečně poetické a opojné. Úplně mě to dostalo a fascinovalo. Hned bych si knihu přečetla znova.

Minulý rok jsem chtěla jít na divadelní představení a po té knize na to mám 100x větší chuť.

Romeo a Julie se neskutečně milovali a je to krásný příklad mentality tehdejší doby. Ukazuje se, že sňatek byl výhradně z rozumu, cit byl rozumu vždy bezvýhradně podřízen, protože se myslelo hlavně na zabezpečení do budoucna a pro další generace. Romeo a Julie měli tu smůlu, že v této, pro lásku ne úplně šťastné době, se do sebe zamilovali a ještě k tomu byli Kapuletová a Montek, děti dvou generace znepřátelených rodů. A taky jim nepřálo štěstí - viz. konečná scéna.

Knihu jsem přečetla velmi rychle - za 2 dny - a opravdu se mi hodně líbila. Nejvíc se mi líbil styl psaní a v původní anglické verzi to musí být neskutečné.

7 08.07.2021

Skotský autor Anthony Ryan je opravdu velmi nadaným spisovatelem. Tady bych si dovolila citovat recenzi od Publishers Weekly: "Ryan rozezněl všechny vysoké tóny epické fantasy - drsné prostředí, prastarou magii, nelítostné intriky, rozpolcenou loajalitu a krvavou akci." Tato recenze naprosto přesně vystihuje knihu. Kdybych nevěděla, že kniha je autorova úplná prvotina myslela bych si, že má zfilmované minimálně dvě knihy - protože tenhle film by byl naprosto neskutečný.

Co bych rozhodně chtěla vyzdvihnout je promyšlený děj a prostředí. Celá kniha je velmi originálně pojatá. Jde vlastně o vyprávění.

Kniha je rozdělena do 5 částí, kdy se každá odehrává v jiném věku hlavního hrdiny Vélina. Na začátku každé části je rozhovor mezi Vélinem a kronikářem se kterým jede na ostrov bojovat o nějakou vdovu - to tam nebylo moc vysvětleno, každopádně je to vdova po nějakém nástupci císaře, kterého Vélin ve válce zabil. Je to celé takové propojené s jistými částmi knihy. - Celá kniha se odehrává od nějakých jeho 11 do nějakých 27/28 let. Dialogy na začátku (rozhovor Vélin - kronikář) v Ich-formě a zbytek (vyprávění) v er-formě.

Vyústění na konci bylo rozhodně naprosto fenomenální a autor to musel mít neskutečně promyšlené, protože do celého vyústění zapadaly nejmenší podrobnosti, které bychom ani nepovažovali za důležité.

Počátek Vélinova vyprávění se odehrává v klášteře Šestého řádu Víry - fungování Víry je tady hodně složité, takže se to nebudu snažit moc popisovat. Ale je prostě 6 oficiálně uznaných řádů (sedmý je neoficiální), které slouží Víře, jedinému uznávanému a nekacířskému náboženství. Autor se tady celkově hodně zajímá o náboženskou nesnášenlivost. - Když Vélinův otec jedenácti letého syna nechá v klášteře a navždy ho opustí, Vélin nemá jinou možnost než zůstat. Konkrétně Šestý řád se zabývá výchovou válečníků, kteří potom bojují ve jménu Víry. Výchova je tvrdá a rozhodně není jednoduchá - použití biče není výjimkou. Ale všechno je velmi podrobně a hodně dobře popsané, až z toho běhá mráz po zádech.

Od nějaké třetí části už je Vélin dospělý a pracuje ve službách Víry - postupem času jeho hodnost v armádě roste a nakonec je pasován na rytíře a dostává vlastní Třicátý pátý regiment. Tady to bylo dost drsné, autor se nebojí často až moc detailních popisů vražd a brutality. Vážně vám dojde význam slova brutalita a válka.

Je tady krásně vidět jednotlivá mentalita vojáků, někteří jsou flegmatičtí a z vraždy si nic nedělají, jiní mají celou knihu výčitky. Dovolím si opět citovat, tentokrát jednu z méně brutálních situací v knize: "Kopl mrtvého lučištníka do hlavy, až se mu na zlomené páteři otočila, pak poklekl a prohledal ho, jestli u sebe nemá nějaké cennosti." Autor má celkově poměrně bujnou představivost, co se vražd týče a málokterá se vyskytuje dvakrát.

Zároveň byl osud hlavního hrdiny nenásilně protkán romantickou linkou sestrou Šerin, léčitelkou z Pátého řádu. Přestože jejich vztah nedopadne (minimálně ne v této knize, nevím jak v dalších) bylo to krásné, nakonec se spolu dají dohromady až na konci knihy a moc dlouho jim to nevydrží. Každopádně i tak, slza nechyběla.

Velmi se mi líbil intrikánský vztah mezi příslušníky Víry a králem. Trochu mi to připomínalo vztah v době husitů u nás ve 14. a 15. století.

Kniha byla vážně neskutečná, velmi se těším na další díly, které mám doma a nutně potřebuji vědět, jak celý příběh Vélina dopadne.

6 08.07.2021

Tohle bylo tak neskutečně slaďoučké a miloučké, že to ani neumím popsat. Knížku jsem přelouskala za dva, naprosto blažené dny. Sice už od začátku víte, kdo s kým skončí, ale tak už to prostě u knížek tohohle typu bývá. Autorka píše hrozně čtivě a máte pocit, že opravdu sedíte někde v Kodani nad šálkem dobré kávy. Romantiky tolik nečtu, přestože je mám hrozně ráda, z nějakého, mně do dnes neznámého důvodu. Ale letos jsem nějak v moodu na romantiky, takže to hodlám napravit. Tahle kniha mě hrozně namotivovala, na celou sérii jsem se dlouho těšila a neskutečně se těším na další díly. Doufám, že to bude jedna z těch nekončících sérií.

6 08.07.2021

Kniha byla skvělá. Celou dobu mě hrozně bavila. Konec mi jenom přišel malinko odfláknutý. Měla jsem z toho dojem, jak když autorka psala, zjistila že má 800 stran a potřebovala to rychle ukončit. 70 stránek před koncem, které jsou sice nabyté akcí, ale vážně? Jenom 70 stran? To je vážně dost málo. Ve finále se hlavní a nejdůležitější situace, na kterou celou dobu čekáme, odehraje v 1 kapitole.

Každopádně zbytek knihy byl skvělý, svět perfektně propracovaný a promyšlený. Líbily se mi jak postavy, tak jejich osudy.

Ze začátku bylo opravdu hodně postav - na konci je naštěstí přehled - ale časem to prořídne. Také je trochu složitější pochopit fungování světa, kvůli všem těm náboženstvím a náboženské nesnášenlivosti, ale časem si to sedne. Slibuju.

6 04.07.2021

(SPOILER) Tuto sérii jsem si velmi oblíbila a jsem ráda, že stále vychází nové díly. Po posledním dílu (Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka) jsem byla trochu rozpačitá a měla jsem pocit, že autorovi nějak dochází vtipy a nápady. Takže když jsem viděla, že vyšel další díl, říkala jsem si, jestli má ještě smysl ho číst. Nakonec mě dobré recenze přesvědčily a dostala jsem ji k Vánocům. Knihu jsem přelouskala za 2 dny a musím říct, že nelituji. Humorem se rozhodně nešetřilo a dějová linka se zajímavě vyvíjí. Jsem ráda, že autor pozměnil milostnou linku hlavní hrdinky Marie. Její vztah s Maxem začínal být ohraný a nezajímavý, ovšem její nové sympatie k poručíku nizozemského královského letectva Markovi tomu daly úplně nový náboj! Zbožňovala jsem paní Tichou v roli guvernantky, její slovník prostě nemá chybu a hrozně mě mrzí, že takových lidí kolem sebe nemám víc. Řekla bych, že ona a kastelán Josef jsou moje nejoblíbenější postavy. Mariina obsese s brilianty byla taky vtipná a méně inteligentní hraběnka Vivien tomu pouze dávala zaslouženou korunu. Myslela jsem si, že když tam nebudou tak důležitou roli hrát Josef a ostatní obyvatelé hrádku, bude to suché a bez náboje, ale jak jsem si po skončení knihy uvědomila, vůbec jsem to během čtení nepocítila, až mě to zarazilo. Takže za mě určitě ANO a moc se těším na další díl!!

Na tuto knihu jsem měla vysoká očekávání, protože se o ní minulý rok hodně mluvilo a byla dost oblíbená jak v zahraničí, tak u nás. A já musím říct, že se vůbec nedivím proč.

Nikdy předtím jsem ještě žádnou LGBTQ+ romantiku nečetla a proto jsem byla hodně zvědavá jak moc se to bude lišit od romantiky klasické, na kterou jsem už zvyklí. A musím přiznat, že to byla po takovém přehršli "klasické" romantiky příjemná změna.

Četla jsem hodně recenzí, které byly většinou pozitivní, ale objevilo se i pár negativních. Lidé si tam například stěžovali na erotickou linku, která tam v 1/3 a 2/3 je, ale mně osobně to nevadilo. Erotická linka v knihách je poměrně častá záležitost, já se jí nijak nebráním, zvlášť pokud je dobře napsaná, takže jsem s tím neměla problém. Ve finále jsem byla velmi spokojená.

Začátek byl malinko pomalejší, než jsem čekala. Myslela jsem si, že se to hned na začátku rozjede, jak se mi to z nějakých recenzí zdálo, ale ne. Za což jsem byla ve finále vlastně ráda, měla jsem čas poznat postavy a seznámit se s novými charaktery. Velmi jsem si oblíbila dvě postavy (mimo ty dvě hlavní) a to Zahru a Amy. Ten jejich sarkasmus, ironie a přirovnání mě vždycky úplně dostali a smála jsem se nahlas.

Líbil se mi hate to love vztah, které mám v knihách radši než slow burn romantiku a i je častěji vyhledávám. Celkově bych knihu hodnotila velmi kladně, krásně jsem si u ní odpočinula a zrelaxovala. Byla čtivá a bavila mě.

5 04.07.2021

(SPOILER) Tahle knížka byla moje první zkušenost s touto opravdu hodně vychvalovanou autorkou. A musím říct, že přesto, že jsem si jako první knihu půjčila její údajně nejlepší knihu, rozhodně si toto označení zasloužila.

Tahle knížka je jedna z těch knih, které ve mně zanechaly nějakou stopu i po dočtení. Ta kniha byla tak dobře napsaná, až z toho mrazilo. Když jsem četla scény, kdy byla hlavní hrdinka podrobována domácímu násilí, tak jsem celou dobu brečela. Nejhorší na tom všem bylo vidět její reakci potom. Že mu odpustí. Ale na druhou stranu, jí chápete. A nemůžete jí to mít za zlé.

Protože ani on, přestože jí mlátil, neměl špatnou povahu (asi záleží na úhlu pohledu), ale on si většinu z toho ani nepamatoval. Měl problémy s agresí a vztekem a ona to věděla. To ho ani omylem neopravňuje jí mlátit, to ani náhodou. Jenom říkám, že jsem chápala, proč mu vždycky odpustila.

Každopádně jsem hrozně spokojená s tím koncem. Protože a teď OPRAVDU VELKÝ SPOILER, to mezi nimi moc nedopadlo, pořád byli přátelé a měli spolu krásné dítě, které zvládli jako přátelé vychovávat spolu ve střídavé péči. A i když spolu již nechodili, pořád se přátelili, on na dceru ruku nikdy nevztáhl a fungovali i nadále. A to je přece na jednu stranu krásné. KONEC SPOILERU.

Nakonec, když jsem četla doslov autorky, tak jsem brečela nanovo. Autorka tady popisuje, proč má k této knize tak úzký vztah, protože je založen na její osobní zkušenosti z dětství, kdy její otec mlátil její mamku (nakonec se rozvedli a na ní - jako Colleen - nikdy ruku nevztáhl). Ale rozhodně to knize dodalo ještě větší váhu. Taky je tady hezky vidět, že za domácí násilí si žena/muž nemůže sám/sama, jak si někteří myslí.

Můj zážitek byl ještě o to silnější, protože jsem si o knize předem nic nezjišťovala, tudíž jsem ani nevěděla, kterým tématem se bude tato contemporary zabývat.

Takže za mě kniha neskutečně silná a povedená. Autorka mě opravdu velmi zaujala a poznamenala a určitě se chci vrhnout i na další její díla. Pokud nevíte s kterou knihou od ní začít (protože jich má vážně požehnaně), toto je velmi dobrá volba.

5 04.07.2021

Knihu jsem četla již několikrát. Mám ráda životní příběh Desirée. Líbí se mi jak se umí vypořádat s těžkými situacemi, jak se dokáže zorientovat ve světě vysoké šlechty a politiky. Nikdy do tohoto světa nechtěla, jediné po čem toužila je zamilovat se a postarat se o svého muže a děti. A místo toho se z ní stala švédská královna s vybraným chováním. Knihu napsala vyzrálá žena, která vypráví o dívce (později ženě), která dozrává. Za mě velké ano!!

5 11.02.2021

(SPOILER) Od Patrika Hartla jsem ještě nic nečetla, ale jeho jako osobnost mám ráda a tak jsem si už delší dobu chtěla něco přečíst. Malý pražský erotikon jsme měli už delší dobu doma a já se pořád ne a ne odhodlat. Nakonec jsem si řekla, prostě už to udělej. Moje okolí mělo hodně smíšené názory, někdo říkal, že jeho knihy jsou všechny na jedno brdo a jsou stejné. Další si je zase pochvalovali. Podle mě záleží na tom co kdo preferuje. Je sice pravda, že kniha byla celou dobu dost podobná v základu, ale mě to vůbec nevadilo. Asi záleží na tom, jestli vám ten jednotný styl sedne, nebo ne. Líbilo se mi jak bylo do děje vloženo zvířecí uvažování. Trochu mě mrzelo, že Honza a Patricie zemřeli. Bylo to takové zvláštní a ze začátku mi přišlo, že se to do celkového pozitivního stylu knihy nehodí, ale vlastně to bylo v celku v pohodě. Je to podané stylem, díky kterému to dobře přijmete a ani neuroníte moc slz. Líbilo se mi jak na konci knihy jsou všechny děje postav ukončené a většina z nich dopadla dobře. Takže za mě ano.

5 11.02.2021

(SPOILER) Tahle kniha byla skvělá, hrozně mě bavila. Thriller jsem dlouho nečetla a autorka se přesně trefila do mé nálady.
Hodně si mě získal způsob psaní. Bylo to neskutečně čtivé, přečetla jsem to asi za 2 dny. Líbilo se mi, jak autorka rozházela kapitoly do minulosti a přítomnosti, díky čemuž jsme se hezky chronologicky dozvěděli všechny informace a nedošlo k žádným zmatkům.
Vraha jsem neodhalila, takže mě to vyústění hodně překvapilo. Ale uhodla jsem, kdo zemře. To byla další zajímavost a originalita této knihy, že se nesnažíme celý příběh odhalit jenom vraha, ale i mrtvolu, protože obojí se dozvídáme na konci ve stejnou chvíli.
Postavy mi některé sedly, některé méně, ale líbilo se mi, že ať už jsem postavu měla nebo naopak neměla ráda, tak vždy měla propracovanou osobnost a věděli jste proč na ní máte názor, jaký máte. Protože nesnáším, když nemám postavu ráda, ale nedokážu specifikovat důvod, ale je mi jenom nesympatická, tak jsem byla nadmíru spokojená.
Taky bylo fajn, že autorka do toho nenásilně promítla mentální zdraví, zároveň to zvládla zakomponovat takovým způsobem, aby to nepůsobilo jako pěst na oko, ale hezky to doplňovalo a dokreslovalo příběh.
Z předchozích řádků plyne, že jsem si čtení vážně užila. Slupla jsem knihu jako malinu. Asi jsem si našla novou oblíbenou autorku?

Tento díl mi byl bližší než ten předchozí. Řešilo se tady téma strachu z coming outu. Musím se přiznat, že jsem na konci brečela, protože sama vím jak je to těžké. Obávat se toho, že vás rodiče nepřijmou, že vás okolí odsoudí.. Když to jeho mamka tak dobře přijala , prostě jsem začala brečet, protože u všech to tak růžové není a vždycky jsem si přála, aby bylo.

Takže za mě rozhodně lepší než první díl, možná právě proto, že je mi tématicky bližší.

4 08.07.2021

(SPOILER) ? Jaká je vaše nejoblíbenější čokoláda? ? - pro mě rozhodně hořká čokoláda s čímkoli uvnitř (např. maliny, karamel atd.)

Feel-good contemporary / romance čtu když mi není psychicky úplně nejlépe a potřebuji myslet na něco jiného, něčím nenáročným se odreagovat. Nebo mám pocit, že už dlouho stojím na jednom místě, nevím co dělat s danou situací, která se mi děje nebo prostě nevím co se životem. Feel-good mi vždycky spolehlivě pomůže. Tohle je jedna z těch skvělých feel-good romancí, které jsem za poslední dobu četla. Vzhledem k tomu, jak jste asi z předchozích řádek pochopili, to poslední dobou nebylo u mě v životě úplně TOP STROP a tak jsem se rozhodla, že by možná mohla pomoct nějaká nenáročná četba. Já osobně preferuji více enemies to lovers, takže když to na začátku vypadalo na friends to lovers, byla jsem malinko skeptická, ale nakonec se všechny mé radůstky a potřeby spolehlivě ukojily.

Líbilo se mi pojetí čokoládou (té není nikdy dost, akorát si myslím, že Mei by měla ty schody běhat alespoň 2 hodiny denně, aby vyběhala všechnu tu čokoládu, co během knihy spořádala) a Harryho Pottera. HP je moje oblíbená jak knižní, tak filmová série a do světa J. K. Rowlingové se vždycky ráda vracím, tudíž jsem vtípky na účet tohoto světa jako správný fanoušek ocenila. Ale chápu, že člověk, který nemá o světě HP ani tušení (a ano, i takoví lidé s námi chodí po stejné zemi, světe div se) se asi moc nechytal. Aby člověk některé z těch hlášek pochytal a pochopil, je nutná znalost jak knih, tak filmů - nutnost alespoň jednoho maratonu. I když nějaké teoretické znalosti by měly více méně - pro většinu narážek - jakž takž stačit, ale já viděla filmy tak 1 000 000x, takže jsem se výborně bavila.

Od začátku jsem shipovala Mei a Liama protože, jak jsem již předtím zmínila, zbožňuju enemies to lovers. A to jak v knihách, tak v reálném životě (neříkejte, že když se to povede in real life, tak to není nejvíc cool věc a nejsou z toho ty nejlepší příběhy.) Travis byl sice fajn a oblíbila jsem si ho už na začátku (i když ta jeho natvrdlost mi občas pila krev a měla jsem 100 chutí s ním fláknout o zem) navíc, buďme upřímní, z těchle vztahů friends to lovers většinou nevzniká nic dobrého a většinou se toho akorát víc pokazí, než aby to přineslo nějakou úrodu (vlastní zkušenost, just sayin), ale Liam si už na začátku získal mé srdce. Vždycky jsem chtěla mít takhle někoho přes okno, bohužel můj výhled z okna zahrnuje pole a hřbitov, takže žádná enemies to lovers romance s roztomilýma vzkazama na oknech se nekoná, bohužel.

Liama jsem si z nějakého důvodu představovala jako Jacoba Elordiho ze seriálu Euforie, kde hrál postavu Nathaniela Jacobse - akorát bez těch anger issues, ty měla spíš Mei, viz. jak pořád mlátila do školní skříňky. Prostě jsem si nějak nemohla pomoct, ale on mi tam jako člověk (myslím Jacob ne Nathaniel) strašně seděl.

U knížky jsem brečela, smála se jako blázen a během dvou dnů jí přečetla (zvládla bych to spolehlivě i za den a myslím, že bych rozhodně nebyla jediná, ale vzhledem k nedostatku času se to nekonalo). Takže kniha mi více méně splnila všechna očekávání, která jsem na ní měla. Přišla ke mně v ideální dobu, přesně ve chvíli kdy jsem jí nejvíc potřebovala a zároveň mi přinesla to, co jsem od ní požadovala - odvedení myšlenek - takže za mě největší spokojenost.

3 14.07.2021

Tohle bylo neskutečně slaďoučké a miloučké. Na Srdcerváče jsem se chtěla už dlouho vrhnout. Na jednu stranu jsem ráda, že mám knihu v e-knize, protože za to hodinové čtení by se mi 300,- dávat moc nechtělo. Každopádně to bylo rozhodně moc povedené a navnadilo mě to jak na další díl, tak na román Solitaire ze kterého postavy původně pochází. Řešila se zde nějaká vážná témata jako šikana, nebo nesnášenlivost jiné sexuální orientace. Myslím si, že podat tato témata v komiksové formě byl dobrý nápad, protože to pochopí i mladší generace, což je pro budoucí růst velmi důležité.

3 08.07.2021

Řekla bych, že je to příjemné pokračování. Jsou to hezké zajímavosti ke světu HP. Občas by se to dalo vymyslet zajímavěji, ale nebylo by to tak strašné. Zvlášť zajímavá byla Famrpálová družstva a Vývoj závodních košťat. Obdivuju J. K. R. že dokázala vymyslet tolik doprovodných knih k tak úžasnému světu.

3 08.07.2021

*konkrétně 2 zlomená srdíčka*

Tohle pro mě bylo hrozné zklamání, které jsem ale svým způsobem očekávala a to hned z několika důvodů. Filmy se mi nelíbily, herečka co hraje Tessu je mi nesympatická - to mě bohužel ani během knihy nepustilo, protože její postava je vážně neskutečně otravná a pořád jsem tam tu herečku viděla - Hardin docela ušel, ale přišlo mi hrozně vtipné, že hrál malého Voldemorta v HP a teď hraje Hardina, prostě můj smysl pro humor - don't judge me, thanks. Často se mi stává, že knihy jsou lepší jak filmy a protože jsem nutně potřebovala přijít na to, co na tom lidi tolik obdivují (nepřišla jsem na to) rozhodla jsem se zkusit i knižní verzi. Bohužel to byl snad ještě větší propadák.

Bylo to jedno klišé za druhým, kniha vlastně nemá žádný hlubší děj ani zápletku (kromě konce) a jediné co se tam odehrává je hádka a následně usmiřovací sex. Pořád dokola. Já osobně nejsem ani za mák zastánce Wattpadu a chápu, že tohle je pravděpodobně můj osobní problém a není to problém knihy samotné, ale tady ta wattpadová naivita je a ničím se to nedá zakrýt.

Nejsem si jistá, jestli se pustím i do dalších dílů, ale zase to není jako u knihy Má lady Jane, kdy jsem kategoricky řekla ne druhému dílu. Takže si pokračování nechám otevřené a uvidím, jestli se k tomu dostanu. Možná až jednou budu mít náladu si na něco zanadávat, tak vím, že tohle je jistota.

3 06.07.2021

Tahle kniha byla prostě wooow. Neal Shusterman mě asi nikdy nepřestane překvapovat svým stylem psaní. Bylo tam strašně moc myšlenek, že bych je nezvládla ani všechny olepíkovat.

Kniha byla naprosto fenomenální zakončení série. O tom žádná. Dostáváme odpovědi na otázky z prvních dvou dílů. Děj a finální vyvrcholení se vyvíjí stylem, který bych ani za Boha neuhodla.

Konečné scény, možná celkově konec, je trošku moc thrillerový. Přišlo mi, že je to už trošku moc, ale budiž, dává to jakž takž smysl.

Takže za mě další kniha ve které se Shusterman předvedl a ukázal jak je neskutečně talentovaný. Série si mě získala už u prvního dílu a tímto dílem se absolutně nic nemění.

3 04.07.2021