Hellothere
přečtené 103
Navždycky
2020,
Nofreeusernames (p)
? Jaká je vaše nejoblíbenější čokoláda? ? - pro mě rozhodně hořká čokoláda s čímkoli uvnitř (např. maliny, karamel atd.) Feel-good contemporary / romance čtu když mi není psychicky úplně nejlépe a potřebuji myslet na něco jiného, něčím nenáročným se odreagovat. Nebo mám pocit, že už dlouho stojím na jednom místě, nevím co dělat s danou situací, která se mi děje nebo prostě nevím co se životem. Feel-good mi vždycky spolehlivě pomůže. Tohle je jedna z těch skvělých feel-good romancí, které jsem za poslední dobu četla. Vzhledem k tomu, jak jste asi z předchozích řádek pochopili, to poslední dobou nebylo u mě v životě úplně TOP STROP a tak jsem se rozhodla, že by možná mohla pomoct nějaká nenáročná četba. Já osobně preferuji více enemies to lovers, takže když to na začátku vypadalo na friends to lovers, byla jsem malinko skeptická, ale nakonec se všechny mé radůstky a potřeby spolehlivě ukojily. Líbilo se mi pojetí čokoládou (té není nikdy dost, akorát si myslím, že Mei by měla ty schody běhat alespoň 2 hodiny denně, aby vyběhala všechnu tu čokoládu, co během knihy spořádala) a Harryho Pottera. HP je moje oblíbená jak knižní, tak filmová série a do světa J. K. Rowlingové se vždycky ráda vracím, tudíž jsem vtípky na účet tohoto světa jako správný fanoušek ocenila. Ale chápu, že člověk, který nemá o světě HP ani tušení (a ano, i takoví lidé s námi chodí po stejné zemi, světe div se) se asi moc nechytal. Aby člověk některé z těch hlášek pochytal a pochopil, je nutná znalost jak knih, tak filmů - nutnost alespoň jednoho maratonu. I když nějaké teoretické znalosti by měly více méně - pro většinu narážek - jakž takž stačit, ale já viděla filmy tak 1 000 000x, takže jsem se výborně bavila. Od začátku jsem shipovala Mei a Liama protože, jak jsem již předtím zmínila, zbožňuju enemies to lovers. A to jak v knihách, tak v reálném životě (neříkejte, že když se to povede in real life, tak to není nejvíc cool věc a nejsou z toho ty nejlepší příběhy.) Travis byl sice fajn a oblíbila jsem si ho už na začátku (i když ta jeho natvrdlost mi občas pila krev a měla jsem 100 chutí s ním fláknout o zem) navíc, buďme upřímní, z těchle vztahů friends to lovers většinou nevzniká nic dobrého a většinou se toho akorát víc pokazí, než aby to přineslo nějakou úrodu (vlastní zkušenost, just sayin), ale Liam si už na začátku získal mé srdce. Vždycky jsem chtěla mít takhle někoho přes okno, bohužel můj výhled z okna zahrnuje pole a hřbitov, takže žádná enemies to lovers romance s roztomilýma vzkazama na oknech se nekoná, bohužel. Liama jsem si z nějakého důvodu představovala jako Jacoba Elordiho ze seriálu Euforie, kde hrál postavu Nathaniela Jacobse - akorát bez těch anger issues, ty měla spíš Mei, viz. jak pořád mlátila do školní skříňky. Prostě jsem si nějak nemohla pomoct, ale on mi tam jako člověk (myslím Jacob ne Nathaniel) strašně seděl. U knížky jsem brečela, smála se jako blázen a během dvou dnů jí přečetla (zvládla bych to spolehlivě i za den a myslím, že bych rozhodně nebyla jediná, ale vzhledem k nedostatku času se to nekonalo). Takže kniha mi více méně splnila všechna očekávání, která jsem na ní měla. Přišla ke mně v ideální dobu, přesně ve chvíli kdy jsem jí nejvíc potřebovala a zároveň mi přinesla to, co jsem od ní požadovala - odvedení myšlenek - takže za mě největší spokojenost.... celý text
Srdcerváči. Kniha 2
2019,
Alice Oseman
Tento díl mi byl bližší než ten předchozí. Řešilo se tady téma strachu z coming outu. Musím se přiznat, že jsem na konci brečela, protože sama vím jak je to těžké. Obávat se toho, že vás rodiče nepřijmou, že vás okolí odsoudí.. Když to jeho mamka tak dobře přijala , prostě jsem začala brečet, protože u všech to tak růžové není a vždycky jsem si přála, aby bylo. Takže za mě rozhodně lepší než první díl, možná právě proto, že je mi tématicky bližší.... celý text
Srdcerváči. Kniha 1
2019,
Alice Oseman
Tohle bylo neskutečně slaďoučké a miloučké. Na Srdcerváče jsem se chtěla už dlouho vrhnout. Na jednu stranu jsem ráda, že mám knihu v e-knize, protože za to hodinové čtení by se mi 300,- dávat moc nechtělo. Každopádně to bylo rozhodně moc povedené a navnadilo mě to jak na další díl, tak na román Solitaire ze kterého postavy původně pochází. Řešila se zde nějaká vážná témata jako šikana, nebo nesnášenlivost jiné sexuální orientace. Myslím si, že podat tato témata v komiksové formě byl dobrý nápad, protože to pochopí i mladší generace, což je pro budoucí růst velmi důležité.... celý text
Romeo a Julie
2015,
William Shakespeare
Shakespeare, Shakespeare, Shakespeare.. Moje nová láska mezi klasiky. Shakespeara jsem si oblíbila už dříve. Ráda jsem si projížděla jeho citáty na Pinterestu a přemýšlela, v jakém kontextu je asi kdysi vyslovil. Do knihy jsem se pustila s vysokým očekáváním, i přesto jsem se trochu bála stylu psaní. Protože, co si budem nalhávat, o Shakespearovi je známo, že se ne všem dobře čte. Ale já se do toho absolutně zamilovala. Ten styl psaní byl nádherný, mně se to četlo nádherně, bylo to neskutečně poetické a opojné. Úplně mě to dostalo a fascinovalo. Hned bych si knihu přečetla znova. Minulý rok jsem chtěla jít na divadelní představení a po té knize na to mám 100x větší chuť. Romeo a Julie se neskutečně milovali a je to krásný příklad mentality tehdejší doby. Ukazuje se, že sňatek byl výhradně z rozumu, cit byl rozumu vždy bezvýhradně podřízen, protože se myslelo hlavně na zabezpečení do budoucna a pro další generace. Romeo a Julie měli tu smůlu, že v této, pro lásku ne úplně šťastné době, se do sebe zamilovali a ještě k tomu byli Kapuletová a Montek, děti dvou generace znepřátelených rodů. A taky jim nepřálo štěstí - viz. konečná scéna. Knihu jsem přečetla velmi rychle - za 2 dny - a opravdu se mi hodně líbila. Nejvíc se mi líbil styl psaní a v původní anglické verzi to musí být neskutečné.... celý text
Rod země a krve
2020,
Sarah J. Maas
No, wow. Tahle kniha u mě vyvolala neskutečně moc pocitů. Začátek byl zvláštní a taky jsem kvůli němu odebrala jednu hvězdu. Byl hrozně zmatený, bylo tady až moc informací a i na konci knihy jsem vlastně pořád nechápala všechny hodnosti a tu hierarchii co tam byla. Kniha se liší od jiných jejích knih tím, že nejde pouze o nový svět, ale o celou novou planetu. Každopádně od nějaké stránky 200 to začalo být lepší a trošku si to sedlo. Děj začal odsýpat a už se tam konečně něco dělo. Hunt byl skvělý, k Bryce mi ta cesta trvala trochu déle. Koho jsem si ale neskutečně zamilovala tak byl Syrinx, Jesiba a Lehabah. Danika si taky našla v mém srdíčku místečko. A ten konec byl skvělý, takových emocí. Vůbec jsem to nečekala. Bylo to neskutečné, ale jako kdy jsem se neskutečně zasmála bylo, když Bryce vysávala popel mrtvého, to bylo dobré.. Ale taky jsem hrozně často brečela. Prostě konec pecka. A epilog tak jako, co to ksakru bylo?! No potřebuji další díl. Maasová se s detektivní dospělou fantasy poprala velmi dobře a s grácií. Takže za mě ANO, ale dejme tomu začátku čas a pokud vás bude Bryce na začátku vytáčet stejně jako mě, tak vydržte, bude to lepší.... celý text
Píseň krve
2014,
Anthony Ryan
Skotský autor Anthony Ryan je opravdu velmi nadaným spisovatelem. Tady bych si dovolila citovat recenzi od Publishers Weekly: "Ryan rozezněl všechny vysoké tóny epické fantasy - drsné prostředí, prastarou magii, nelítostné intriky, rozpolcenou loajalitu a krvavou akci." Tato recenze naprosto přesně vystihuje knihu. Kdybych nevěděla, že kniha je autorova úplná prvotina myslela bych si, že má zfilmované minimálně dvě knihy - protože tenhle film by byl naprosto neskutečný. Co bych rozhodně chtěla vyzdvihnout je promyšlený děj a prostředí. Celá kniha je velmi originálně pojatá. Jde vlastně o vyprávění. Kniha je rozdělena do 5 částí, kdy se každá odehrává v jiném věku hlavního hrdiny Vélina. Na začátku každé části je rozhovor mezi Vélinem a kronikářem se kterým jede na ostrov bojovat o nějakou vdovu - to tam nebylo moc vysvětleno, každopádně je to vdova po nějakém nástupci císaře, kterého Vélin ve válce zabil. Je to celé takové propojené s jistými částmi knihy. - Celá kniha se odehrává od nějakých jeho 11 do nějakých 27/28 let. Dialogy na začátku (rozhovor Vélin - kronikář) v Ich-formě a zbytek (vyprávění) v er-formě. Vyústění na konci bylo rozhodně naprosto fenomenální a autor to musel mít neskutečně promyšlené, protože do celého vyústění zapadaly nejmenší podrobnosti, které bychom ani nepovažovali za důležité. Počátek Vélinova vyprávění se odehrává v klášteře Šestého řádu Víry - fungování Víry je tady hodně složité, takže se to nebudu snažit moc popisovat. Ale je prostě 6 oficiálně uznaných řádů (sedmý je neoficiální), které slouží Víře, jedinému uznávanému a nekacířskému náboženství. Autor se tady celkově hodně zajímá o náboženskou nesnášenlivost. - Když Vélinův otec jedenácti letého syna nechá v klášteře a navždy ho opustí, Vélin nemá jinou možnost než zůstat. Konkrétně Šestý řád se zabývá výchovou válečníků, kteří potom bojují ve jménu Víry. Výchova je tvrdá a rozhodně není jednoduchá - použití biče není výjimkou. Ale všechno je velmi podrobně a hodně dobře popsané, až z toho běhá mráz po zádech. Od nějaké třetí části už je Vélin dospělý a pracuje ve službách Víry - postupem času jeho hodnost v armádě roste a nakonec je pasován na rytíře a dostává vlastní Třicátý pátý regiment. Tady to bylo dost drsné, autor se nebojí často až moc detailních popisů vražd a brutality. Vážně vám dojde význam slova brutalita a válka. Je tady krásně vidět jednotlivá mentalita vojáků, někteří jsou flegmatičtí a z vraždy si nic nedělají, jiní mají celou knihu výčitky. Dovolím si opět citovat, tentokrát jednu z méně brutálních situací v knize: "Kopl mrtvého lučištníka do hlavy, až se mu na zlomené páteři otočila, pak poklekl a prohledal ho, jestli u sebe nemá nějaké cennosti." Autor má celkově poměrně bujnou představivost, co se vražd týče a málokterá se vyskytuje dvakrát. Zároveň byl osud hlavního hrdiny nenásilně protkán romantickou linkou sestrou Šerin, léčitelkou z Pátého řádu. Přestože jejich vztah nedopadne (minimálně ne v této knize, nevím jak v dalších) bylo to krásné, nakonec se spolu dají dohromady až na konci knihy a moc dlouho jim to nevydrží. Každopádně i tak, slza nechyběla. Velmi se mi líbil intrikánský vztah mezi příslušníky Víry a králem. Trochu mi to připomínalo vztah v době husitů u nás ve 14. a 15. století. Kniha byla vážně neskutečná, velmi se těším na další díly, které mám doma a nutně potřebuji vědět, jak celý příběh Vélina dopadne.... celý text
Letuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíte
2019,
Petra Jirglová
Kniha byla fajn, vtipná, četla jsem jí již po druhé. Velmi mi sedí smysl pro humor paní Jirglové, protože je plný sarkasmu a ironie, kterou překypuje i můj. Vzhledem k tomu, že kniha se odehrává v leteckém prostředí, které mě nějakých způsobem přitahuje, bylo zajímavé vidět to i z jiné perspektivy než jako turista. Tahle kniha původně vznikla jako blog a přesně tímto stylem je pojmuta i kniha, jako blog. Myslím si, že by to u blogu klidně zůstat mohlo, ale na druhou stranu to byla příjemná jednodenní oddychovka u které se zasmějete. Takže podle mě tahle kniha není úplnou nutností v každé knihovně, ale zase pokud tolik nečtete a hledáte něco krátkého u čeho se zasmějete, tohle je, řekla bych, fajn volba.... celý text
Pekárna v Brooklynu
2019,
Julie Caplin
V knize sledujeme příběh Sofie, jedné účastnice výletu do Kodaně. Na konci Kodaně byl náznak toho, že se jí zhroutil vztah a zde se to vlastně řeší . Odjede z Londýna do Brooklynu na půlroční novinářskou stáž. Bydlí nad pekárnou Belly, zároveň své bytné, se kterou se hned spřátelí. Kniha mě bavila, sice ne tolik jako Kodaň, ale rozhodně mě to nijak nenudilo. Rozhodně to bylo pomalejší a ne tak rychlé jako Kate a Ben v Kodani. Možná to bylo taky tím, že mi Sofie, jako postava, tolik nesedla. Ale to se stává. Jinak příběh stejně skvělý jako Kodaň. Vysloužených 4/5*... celý text
Kavárna v Kodani
2018,
Julie Caplin
Tohle bylo tak neskutečně slaďoučké a miloučké, že to ani neumím popsat. Knížku jsem přelouskala za dva, naprosto blažené dny. Sice už od začátku víte, kdo s kým skončí, ale tak už to prostě u knížek tohohle typu bývá. Autorka píše hrozně čtivě a máte pocit, že opravdu sedíte někde v Kodani nad šálkem dobré kávy. Romantiky tolik nečtu, přestože je mám hrozně ráda, z nějakého, mně do dnes neznámého důvodu. Ale letos jsem nějak v moodu na romantiky, takže to hodlám napravit. Tahle kniha mě hrozně namotivovala, na celou sérii jsem se dlouho těšila a neskutečně se těším na další díly. Doufám, že to bude jedna z těch nekončících sérií.... celý text
Tíha vesmíru
2017,
Jennifer Niven
*knihu jsem četla v aj* Naprosto skvělé contemporary. Takhle dobré contemporary jsem už dlouho nečetla. Angličtina nebyla vůbec složitá, skvělé pro začátečníky. Ze začátku jsem si občas musela hledat slovíčka a poznamenávat si je, protože to byla moje první kniha v aj a než jsem si na to zvykla, tak mi to tak první polovinu knihy zabralo. Ale nebylo to nic hrozného, max. 2 slovíčka na stránce. Libby je jako hlavní hrdinka skvělá. Měla jsem jí ráda od první chvíle a myslím, že dlouho jí žádná contemporary hrdinka nepřebije. Byla pro mě neskutečnou inspirací. Byla hrozně mentálně silná. Přesto, že si prošla peklem, byla schopná se pořád smát a ke konci i mít ráda (k něčemu takovému vlastně její osobní linka celý příběh spěje..) Jack mi dělal trošku problém. Moc jsem se s jeho postavou neuměla sžít. Dělalo mi problém vcítit se do jeho problému. Přesto, že jeho nemoc byla hrozná, ale i zajímavá, dělalo mi problém pochopit celý ten problém. Moc jsem nechápala proč se v nějakých situacích zachoval, jak se zachoval a tak podobně. Taky nechápu proč se nepřiznal rodině. Chápu, že měli špatné vztahy, ale zase tak vážné je neměli. Navíc si podle mě každý rodič musí všimnout, že jeho dítě nerozeznává obličeje, protože děti neumí ještě tolik lhát a přetvařovat se. Jinak kniha skvělá, určitě se do ní jednou s chutí pustím znova.... celý text
