Hipi komentáře u knih

Špatné to určitě není. Jen mi tak trochu připadá, že autor peskuje své zlomené depresivní čtenáře jako matka své líné děti: "Tak vstaňte konečně z té postele a konečně něco DĚLEJTE!!! Nemyslete na to pořád, neumřete ani se nezblázníte..." :) A že to dělá docela bez empatie někoho, kdo sice depresi podrobně studoval, ale nezažil. Znám i laskavější knihy o depresi.

25.04.2012

Komplexně a dopodrobna o tetování. Kniha se zaměřuje především na historii tetování a motivy a má i hezké grafické zpracování. Škoda jen, že skvěle upravené fotografie tetovaných lidí nejsou větší. Naopak obrázky motivů, z nichž některé jsou nehezké a kýčovité, bych zmenšila. Přesto se podle mě jedná o nejlepší knihu tohoto zaměření, která je právě na trhu.

1 24.04.2012

Přesto, že kniha má 700 stran, neobsahuje žádný příběh, který by za její nelidskou tloušťku opravdu stál. Zkrácení na třetinu a vyškrtání všeho nepodstatného by jí jedině prospělo: neznám žádný jiný příběh, obsahující tolik nezáživné "vaty", jako tento. Začínám být alergická na autory, kteří se vyžívají v popisu a atmosféře, ale děj je pro ně neznámé slovo. A číst intelektuálské kecy o srazech gentlemanů mě nebaví.
Občas sice přijde nějaká silná pasáž (jako obživnutí soch v katedrále), ale tak zhruba po 100 stránkách knihy a mezitím se zoufale jalový děj opět vleče rychlostí důchodce o berlích vystupujícího z mhd, a to tak dlouho, než člověk úplně ztratí trpělivost a pokus o přečtení této knihy nadobro vzdá (já vzdala dva pokusy, pokaždé asi ve třetině knihy. A to jsem opravdu měla snahu i vůli to přečíst.)

7 24.04.2012

Skvělá knížka. Sice je v ní pár hluchých míst, ale párkrát jsem se smála tak, že mi tekly slzy. Film byl taky dost dobrý.

1 23.04.2012

Krásné ilustrace od Alana Lee, text je bohužel trochu slabší a v pozadí. Ale celkově skvělý doplněk pro všechny fandy Tolkiena.

1 23.04.2012

Vůbec nic jsem od toho nečekala a docela mile mě to překvapilo. Děj je sice místy debilní, ale také čtivý, svižný a napínavý.
Čte se to úplně samo, je to nenáročné, svěží a místy i vtipné. A hlavní postavy jsou (což je vzhledem k žánru k neuvěření) sympatické.
Jen nevím, jak to hodnotit. V rámci všech žánrů by to byl průměr; ale v rámci teenagerské fantasy je to nadprůměrné.

Příliš podobné Stmívání (které je podle mě stejně průměrné, ale alespoň originálnější), předvídatelné, místy nelogické a naivní, na to, aby to bylo dobré. Na druhou stranu musím uznat, že to- kupodivu- nebylo ani nějak obzvlášť špatné. Zaujala mě křehká atmosféra a hezké popisy vlků. Nepochybuju nad tím, že kniha si své čtenáře (přesněji řečeno, čtenářky) najde.
Já se ale nudila nad hloupým, nesympatickým párem teenagerů a jejich stejně hloupou lovestory. Abych ocenila červenou knihovnu, musí mi být ústřední pár hrdinů sympatický, což není případ této knihy. Do Grace jsem se nedokázala vcítit, připadala mi jako pragmatická a přitom naivní šprtka, neustále kňourající a vrhající se do náruče svému Jedinému. Postava Sama je tak prostá a samoúčelná, jak je to jen možné: zamilovaný citlivý chlapeček, který sotva Grace uviděl, propadl jí na život a na smrt, nikdy nezakolísal, nikdy se v ničem nezachoval nevhodně, je tak kladný, až to člověku leze na nervy.
Iritovaly mě některé části, např. ta, ve které oba pomlouvají dívčiny rodiče a přitom se povalují u nich doma na gauči. Člověk získá dojem, že američtí teenageři jsou (alespoň v této knize) opravdu frackové. Přečetla jsem to, ale znovu to číst nebudu a nelituju. Je plno mnohem lepších příběhů, které stojí za to.

22.04.2012

Narnii jsem četla poprvé asi ve 14ti (všechny knížky) a tenkrát se mi líbila. Jenže teď už jsem na to kapku stará a navíc mě docela štve ta do očí bijící křesťanská symbolika (Aslan = Ježíš aj.), příliš mnoho příliš kladných hrdinů a ta mluvící zvířátka to nezachrání. No jo, je to pro děti, ale i mezi pohádkami (mám je občas ráda) je prostě jen průměrná.

3 22.04.2012

Našla jsem ji na jakémsi blešáku (ani se tomu nedá říkat antikvariát) a zaujala mě na první pohled, protože má krásné černobílé fotografie a protože mě vlci zajímají a na trhu je toho o nich jen zoufale málo (když nepočítám ty vlkodlačí ságy, které se stěží dají řadit do seriozní literatury a jejichž autoři povětšinou nemají ani základní znalosti o vlcích).

2 22.04.2012

Nevím proč, ale tento příběh se mě vůbec nedotkl. V podstatě mi to připadlo jako nekonečný výpis příkoří, které hoši museli od Mistra snášet; celý děj se navíc odehrává jen na jednom jediném místě, což mě také začalo brzy nudit. Kniha postrádá výraznější postavy (všichni jsou zde podivně mdlí, i když v Mistrově stínu se tomu nedivím) děj nebo zápletky, něco, co by mě vtáhlo do děje a donutilo jej prožívat víc. Ale možná je to můj problém a prostě mi to celé jen nesedlo. A docela mě to mrzelo, protože film se mi líbí, v animované i hrané verzi.

3 22.04.2012

Film miluju od dětství, ke knize jsem se dostala až v dospělosti a překvapilo mě, že děj celého filmu je vlastně jen jedna polovina knihy. Myslím, že obě verze jsou značně povedené, i když ta filmová mě chytla za srdce víc. V knize mě iritoval (pouze, ale zato pořádně) hlavní hrdina- velmi výstižně tu někdo napsal, že se jedná o malého rozmazleného kluka, co se někým stal a hned chce poroučet. To by ještě šlo, ale nejhorší mi přišla jeho podlá zrada přítele. To se kámošům prostě nedělá.
Ale i přes fakt, že v knize Bastián opravdu značně potemněl a je z něj sobecký malý podrazák, který neváhá zradit kohokoli kdykoli, hlavně když mu z toho plynou výhody, a kterého jsem neměla až do konce, kdy dolezl a kňoural, vůbec ráda, je kniha skvělá: čte se jedním dechem, má magickou atmosféru, úchvatné postavy s Atrejem a létajícím drakem Falcem v čele a děj plný fantazie.

4 21.04.2012

Kvalitní, silná a velmi dobře napsaná kniha, ale tak temná, smutná, brutální a drásavá, že jsem ji od poloviny už nedočetla.

Bona (a U2 celkově) řadím ke svým hudebním oblíbencům a tahle kniha je jediná, kterou jsem o nich četla. Těžko říct, jestli je objektivní a pravdivá (působí tak) nebo jen založená na dohadech a spekulacích, ale má určitou hloubku a je inspirativní, takže se mi líbila.

20.04.2012

Doporučuju každému, koho zajímají stromy; především vlastnosti jednotlivých stromů, jejich využití, lidové tradice a sestavování keltského stromového kalendáře.

5 20.04.2012

Soubor milých a pozitivních pohádek, které jsou sice určené dětem, ale neurazí ani dospělé, zdobí velice hezké a zajímavé ilustrace Renáty Fučíkové. Její akvarely byly největším důvodem, proč jsem si tu knihu pořídila.

20.04.2012

Tu knihu jsem dostala (sama bych si ji nikdy nepořídila, už na základě názvu, obálky a zařazení do sci-fi žánru) a myslela jsem, že se u ní unudím k smrti. Připadalo mi to neskutečně naivní, slabomyslné, banální, na sci-fi i dosti nudné. "Koukněte, ty květiny CHODÍ!" :) Ale uznávám, že já sci-fi nerozumím, ostatně, nikdy mě (kromě pár skvělých výjimek) ani nebavilo.

1 20.04.2012

Byla jsem z toho rozpačitá. Pasáže plné poetiky a romantiky se střídají s morbidními, sadistickými, ba úplně nekrofilními (detailní popisy brutálního násilí, mrtvol apod.) Je to navíc dost ukecané, až příliš na můj vkus; a nezřídka mi u toho přišlo na mysl, že autorka je anomální grafomanka s psychopatickými sklony. Některé pasáže jsou hezké, jiné zase hrozné a bylo mi z nich špatně. Ke konci už jsem si přála, abych to měla co nejrychleji za sebou a mohla ji vrátit zpátky do knihovny. Film byl kultivovanější a líbil se mi mnohem víc.

1 20.04.2012

Na rozdíl od autorčiny první knihy, kterou mám opravdu ráda, mě tahle zklamala. Zaprvé dějem, který je příliš natažený, ukecaný a přitom nudný, na tak velký počet stran. Dovedu si představit, že kdyby měla tato kniha o polovinu stran méně, mohla by být dobrá- nebo alespoň lepší. Zadruhé postavami, z nichž naprostá většina je buď vyloženě nesympatická nebo alespoň podivně kontroverzní. Líbila se mi jen ta divoká elfka, co chránila draky. Děj zoufale postrádá nějákého dalšího klaďase. Navíc je nudný a smutný, s nádechem morbidity. Četla jsem fantasy, které jsou trochu morbidní, ale přitom kvalitní, což ale bohužel není tento případ. Nezbývá než doufat, že autorka ještě nějakou knihu napíše a bude stejně hezká, jako byla Nijura.

1 20.04.2012

Román Mlhy Avalonu vypráví známou artušovskou legendu z neobvyklého úhlu pohledu: hlavní vypravěčkou i hrdinkou je totiž žena, Artušova sestra Morgaine. Kromě poutavého příběhu inspirovaného keltskými mýty se jedná i o kritiku utlačování a potírání starých náboženství zástupcemi křesťanství. Křesťanům tento příběh mimochodem celkově moc nefandí a ani je nijak nešetří, proto jim raději doporučuju, aby tuto knihu ani neotvírali :) Pokud čtenář nesympatizuje s hlavní postavou, jejími názory a její pohanskou vírou, kniha ho ostatně beztak nijak nenadchne. Zajímavé je i to, že hlavní postavy nejsou většinou prvoplánově rozdělené na "dobré" a "špatné" a nemají černobílý charakter. Jejich chování a motivy jsou velmi realistické a lépe odpovídají skutečnosti.
Autorčino vypravěčské umění, poutavý magický příběh, přesvědčivé postavy a zvláštní kouzlo starodávného jazyka činí Mlhy Avalonu neobyčejnou knihou a ojedinělým čtenářským zážitkem.

7 20.04.2012

Nenáročné, oddechové čtení na prázdniny...Čtyři dohody je podle mě kniha, která je- ač není sama o sobě špatná- příliš přeceňovaná. Je ji třeba číst s nadhledem. S některými myšlenkami souhlasím, s jinými ne. Je třeba dost obtížné souhlasit s autorem, který říká že vůbec nic nemáme brát osobně, když jako příklad uvádí: "I kdyby někdo vzal pistoli a střelil mě do hlavy, i tento extrém neznamená nic osobního." Jenže když někdo vezme kvér a napálí to autorovi do hlavy, tak už mu může být opravdu jedno, jestli to nebylo osobní, protože bude mrtvý. A takových nesmyslů je zde víc. Na druhou stranu dovedu pochopit čtenáře, kterým se to líbí. U mě ale nepřichází v úvahu, že bych se autorovými dohodami chtěla nebo snažila řídit. Nad některými jsem sice popřemýšlela, ale to bylo vše.

7 20.04.2012