hladko komentáře u knih

Mé první setkání s biblí ve formě knihy. Rozhodně však ne první setkání s náboženskou, či křesťanskou tématikou. Parabible – dávný dar natruc zarytému ateistovi a zatracovači všeho smrdícího Bambuchem a katolickou institucionalizací. Tak na ni po mnoha letech došlo - a kupodivu, docela to prošlo. Možná jsem po ní sáhl také pro její zdařilý grafický koncept vyvedený formou trojbarevného sítotisku, barevně důsledně dodržovaný na každé straně knihy.
Myšlenky se mi často protínaly s nedávno zhlédnutým filmem Poslední pokušení Krista od Martina Scorseseho (dopručuju) na základě předlohy Nikose Zakantzakise. Nově nabytým uvědoměním bylo, jak věrnou předlohou byla Bible oběma dílům. A pokud nebudu na Bibli mermomocí nazírat jako na záznam historických událostí, ale jako na metaforické vyjádření náboženských myšlenek, jakousi sbírku alegorií, můžu ji číst, aniž bych se u ní rozčiloval.
Jestliže bylo cílem pomoci lépe pochopit sbírku archaických jinotajů, svůj účel to v mém případě splnilo. Výklad pomocí současného hovorového stylu za využití soudobých reálií je pro pochopení podstaty základní myšlenky skvělým nápadem. Kapitolu jsem vždy začal četbou textu v původním českém překladu. Brzo mi však došlo, že už tento překlad je notně upraven pro potřeby současného jazyka – ano, jedná se o úryvky z Bible: překlad 21. století, na které se podílel stejný autor. Takže proč to nevyužít. Otázkou zůstává, kdo ve skutečnosti využije původní řecké texty, jež jsou z mého pohledu pouze nepotřebným přifouknutím objemu knihy.
Vlastně bych římskokatolické církvi přál více podobně moderně přemýšlejících autorů a myslitelů, kteří by dokázali v této instituci postupně vymést všechny pavučiny a nánosy tisíciletého prachu.

1 08.12.2022

Silný, emočně vyčerpávající čtenářský zážitek, který mi nedal vydechnout. Autor v sobě nezapře fotografa. Jeho živě popisované obrazy válkou sužovaného Bejrútu působí jako syrové fotografické výjevy, které nesmlouvavě vypovídají o krutosti a nesmyslnosti války. Hage často využívá snově-lyrické prvky narace, vytváří brutální poetiku, což je sám o sobě silný estetický zážitek. Skvostně napsaná kniha se silným příběhem a s tématem nejaktuálnějším. Co víc si přát?

1 06.12.2016

Nejsem velkým zastáncem takových významových výkladů, kdy psychologové za každým vybočením z normálu vidí neukojený sexuální pud, v každém rozporu s otcem oidipovský komplex a v každé cigaretě zamrznutí v orálním stádiu dospívání. Ale Děti a svět pohádek je kniha napsaná psychologem, a jak je trefně poznamenáno v anotaci, vše by vypadalo zcela jinak, kdyby knihu zpracoval lingvista, etnograf nebo folklorista. A tak se v knize můžeme mimo jiné dozvědět, že červená barva Karkulčina čepce znamená v symbolickém náznaku skrytou, nevyzrálou a zvídavou erotiku, že snědením jablka se Sněhurka stává dívenkou, u níž se sexuální funkce definitivně probudily k životu, nebo že mluvící kůň je otcovské a maskulinní, zřetelně polarizované imago, tedy moudrý, vciťující se a životní oporu představující táta. Na druhou stranu najdeme v knize spoustu zajímavých a praktických kontextů a informací. Kniha může dobře posloužit také rodičům, kteří díky ní pochopí především to, jak důležitým činitelem pro zdravý vývoj dítěte je nejlépe vyprávěná, čtená a dejme tomu i kvalitně zfilmovaná klasická pohádka.

Samuel Shem umí psát, ne že ne. Jen použil na chlup stejné postupy výstavby děje, jako v díle předcházejícím, a tudíž přečetli jsme-li Dům páně, nečeká nás na Hoře hoře kdovíjaké překvapení. Roy Bosh podstupuje klasické kolečko na psychiatrii, kde na každém oddělení postupně nekriticky propadá a znovuprocitá z jednotlivých metodik "léčby" pacientů, aby v závěru mohl dojít ke katarznímu znovupoznání, že psychiatrická neléčba by pro pacoše byla v podstatě tím nejlepším. To jim ale systém americké psychiatrie nechce nabídnout, protože stejně jako v mnoha jiných mološích, i zde jde především o peníze, moc a ambice těch, jež monstroózní systém lámající lidského ducha i tělo udržují v pomalém ale jistém chodu. A láme a drtí i Royovu osobnost a trhá i jeho sociální nitky, na kterých visí život nejen jeho samotného.
Autor se tedy opakuje a Royovu charakterovou rovinu tak v kontextu obou knih poněkud degraduje, protože Roy je až chronicky neponaučitelný a musí tak čelit opakujícím se důsledkům logicky plynoucích z opakujících se chyb.
Ale Samuel Shem umí psát, ne že ne. A tak je třeba říci, že opět napsal výbornou knihu s humorem, hloubkou, přesahem, ale hlavně knihu a s mnoha silnými poselstvími, které ve čtenáři nutně povzbuzují toho lepšího, humánnějšího člověka. A také je záhodno dodat, že kdybych četl knihu Hora hoře ještě před Domem páně, dostala by ode mě plný počet.

1 08.07.2014

Knihy krátkých literárních forem a malých formátů jsou mí velcí přátelé na každodenních cestách vlakem. Yehuda Lahav dal dohromady 22 svých krátkých komentářů, které vyšly v různých periodikách a dal tak vzniknout mému malému černému pasažérovi, který se mnou cestoval více než rok.
Kniha je plná skutečných společných osudů obyvatel Izraele, kteří sice stojí na různých stranách barikády, ale jež okolnosti svedly jejich životní poutě dohromady, aby tak mohli ukázat, že jestli je možné klidné a tolerantní soužití nábožensky rozdílně uvažujících jednotlivců, musí být možné i tolerantní sousedské soužití muslimských a židovských národů. A podle Lahava je samostatnost, tolerance a dohoda jedinou možnou cestou palestinsko-izraelských vztahů, protože jak píše: "...žádný z těchto dvou národů se nemůže zbavit toho druhého. Budou žít vedle sebe až do nedohledné historické budoucnosti. A budou se navzájem vraždit tak dlouho, dokud nenajdou způsob mírového soužití..." Ale národy prý jednají racionálně až tehdy, kdy vyčerpají všechny jiné možnosti.

povšechná brožura vhodná pro začínajícího dýmkaře

Film "O rodičích a dětech" se mi vryl pod kůži, především, jak Márinka zmínila, role a výkon pana Somra. Knihu jsem zatím nečetl. V knize "Pravidla směšného chování" ale taktéž potkávám postavy otce a syna ze zmiňovaného filmu. A ačkoliv raději v ruce obracím stránky knihy "tlustšího" formátu, tuto malou knížku zhltávám během tří dnů a jsem nadšen autorovým čtivým stylem a neplytkostí popisu života v podstatě obyčejného člověka. Kniha se niterně dotkla mého prožívání v každé ze tří kapitol, volně na sebe navazujících, což je velký předpoklad k tomu, že si kniha člověka opravdu "najde". Koneckonců, životy obyčejných lidí, Čechů, řešící klasické existenciální problémy dnešní doby, v tom je velký potenciáln k "protnutí" se s životem zdejšího čtenáře. Knihu jsem nominoval do ankety o Knihu roku 2010 a to i z důvodu sympatického a nestandardního grafického zpracování ilustrací a přebalu.

1 07.01.2011

Krátký pohled do šedivého světa muklů asi nepřekvapí, ale také neurazí. Komunistický pracovní tábor je viděn pohledem střízlívím a lze jím spatřit celé spektrum povahových archetypů, počínajíc protirežimními nepřizpůsobivci a morálními otužilci a konče oči si zakrývajícími prospěcháři a dehonestátory lidského života.
Jan Beneš se zaobírá pouze poměrně krátkou etapou pracovního tábora, ve které se zvedá první vlna nevole reagující na tvrdé a nepravomocné nakládání s vězni, přičemž komunistický byrokratický aparát, už tak postavený na nestabilním základě, pomalu začíná skřípět a vrzat pod náporem své vlastní váhy.

1 15.12.2010

Styl Jany Beranové mě neoslovil. Příběh je spíše kompilační prací různých zkazek o Joy, jež o ní řekli, nebo již někdy minulosti napsali její přátelé, rodina apod. Autorka také používá různě posbírané materiály, cituje několik jiných knih, ať už těch, jež napsala Joy samotná, nebo její manžel. Při závěrečném výčtu zdrojů mám pocit, že se jednalo spíše o diplomovou práci, než o životopisný román. Uvítal bych větší beletrizaci příběhu nebo propracovanější slohový styl. Tyto aspekty, jež samozřejmě mohou ubrat na autentičnosti popisovaných reálií, by mohly s potenciálem osobnosti a životního příběhu Joy Adamsonové pomoci vystavět opravdový román s velkým R. Bohužel se tomu tak nestalo, ačkoliv nutno dodat, že kniha má dobrý informační význam pro kulturně-historické hloubavce opavského regionu.
První část životopisného románu je spojena s Opavou, údolím Moravice, zaniklou vesnicí Na stoupách v lokalitě dnešní vodní nádrže Kružberk a s přilehlou krajinou Budišovska. Všechny tyto místa jsou mi důvěrně známé a mému srdci blízké, proto se mě i první část knihy dotýkala více a konkrétní dějové situace jsem si mohl spojit se známými místy a užšími lokálně-historických kontexty, což vždy u příběhu přidává na zajímavosti a tím pádem na čtivosti. S počtem přibývajících stránek se však rozvíjí i osobnost Joy Adamsonové, jejíž charakterové rysy v posledních částech knihy vygradovaly do osobnostních projevů, které ve mně uhasily poslední kousky sympatie, jež jsem k hrdince původně pociťoval. A ačkoliv Joy toho pro kulturu, přírodu, původní kmeny a především africká zvířata udělala velmi mnoho, její celoživotní urputnost a inklinace k němým tvorům jakoby byla kompenzací mezilidské vztahové propasti, kterou během celého života nedokázala překročit. V tu chvíli stojí za zamyšlení, že i posrané dětství může zformovat charakter člověka, jenž zásadně změní svět k lepšímu. Proto, drazí špatní rodiče, nezoufejte. I váš nedostatek lásky k potomkovi může být k něčemu dobrý.

06.12.2016

Za celou dobu čtení jsem se nedokázal do knihy úplně ponořit a jedním ze zásadních důvodů, proč tomu tak bylo, byl ten, že děj je fragmentizovaný, neuspořádaný, místy až rozbitý. Autor totiž střídá velkou škálu témat, motivů, žánrových konvencí a stylů. Jsou zde jistě místa, která jsou přesvědčivá, silná a velmi čtivá, ale spíše čouhají z hlušiny zmatené neuspořádanosti a necítil jsem u nich dostatečnou kontextuální provázanost, tedy něco, co samotný příběh bude držet pohromadě. Ačkoliv potenciál Alexandarova vyprávění je určitě velký, autor samotný příběh rozbil na mnoho drobných střípků, které už nedokázal příhodně propojit. A to je podle mne škoda, protože více spořádané popisnosti a méně experimentů by knize jistě přidalo hloubku a půvab řeky Driny, která sice proteče příběhem od začátku do konce, ale propojit už jej nedokáže.

01.07.2013