hledaseniki komentáře u knih

Druhé pokračování Vraní dívky s názvem Hladový oheň není ani lepší ani horší, je jiné. Hladový oheň se mnohem snáze čte a to především kvůli tomu, že v něm nejsou takové ohavnosti jako v díle prvním, tady jsem neměla nejmenší potřebu knihu odkládat kvůli tomu, že by se mi z toho svíralo srdce nebo měla nepříjemný pocit, druhá kniha je mnohem víc psychologická, což mě potěšilo.
Druhý díl jsem s napětím očekávala a musím říct, že překonal má očekávání, je to výtečná kniha kterou si musíte zamilovat, ožehavé téma, které nás obklopuje dnes a denně, ale nikdo o něm veřejně nemluví až na tuhle severskou dvojku. Hladový oheň stejně jako Vraní dívka patří mezi knihu na kterou nezapomenu už nikdy. Už aby tu byl závěrečný díl!!! Obálka, kterou pochopíte až poté, co si knihu přečtete, jednoduše geniální.

6 02.11.2014

Další díl o amatérské vyšetřovatelce Beatrice, která si místo popíjení čajů raději vychutnává vyšetřování vražd. Lynn Messina jede v těch samých kolejích, ale protože to skvěle funguje, nemám co vytknout, snad jen to, že účast vévody z Kesgravu mohla přijít dřív.
Beatrice a vévoda mezi sebou mají vynikající chemii a jejich společné chvíle si každý čtenář, který má rád kapku sarkasmu a popichování si tohle čtení musí užít.
Detektivní zápletka byla skvělá, hlavní hrdinka je prostě někdo komu budete fandit od začátku do konce a už během čtení jsem byla natěšená na další díl. S ohledem na to, že série má v originálním jazyce už celkem dost dílů, mohu jen doufat, že na další díl nebudeme muset čekat dlouho. Závěrečné rozuzlení a celkový závěr byl na jedničku.
Ach jo....tak šup sem s dalším dílem.

5 03.01.2025

Tak jsem se dočkala třetího závěrečného dílu a prostě musím říct, že tahle detektivní série mě baví. Všechno do sebe zapadlo, všechno bylo vysvětleno, nezůstalo nic nezodpovězeno. Romantická linka v téhle sérii byla vždycky upozaděná, což byla svým způsobem škoda. Skvělá detektivní série, rozhodně doporučuju.

Stevie je frajerka!

5 28.03.2021

Červený adresář je příběhem jedné ženy, ženy, která skrz adresář vzpomíná na lidi ze své minulosti. Prolínání minulosti a přítomnosti mám v knihách ráda navíc autorka se za každou cenu nesnaží tlačit na pilu, aby vymáčkla ze čtenářů emoce za každou cenu.
Ono to všechno plyne tak pomalu a přirozeně.
Je to příběh plný ztrát, ale i příběh lásky, přátelství. Je to milé, krásné, dojemné.

5 10.03.2021

Podzimní počasí vyloženě láká k duchařským příběhům, je pravdou že ač jsem o spisovatelce slyšela, tak jsem se pořád z nějakého důvodu jejím knihám bránila, nicméně pochmurné počasí si vybralo svou daň.
K příběhu jako takovému vlastně nemám co říct nebo lépe řečeno nemám mu co vytknout, děj je pomalejšího rázu, ale tak už to prostě bývá u duchařských příběhů, ale asi mým největším problémem byla samotná hrdinka. Je to sice sympatická holka, která až přehnaně řeší, jestli někdo z místních bude její kamarád nebo ne, ale největší problém bylo její chování, teď nemám na mysli jak se chovala v přítomnosti duchů, ale těžko si dovedu představit, že někdo zdědí obrovský dům, přijede na místo a jde si lehnout. Každý normální člověk by přece ten dům prozkoumal, prošel všechny pokoje, ale hlavní hrdinka šla spát. Víceméně celý příběh se odehrává v domě, ale v domě který hlavní hrdinka vůbec nezná a tím pádem, když nepátrá ona, tak ani čtenář. Celkově si hlavní hrdinka dost naříkala na spoustu věcí, věcí bez kterých bychom se my čtenáři obešli.
Jak jsem už říkala, kniha je hubená, takže jí zhltnete jak malinu, v polovině knihy se konečně začíná něco dít a s vyústěním příběhu jsem byla spokojená. Netvrdím, že je to veledílo, ale na další autorčiny knihy jsem zvědavá, ale rozhodně to chce dávkovat.

5 15.11.2020

Před lety jsem objevila muže jménem Sebastian Fitzek. Je to naprosto úžasný autor krimi románů nebo chcete-li thrillerů. V dnešní době vzniká takové množství thrillerů, protože je po tom velká poptávka, jenže v tom množství je jen málo z nich kvalitních a především ty zápletky jsou předvídatelné, tohle ale není případ Sebastiana Fitzeka.

Jeho nejnovější kniha Pacient je stejně strhující jako každá jeho kniha, čte se to neuvěřitelně rychle a hlavně vás to tak vtáhne, že to čtenáře nutí číst. Zápletka je v tomhle případě jednoduchá, ale nenechte se mýlit, je to prostě geniální autor, takže budete podezírat každého, nic není takové, jak se na první pohled zdá a to je prostě typický Fitzek. Jeho příběhy jsou čtivé, zábavné, i když někdy dost děsivé a když si myslíte, že něco víte, tak vás vyvede z omylu. Pacient má skvělou zápletku a je to zase po dlouhé době thriller, který vás prostě dostane!
Takže pokud jste od něj ještě nic nečetli a milujete thrillery, tak ho můžu doporučit. Doufám, že se brzy dočkáme jeho další knihy.

5 20.03.2020

Ve stínu černých ptáků mám na svém seznamu k přečtení už hodně dlouho a protože jsem si jí nedávno pořídila, bylo načase si jí přečíst a na úvod mohu jen říct, že jsem si opět nadávala proč, že jsem to četla až teď. Šestnáctiletá hlavní hrdinka je nucená opustit domov a přijíždí ke své jediné příbuzné, kterou je její teta, která žije v Portlandu. Jako by nestačilo že svět sužuje válka, kvůli které se Mary Shelley musela rozloučit se svým milým, tak Portland a jiná města trápí smrtící chřipka. Mary Shelley jednou zasáhne blesk a na pár vteřin zemře a poté se jí zjevuje její mrtvý přítel Stephen, který jí prosí o pomoc. Uvěří Mary Shelley existenci duchů?
Knihu jsem přečetla za dvě noci a nebyla jsem schopna ji odložit. Hlavní hrdinka, na to, že je mladá rozhodně neoplývá naivitou, je to vyzrálá, inteligentní, nebojácná mladá dívka, která se nenechá zastrašit ani chřipkou ani duchy. Zamilovala jsem si jí po pár stránkách a ani jednou jsem v ní nepřestala věřit, neuvěřitelná hrdinka. Duchové v příbězích to je můj šálek kávy, navíc vše se odehrává v roce 1918 a při čtení jsem měla vážně pocit, že jsem tam společně s hlavní hrdinkou. Příběh je to silný, romantický, dojemný a ano, uronila jsem i slzičku. Navíc protože součástí příběhu jsou fotografie s duchy tak ani v knize nechybí dobové fotografie zachycující přítomnost duchů. Celkově se mi líbila myšlenka příběhu a ten závěr byl neuvěřitelný. Kniha je dokonalá a ať už po literární stránce, ale i po té grafické. Oceňuji i to, že každá kapitola má svůj název a není označena jen číslovkou, protože to mám mnohem raději. Tady není absolutně co vytýkat. Rozhodně se ke knize zase někdy vrátím. Opět jedna z nejlepších knih jakou jsem v tomhle roce četla.

5 12.10.2017

Jsem velký milovník severských detektivek, ale přesto, že jsem viděla stejnojmenný snímek Žena v kleci a zařekla jsem se, že si knihu určitě přečtu uběhlo už pár let a já jsem se sérií Oddělení Q nijak nepokročila, nastal čas si první díl přečíst a opět jsem se utvrdila v tom, že jsem to měla udělat už dávno.
Nové oddělení Q do kterého je převelen Carl Morck se zabývá odloženými případy, jako první mu na stole přistane případ zmizelé političky, která za sebou zanechala bratra a zmizela beze stop z trajektu, nikdo neví kam se poděla, zda je mrtvá nebo jestli po tolika letech ještě žije. Kromě toho že Carl vyšetřuje tento kriminální případ tak se v příběhu objevuje daleko víc dějových linek, které budou provázány celou sérií, protože můžeme nahlédnout do osobního života hlavního hrdiny a později snad i do života jeho pomocníka Asada. Konkrétně v prvním díle se seznamujeme s nehodou, která ovlivnila život nejen hlavnímu hrdinovi.
Olsen je výtečný spisovatel, servíruje čtenářům jistou dávku napětí jen tak aby to nebylo moc a zároveň aby to nebylo málo, dokáže udržet čtenářovu pozornost a přesto, že kniha má přes 400 stránek, lehce jí dokážete přečíst na jeden zátah (já to měla na dva zátahy, ale taky dobrý) a přesně tohle je důkazem toho, že je kniha skvěle napsaná. Carl je navíc naprosto skvělá postava, bručoun, který okolo sebe prská oheň v podobě černého humoru a sarkasmu a protože jsem viděla všechny tři natočené knihy, rozhodně se těším i na samotný vývoj druhé postavy a tou je Asad. Nejde sice o zápletku, která by Vás vyloženě vykolejila, ale rozhodně Žena v kleci patří mezi to nejlepší co se objevilo v severských vodách. Brzy se vrhám na druhý díl!!!

5 11.10.2017

Píše se, že jde o neobvyklou romanci, bohužel jsem na ní nic neobvyklého nenašla, vlastnĕ mi přišla naprosto tuctová, bez inovací a to, že je hlavní hrdinka při tĕle, nepovažuji za žádný inovativní prvek. Knihu jsem mĕla přečtenou za dva až tři dny, ale nebylo to protože bych z ní byla nadšená, bylo to tím, že jsem jí chtĕla mít co nejdříve za sebou, protože knihy dočítám i když si z nich nejsem na vĕtvi. Ani netušíte, kolikrát jsem tu knihu chtĕla zahodit do kouta nebo pod autobus, nic horšího jsem v tomhle žánru snad nečetla. Hlavní hrdinka Eleanor je neskutečná husa, ta holka mi lezla tak krkem a i když byla ironická a sarkastická nestačilo to na to abych si jí oblíbila, Park byl daleko sympatičtĕjší a byl snad jediným plusem celého příbĕhu. Neobyčejný příbĕh byl zcela obyčejný, plný nesmyslných žvástů o ničem. První co mĕ na téhle knize zaujalo je to, že byla situována do roku 1986 a očekávala jsem, že autorka využije tohoto aspektu k tomu, aby tam zakomponovala všechno co bylo pro tenhle rok typické ať už hudbu, oblékání, prostĕ cokoliv, co by ten příbĕh oživilo.

Při čtení jsem pořád čekala, že se z toho vyklube nĕco docela jiného, ale autorka nám servírovala jedno klišé za druhým. Asi nejvíc mĕ pobavila ta část, kdy se autorka snaží o záhadu a tou je kdo čmárá na Eleanořiny učebnice. Za prvé je to jasné hned při prvním oplzlé vĕtĕ a za druhé, vždyť je to vlastnĕ úplnĕ jedno. Myslím, že autorka se mĕla snažit trochu víc šťourat do rodinného zázemí Eleanor a jejích sourozenců, jenže je jasné, že kniha je určená mladším čtenářům, kteří si radĕji přečtou o mladé lásce než o tom, že Eleanor žila v naprosto příšerných podmínkách a nikdo to neřešil. Knihu Eleanor a Park neshledávám nijak zajímavou, vlastnĕ nechápu, co na tom každý má a nerozumím tomu, jak se tohle mdlé nic mohlo stát bestsellerem, já jsem knihu četla se sebezapřením, nevidím na téhle rozvíjející lásce nic romantického ani roztomilého a i když jsem na tohle asi už stará, ještĕ se mi nestalo, že bych v young adult žánru narazila na nĕco z čeho bych byla tak znechucená, takže to asi vĕkem nebude!!! Tohle ne, Eleanor a Park odlétá z mojí knihovny, už to nikdy nechci vidĕt. Od Rainbow Rowell mám doma ještĕ Nedej se (e-knihu), ale nejsem si jistá, jestli se do toho nĕkdy pustím, nĕjak autorce nevĕřím. Tak třeba nĕkdy.

5 04.05.2017

Do Každé sedmé vlny jsem se zakousla stejně jako do Dobrý proti severáku. Přesto, že kniha je psaná stejným stylem neznamená to, že je stejná protože rozhodně není. Příběh pokračuje tam, kde předchozí díl skončil jen s malou pauzou, příběh je jiný v tom, že Emmi a Leo se konečně sejdou a stále si dopisují, znají se už mnohem lépe nic se nemění snad jen to, že jejich city se prohlubují a hlavně Emmi v druhém díle je daleko vyzrálejší je stejně zábavná, kousavá. Leo se oproti Emmi vůbec nezměnil je to ten stejný rozumný chlap, který býval a já ho kvůli spoustě jeho dalších vlastností mám raději než Emmi.
Kniha není už tak vtipná a vsází spíše na tu vážnější kartu, což není vůbec špatné, protože to pak působí víc skutečně. Stejně jako Dobrý proti severáku i Každá sedmá vlna mě pohltila tak, že jsem knihu za jednu noc přečetla, navíc jsem se několikrát přistihla jak to prožívám, člověk se s hlavními postavami sžije natolik, že ho to nutí prožívat každé jejich slovo, kterých je tam opravdu hodně. Přemýšlím jestli je Každá sedmá vlna horší než Dobrý proti severáku a s klidným srdcem a s velkou radostí musím říct, že není. Druhý díl mě nezklamal a to jsem to i čekala. Úžasná, originální kniha ke které se jistě ještě vrátím.

Spisovatel Daniel Glattauer před dvěma dny byl pro mě jednou velkou neznámou a dnes ho nejen znám, ale získal mé sympatie.

5 02.12.2014

John Green je bezpochyby vynikající spisovatel, dokazují to jeho již dvě vydané knihy Hledání Aljašky, Hvězdy nám nepřály a jsem moc ráda, že tam můžu zařadit i Papírová města. Já osobně si dovolím tvrdit, že Hledání Aljašky a Papírová města jsou dvě odlišná díla, to že mají společné hledání ať už sebe sama nebo hledání lásky je věc druhá. Takže v tuhle chvíli zapomenu na dvě vynikající knihy a soustředím se pouze na Papírová města.
Název není absolutně mimo mísu naopak je přesný. Johna Greena jsem si zamilovala kvůli mnoha věcem jednou z nich je vynikající popisování postav, oni působí hrozně reálně, všechno to co dělají je lidské a konkrétně v Papírových městech se hodně lidí najde, takže se dokonale ztotožníte s postavami. To, že je celá kniha hrozně čtivá o tom nemusím ani mluvit, protože se do ní ponoříte velmi snadno.
Poslední část s názvem Plavidlo je rozhodně nejvtipnější na tom se shodneme snad všichni. Vynikající kniha, která mi stejně jako předchozí dvě knihy Johna Greena zdobí knihovnu a já se k ní opět s radostí vrátím.

5 09.11.2014

Na ledě, další kniha, které nebylo možné přehlédnout a musím říct, že jsem se nechala zlákat a víte co, já se bavila až jsem byla překvapená jak moc. Trošku jsem se bála, aby to nebylo něco jako s knihou Co už nikdy nepřebolí, která byla vidět také všude, ale ve finále jsem z ní dvakrát odvázaná nebyla.

Erotická jednohubka Na ledě byla příjemným překvapením, autorka nám naservírovala postavy, které vědí co chtějí, mají sny a touhy a nechovají se jak úplná telátka. Skvělá chemie mezi postavami, tady není absolutně co vytknout a co vnímám jako jeden obrovský bonus je i ta přidaná hodnota ve formě celého hokejového týmu, to špičkování, vtipkování to se opravdu povedlo.

Zábavná, sexy, svižná kniha, která je plná vtipných hlášek, ale překvapivě i vážných témat . Ano, není to vysoká literatura, ale za mě je to jedna z nejlepších romantických/erotických knih.
Rozhodně se těším na další knihy této autorky.

4 19.06.2024

LAPENI....celkem náhodný nákup. Retellingy mám ráda a Petr Pan a Kapitán Hook,to bylo lákavé a řekněme bylo to především i hodně spicy. Není to klasický retelling ve slova smyslu, protože sice ta kostra příběhu tam zůstává, ale ...

Hook byl hříšně sexy a jemu prostě musíte fandit i když prolije potoky krve, protože tohle je prostě typický bad boy, kterého budete žrát.
Nebudu lhát, příběh mi nabídl něco docela jiného než jsem čekala, protože celý příběh je řekněme hodně toxický.
Je to hravé, sexy a neskutečně čtivé a samozřejmě do jisté míry předvídatelné, ale víte co, v tomhle případě mi to bylo vážně jedno, nemohla jsem knihu odložit a četla jí do rána, protože to prostě jinak nešlo.
Postavy mezi sebou mají slušnou dávku chemie nebo spíš neslušnou? :D Ano, tohle předčilo má očekávání a já se rozhodně pustím do další knihy, která bude součástí retellingové série.

4 31.12.2023

Tady půjdu proti proudu místních uživatelů, protože za mě je Atlasova šestka skvělá. Je to celkem netradiční řekněme dark akademia. Nemám tušení kolik tahle série má mít dílů, ale posvítím si na všechny.
Knihu mám doma od jejího vydání a dostala jsem se k ní letos, kvůli rozporuplným recenzím a názorům, ano přiznávám byla to chyba jí odkládat.
Líbí se mi ten svět, je jiný než všechny ostatní a v případě téhle knihy musím vyzdvihnout i práci s postavami, protože jak už mnozí říkají tady se nic moc neděje, ano skutečně tohle není o bitvách a není to příběh plný akce, autorka se soustředí na ústřední šestici postav. Střídaní kapitol z úhlu pohledu všech postav, tak to mi vyloženě sedlo, psychologie postav je zde vyloženě hlavním bodem příběhu a dle mého autorka odvedla skvělou práci. Nechápejte mě špatně, ráda čtu o různých fantasy světech kde jsou ať už dnes oblíbené víly nebo čarodějky a jiné potvůrky, tak od těch všech se tahle kniha liší. Je to takové lehce filozofické, což se do toho světa Alexandrijské společnosti hodí.
Ano, já jedu na té vlně podivína Atlase a jeho šestky, kterou se těším, že budu poznávat víc a víc.

4 12.12.2023

Už ani nevím, kdy jsem objevila Aleše Novotného a jeho knihy, ale vím, že mě nikdy nezklamal. Letos je to už třetí kniha, kterou jsem od něj četla a To příchází děsy je asi jedna z nejtemnějších knih, kterou jsem od něj četla, působí neskutečně reálně, což je teda šílená představa, ale při tom čtení jsem ten pocit měla.
V příběhu je víc dějových linek, což mnohým může vadit, mě osobně to vyhovuje, ale jedna věc se kterou jsem problém měla, byl počet postav v příbězích, z počátku jsem se musela vracet, abych si připomněla, kdo je kdo, ale po čase se v tom orientujete, což je za mě jediné mínus knihy. Kniha se nedala odložit, takže jsem jí přečetla na jeden zátah i přesto, že jsem skoro nespala. Tohle mělo všechno co by dobrá kriminálka mít měla, není to žádná bichle, takže je to bez nějaké té omáčky a proto mě jeho knihy baví, jde k věci a navíc jeho vypravěčský styl mi sedí. Rozhodně doporučuji

4 12.12.2023

Jedna z nejúžasnějších knih jakou jsem kdy četla. Je dost těžké ji popsat, protože dle mého žádná slova nebudou dostačující.
Je to pohlazení po duši, vaše srdce bude plesat a jásat. Takových knih není moc a vím, že kdykoliv se budu cítit mizerně a budu mít špatné období, tak mi pomůže Dům v blankytně modrém moři.
Je to nádherný příběh plný lásky.

4 28.06.2022

Nevlastní sestra není ani tak retelling na Popelku, ale spíš volným pokračováním, kde sledujeme jak už název napovídá nevlastní sestru Popelky. Nápad vyprávět příběh té zlé sestry je originální. Je to taková hra osudu Sudiček a Šance, který se rozhodne dokázat, že každý se dokáže změnit, když dostane šanci. Líbí se mi jak se postava Isabelle vyvíjí, z počátku jí nemůžete mít rádi a pak se začíná měnit a vy jí začínáte fandit. Tohle bylo příjemné počtení a už se těším na další autorčinu knihu.

4 11.03.2021

Co říct, tohle je prostě Agatha Christie.
Tentokráte vyšetřujeme se slečnou Marpolou, která na žádost svého známého vyráží na výlet, kde má něco odhalit.
Ten námět mi přijde originální, protože ani v dnešní době jsem se nesetkala s knihou, která měla podobný nápad. Už jsem zvyklá, že v každém příběhu z pera A. Christie je velké množství postav, ale tady jsem se zpočátku hůře orientovala. Marplová sice nepatří mezi mé oblíbené detektivy, ale nemůžu jí upřít její vychytralost.

4 10.02.2021

Tohle bylo nečekaně dobrý...
Jako malá jsem od prababičky a pradědy dostávala pohádky bratří Grimmů a i po tolika letech se k nim ráda vracím a obzvláště pokud jsou vyprávěny jinak.
Dvanáct sester a jedno prokletí. Annaleigh jako hlavní postava, to byla vynikající volba. Je skromná, milá, chytrá a má šmrnc. Ostatní sestry nedostaly tolik prostoru, ale přiznám se, že mi to ani nevadilo. Příběh je místy opravdu temný, ale upřímně říkám, že jsem čekala že to bude temnější, přece jen je to pohádka bratří Grimmů, takže jsem s napětím očekávala co se z toho příběhu vyklube. Pokud si vzpomínám tak v originální pohádce dívkám odpadávají končetiny...tak toho se tady nedočkáme!
Romantická linka byla možná zbytečná, ale protože mi oba milenci vyloženě sedli, tak jsem si jejich společné chvíle užívala.
Rozuzlení příběhu bylo moc rychlé, autorka totiž postupovala celou dobu pomalu, pak se to postupně začalo rozjíždět a náhle byl konec, klidně bych unesla kdyby to bylo o chlup delší s podstatně podrobnějším koncem. I přes pár námitek, které jsou čistě můj problém se mi kniha dobře četla a rozhodně je to zase něco jiného v tomhle žánru.

4 29.01.2021

Nebudu tvrdit, že jsem se nezamilovala do té obálky, a ano, někdy povrchně vybírám knihy na základě obálky. S četbou, která je určená mladším čtenářům nemám problém, i přesto, že se do jejich věkové kategorie už dávno nevejdu. Věděla jsem co přibližně od příběhu čekat a to jsem taky dostala, příběh je předvídatelný, což ale neznamená, že to je špatně, jde prostě o klasický model hate-love. Kudy ke hvězdám se přesto v mnohém liší od podobných příběhů a to především díky samotným hrdinům. Lennon a Zorie jsou celkem netypičtí teenageři, asi nejlepší označení je slovo nerd a to mě prostě baví. S Lennonem bych se klidně v divočině ztratila třeba i úmyslně. Jeho smysl pro humor mi sedl, sarkasmus mu také nebyl cizí a Zorie vcelku rozumná holka se zvláštní zálibou ve hvězdách a v plánování. Čtení jsem si užívala a za jeden den jsem měla dočteno, což přiznávám mě docela mrzelo. Jak říkám kniha neřeší žádná vážná témata, i když vážnější tvář kniha má, ale největší a nejsilnější stránkou příběhu jsou právě jeho hrdinové.

4 10.01.2021