hledaseniki komentáře u knih

Kate Morton jsem objevila před lety, když u nás vyšel její román Tajemství letního odpoledne, díky právě tomuhle románu jsem v Kate Morton našla zalíbení a to i přesto, že nejsem velký obdivovatel ženských románů, ale přece jen se někdy najdou výjimky. Šepot vzdálených chvil byl v mé knihovně už dost dlouho, a teď v letních měsících nadešel čas si knihu přečíst. Hned na úvod musím říct, že jsem od knihy očekávala trochu víc, už jen díky předešlým dvěma knihám, které jsem četla, možná jsem očekávala víc. Příběh se odehrává opět ve dvou časových rovinách a je zasazen do zámku, který obestírá vcelku zajímavá historie. Postav je v příběhu celá řada, jenže tady se z nich dalo vyždímat mnohem víc, obzvláště pokud jde o sestry Blytheovy, svůj prostor měly, ale na to, že byly ve středu dění obou dějových linií, přišlo mi, že jejich charaktery nebyly úplně dotažené, což mě dost překvapilo vzhledem k tomu, že vím, že autorka to normálně zvládá. Do příběhu je zakomponovaná zajímavý příběh o Bahnivci (až knihu přečtete pochopíte), takže to má tajemný nádech. Celkové rozuzlení příběhu mě neposadilo na zadek, jak tomu bývá u jiných autorčiných knih, což mě docela zklamalo a to je také ten důvod proč je kniha slabší než její předchůdci. Navíc celková délka necelých 500 stran, byla jednoznačně moc a knize to neprospělo, protože by snesla o 100 stran méně. Kniha patří do edice světových bestsellerů, a s tím nemám problém, ale rozhodně si nezaslouží zlatou nálepku, jako její předchůdkyně, protože tohle by spíš sedělo na stříbro. Rozhodně nešlo o žádný příšerný román u kterého by jste se kousali nudou, to rozhodně ne, ale pokud znáte tvorbu Kate Morton tak víte, že její jiné příběhy jsou daleko lepší.

4 11.10.2017

Les sebevrahů je dost velká bichle, kterou nemůžete přehlédnout a je pravda, že jsem na ní narazila právě kvůli tomu. Dost mě zaujalo, že autor se rozhodl napsat celou sérii, která na sebe nijak nenavazuje snad kromě toho, že s každou jeho knihou se dostaneme do míst, která jsou známá a která jsou obestřena záhadami a tou první knihou byl právě Les sebevrahů. Les v Japonsku, do kterého se chodí místní lidé zabít. Příběhem nás provází Ethan, který se v Lese sebevrahů octne s partou lidí díky nepřízni počasí.
Kniha má skoro 470 stránek a co jí nemohu upřít je její čtivost a to v případě kdy se tam nic neděje. Styl vyprávění je pomalejší a čtenář se díky tomu dozví hodně o hlavním hrdinovi a jeho minulosti, což mi vůbec nevadí. Postavy jsou víceméně sympatické a nenašla jsem tam nikoho, kdo by nějak zvlášť vybočoval a byl otravný. To jsou asi dva největší plusy knihy, jenže pak se musím dostat k těm mínusům a tou je především to, že se tam dobrou půlku nic neděje, občasné zapraskání větviček nepovažuji za úplně strašidelné a přiznám se, že jsem čekala trochu víc, alespoň pokud mám mluvit o té atmosféře. Když už se tam začíná něco dít, tak příběh má tu tendenci Vás konečně vtáhnout, i když ta kniha byla vážně čtivá, možná díky té hlavní postavě, která dokázala vyprávět poutavě. Když se dostanete hluboko do lesa, čekáte, co z toho vzejde, kdo to dělá? Dělá to člověk? Nebo někdo z výpravy? Jenže pak nastává chvíle odhalení a s ní přichází zklamání, alespoň já jsem zklamaná. Les sebevrahů je jednoznačně čtivá kniha a jak říkám i přes ta hluchá místa, ale možná jsem si vysnila, že autor to pojme trošku jinak, že bude víc tlačit na pilu a ono se tak nestalo. Přesto finální zklamání jsem se rozhodla, že dám autorovi další šanci, protože věřím, že může být lepší a navíc ta tajemná místa si nemůžu nechat ujít, obzvlášť když druhá kniha ze série Nejzajímavější místa světa bude Katakomby v Paříži.

4 10.10.2017

Jako milovník Poirota jsem si nový díl nemohla nechat ujít a to i přesto, že ho nenapsala má milovaná Agatha Christie. Sophie Hannah se vrací s belgickým detektivem už podruhé a královně detektivek se snaží přiblížit, musím říct, že tím kam příběh zasadila - na venkovské sídlo, kde je určitá skupina osob a pochopitelně dojde k vraždě. Tak v tomhle bodě mi to Christie hodně připomínalo, jenže jakmile se na scéně objevil Poirot, nebyl to on. Nechal si skákat do řeči, každý věděl víc než on a co víc, ani ho to nepohoršovalo a až když se příběh blížil ke svému konci, tak to byl ten správný Poirot jak ho dobře známe a milujeme, jinak to byla pouze snaha o to napodobit jeho vrtochy. Nechápejte to špatně, ono je to čtivé, rychle to odsýpá, ale pokud jde o tu závěrečnou pointu, tak to nebylo ono, přiznám se, že jsem vraha odhadla už někdy v polovině a pak už jsem jen doufala, že to tak nebude. Autorka totiž klade stopy příliš okatě a tak když se tam jen tak mimochodem o něčem někdo zmíní, tak Vám dojde, že to nebude jen tak náhodná zmínka, ale že to vede k rozluštění záhady. Navíc postavy jsou prazvláštní, hlavně co se povah týče, protože tam najdeme jen hysterky, sobce a vlastně k nikomu nemůžete chovat přílišné sympatie. Navíc mi přišlo, že Poirot tam ani tak často nebyl nebo jsem měla alespoň ten pocit, protože mi přišlo, že každá postava dostala větší prostor než -li on. Sophie Hannah je rozhodně nadaná autorka, píše čtivě a detektivky nebo krimi jí nejsou cizí, jenže s Poirotem si ukousla větší sousto a kdyby vymyslela vlastního detektiva věřím, že by knížka byla úspěšnější a hodnotnější. I když tam od minulého dílu jistý pokrok je, alespoň co se zápletky týče a i když to je čtivé, pořád mi to nestačí a pokud jde o mého oblíbeného Poirota, rozhodně nehodlám přivírat oči. Agatha Christie je jen jedna!

4 04.03.2017

Pýcha a předsudek...film naprosto zbožňuji, ano i přesto, že nejsem žádný romantik ani milovnice ženských románů, Pýcha a předsudek je má srdcovka. Po dočtení knihy jsem si říkala, jaká jsem husa, že jsem to nečetla už dřív.
Je to naprosto skvěle jazykově napsané, postavy jsou skvěle vykreslené, popis prostředí to všechno Jane Austen zvládla na výbornou. Ty vnitřní monology hlavních postav jsou božské, a vlastně knize nemám vůbec co vytknout. Autorčina díla přesto, že jsou z období 18.století si uchovala kouzlo a mě je jasné, že se ke knize s velkou radostí vrátím a hned jsem si zaběhla do knihkupectví i pro Rozum a cit na který se hodně brzy vrhnu.

4 31.08.2016

Wonderland svou obálkou působí hodně hororově, ale bohužel při čtení zjišťujete, že o hororové prvky je tam nouze a že jde čistě o thriller, který se točí okolo zábavního parku, upřímně čekala jsem od toho daleko víc, vždyť klauni a celkově to prostředí bylo jako stvořené pro horor, ale Jennifer Hillier na to šla jinak. Je to poutavé, čtivé a ten styl psaní není nijak kostrbatý, takže je jisté, že autorka psát umí. Na můj vkus měla kniha zbytečně moc stránek - skoro 400 a tak se dost často stávalo, že tam byla spousta zbytečností, která nijak nepomáhala vyšetřování, prostě jen spousta nic neříkajících žvástů bez kterých se příběh obešel. Další věcí jsou postavy, které si čtenáře nedokážou získat, pro mě byla jiskra naděje, když se na scéně objevil Jerry a to bylo až někdy v polovině, což je velká škoda.

Rozuzlení příběhu mě bohužel nijak nepřekvapilo, protože jsem autorčinu velkou překvapivou chvilku dokázala odhadnout relativně brzy, jistě našlo se tam pár šokujících zjištění, ale rozhodně ne při zjištění, kdo je oním pachatelem.
Z Wonderlandu se toho dalo vymáčknout daleko víc, ale tak může nás těšit to, že autorce u nás vyšla i druhá kniha s názvem Řezník, které dám rozhodně šanci a budu doufat, že bude víc hororová, ale kdoví...

4 29.06.2016

Ctitel je vynikající kniha, jedná se o thriller ostatně Charlotte Link se specializuje především na tento žánr. Jak už samotný název napovídá je jasné, o co v příběhu půjde a tak čtenář nemůže být dvakrát překvapen, což mnozí považují za problém, já osobně to tak nevidím, protože přesně tohle byl cíl té knihy, autorka se nesnažila šokovat odhalením vraha, což dokazuje samotný název knihy. Autorka na větším prostoru rozehrála poměrně zajímavou hru ve které figurují především ženské charaktery, které neuvěřitelně živě vykreslila, popisování ženských pocitů a celkově psychologie postav byla jedním slovem bravurní. Je pravda, že jakmile se na scéně objevují muži, děj trochu slábne, ale nejde o nic, co by se nedalo překousnout.

Myslím, že by příběhu neuškodilo, kdyby měl o pár stránek méně, protože ten začátek působil tak nějak neuceleně, nakonec se ale přece jen povedlo z toho vyždímat co se dalo. Od německé autorky Charlotte Link jsem přečetla jen jednu knihu a šlo o knihu Šmírák a vlastně nechápu proč jsem nedala šanci i jejím dalším knihám...každopádně to brzy napravím. Ctitel není vůbec špatným thrillerem ba naopak. Při jeho čtení se budete děsit a doufat, že vám podobný Ctitel nezkříží cestu.

4 22.06.2016

Začátek příběhu se zdá trošku rozpačitý a chvilku mi trvalo než jsem se začetla a dala si dohromady s čím to mám vlastně do činění. V této knize se zásadně vyskytují postavy, které jsou neuvěřitelně lidské, jsou to lidé, které můžete potkat v metru, autobuse, v nákupním centru či na toaletách. Každý z nich je svým způsobem jedinečný ať už je to Guylain, které odlišuje nejen jeho jméno, ale také jeho přístup. Julie, která je dokonalým důkaze toho, aby člověk nesoudil člověka na základě toho čím se živí. Giuseppeho, který hledá své ztracené nohy ve zrecyklovaných knihách či vrátný, který mluví jen ve verších. Je neuvěřitelné, co autor knihy dokázal na tak malém písečku, vždyť ta kniha má necelých 180 stránek, vykreslit ty postavy tak skvěle je až neuvěřitelné.

Čtenář z vlaku v 6,27 nabízí příjemné počtení, které vám zpříjemní den, dokáže rozesmát, pobavit a především je to něco zcela jiného. Inteligentní humor s trochou podivných přesto kouzelných charakterů. Začátek je takový nemastný neslaný, ale nebojte se až se začtete nebudete knihu moct odložit za to ručím. Tato kniha je povinností každého knihomola, protože dokáže okouzlit i takového anti-romantika a realistu jako jsem já!!!

4 10.03.2016

Jamese Pattersona si každý milovník detektivních thrillerů musí zamilovat. Jeho psaní je neuvěřitelně čtivé a tak velmi lehce otáčíte jednu stránku za druhou a nekoukáte na hodiny a knihu nechcete odložit, protože Sběratel polibků čtenáře velmi rychle vtáhne do děje a jen tak nepustí. Alex Cross je velký sympaťák a velký milovník žen...kupodivu! Postava se kterou se nudit nemůžete, protože se okolo něj vždycky něco děje. Zajímalo mě jak se bude Alex dál vyvíjet a Patterson už v druhém díle ukazuje, že se v budoucnu máme na co těšit. Patterson umí totiž překvapovat, ale velmi přirozeně nic tam není násilně napasováno a čtenářům musí být jasné, že měl vizi jasnou a přesně té vize se držel celou dobu až do posledních stránek. Délka je přiměřená proto neočekávejte nudné pasáže plné zbytečných žvástů, které mají jen funkci zaplnit pár stránek.
Autor umí dokonale vystihnout každý detail a mezi jeho další mistrovský kousek patří i to jak umí vystihnout pohnutou mysl záporných postav. Sběratel polibků patří mezi ty nejlepší thrillery jaké jsem kdy četla, je jen škoda, že jsem si to překvapení v závěru neužila tak jak bych měla, protože jsem už dávno věděla kdo je vrahem díky filmovému zpracování.

4 02.01.2016

Zátiší s kousky chleba je příjemnou oddychovkou, která čtenáře dokáže okouzlit. Všední život jedné starší ženy která se proslavila několika fotografiemi a která po letech upadla v zapomnění.

Příjemné čtení, které dokáže zaujmout především ženy. Některé části jsou sice trošku roztahané, ale když se člověk začte a překouše se tou úvodní částí, tak se mu dostává velmi dobré čtení, které má rozumnou délku a několik sympatických postav. Příběh ze života, který je lehce uvěřitelný a přesto, tak nějak kouzelný.

4 08.09.2015

Vražedný chlad je o chlup lepší než jeho předchůdce Zátiší, Louise Penny se drží svého detektivního stylu, i když na můj vkus je tam několik řada zbytečností, což byl i problém předchozího dílu. Podobnost se Zátiším se nezapře, i když tohle mělo daleko zajímavější zápletku a celkové vyšetřování bylo daleko lepší. Postavy jsem víceméně už znala, což musím přičíst k dobru už v tom nebyl chaos a člověk v tom neměl hokej, přesto jsem si nemohla nevšimnout toho, že postavy jsou tak nějak až zbytečně vyumělkované, idylická vesnička Three Pines plná hodných, milých a laskavých lidí jedinou odchylkou je Ruth, která nakonec působí stejně laskavě jako ostatní jen svým vlastním drsným způsobem. Inspektor Gamache je ukázkou charakterního muže se srdcem na pravém místě, který má navíc velkou zálibu v básních, neříkám, že to je špatně, on ostatně patří mezi mé oblíbené postavy v knize, jen mi to všechno přijde tak idylické až to působí hrozně strojeně. Nicméně zápletka se vyvedla a já už teď vyhlížím další případ.

4 01.12.2014

Zátiší patří mezi čistokrevnou detektivní literaturu, přesně takovou kterou už léta postrádám. Přirovnání s Agathou Christie sice není úplně mimo mísu, ale královna detektivek je jen jedna a tou vždy bude Agatha Christie. U většiny knih si mě kniha podmaní hned v úvodu v tomto případě tomu, tak nebylo. První kapitolou jsem se musela doslova prokousat, ale jakmile jsem se přes to dostala Zátiší mě vtáhlo do děje. Bezpochyby nejlepší postavou je inspektor Gamache, který s Herculem Poirotem sice nemá mnoho společného, ale může nabídnout něco jiného, což je moc dobře.
Ta pravá detektivka bez velkého násilí a krve, prostá a jasná honba za vrahem bez jakýkoliv moderních inovací.Já, milovnice detektivek dílo kanadské autorky rozhodně oceňuji a upřímně se těším na druhé vyšetřování inspektora Gamache, který se vrátí opět do Three Pines (snad z toho nebudou Vraždy v Midsomeru), byla by to škoda!!!

4 23.10.2014

Vynikající!
Příběh staví na klasice, což jsem já nečetla od dob Brama Stokera a jeho Draculy. Příběh Vás chytne od samého začátku a vy se ani nenadějete a jste v polovině knihy. Má to skvělou atmosféru, která na Vás vyskakuje ze samotných stránek, což mnoho knih neumí a v tomhle je Nákaza ojedinělá, že se jedná o knihu víc jak čtivou není nutné dodávat, protože je to jisté jedná se přece o ostříleného Guillerma del Tora. Líbí se mi, že kniha je vyprávěna z několika pohledů a to, že čtenáři tápou stejně jako většina hlavních hrdinů. Postavy jsou dobře propracované a já se těším až se pustím do druhého dílu a budu jen doufat, že bude stejně dobrý jako Nákaza.

4 01.07.2014

Musím říct, že ze začátku mi přišla trochu chaotická, přeskakování z jedné postavy k druhé, ale jakmile se začnete orientovat stojí to za přečtení. Je to napínavé, zajímavé a hlavně překvapivé. Já jsem byla spokojená a doufám, že se od této autorky dočkáme ještě mnoha dalších kvalitních příběhů.

4 29.11.2013

Smrt si nevybírá je pro mě dost překvapivá kniha, která zapadla ve vší té škále detektivek a kriminálek, kterých je v posledních letech čím díl víc.
I když nejsem si úplně jistá, zda se dá označit za detektivku, ano, sice tam nějaká zápletka toho rázu je, ale jde víceméně bokem a je na pozadí událostí roku 1847, kde sledujeme mladého medika, který se stává učněm u slavného lékaře a dostává se nám autentický pohled na lékařství, přesněji porodnictví v té době.
Z počátku jsem byla trochu zklamaná, protože jsem očekávala detektivní příběh, ale nakonec jsem se nechala pohltit příběhem Willa Ravena.
Smrt si nevybírá je vynikající kniha, doma mám i druhý díl a věřím, že se do něj brzy pustím. Tohle mohu rozhodně doporučit.

3 30.05.2024

Co víc říct, Agatha Christie, královna detektivek, kterou můžete číst v jakoukoliv roční dobu, ale soubor povídek Mrazivé vraždy lákají k tomu si je přečíst přesně v tom zimním období, kdy se zachumláte do deky, s čajem nebo čokoládou a necháte se unášet jejími příběhy ať už za pomoci malého belgického mužíčka Hercula Poirota nebo slečnou Marplovou a dalšími.
Výborná sbírka povídek, víc není potřeba říct...víte co, je to Agatha Christie!

3 12.12.2023

Já a Darcy Coates máme zvláštní vztah, když zrovna nevím co říct nebo mám čtenářskou krizi, ráda její knihy vyhledávám. Dům tajemných stínů patří do série jejích strašidelných domů, ale dle mého tak nějak vybočila z vyjetých kolejí, protože tahle kniha je jiná. Na úvod dodám, že v originále je to dvoudílná série a u nás byla vydána jako jedna kniha, takže se dostávám k problému a to je celkové hodnocení. Protože první část byla vynikající, ano jde o horor, ale jako většina autorčiných knih není strašidelná ve smyslu, že se budete bát jít v noci do koupelny, je příjemně mrazivá, někdy předvídatelná, což mi nikdy v případě jejích knih nevadilo. Líbilo se mi rozvíjení vztahu mezi dvěma hlavními hrdiny, to místo do kterého je příběh zasazen a po dlouhé době jsem byla rozhodnutá, že v rámci tohohle žánru je to výborné čtení, které si zaslouží plný počet hvězd, jenže pak přišla ona druhá část, která mi to zkomplikovala, kdyby to bylo tak jak v originále samostatné dílo hodnocení by bylo jednoduché, ale když to mám brát jako celek :/

Druhý díl působil jako vycpávka, jako kdyby autorka najednou ztratila nápad a jen nechtěla opustit postavy a rozhodla se jejich příběh rovíjet, ale nevěděla co říct, změnilo se místo, hrozba zůstala stejná, ale pořád jsme tak nějak přešlapovali na místě bez nějakého nápadu a pak byl najednou konec, který byl uspěchaný. Takže pokud se do knihy chcete pustit, tak to mohu doporučit, ale jakmile skončí první část, tak to berte jako konec příběhu a nekazte si to druhou zbytečnou částí.

3 15.08.2023

Na Nehodu jsem narážela na internetu poměrně často až jsem jí neodolala a musela jsem jí po té vší chvále vyzkoušet. Bylo to mé první setkání s autorkou a po téhle knize nebylo rozhodně poslední. Přečetla jsem jí za jeden den, byla naprosto neodložitelná. Takhle si představuju skvělý thriller. Příběh se rozjíždí na prvních stránkách a nenechá vás vydechnout. Co víc dodat, tohle si rozhodně musíte přečíst!

3 07.08.2023

Já vám nevím, další kniha s označením edice světový bestseller, která nenaplnila má očekávání.
Téma celkem zajímavé, ale za mě je to průměrná kniha. Děj se točí tak nějak pořád v kruhu, čekáme na osudný den, který přichází pořád dokola a mezi tím je tam spousta omáčky. Autorka tam pohazuje takové drobné poznámky, čímž se snaží čtenáře zmást, ale bylo to průhledné nebo alespoň tak to vnímám, což mi potvrdil i ten závěr, kterým jsem díky tomu nebyla šokována.
Pravdou je, že těch thrillerů mám přečteno dost, takže možná pro čtenáře, kteří nejsou tak moc seznámeni s tímto žánrem nepohrdnou, ale za mě je to naprosto průměrná kniha, která nemá čím překvapit.
S hlavní hrdinkou jsem se neztotožnila, mé sympatie si nezískala, ještě, že to bylo vyprávěno z pohledů více osob, protože občas mě ty její reakce a myšlení dost překvapilo a ne v dobrém.
Průměr a zase si dám na to označení bestseller pozor!

3 24.06.2022

Zamkni poslední dveře je thriller, který se vám dostane pod kůži pokud přistoupíte na jeho hru. Má to pomalejší rozjezd to přiznávám, pořád totiž čekáte, kdy se tam začne dít něco divného, protože víte, že to je nevyhnutelné. Chytlo mě to, každou volnou chvilku jsem po knize sahala, rozuzlení bylo ????

3 28.03.2021

Před cca týdnem vyšel poslední díl z téhle série a tak jsem se konečně mohla pustit do druhého dílu s názvem Němý viník. Série, která mě neskutečně baví, soukromá škola, kterou provází tragédie, sympatická hlavní hrdinka. Líbí se mi, že jde skutečně o detektivku, kde je malý prostor pro romantiku, i když se přiznám, že si ty společné "romantické chvíle" užívám. Začátek slabší, ale pak se to slušně rozjíždí, první díl se mi líbil o chlup víc ale stejně je to boží.

3 28.03.2021