hlina
komentáře u knih

Humor? Nebyl. V některých momentech jsem měla úsměv smutného klauna. Ze začátku jsem byla trochu zklamaná, že se nepobavím, ale velmi rychle mě knížka dostala. Je tak opravdová, žádný balast, jde až na dřeň.
"Dneska už lidi neumějí uvařit poctivý kafe. Stejně jako už nikdo nepíše rukou. Na psaní mají počítače a espreso jim vaří stroje. A kam asi směřuje společnost, kde už nikdo neumí psát rukou ani uvařit kafe?"
"...dobře věděla, že Ove by nedokázal unést hněv beze jména. Potřeboval pro něj nálepku."
"Co by to bylo za lásku, odejít od někoho, když přijdou těžkosti? Opustit ho, když je na dně? Tak mi řekněte, jestli je to láska!"


"Vášně jsou dětinské. Banální a naivní. Nedají se naučit, jsou instinktivní a zcela nás přemohou. Zaplaví nás. Očistí nás. Všechny ostatní emoce jsou spjaty se zemí, ale vášeň sídlí ve vesmíru. A proto je vášeň cenná, ne pro to, co nám dá, ale pro to, co nás nutí riskovat. Naši důstojnost. Nepochopení ostatních a nesouhlasné kroucení hlavou."
Tady u mě byla Britt-Marie a taky tady zůstane.
Určitě nedoporučuji všem, ale kdo u sebe nechal pobýt Oveho, pusťte dovnitř i Britt-Marii.


Jedna z mých nej knih roku 2013, kdy jsem se k ní dostala. Silný příběh a emoce. Myslím, že nikoho, kdo ji přečte, nenechá chladným.


Chápu, proč má knížka tak rozporuplné komentáře a hodnocení. Nemusí sednout každému. Je velmi specifická. Ale mě dostala. Jsem nadšená ještě víc než z Oveho. Nezastírám, že je to i mým vztahem s babičkou a babičkou mých synů. Ani jedna už tu není:-)
Knížka je o vztazích, pohádkách, fantazii...
Po jejím přečtení jsem zjistila, že ji prostě musím mít ve své knihovně.


Úžasné překvapení. Nikdy by mě nenapadlo po té knížce sáhnout. Četla jsem ji na doporučení. A bylo to milé pohlazení po duši. Šetřila jsem si ji, aby mi déle vydržela. A získala čestné místo v mé knihovně mezi knihami, ke kterým se vracím.


Knížku jsme si koupila na autogramiádě autora v pražském Luxoru. Mohla jsem ji přečíst za den či dva, ale já si ji šetřila, abych si prodloužila setkání s úžasným panem Fulghumem. Je stejný jako jeho knihy: moudrý, milý, laskavý, vtipný.
Pane Fulghume, i já jsem si potřebovala odpočinout (a to hodně). A nad stránkami vaší knížky byl ten odpočinek nádherný. Určitě si ho budu dopřávat i nadále a k vaší knížce (stejně jako k ostatním) se budu vracet.


Úžasně napsané. Do detailů promyšlené. Poskládané z jednotlivých koleček, aby na konci do sebe dokonale zapadla a soukolí bylo kompletní.


Báječná kniha. Určitě stojí za přečtení.
Ukrývá v sobě humor, lásku, život... Je plná emocí.
A v neposlední řadě vás donutí zamyslet se nad sebou samým.


Přistihla jsem se, že v některých momentech jsem ani nedýchala. Autorka neuvěřitelně poutavě popisuje skutečnosti, o kterých by člověk radši nic nevěděl. Vidět všechny ty události očima dospívající dívky je otřesné a kruté.
Tuhle knihu by si mělo přečíst co nejvíce lidí, aby už k takovým událostem nedocházelo.


Dobře vystavěný příběh o nelehkém tématu, i když "náhod" bylo trochu víc, než by člověk čekal. Spisovatelka, je opravdu skvělá VYPRAVĚČKA, kniha je velmi čtivá a určitě sáhnu po její další tvorbě.


Tak to byla jízda! Vůbec jsem se nemohla odtrhnout a musela číst a číst, dokud jsem nebyla na konci.


Mám moc ráda předchozí autorovy knihy a proto jsem se nemohla dočkat, až vyjde tahle. K mému překvapení je naprosto jiná. Ne lepší, ne horší, prostě jiná. Připomíná mi knížky Fulghuma, které mám taky moc ráda. Jen je tam víc humoru a nadsázky. Čtení jsem si užila, musela jsem si těch pár stránek šetřit, a určitě se k nim budu vracet.


Vztah tří generací žen je pro mě velmi osobní. Došlo i na slzy, protože s maminkou ani babičkou již nemám šanci nic prožít. O to intenzivněji jsem vzpomínala na to hezké, co bylo.
Nezapomínejte věnovat svým blízkým čas, dokud to jde. A nebojte se dávat svoje city najevo.


Možná je děj předvídatelný, možná jsou to klišé, možná je to dobře promyšlená hra na city... Ale na mě to zafungovalo. Možná je to tím, co se kolem nás děje, nebo snad tím předvánočním časem... Netuším a je mi to vlastně jedno. Krásně jsem si početla.


Miluji majáky, takže knížka mě nadchla svým prostředím, svou obálkou...
Doteď nevím, které straně jsem fandila. Patrně žádné, jen jsem hltala jednu stránku za druhou.
Na poslední stránky jsem přes slzy skoro neviděla. Ta kniha má pro mě trochu jiný rozměr. Já jsem to "opuštěné dítě", jemuž nemoc vzala maminku.


Ač byl konec předvídatelný, příběh místy méně uvěřitelný či nedořečený, kniha je napsána neskutečně čtivě a člověk ji hltá, dokud neskončí. A pak přijde přemýšlení o tom, kolik takových lidí je kolem vás.


Kráása. Klasický román se vším, co k tomu patří. Čtení jsem si moc užila a mrzí mě, že knížku musím vrátit do knihovny.


Moc krásná knížka, u které vůbec nevadí, že čtenář předvídá, jak dopadne. O to vůbec nejde. Jde o styl psaní, o vykreslení lásky a mezilidských vztahů. Měla jsem pocit, jako by ke mně přišla z jiného světa. Ke konci jsem přes slzy neviděla na stránky, jak to pro mě bylo silné.
Určitě si přečtu i další autorovy knihy.


Knížka mě vtáhla jako už dlouho žádná. O šachách něco málo vím, protože je hrají syn a manžel, já je neumím. Šachové partie jsou popisovány docela podrobně. Přesto jsem se nenudila. Právě naopak. O šachy v tomto příběhu až tak moc nejde, jde o osůbku, která je už odmala na vše sama. Je až neuvěřitelné, jakou má v sobě vůli.


Přečetla jsem 5 kapitol a víc nedám. Pro mě je to naprostá ztráta času.
Málokdy nedočítám knížku, každé se snažím dát šanci, ale tentokrát to opravdu nejde.
Nesedí mi styl psaní, vadí mi použitý slovník, iritují mě postavy...