hlina komentáře u knih
Prázdninová jednohubka, jednoduchá, zdlouhavá, místy vtipná. Ale přímá řeč mi připadala, jako by byla z jiné knížky.
"Vášně jsou dětinské. Banální a naivní. Nedají se naučit, jsou instinktivní a zcela nás přemohou. Zaplaví nás. Očistí nás. Všechny ostatní emoce jsou spjaty se zemí, ale vášeň sídlí ve vesmíru. A proto je vášeň cenná, ne pro to, co nám dá, ale pro to, co nás nutí riskovat. Naši důstojnost. Nepochopení ostatních a nesouhlasné kroucení hlavou."
Tady u mě byla Britt-Marie a taky tady zůstane.
Určitě nedoporučuji všem, ale kdo u sebe nechal pobýt Oveho, pusťte dovnitř i Britt-Marii.
Knížku jsme si koupila na autogramiádě autora v pražském Luxoru. Mohla jsem ji přečíst za den či dva, ale já si ji šetřila, abych si prodloužila setkání s úžasným panem Fulghumem. Je stejný jako jeho knihy: moudrý, milý, laskavý, vtipný.
Pane Fulghume, i já jsem si potřebovala odpočinout (a to hodně). A nad stránkami vaší knížky byl ten odpočinek nádherný. Určitě si ho budu dopřávat i nadále a k vaší knížce (stejně jako k ostatním) se budu vracet.
Úžasně napsané. Do detailů promyšlené. Poskládané z jednotlivých koleček, aby na konci do sebe dokonale zapadla a soukolí bylo kompletní.
Mé první setkání s autorem. Kniha je bezesporu čtivá, zejména její první polovina. Pak už chybí akce a dynamika. Závěr mě vyloženě zklamal. To nic nemění na tom, že knížka stojí za přečtení a určitě se pustím i do dalších autorových knih.
Zajímavý námět, krásné prostředí, někdy příliš naivní, těžko uvěřitelné, ale jako celek mě to bavilo.
Velmi čtivá kniha. Musela jsem číst, dokud nebyl konec, který mi bohužel přišel uspěchaný. Jinak se mi líbilo prolnutí osudu dvou žen, dvou světů, dvou generací. Přišlo mi pochopitelné, že osud starší hrdinky byl zajímavější, vždyť mladší toho má ještě tolik před sebou!
Pěkné čtení. Román se vším, co k románu patří.
Knížka mě neuchvátila tolik jako Ranhojič, ale Rabi byl Člověk s velkým Č. Příběh pro mě byl oslavou člověčenství.
Moc se mi líbí některé komentáře níže.
Ze začátku mě kniha naprosto vtáhla a já se "řítila" stránkami dál. Ale pak najednou mi těch stran přišlo zbytečně moc. (A to nemám vůbec nic proti tlustým knihám:-)) Najednou jsem nevěděla, proč se s tím autorka tak "patlá".
Ve chvíli, kdy se kniha stala gansterkou jakoby chytla druhý dech. A jak se blížila k závěru, zase mě začala bavit. Ale kniha pro mě má dva závěry. Ten první se mi líbí a s knihou rezonuje, ale ten druhý (těch opravdu posledních pár stran) jako by byl odjinud, pro mě byl navíc. Měla jsem pocit, jakoby někdo přes ten nádherný obraz, kterým jsem se kochala, přehodil hadr.
Viddím to tak na 3 a 1/2, ale protože autorka určitě má potenciál, dávám 4.
Nejsem hráčka a možná proto mi chvlku trvalo, než jsem se začetla. Pak to ale nabralo spád a já jen z donucení knížku odhládala. Vůbec nevadí, že má knížka poměrně jednoduchý děj, protože je napsána velmi čtivě.
"... tehdy mi došlo, že realita, i když může být děsivá a bolestná, je také jediným místem, kde najdeš skutečné štěstí. protože realita je reálná."
Pro mě nejslabší kniha, co jsem od Greena četla. Spád to začalo mít až ve třetí části.
Něco tomu chybělo.
Objevila jsem pro sebe další autorku, která mě baví.
Při čtení mě skutečně mrazilo. A rozuzlení pro mě bylo velmi překvapující.
Pro mě to mělo neskutečný spád. Napínavé, čtivé a musím přiznat, že vraha jsem odhadla až velmi pozdě.
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale potom jsem byla pohlcena pohádkou pro dospělé, která byla napsaná krásným jazykem.
Moje pocity z knížky naprosto vystihuje o dva komentáře níže evasamankova.
Knížku jsem si užívala od prvního do posledního písmenka. Spojuje v sobě mé vášně: čtení a pečení.
Velmi zajímavě kontrastovalo sladké pečení s "hořkými" osudy jednotlivých postav.
A jako bonus si odnáším ještě rady do kuchyně.
Pro mě nové téma, takže nemám srovnání s jinými knihami. Ale kniha mi naprosto sedla, "četla se sama".