Hobo komentáře u knih
Až po dočtení jsem zjistil, že se jedná o zkrácené vydání... Ale nešť, zřejmě vyhledám vydání úplné a rád si ho přečtu.
Z té knihy vane především pozitivní, optimistická nálada. Příběh má jemný mravoučný nádech, plyne klidně a přirozeně a naplňuje čtenáře dobrými předsevzetími. A tak mě při četbě napadalo, jak zásadně se duchovně liší literatura 19. století od té současné, v níž se děj řítí kosmickým tempem, popisných částí ubývá, hlavní je nenechat čtenáře oddychnout a s nějakými mravoučnými posláními - no, nenechte se vysmát. A jaká je literatura, takoví jsme i my. Ještě zřetelnější je to v hudbě...
Divíte se, že dnešní doba je tak nestabilní? Je, jací my jsme!
Proměna je fascinující. Ale i ostatní povídky či texty mají svou osobitou atmosféru.
Od Jizerských hor jsem vzdálen už cca 60 let, kam se však vracet než domů?
Stručný úvod do doby zániku antiky a v druhé části výběr dobových dokumentů, dokreslující tehdejší společenské problémy. Velmi dobrý úvod do hlubšího studia v tlustších svazcích.
Na rozdíl od knih Karla Poppera, k němuž se Soros (a já) vehementně hlásí, je toto snůška zmatených a nepodložených závěrů. Soros Poppera evidentně nepochopil a filozoficky jeho kniha nemá žádnou cenu. To, že jsem ji nezařadil přímo do odpadu, je dáno skutečností, že dobře slouží k pochopení autorovy osobnosti.
Krátká esej k pochopení Tolstého filozoficko-náboženského postoje.
Mýlit se je lidské. Mýlí se Západ, mýlí se autor...
Až na podivnou nelogickou 90. stránku u Bondyho, která mi zamotala hlavu, velmi čtivé postapo. Poznamenáno sice ideologicky, ale je to způsobeno dobou napsání, a dá se to přejít...
I Kabakov je dost zajímavý.
Můj základní poznatek u utopií: neuskutečnitelné. Vyprávění pro upokojení mysli. Obvykle i trochu nudné; po této stránce však Huxleyho vize je ještě poměrně čtivá.
Ano, všichni toužíme po šťastném světě...
I k této knize plně patří můj komentář jako ke knize téhož autora Konec liberalismu v Česku.
Ostatně, nakonec jsem ji po důkladném rozmyšlení přidal do své sbírky utopií. Ono není úplně lehké najít hranici mezi politologií, či filosofií. A utopií.
Co vím jistě: Macchiavelliho Vladař není utopie, leč politologie.
Publikace je koncipována skutečně jako zpráva, tedy suchá, věcná a poněkud nudná. Nelze ovšem zpochybnit její informační hodnotu.
Nesmazatelné příběhy z časů, které končívají, ale periodicky se vracejí. Neměli bychom na to nikdy zapomínat.
Byl bych dal hvězd víc, kdyby autor byl kritičtější k vývoji po 2. vatikánském koncilu.
Nebudu opakovat komentář jackketche. Prostě si ho přečtěte.
Jak už jsem napsal v komentáři k 1. dílu, tato práce zcela zásadně utvářela můj politologický a filozofický vývoj.
A srovnání stálo za to. Sice v době vydání jsem tuto drobnou knížku nečetl, ale dovedu si představit (pokud bych o ní vůbec zavadil okem), že bych jí opovrhl jako výplodem propagandy, dnes se zkušenostmi, kterými za těch 50 let prošel svět i já sám, jsem ji shledal jako zajímavou a v zásadě důvěryhodnou. Jsou to ale paradoxy!
Konečně jsem si k Vladaři doplnil i znalost o jeho životě a okolnostech, které ho tvořily.
Nejprve jsem si myslel, že půjde o feministickou propagandu, ale nutno říci, že problém s nechtěnými těhotenstvími a přidruženými "ženskými" problémy nahlíží ze všech stran a byť více inklinuji k názoru Vincenta, objektivně uznávám i oprávněnost pohledu hlavní hrdinky knihy. Především nutno konstatovat, že poměry ve Francii té doby byly poměrně tristní. Na druhou stranu je dnes zřejmé, kam to dovedla přílišná liberalizace do dnešních dnů...
Kniha se dobře čte.