holka_s_houbou komentáře u knih

Za mě zatím nejslabší dílo autorky. Celé je to vlastně o ničem, žádná myšlenka není hlouběji rozvedena, a nejúnavnější je snad neschopnost hlavní postavy příjmout zodpovědnost za své štěstí. Bohužel než soucit budí Anežka spíše únavu. Pokud její postava měla trpět úzkostmi nebo depresí, chtělo to uchopit lépe.
Konec je úplně mimo, deus ex machina vážně nefunguje a tady akorát dodává na komičnosti.

18 13.09.2021

Zhltáno za odpoledne. Kniha je čtivá, nenechá vás přestat, i když vás ráno čeká brzké vstávání. Postavy jsou jako živé, prostředí velmi milé a konečně, skutečně konečně, se jedná o kniho s L tématikou, která se netočí kolem commingoutu, ale kolem osobností obou holek. Skvělé myšlenky v podobě citátů a poezie jsou perfektním ozvláštněním a přidávají knize další dimenzi.

6 17.06.2021

Nejedná se o špatnou knihu. Je pěkná, milá, nenáročná. Jen bohužel se taky dá velice jednoduše odložit.

O postavy se člověk vůbec nebojí, protože jakékoli nesnáze jsou vyřešeny během dvou odstavců. Navíc, hlavní mužské duo je poměrně dost otravné - jeden se chová jako malé dítě a je zaslepený štěněčí láskou, druhý je odsuzující sebestředný pako.

Fakt moc doufám, že druhý díl bude akčnější a clovek se něco dozví i o tom světě, protože knihy Thea mám moc ráda.

6 10.11.2019

Za mě Bradburryovská jednohubka v Kingově podání. Miloučké.

5 03.12.2021

Nová recenze, první varianta nevystihovala přesně to, co jsem chtěla říct. Vlastně byla úplně jinde.

Je rozhodně super, že takovéhle knížky vznikají a doufám, že budou vznikat dál, protože o mentálních nemocech se pořád ještě nemluví dost. Hrozně moc se mi líbil sloh autorky, ač bylo pár věcí, kde bych vyměnila slovíčko nebo dvě a její zpracování postav je naprosto skvělé. Moc se těším na další díla.

Ale celkově jsem očekávala víc. Na mě osobně to z podání působilo, jakože hrdinka si prostě smutky a neštěstí užívá a neumí je nechat jít. Vím, že takhle deprese nefunguje, ale Viky na mě právě téměř nepůsobila, že má deprese. Jsem si vědoma toho, že je každý prožívá jinak, přesto bych čekala víc toho "depresivního." Tím, že se to neustále točilo kolem téměř deset let staré události, na mě osobně popis prostě neměl kýžený účinek a spousta věcí na mě působila jako z čistého nebe, což u knihy psané z pohledu depresivního člověka, není úplně ono.
Věřím ale, že jsou lidé, kteří v tom najdou a knížka pro ně bude přínosná. Pevně doufám, že se k nim dostane v čas a oni dokážou to, co spousta lidí neumí: říct si o pomoc.

4 30.06.2018

Něžně milá knížka, která voní po kopretinách. Rozhodně mám novou "utěšující" četbu pro dny, kdy bude šedivo a já budu potřebovat nějaké to duhové probarvení.

4 09.03.2018

Tak já nějak nevím. Recenze pode mnou píšou o originalitě a nepředvídatelnosti, ale já ani jedno v knize nenašla.
Zápletka je tuctová, nalezitelná snad v každém béčkovém filmu.
Předvídatelnost nastupuje už zhruba ve čtvrtině knihy a člověk dočítá jen pro to, aby prostě dočetl. Uznávám, že na konci jsem byla jedno velké WTF?! , protože jsem autorovu genialitu zjevně nepochopila. Pokud by byl někdo ochoten vysvětlit, budu ráda.
K tomu všemu se přidává absence korekce - na obálce je sice uvedeno jméno korektora, ale doporučuji chtít zpátky honorář, protože překlepy jsou to nejmenší zlo. Jakmile dojde na popis, je poměrně často potřeba číst text nejméně dvakrát, aby čtenář získal alespoň představu toho, co chtěl auto říct (například strany 135, 146,147, 157....). Plus gramatické chyby (třeba strany 104, 106 atd...). Problém je také v nadužívání zvratných i ukazovacích zájmen. Primárně v popisných pasážích, které díky tomu působí, že si ani sám autor není jist svou vlastní schopností nezmást čtenáře.
Nejvíc mi ale asi leží v žaludku neustálé opakovaní slov. Až příliš to čpí leností, a když už zápletky nejsou originální, alespoň ten styl psaní by mohl být.

Plusem rozhodně je, že se stále něco děje, nic netrvá déle než dva odstavce, takže člověk nemá ani moc šancí užít si to "zvrácené."

Co se postav týká, je to špatné. Nekonzistentní, ploché, nudné.

TLDR: Kniha šokuje pouze hodně špatnou korekturou, autorovou snahou o originalitu, která těžce troskotá a vykrádáním podprůměrných filmů.
Cílová skupina: 15-25, nečtenáři případně milovníci silných příběhů typu 50 Odstínů

“Vzpomínám na svá školní léta, kdy jsem chtěla něco dokázat, něčím být, mít jméno a v dobrém ovlivňovat lidi. Otevřít jejich oči, srdce, duše. Přimět je žít a smát se. Jen aby nezapomněli, co je to, co jim rozbuší srdce.
Myslím, že autorka našla, alespoň ve mě, přesně takového člověka.

Kniha se ke mě dostala náhodou a přesně v době, kdy sem si začala pohrávat s myšlenkou, že se už tentokrát fakt naučím italsky a že už tam vážně znova pojedu. Kdy sem se sama ještě pořád prala s následky vyhoření a hledala balanc.
"Florencie", jak sem knize začala říkat, mi vydržela skoro týden, protože sem se rozhodla nespěchat. Užívala sem si ji, na google mapách procházela ulice, které procházela autorka, zapisovala si italské fráze, slabikovala a mávala rukama a googlila fotky.

Možná je to tím, že s autorkou máme podobné životní zkušenosti, byť v jiných dávkách a mixech, ale kniha samotná se pro mě stala kámoškou, něčím krásným a příjemným, co dělá den lepší. Taky mi pomohla uvědomit si, co vlastně chci, formulovat směr a najít v sobě znovu nadšení a motivaci, po něm jít.

Kniha je plná lásky, nadšení, hledání sebe, ochoty nezlomit nad sebou hůl a nevzdat život. Taky přátel, jídla, gelata a umění, protože to všechno prostě k Itálii, a ne jen te, patří.

Ci vediamo Italia mia.
Io prometto.

2 03.09.2024

Na svůj žánr je to prostě pecka. Člověk se ani na chvíli nezastaví, hlava se mu točí a v lepším případě si ji jen trochu otře o stěnu. Je to prostě jízda.Nakonec vás nejspíš bude bolet hlava a možná vám bude chybět pár zubů. Ale stojí to za to.

2 25.10.2019