honajz komentáře u knih

Některé texty týkající se Boha, Bible a víry mi přišly zbytečně zdlouhavě a popisně psané, ale možná je to proto, že neobsahují žádné hlubší pravdy, ale spíše takové ty kontaktní, jež člověk, zabývající se touto tematikou, již zná jako své boty. Na druhou stranu tam, kde dojde na vědecké texty, objevy, srovnání, podrobnosti, je to "nářez" a jedna myšlenka stíhá druhou - dlouho jsem neměl takovou myšlenkovou potravu, kdy mi docházela spousta věcí, jež jsem dříve vlastně viděl, věděl, ale neuvědomil. Takže i když mi občas styl přišel zmatený a někdy že se skákalo z tématu na téma až moc rychle, celkově je kniha skutečně velmi zajímavá a nutí minimálně k zamyšlení. Vlastně, když člověk dočte, tak si řekne, že kdyby svět skutečně vznikl náhodou, nemají dnes vědci co zkoumat nebo dokonce dekódovat.

29.06.2015

Útlá knížka pár vzpomínek českého světoběžníka, který se v 90. letech nakonec usadil v Itálii, právě o Toskánsku a okolí. Žel, kniha předpokládá, že autora známe, protože to nejzajímavější o jeho životě je jen naťuknuto. Povídky samotné jsou spíše zápisy drobných příhod, někdy jen nálad, ani jako fejetony bych je neoznačil. Osobně mi přišly poměrně povrchní a nenápaditě podané - nic, co bych si nedokázal představit, když se řekne magické slovo Itálie nebo Toskánsko. Jsou zde dobrá vína, krásné ženy, zpěv, výlet na lodi, nečekaně dojde i na soutěž kajaků, ale nic podrobnějšího, nic trvalejšího, nic, co by mne nutilo knihu otevřít časem znovu. Jistě, prostředí je celkově milé, ale přece jen jsem čekal něco víc, nějaký hlubší vhled nebo podrobnější zajímavosti.

17.06.2015

Souhlas s Viki9. Čte se to dobře, příběh jede, i když časem člověk zjistí, že ty pozemské problémy a postavy mu přijdou nezajímavé a jen čeká na další sezení s protem. Největší problém mi však přijde v samotném utopistickém světě. Vážně by někoho bavilo žít ve světě bez rodičů, příbuzných, bratrů a sester? Kde jsou nějaké rodinné vazby zbytečné a každý si žije jen sám za sebe? Svět, kde se baští zelenina, sex nikoho nebaví, protože bolí, a co člověk chce, to si prostě někde vezme - takový reálný socialismus v praxi. On si ten popis často i odporuje - lidé na K-PAX odpočívají, spí, jedí, cestují, tak kurnik, kde se tam vzaly a kdo je spravuje ty knihovny a různá další místa, kam lze zajít a vzdělávat se? Zkrátka mi ten svět časem přestal připadat nějak soudržný, a skutečně mne jeho popis stále více otravoval. Na světelném paprsku už jsem nečetl.

13.04.2015

Vražda v hotelu… – Mno ano, Ajvaz si zkoušel rozsah svého rejstříku, a podobně jako u každé takové zkoušky jsou zde velmi dobře zvládnuté pasáže, které se střídají s utlumenými. Celá výstavba hodně připomíná Neviditelná města Itala Calvina, možná jimi i Ajvaz byl ovlivněn. Vlastně nejvíce mne zaujala jen Pařížská třída, kde navíc vyvstává reálný prvek, že jde o bulvár odnikud nikam…

Návrat starého… – Chvilku mi to trvalo, než mi došlo, že jde vlastně o eseje na současná společenská témata. Skutečně. Jsou sice ozvláštněna Ajvazovým surrealistickým a mystickým pohledem na svět, ale každá povídka má nějaké téma, které mi po rozluštění přišlo hodně zajímavé – čímž vlastně dostala každá povídka ještě druhý rozměr – nutila mne o tématu přemýšlet, tentokrát v intencích normálních a nemystických pojmů. Jak moc jsme nevšímaví ke zvláštnostem světa kolem nás? (U Pavouka) Jak moc toužíme po něčem, o čemž ani nevíme, k čemu nám bude? (Brouk) Proč si nedokážeme říct na rovinu, že současní čeští herci neumějí hrát? (Ještěři) Proč s sebou stále vláčíme problémy, kterých by se dalo zbavit? (Medvídě) Jak moc jsme netolerantní k odlišnosti druhých? (Chobot)… Je však pravda, že některé povídky jsou takové nijaké, jiné jen zachycené abstraktní nápady, které se naplno rozvinuly až v Prázdných ulicích a Druhém městě.

01.04.2015

Bílí mravenci - Kniha nevybočuje z Ajvazova stylu a atributů. Opět zde máme procházku magicky pojatým městem, tentokrát v létě, jako je tomu v Prázdných ulicích, opět následují podivná setkání, podivné až neuvěřitelné náhody a setkání, vyprávění a příběhy v příbězích, a dokonce i hry ve hrách a ty v dalších a dalších hrách. Zajímavé jsou zde myšlenky na to, zda všechny naše příběhy nejsou jen součástí jakéhosi kruhu, kde naše čtení příběhu proniká do dalšího světa a v něm do dalšího atd. Vtipně působí nápad s písemným záznamem v podobě jídla. Ale celkově, i přes nevelký rozsah, na mne těch náhodných setkání bylo příliš (vyprávějící vždy někam náhodně přišel a zrovna tam dostal další indicii), a konec zase hodně rychlý. Za mě tak 3 hvězdy za tuto novelu.
Zenónovy paradoxy - opět skvěle vystižená atmosféra, opět příběhy v příbězích, tentokrát však jde o zimní vyprávění se spoustou sněhu. Z něhož samozřejmě vedou odbočky všude možně, dokonce i do mořského města. Tyhle pasáže jsou nejdelší a nejpopisnější, a přiznávám, brzy to člověka znudí, číst v podstatě podobné popisy podobných místností v domech na moři. Zde se ukazuje nebezpečí, jež podobný styl skrývá - najednou je to takový popis pro popis, podobně jako kdysi umění pro umění, čistá manýra, z níž má hodně možná autor, možná milovníci popisů, ale čtivé to je asi podobně jako seznam autobusových zastávek v Praze. Vzhledem k tomu, že se vlastně nakonec ani nic nevyjasní a nikam nesměřuje, což by se dělo třeba u Arbese a jeho romanet (jež toto dílko hodně připomíná), mám i z této novely rozpačité pocity. Nedokázala mne vtáhnout, a skoky v příbězích jsou zde spíše rušivými elementy, než dalším prostorem pro imaginaci a fantazii.

28.03.2015

Osobně jsem tedy tak nadšený nebyl. Ze začátku je to skutečně docela bžunda, dobře se ty vtípky čtou, pobaví, u některých člověk dokonce musí zapnout nějaký ten závit, aby se dohmátl, jak ten vtip autor myslel. Jenže mezitím je to protkáno spoustou zbytečných ozdob, aby dal autor najevo svou světaznalost a kulturní rozhled, a postupně se přidává i únava ze stále opakovaných situací, kde děj v podstatě neexistuje. Když zhruba první desetinu knihy zabere dějově povídání s poldou v salónu a povídání s poldou na policii, kde se stále jen naznačuje něco, co má vyplynout jako velké překvapení ke konci, je to zkrátka příběhová nuda. A ještě dále mi začal být velmi, ale skutečně velmi nesympatický i hlavní hrdina, a docela bych mu tu kulku přál, aby od něho byl klid a já si přečetl originál, tedy pravého Bertíka Woostera od P. G. Woodehousovic kluka.

05.03.2015

Strašně jsem se nudil. Sice sem tam probleskne nějaký ten vtip a slovní hříčka, ale jinak je to celé o tom, že Archer někam přijede, dostane hnedle na místě nějakou informaci, jede tedy na místo z té informace, kde dostane novou informaci, jede na to místo, kde dostane další nápovědu... Připomíná to onu nekonečnou pohádku o kohoutkovi hledajícím vodu pro jeho slepičku, co leží v komoře.

05.03.2015

Sled vzpomínek autora, který však i při malém počtu stran začne brzy nudit. Děj je zde minimální, spíše žádný, a vše stojí na popisech. Jenže ty jsou někdy až přehnané - autor sice svým vnitřním zrakem vidí ty stromy na druhé straně ulice, které již nestojí, vlevo vzadu zeleno-červený neon kasina, a kousek dál jiné budovy, ale pro mne jsou ty popisy vyčerpávající, pokud někam nevedou nebo něco nesdělují dalšího. Místo navození atmosféry jsem tak některé věty četl dvakrát, abych si ujasnil, kde zrovna jsme a často se těžko dalo chápat, proč tam zrovna jsme. Poněkud se skáče i v časových rovinách, takže je zde další problém ztíženého soustředění. Spousta vypíchnutých, a přitom zbytečných detailů. Program tehdejších kin. Jak tu píše tornadolue, přesně jako by člověk viděl černobílý film nové francouzské vlny, bez jakéhokoliv záchytného bodu, bez možnosti vniknout i přes všechny ty popisy do hlavy autora, aby nám řekl ještě něco navíc, co se zde v popisech nenachází nebo ztrácí.

03.03.2015

Tohle vážně těžko hodnotit. Samozřejmě se to veze na vlně různých učňů a jejich kamarádů včetně toho z Bradavic, a ani se zde zase tak moc neděje - hodně času zabere výběr dospívajících do jejich dalších povolání, velkou část zabírá výcvik a šikana, a odehrají se vlastně jen dvě zajímavé scény s kancem a s potvorami v rozvalinách. Na druhou stranu se to skutečně dobře čte, v nudných pasážích dobře přeskakuje, ta morální ponaučení jsou tak akorát, občas se člověk pousměje, dokonce se přistihne, jak hrdinům fandí. Takže dávám zlatý střed.

03.03.2015

Docela jsem se po pozitivních komentářích tady a jinde těšil. Ale dostalo se mi jen takového výcucu z děl Miky Waltariho, okořeněných politickou nekorektností, kde to jen šlo, a často pro mne ani nijak vtipných. To, že má někdo sračku nebo nedokáže podojit kozu, mi má přijít směšné? Že se tam motá malý Ježíš bez jakýchkoliv schopností, který chce, aby tatínka zbavil nějaký neznámý Říman viny? Stále více mne stálo větší úsilí číst dál, ačkoliv to zase tak dlouhé není. To si raději přečtu znovu daleko silnější bichle Waltariho bez tohoto rádoby vtipného nadhledu, člověku to dá víc i po čtenářské stránce.

01.03.2015

Červená krabice - 2*. Utahané, nudné, jen sem tam vtip, zdlouhavé. Pointa je dobrá k povídce, jinak se v knize nic neděje, jen se sem tam někam přejede a diskutuje o ničem, těch pár indicií se v tom moři keců samozřejmě lehce ztratí, ale celkově to fakt je námět spíše na povídku, uměle roztahaný na zbytečně velký počet nudících stran. Kniha je zajímavá jen tím, že poprvé vyjede Nero mimo dům. Závěr je zcela odfláknutý, o červené krabici se nic nedozvíme, dokonce ani o tom, jak Nero na vše přišel.

Červená krabice - 2*. Utahané, nudné, jen sem tam vtip, zdlouhavé. Pointa je dobrá k povídce, jinak se v knize nic neděje, jen se sem tam někam přejede a diskutuje o ničem, těch pár indicií se v tom moři keců samozřejmě lehce ztratí, ale celkově to fakt je námět spíše na povídku, uměle roztahaný na zbytečně velký počet nudících stran. Kniha je zajímavá jen tím, že poprvé vyjede Nero mimo dům. Závěr je zcela odfláknutý, o červené krabici se nic nedozvíme, dokonce ani o tom, jak Nero na vše přišel.

Mně to přišlo poněkud nudné. Ano, autorka dokáže navodit situaci a atmosféru, ale pak ji shodí dalšími a zbytečnými odstavci a pasážemi, které jsou navíc a nemají pro děj nebo prostředí význam. Když k tomu přidám všechny ty poučné historické detaily, které jsou mnohdy úmorné a nezadají si s učebnicemi historie, musím přiznat, že mne tahle knížka nebavila. Navíc jsem nikdy nechápal tu japonskou oblibu v sebevraždách a utínání hlav, takže i tyhle scény pro mne jsou minusem knihy. Plus více jak 400 stran. Tam, kde Van Gulikovi stačí poloviční počet stran a je přesnější a dokáže podat onu historickou dobu čtivě a nenásilně, s jemným humorem, tady mi to přijde rozvleklé a rozvláčné, často násilně roubované výklady, a bez humoru.

29.01.2015

Není to úplně špatné, jen takové utahané. Sociální kritiky je zde poněkud více než v jiných knihách, některé úvahy jsou vynikající (třeba stařík z hotelu přemítající nad tím, že Bůh si občas vybere špatný den), ale samotný případ se tak nějak vleče, jezdí se sem a tam, a nakonec to skončí neskončí, asi jako v královně Koloběžce. Úrovně předchozích dvou knih to nedosahuje.

29.01.2015

Určitý dobový popis míst a lidí na Příbramsku, který však občas žel nepostrádá jisté naivní a romantické vhledy, v té době u spisovatelek spíše obvyklé. Příběh samotný mi přišel mírně kostrbatý, napsaný těžkým jazykem. Jako kronika doby je však zajímavý.

11.09.2014

Mám moc rád tuhle knížku. Přesně, jak se píše v anotaci, je poetická. Šumava je zde představena jako místo poetického rozjímání, osudy lidí jsou sice stále chvíli negativní, chvíli pozitivní, ale duch místa zde převažuje, ovlivňuje životy těch lidí, ovlivňuje jednotlivé příběhy i zápletky, a to dodává knize specifickou atmosféru a cítění.

31.07.2014

Ne vše mi přišlo vtipné, to mám raději skutečně vtipně napsané knížky od pátera Lukeše, ale stále je to zajímavý subžánr náboženské literatury, kdy některé příběhy skutečně příjemně pobaví a potěší. Navíc P. Hobizal umí situace a věci popsat nesmírně lidsky, což je velké plus.

31.07.2014

Tak nějak by člověk čekal více fakt, aby se dala ověřit (např. v jaké knize Freud cituje uvedený případ se ženou, jíž se zjevoval duch její matky). Navíc je nutno přihlédnout k tomu, že jde o zpracování nikoliv faktografické, ale spíše beletristické, takže - jak to znám odjinud - mohou být nějaká fakta trošičku jinak, něco se neřeklo, něco se událo krapet jinak...

30.07.2014

Sice ta situace s mnichy je sama o sobě příjemně magicko-realistická, ale celkově jsem měl problém to dočíst a vůbec se tím prokousat, styl mi přišel velmi kostrbatý, a myslím, kdyby se Mácha dožil více let, že by to časem po sobě hodně přepsal.

21.07.2014

Když to tak člověk čte souhrnně, zjistí, že zas tak vtipný Hašek nebyl. Něco vtipné je (Aféra s křečkem), něco je takové řekněme spíše znamení doby (třeba odcházení Podskaláků a jejich dětské bitvy), něco rádoby cestopisně humorné (črty z Rus a okolí), a zbytek je takový ten pubertální typ humoru, kdy se trefujete do všech a do všeho, s jistou dávkou povýšenosti a nadřazenosti, již vám dává ten půllitříček v ruce. Ve Švejkovi se najde pár geniálních věcí, ale pokud jde o povídky, hodně mne zklamaly. Často jsem četl, a vlastně nevěděl, co chce básník říci - možná to nevěděl ani on sám, pokud to psal v alkoholovém opojení, protože na konci už zapomněl, co psal na začátku. Takhle zmateně a bez pointy působí hodně povídek.

19.06.2014