honajz komentáře u knih

Již od začátku jsme vtaženi do podivného světa nemocnice (nejen přirovnáním oken k ponožkám, ale i podivnými chodbami a tajuplnou dívkou, která nové sestřičce ukáže správnou cestu), což je jeden z nutných aspektů, abychom přijali v podstatě tíživé prostředí dětského oddělení hematologie. Vyprávění přelévá pozornost od hlavní postavy sestry Lucky přes Marii a další postavy, chvílemi je tedy příběh v ichformě, jindy z nadhledu v erformě, což však dává zajímavý vhled a možnost porovnání situací z několika úhlů pohledu. Plus samozřejmě kromě vztahů mezi dospělými doktory a sestrami jsou zde i děti a jejich osudy, jejich rodiče či babičky a dědové, a ti také občas řeší problémy. Většinou ty obyčejné, lidské, s nimiž se mnohý čtenář může ztotožnit. Občas jsem měl problém u dialogů, kde jsem se sem tam ztratil nebo mi přišly občas trochu patetické, ale to bylo skutečně v míře minimální. Vynikající je výstavba situací, charakterů, jež jsou přesně odpozorovány, některých dětských hlášek, a líbí se mi i popisy míst, kdy je použit sice úsporný jazyk, ale o to dramatičtěji použitý, kdy člověku jednotlivé místnosti přímo vyvstávají před očima.

04.05.2014

Autor nejen, že umí připravit situaci, ale rovněž umí čtenáře uvést do každé povídky, jako by ten byl přímo na místě děje. Sbírka sestává z povídek dalo by se říci spíše anekdotického charakteru, avšak každá je pečlivě propracovaná, jak popisem prostředí, tak postav, a některé ústrojnými stylistickými prvky dokonce povyšuje daleko nad jakýkoliv anekdotický žánr (např. povídka se svatbou uvíznutou ve výtahu). Jak to bývá, některé povídky jsou slabší, jiné silnější, ale celkově má sbírka ucelený ráz i zaměření, dobře se čte, pobaví.

28.04.2014

Žel, ne můj šálek kávy. Nevím, jestli za to nemůže překlad, ale přišlo mi to nudně a nezajímavě napsané, hlavní hrdinka taková nijaká. Bez emocí, celé je to ploše napsané jak popis ranní hygieny, žádný vzruch, vzepětí, zajímavost, nic.

12.04.2014

Velmi zvláštní kniha sestávající ze záznamu snu, rozepsané povídky podle jiného snu, a nakonec novely Malá víra, kde Orten v podstatě teskní za odchodem naivity mládí a přiznává jistou neschopnost přejít do světa dospělých. Hlavní postava (postavy) knihy nakonec vše řeší sebevraždou. Je zvláštní, že v knize se objeví i vize, představa, člověka, kterého porazila sanitka - v porovnání s tím, jak zemřel Orten. Jeho fascinace smrtí se knihou prolíná ale až od druhé poloviny. Je nutné se rovněž vyrovnat se střídáním poloh knihy - jde sice o fantaskní vyprávění, ale objeví se zde básně, úvahy, eseje, další záznamy snů, které by šlo vyjmout a prezentovat samostatně, a kniha by nijak neutrpěla, navíc se střídá ichforma a erformou a dokonce „oniformou“. Což je i určitým kamenem úrazu - pokud by zůstala kniha jen rozepsaným a dotvořeným záznamem snu jako fantaskní vyprávění, má sílu samo o sobě, a my se můžeme domýšlet, co žlutí ptáci za městem představují - třeba přicházející nacismus. Jenže vše je ve druhé části knihy vysvětleno velmi lapidárně, navíc se příběh přeleje v jakési krasosmutnění, tesknění a - proč to neříct? - i fňukání, Holky si našly jiné chlapce, přišly o panenství, a je to pro hlavní postavy velká tragédie. Neřeší ji nic, než smrt, nejlépe sebevražda. Jemné a křehké city, ano, pravda, kdo v mládí nebyl takto citově labilní? Proto těžko knihu posuzovat. Zaujme, mnohé nápady jsou zajímavé - např. přirovnání života k cestě od začátku ke konci ulice, kde ale začíná druhá ulice, a učení se krůčkům a radosti z nich. Avšak celkově je mladicky nekonzistentní a těžko říci, kdyby se Orten dožil vyššího věku, zda by ji sám zcela nepřepracoval. Navíc si myslím, že samotný záznam snu odkazuje hlouběji, než si sám autor uvědomil.

30.03.2014

SPOILERY! Na rozdíl od debutu sevřenější příběh a trocha tajemství ohledně mizení a smrtí několika bývalých členů Harvardu, kteří sami mají temné tajemství. Je zde spousta skvělých a někdy i cynických hlášek, děj docela odsýpá. Problém však vidím jak ve zbytečném množství postav (i když klobouk dolů, že si v nich Stout udržel přehled, a to i pokud se detailů týče), tak v tom, že vlastně zpočátku k žádnému zločinu nedošlo. Čím se víc blíží kniha konci, tím víc mi přijde nastavovaná, Jak samotná vražda doktora Burtona, tak Archieho návštěva u Chapinovy manželky. Nehledě na to, že se v knize ale vůbec nijak neřeší vražda taxikáře, který tam byl s Archiem také! Neměla by za to snad Chapinova manželka taky sedět? Konec pro mne byl prostě zklamáním, kdy člověk čeká velké finále, a nakonec je z toho jen prasklá bublina.

11.03.2014

Taková rychlokvašná jednohubka, asi jako kdybste vzali nějaký z dílů Kriminálky Kdekoliv a udělali z toho knihu psanou podobně stejným „jazykem“, myšleno předžvýkaným, nezajímavým, seriálovým, typizovaným a šablonovitým. Žádný náznak originality, pokusu o nějakou originalitu, sterilní vyprávěnka vypadlá z pásu nějaké velkovýroby.

02.02.2014

Trvalo mi zvyknout si na tempo začátku knížky, je totiž rozvláčné a popisy základny zcela zbytečné. Je nutné si uvědomit, kdy kniha vznikala, jaký byl skutečný kosmický program, a pak si tuto skutečnost promítnout do příběhu. Od přistání na Měsíci už se příběh rozjede, a i když nepřináší nic světoborného, pobaví, a docela na úrovni.

25.01.2014

Vlastně mi přijde zatěžko to hodnotit. Začátek hodně odradí, celé to proplouvání slečny Diverseyové příštím místem zločinu a děje je příliš popisné a těžké ke čtení, někdy se slovními obraty, jež měly být asi intelektuální, ale uvítal bych něco jednoduššího. I potom se často objeví slovní a větné konstrukce, k nimž jsem se musel vracet, abych pochopil, co chtěl básník říci, možná je i otázka, nakolik za to může překlad. Protože třeba „go ahaed“ skutečně neznamená „jdi napřed“, jak je zde přeloženo, ale spíše „pokračuj“ nebo „jen do toho“. Použito je hodně odkazů a frází z klasické, ale i v té době moderní literatury (Hammet), a někdy jako popis nějaké skutečnosti. Pokud se člověk v klasické literatuře tolik nevyzná, rovněž bude chvílemi mimo. Kniha si ale drží svou eleganci, jinak se čte velmi dobře, postavy jsou dobře charakterizované, ironie hlavní postavy snesitelná, závěrečné rozluštění je nečekané a logicky velmi vykombinované. Což je ale pro mne také jakýsi kámen úrazu. Ocenil jsem, že si autor dal práci s takovou zápletkou, ale stejně mi v hlavě vrtá červíček, že vše šlo určitě řešit daleko jednodušeji (třeba kdyby vrah zavolal telefonem na recepci a odvolal tlustou recepční pryč, pak mohl snadno proklouznout těmi druhými dveřmi). Takže dojem je pro mne rozpačitý. Drželo mne to, napsané je to dobře, nadhled je příjemný, ale prostě je to až moc sofistikované a překombinované, nehledě na to, že na vraždu by asi nakonec nám předhozený pachatel asi z psychologického hlediska neměl nakonec koule.

04.01.2014

Zpočátku mne to bavilo - děj se hrne dopředu, kašle na nějaké dramatické oblouky, budování napětí, kolize a peripetie, jenže časem to začne připomínat nekonečný seriál. V podstatě by se mohlo stát cokoliv. V půlce knihy přicházejí na scénu nové postavy, jen aby bylo možno více dumat, kdo je tajemný Zelený lučištník, jenže ona už ta okouzlenost ze začátku knihy nefunguje. Postava reportéra se v podstatě zcela ztratí, do určité doby chytrý polda se nechá nachytat nejprovařenější návnadou, a mně to celé nakonec už připomíná spíše frašku. Ano, námětů zde je hodně, že by z toho třeba Ludlum udělal 600stránkový román, ale občas je méně více a možná těch odboček zde bylo zbytečně mnoho, takže kniha zhruba kolem své poloviny už přestává bavit.

02.01.2014

Tenhle příběh mne nějak neuchvátil. Možná proto, že chybí tradiční členění kapitol, tradiční řešení tří případů (zde tedy jsou vlastně také tři, dokonce snad čtyři případy, ale tak nějak vágně nahozené), a celé se to soustředí spíš na popis oslav a ceremonií u dvora. Což o to, popisy jsou opět plastické, s mnoha úchvatnými detaily, ale přece jen příběh podle mne tentokrát poněkud klopýtá a nezaujme natolik, aby udržel po celou dobu četby.

15.12.2013

V podstatě oslavný text na zjevení v Medžugorje od pomocnice jakéhosi necírkevního řádu, kde tvrdí, že Medžugorje v době války nezasáhla ani jedna bomba. Což stačí konfrontovat s historickými fakty a zjistíme, že to není pravda. Právě ale uvedené tvrzení má dokazovat pravost údajných zjevení v Medžugorje.

29.10.2013

Tři povídky s pilotem Pirxem, ty lepší z celkem deseti, doplněné jednou povídku s Klapaciem a Trurlem a jednou spíše hříčkou, která kromě jistého paradoxu nemá co nabídnout. Takto vedle sebe jsou povídky poněkud nesourodé a značně mění náladu čtenáře.

16.10.2013

Možná proto, že problémy dívčího dospívání jsou mi jako chlapovi poněkud vzdálené (nechápal jsem je tehdy, nechápu ani nyní), přijde mi kniha o maličko horší než její předchůdkyně. Z knihy je však vidět, jak to nejen s chlapci toho věku, ale i holkami, tříská ode vrat ke zdi, a přitom kolem plyne svět a události, jež doceníme až později. Docela by mne zajímala třetí kniha s již dospělou hrdinkou, ale jak tak koukám, nikde ji nevidno.

15.10.2013

Začátek mne docela navnadil, Altman píše dobře, jednoduchý popis dokáže navodit atmosféru místa, ale přece jen příběh (vlastně dva příběhy, jež se tradičně v záběru střetnou), jsou nemastné neslané, příliš jednoduché, a postavy vlastně nijak zajímavé, že by jim nějak člověk fandil, Navíc samotný už tak řiďouňký děj je dále rozmělňován zbytečnými odbočkami, jež by z knihy mohly zmizet, a na celkový spád a smysl by to nemělo vliv. Komu nedocvakne zhruba ve čtvrtině knihy, jak vše skončí, ten podobných románů asi příliš nečetl. Mít to o polovinu méně stránek, řekl bych, že má kniha potenciál veliký. Takto je to jen řídké bahníčko, kde autor prokazuje svůj talent jazyka a psaní, ale nikoliv fabulace a věrohodných postav.

09.10.2013

Povídky velmi rozdílných kvalit. Některé ani nemají příběh (Albatros), jiným chybí něco přidat ke konci (Terminus), některé jsou obalené zbytečnou záplavou slov a úvah, případně technických popisů. Nejlepšími asi jsou Lov, Neštěstí a Patrola.

01.10.2013

Po všech těch oslavných komentářích jsem čekal pecku. A dostalo se mi plytkého filozofování s jedinou úchvatnou scénou v jeskyních, která ale pro mne přichází pozdě, a navíc je pořád poznamenaná tou plytkou filozofií.

17.09.2013

Lema mám moc rád, ale ty jeho rané práce se vážně nedají moc číst. Astronauti jsou oslavným pamfletem tehdejší vědy s mírným protiválečným přesahem, Planeta Eden s větším protiválečným přesahem, nu a K mrakům Magellanovým je někde uprostřed. Ty vzpomínkové biografické pasáže jsou nudné k uzoufání, a protože Lem v Grónsku asi nežil, tak z nich člověk nemá dojem autenticity. Další pasáže o úžasné vědě a do budoucnosti s pevným pohledem hledících vědcích. Až ke konci přijde nějaká atmosféra na lodi a určitý zvrat. Není divu, že Ikarie XB-1 adaptuje v podstatě jen poslední třetinu knihy.

17.09.2013

Podle mne příklad toho, když forma přebije obsah. Ano, forma je zajímavá, ale jako čtenáře mě nijak nechytla a celkově mi to nic nedalo.

17.09.2013

První povídka je anekdota, druhá má nějaký zajímavější příběh a třetí je jen variací na Tunguzský meteorit říznutý Invasion of Body Snatchers. Celkově mi přijde, že se nepodařilo až na povrchní atributy zachovat ducha Součkových příběhů, ani navodit atmosféru té doby. Navíc mi zcela chybějí popisy krajiny, v nichž Souček sice rovněž nevynikal, ale měl je, a někdy alespoň na určité solidní úrovni.
Martin Anděl je moje oblíbená postava, i když Souček těžce dojížděl na to, že neumí napsat příběh. Jenže Souček se snažil alespoň vycházet z určité reality.
- První povídka prostě až příliš prvoplánově počítá s pointou, a v podstatě jde o delší anekdotu. Kde mi vadí začlenění až příliš nereálných prvků. -
- Druhá povídka: O hodně zajímavější příběh, než první, anekdotická povídka, s jakousi akcí, ale přece jen je to duchu Součkových knih poněkud vzdálené. U Součka hraje určitou roli i popis, a ten zde je stručný, omezený jen na nejdůležitější nutnosti, a někdy ani to ne. Jako kdybychom dostali rychlokurz Martina Anděla z rychlíku – pár atributů a nazdar. Žádná snaha o vcítění. Nu, draci (ostatně je to i v názvu povídky, že?) byli docela fajn, ale zase je zde to ne-zemské zakončení, jímž Souček končil Andělovy případy jen jednou. -
- Třetí povídka: Další varianta k Tunguzskému meteoritu, tentokrát říznutá Invasion of body Snatchers. Co mi vadí na všech třech povídkách, že nejsou moc originální (i když té první nelze upřít vtipnou pointu) a dokonce si ze světa Martina Anděla berou jen vnější atributy. Dodat tomu uvěřitelnost a náladu té doby se zkrátka nepodařilo. Tahle povídka dokonce vyznívá i poněkud směšně, tím, jak Anděl reaguje.

12.09.2013

Nakolik je spisek krátký, natolik je těžké si v něm číst. Vyznění je jasné - vnější naše projevy jsou nic ve srovnání s vnitřními projevy vůči Bohu, kdy mu máme otevřít zcela svou duši. Ale přece jen styl psaní je hodně těžký, dobrat se podstaty je složitější, a nakonec vlastně si člověk řekne, že jde jen o obecnou a známou pravdu.

20.08.2013