Honey0105
komentáře u knih
Síla vzdoru
Suzanne Collins
Jednička byla skvělým úvodem. Dvojku jsem hltala už od začátku. U trojky ale přišlo velké zklamání. Ač je celá série skvěle zpracovaná v audioverzi, tak tady mi dělalo problém se zaposlouchat. Nakonec jsem to dotáhla zdárně až do konce. Musím ale říct, že poslední díl mi celou sérii trochu zkazil.
Sice by se dalo říct, že byl zajímavý konec, jelikož nešlo o klasický happy end. Přeci jen jsem ale čekala jiný vývoj, hlavně co se Hurikána týče, ale to by bylo asi moc prvoplánové. Hvězdičku za začátek a hvězdičku za konec, to co bylo mezi nemám jak ohodnotit, protože jsem se opravdu trápila. Nejdřív jsem měla v plánu pustit se i do Balady o ptácích a hadech, teď jsem ale na vážkách. Nechám to uležet a uvidí se.
Vražedná pomsta
Suzanne Collins
Po jedničce jsem si dala krátkou pauzu. Filmové zpracování jsem nedokoukala a bála jsem se, že mě ani kniha neuchvátí. Nakonec jsem se do toho ale pustila a jedině dobře. Už jednička se mi knižně (audioknižně) líbila a dvojka byla za mě ještě lepší. Návrat do arény jsem nečekala, ale za mě skvělý zvrat. Jak jsem se dlouho na sérii netvářila, tak jsem nakonec ráda, že jsem se do ní pustila.
Na ledě
Hannah Grace
Okolo knihy bylo velké haló a musím se přiznat, že na to já slyším. Knížku jsem si pořídila v angličtině a na příběh jsem se moc těšila. Ač se kniha dobře četla, tak přeci jen byla spíše zklamáním.
Postava nejhodnějšího muže na světě Nathaniela byla opravdu pohádková. Anastasia mi naopak brnkala na nervy. Ale příběh byl jen jedno velké, zdlouhavé klišé s jasným koncem. Zářivý pohled do budoucnosti, to byla ještě taková shilá třešnička na dortu.
Přijde mi, že se poslední dobou dostávají na výsluní příběhy, které si to moc nezaslouží. Z patra bych dokázala vyjmenovat hned několik autorek podobných příběhů, které by si rozhodně zasloužily více ocenění.
Jako nenáročné čtení po práci, proč ne. Pokračování číst nemusím, ale uvidíme, třeba se k němu v budoucnosti dostanu.
Palec a tichá voda
Jarmila Pospíšilová
Nenáročná detektivní série. Jsem ráda, že jsem na ní na audiotéce narazila a mohla jsem si zpříjemnit těch pár nočních. Díl od dílu jde o lepší počin. Přesto jde stále o průměrnou sérii. Knižně vždy raději sáhnu po něčem trochu temnějším. Pokud vyjde další díl, tak si ho ale ráda zase poslechnu.
Rozplétání tajů okolo Rybkovi osoby bylo zajímavé. Přesně to ukazuje, jak si občas myslíme, že někoho známe, ale.. Starosta Palec zde měl své místo, ale i přes název série ho nepovažuji vůbec za hlavní postavu. To ale nevadí. Pachatele jsem odhalila s velkým předstihem, ale ani to poslech nezkazilo. Tak uvidíme, zda se vyklube pokračování.
Palec a selská pýcha
Jarmila Pospíšilová
Ani pokračování nezklamalo. Zase nenáročný poslech, který byl vhodný i na noční směnu. Za mě trochu lepší, než jednička, ale stále řadím do průměrných detektivních příběhů. Další díl zkusím také.
Pod Palcem
Jarmila Pospíšilová
Kniha mě popisem zaujala na audiotéce. Mám ráda detektivky, ale na noční vždy potřebuji něco soft. A tohle tak znělo. A dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Žádné velké napětí, ale vlastně hezky vyprávěný příběh. Někdy až moc popisů, ale nevadilo.
Až posléze jsem koukala na obálku knihy zde na databázi a to jsem teprve byla překvapená. Klasický zelený obal a štítek "původní česká detektivka". To je přesně typ knihy po kterém bych normálně nesáhla. Sice se nemá soudit kniha podle obalu, ale přiznávám, že já to občas dělám. Takže teď jsem jedině ráda, že jsem na knihu narazila právě na audiotéce a mohla si jí v klidu poslechnout.
Bylo jednoduché dopátrat se k tomu, kdo střílel, ale nejsem zklamaná. Za mě průměrný detektivní příběh, kdy si ráda poslechnu i navazující díly.
Odpočívej v pokoji
Lee Child
Vím, že když jsem s autorem před x lety začínala, tak mě první knihy tolik nebavily. S nějakou třetí knihou ale přišel zlom a já se stala fanynkou Jacka Reachera. Vždy jsem přečetla tak tři knížky za sebou, pak jsem si dala pauzu a k sérii se vrátila po pár měsících. Teď byla pauza dlouhá několik let. Dlouho už jsem ale o návratu k Childovi přemýšlela. A konečně uzrál čas. Byla jsem natěšená, ale.. Přišlo velké zklamání..
Nějak už jsem zapomněla, že je Reacher génius, který rozlouskne všechno a pohybuje se jen v okruhu geniálních lidí. Ty naddimenzované rozhovory postav, to bylo opravdu moc. Příběh se tu navíc dost táhl a moc nebavil. Také se tu ukázala Amerika v celé své kráse. Pochlubte se tím, že jste rozstřílel několik chlapů u sebe doma a budete za největšího frajera v okolí. Hm.. Jasně, šlo o sebeobranu, ale to jak to bylo v knize podané bylo opravdu směšné. Naprosto bez emocí.
Vím, že se někdy zase k sérii vrátím. Už jsem se dostala tak daleko, že to láká. Po tomhle debaklu ale ráda uvítám pauzu.
Aréna smrti
Suzanne Collins
Arénu smrti jsem viděla ve filmovém zpracování před x lety. Vím, že se mi film docela líbil, ale další díly už jsem nezvládla dokoukat. Tam to prostě začalo nějak drhnout. Poslední dobou mě ale velmi chytl žánr young adult a já si začala pohrávat s myšlenkou, že bych mohla vyzkoušet i tuhle sérii. Jakmile jsem jí objevila v audioverzi, tak už bylo jasno. Noční jsem si zpříjemnila poslechem a musím říct, že se mi kniha opravdu líbila. Navíc mě velmi překvapilo, co vše jsem si ještě pamatovala z filmu.
Dobře zpracovaný příběh a myslím, že se někdy propracuju i k dalším dílům. Trochu lituji, že jsem předtím znala filmovou verzi, ta mi to asi trochu znechutila. Proto jsem po poslechu nesáhla hned po dalším dílu. Vím, že filmově pro mě byl druhý díl nezajímavý a bojím se, že mě nebude tolik bavit ani knížka. Ale uvidíme. Časem tomu určitě dám šanci.
Tři hříšná tajemství
Nikki Sloane
Erotická literatura u mě většinou nedosahuje vysokého hodnocení. Přesto mám jednou za čas nutkání si něco z tohoto žánru přečíst. A to hlavně tehdy, když potřebuju úplně vypnout hlavu. Takže ideální literatura po práci, ale také po mejdanu.
Po náročném pracovním víkendu jsem dostala chuť přesně na tenhle žánr. Od autorky jsem přečetla už přechodzí díly, tak jsem se rozhodla pokračovat. A tentokrát mi to opravdu sedlo. Normálně nesnáším, když se do tohoto typu literatury plete podsvětí, FBI a další. Tady jedna operace FBI probíhala. A vlastně mi to bylo jedno a docela mě to bavilo. Knihu jsem navíc stihla přelouskat během odpoledne, takže mě nálada nestihla přejít. Rozhodně lepší, než předchozí díl se slizounem Josephem.
Vzhledem k prázdninovému pracovnímu zápřahu si myslím, že romantická literatura (a i ta erotická) bude na programu pravidelně. Tudíž myslím, že se dostanu i k dalším dílům série. Když ne teď, tak někdy později.
Jak se vaří netopýři
Marie Rejfová
Marie Rejfová je pro mě česká Janet Evanovich. Přesně jako Janet má sérii se Stephanií Plumovou, tak paní Rejfová má super sérii s Josefínou. Pamatuji si, že první díl mě moc nenadchl, ale z nějakého důvodu jsem se pustila do dvojky a u té jsem zjistila, že to je boží série. Od té doby hltám každý díl a bohužel jich je prostě málo.
Tahle série je také skvělá v tom, že každá postava v knížce je něčím zajímavá. A je úplně jedno, zda se hlavní děj motá kolem Josefíny, anebo kolem její sestry Miroslavy. Moc se mi líbilo, že tu je příběh jak z Karlových Varů, tak také z Brodu. Tady nic nechybělo, kniha měla vše, Tvrdíka, Karla i Bertíka a Láďu. Bonusem bylo odpálkování Václavy nesmlouvavým Tvrdíkem. Doufám, že série nekončí a velmi se těším na pokračování.
V pasti lží
B. A. Paris (p)
Naprosto šílené! Autorku jsem objevila teprve nedávno a od té doby její knihy hltám. Moc se mi líbila "Terapie" i "Za zavřenými dveřmi". Nechala jsem to ale trochu uležet a dospěla jsem k názoru, že kniha "V pasti lží" mě zatím dostala nejvíc.
Skoro celou knihu člověk sleduje chvílemi dost nelogické chování hlavní hrdinky Cass. Což budí samo o sobě dost emocí. Spojitost s Mattem je jasná už od začátku, ale přesto se člověk těší na rozuzlení a říká si, jak to všechno bylo. Konec byl rychlý, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Tohle je rozhodně psychothriller s velkým P. Moc se těším na další knihy od autorky.
Plameny války
František Kotleta (p)
Jakmile na mě vyskočil nový díl na audiotéce, tak jsem se pustila ihned do toho. Ale musím přiznat, že jsem mírně zklamaná. Devadesát procent knihy se točí jen okolo Moravce a chybí zde ostatní postavy. Což je prostě škoda. Sice Moravec také ví, co je humor, ale prostě tomu chyběla jiskra. Navíc mi přijde, že příběh začal a skončil na stejném místě. Taková trochu kniha navíc. Poslouchalo se dobře, ale kdyby člověk díl vynechal, tak by se nic nestalo (možná až na Fifinku-k naštvání i pro otrlé povahy).
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Do knihy jsem šla ihned po Terapii. Autorka mě opravdu dostala a stejně tak i tato kniha od ní. Zhltla jsem to raz dva. Musím říct, že od začátku do konce se člověku dělá až zle, když sleduje takovou bezvýchodnou situaci, které čelí Grace. Zároveň bych se ale dost podivila, kdybych viděla jakýkoliv pár, kde muž ženu doprovází i na toaletu. To je prostě divné. Asi bych za tím nehledala takové psycho, ale pořád nemůžu uvěřit, že to Jackovi tak dlouho a jednoduše procházelo.
Stále se nemůžu rozhodnout, která knížka se mi od autorky líbila víc. Už od ní mám přečtený i tutil "V pasti lží". Ten nejspíš zatím asi vede, ale uvidíme, co přinesou ještě další knihy.
Nasterea
Petra Stehlíková
Tak teď vůbec nevím, kam jsem se to dočetla. První díl byl skvělý, druhý byl maličko slabší, ale pořád to byla paráda, ale trojka? Tady mi to nesedlo už samotného začátku. Ilan mi v předchozích dílech nevadila, ale tady mi byla protivná ihned. Navíc její neustálé opakování sprosté fráze bylo iritující. V přechozích dílech jsem tuhle větu nepostřehla a teď tu najednou byla snad na každé stránce. V některých událostech jsem se motala, ale neměla jsem ani chuť pasáže poslouchat znovu. Konec byl ulítlý. Takovéhle zklamání jsem tedy nečekala. Skoro ale doufám, že se objeví ještě pokračování, které třeba vylepší reputaci takhle špatně zakončené trilogii. Jediné, co na tomto dílu mohu pochválit je audio verze, kterou znovu hezky namluvila Jitka Ježková.
Terapie
B. A. Paris (p)
Autorku mám v hledáčku už opravdu dlouho, ale zatím jsem čtení jejích knih odkládala. A byla jsem hlupačka. Tohle je přesně ten typ knihy, který zbožňuji. Krátké, údérné kapitoly, kde se pořád něco děje. To je můj šálek čaje.
Alice byla pěkná šťouralka, ale nevadilo mi to. Byl to přesně ten formát knihy, který člověk slupne na posezení a společně s hlavní hrdinkou přemýšlí o tom, kdo by mohl být vrahem. Konec byl zajímavý, ale ze všech variant, co jsem měla v hlavě, byl nejvíce předvídatelný.
Teď mám rozhodně v plánu posvítit si i na další tituly od autorky. Doufám, že to bude podobná jízda, jako tady.
Faja
Petra Stehlíková
Za mě trochu slabší, než jednička. Přesto mě příběh dost bavil a zhltla jsem ho raz dva. Znovu jsem si vyposlechla v audiu. Kniha je skvěle namluvená paní Ježkovou. Líbilo se mi, jak Ilan začala odkrývat další a další tajemství pětadvacítky. Navíc byl díl plný akce. Rozhodně člověk musí ihned sáhnout po pokračování.
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Tak konečně jsem se k Láďovi dostala. Už si na něj brousím zuby opravdu dlouho, ale až knižní výzva našeho Knižního klubu mě uvrhla do řádků jeho knihy. Takhle před prázdninami byl zrovna tento titul určitě vhodný, protože přinesl mnoho kuriozních typů. Asi nejvíce mě nadchla podhledna, kterou snad někdy také navštívím. Musím ale pochválit styl ve kterém je kniha napsaná. Já jsem se opravdu od začátku do konce bavila. Pan Zibura je opravdu vtipálek a všechny absurdní situace do kterých se dostává stojí za to.
Všichni, co už mají Zuburu zvládnutého říkají, že jeho předchozí knihy jsou o dost lepší a více se podobají cestopisu, než Prázdniny v Česku. Já už byla nadšená z téhle knížky, tak jsem opravdu zvědavá na ty další.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Fantasy mám ráda. A tuhle knížku jsem na audiotéce vídala už dlouho. Pak mi ji navíc doporučila ještě kamarádka, tak jsem si říkala, že to zkusím. A rozhodně nelituji. Audio je dobře namluvené paní Ježkovou. Začátek vyžadoval více soustředění, protože je zde poměrně dlouhý úvod s popisem světa a jeho historie. Mnoho negativních komentářů zde chápu. Ale já jsem počítala s tím, že jdu číst fantasy pro mládež, a proto mě zde nic neuráželo. Naopak jsem si příběh užila. Postavy mi jsou symatické a jsem jen zvědavá, jak se příběh rozvine.
Galerie mrtvých
Chris Carter
Můj muž usoudil, že by chtěl také někdy zkusit poslech audioknih. To bylo v době, kdy jsem skončila se sedmým dílem série o Robertovi Hunterovi. Osmý už dával v audiu se mnou. Ten jsme poslechli celý během letní dovolené, kterou jsem z velké části proležela v horečkách a nic než poslouchání jsem nezvládala. Jakmile jsme s dílem skončili, tak byla chvíli pauza, ale po cestě na další dovču muž začal šťourat, zda by se nenašlo pokračování. Říkala jsem, že našlo a pustili jsme se do tohoto dílu. Bohužel se nám poslech táhl. Doma jen tak v klidu u toho nevydržíme, společně posloucháme opravdu jen při delších cestách v autě. Takže nám tato kniha dělala společnost hned několik měsíců. Už jsem z toho byla trochu nervózní, ale naštěstí se mi podařilo udržet nit (a ještě připomínat děj manželovi).
Samotný díl mě opět bavil. Líbilo se mi pošťuchování mezi FBI a Los Angelskou divizí. Na druhou stranu už tu byly i silnější díly. Že půjde v jisté chvíli o Heather bylo jasné už od první zmínky o ní. Přesto mě překvapily události v koňských boxech. Hlavně pak Garcia. A najednou bum, bum a je to u konce. Jdeme hned na další pokračování. Tento díl hodnotím tak na 3.5/5.
Tajná historie
Donna Tartt
Na tuto knihu jsem byla šíleně natěšená. Už co o ní mluvil Radek Blažek v podcastu Knižní klub, tak jsem věděla, že to prostě musím přečíst. Navíc jsem našla knihu u rodičů na půdě a říkala jsem si, že to je asi opravdu znamení. Tak jsem neváhala a rovnou se vrhla do čtení.
Začátek vypadal slibně, ale už od třicáté stránky začalo být jednodušší a jednodušší knihu odkládat. Autorka má krásný jazyk, o tom žádná. Ale právě díky jejímu dlouhému a rozvážnému líčení pro mě příběh nakonec ztratil na atraktivitě. Postavy byly nezajímavé. Jejich rozhovory byly divně vykonstruované. Ne, ani studenti řečtiny nedávají do každé věty, kterou pronesou výtažek z Homéra. Nakonec jsem se v tom plácala asi 2měsíce, než se mi konečně podařilo zdolat i poslední stránku. Posledních 100stran už mě i docela bavilo, překvapil Henry. Přesto pro mě nakonec kniha byla spíše velkým zklamáním. Možná jsem byla ve špatném rozpoložení, ale už jsem četla o dost lepší dark academy příběhy.