Honey0105
komentáře u knih

Vzhledem k tomu, že jsem nebyla nadšená ani z prvního dílu, tak sama netuším, proč jsem otevřela dvojku. No asi jen z důvodu, že jsem trčela na noční a tahle oddechovka na mě křičela ze čtečky. Už po pár stránkách jsem trochu litovala, ale jelikož jsem začala, tak už jsem musela knihu dočíst. A tentokrát to opravdu bolelo.
Nesympatické postavy, děj nudný.. No, škoda to rozebírat. Jsem celkově spíš fanoušek rozepsanějších a méně erotických příběhů u kterých si nemusím tlouct rukou do hlavy.
Autorka mi byla několikrát doporučována. Třeba od ní v budoucnosti znovu něco otevřu a třeba změním názor, ale teď jí rozhodně v hledáčku nemám.


Ač stále nejsem velký fanoušek Sapkowského, tak tady jsem se začala chytat. Z dané ságy mne tenhle díl zatím okouzlil nejvíce. A hodně bodů navíc si zaslouží právě nové postavy. Například Regis mě bavil od začátku. A bylo tu trochu méně Ciri, což mi vlastně taky nevadilo. Další plusový bod jde na vrub tomu, že tohle byl za mě zatím nejvtipnější díl. Nakonec jsem opravdu zvědavá, jak se příběh vyvrbí, takže se pomalu chystám na pokračování.


Knihu jsem si poslechla s mužem v audiu. Audio zpracování bylo skvělé. Navíc bylo fajn, že byl každý rozhovor namluven někým jiným. Tudíž to nebylo matoucí.
Co se týká obsahu, tak to byla síla. Ale to už je u knih o této zemi běžné. Abych řekla pravdu, tak jsem musela jen vrtět hlavou a bylo mi dost špatně skoro ze všech zmíněných věcí. Člověk si hned uvědomí, jak se tady u nás má vlastně dobře.
Rozhodně doporučuji ke čtení každému a já se pomalu chystám na Severku od autorky.


Knihu jsem si poslechla v audiu. Osobně musím přiznat, že před vznikem seriálu jsem přelouskala jen povídkové knihy Poslední přání a Meč osudu. Tyhle knihy se mi líbily, ale úplně mě nedonutily pustit se do celé Zaklínačské ságy. Až seriál mě zaujal a donutil mě vrátit se ke knihám.
Příběh je zajímavý, ale za mě chvílemi trochu táhlý. Knižní Ciri mi dost často brnká na nervy. Ještěže Geralt je ve všech zpracováních skvělý.
Nebudu patřit k velkým fanouškům dané ságy. Asi mě baví přeci jen trochu víc seriálové zpracování. Přelouskáním knih jsem si ale chtěla doplnit další souvislosti. A uvidíme, třeba mě to nakonec pohltí.


Na novou Ali jsme se moc těšila. Ta mi sedla už od první knihy a mám jí rozhodně v oblíbených, co se týká romantických komedií. Tahle rádoby série je navíc velmi sympatická tím, jak se odehrává ve vědeckém světě. Mě to zatím neomrzelo.
V tomhle dílu se navíc objevují (buď fyzicky nebo jsou zmínky) i o postavách z minulých knih a je to fajn.
Do první půlky knihy jsem se neuvěřitelně bavila. Moc se mi líbí, jaké věděcky-humorné narážky dokáže autorka vymyslet. Někde za polovinou ale přišel jistý zlom. V tu chvíli mě začala trochu otravovat Elsie a stejně tak i velmi dokonalý Jack.
Původně jsem si tedy myslela, že půjde o nejlepší knihu série. Nakonec jde asi o nejslabší díl. V rámci nějakých budoucích rereadingů se třeba pohled změní.
Každopádně už teď se těším na další knihy od autorky.


Knihu jsem si koupila v audiu, jelikož mám ráda humorné příběhy ze světa veterinářů. Naposledy jsem takto četla Luka Gambla a to se mi opravdu moc líbilo. Jelikož to bylo pod štítkem humor, tak jsem čekala něco obdobného.
Abych ale pravdu řekla, tak jsem našla v knize možná tak jeden humorný moment, jinak zhola nic. Navíc mě dost odrazoval postoj samotné autorky. Ta ke každému zvířeti přišla a zhodnotila, že by mu dala poslední injekci, že by to bylo nejlepší. Pak se třeba pokusila zvířátko zachránit a mnohokrát se jí to povedlo, ale stejně se samotná kniha nesla spíše na vlně smrti a detailního popisu některých procedur. Je to sice zajímavý náhled do života veterináře, ale nebylo to rozhodně nic, co bych hledala.
Audioknihu jsem musela několikrát vypnout a doposlouchala jsem jí spíše z toho důvodu, že jsem za ní utratila peníze, tak abych je jen nevyhodila do vzduchu.
Myslela jsem, že si zpříjemním noční, ale spíš mi bylo do breku. Autorka sama mi nebyla sympatická svým přístupem, takže u mě převládá zklamání. Kdybych nečekala humor, ale chtěla se něco dozvědět o stinných stránkách dané profese, tak bych možná byla spokojená.
Jediné, co můžu pochválit, tak bylo zpracování audioverze, které bylo příjemné.


U lattéček bylo krásné, že jsem po celou dobu čtení cítila vůni kávy a skořicových šneků. Vyvolat takové chutě se jen tak každému nepodaří, ale pan Baldree to zvládl skvěle. V prequelu jsem si naopak dokázala přesně představit vůni zatuchlého knihkupectví.
Nědokážu říct, který díl se mi líbil více. Oba jsem si zamilovala z jiných důvodů. Knihkupectví odhalilo mnoho dalších sympatických postav. Velmi jsem si oblíbila Kufírka i Gallinu, které jsem v lattéčkách skoro nevěnovala pozornost.
Navíc epilog napovídá, že bychom se možná mohli někdy příště vrátit do Thune. Osobně bych to opravdu uvítala, protože jsem tomuto feel good čtení naprosto propadla.
A nakonec musím vyzdvihnout skvělou obálku a nádhernou ořízku.


První díl jsem slupla raz dva. A byla to nejlepší kniha, co jsem od autorky četla. Takže na dvojku jsem se těšila, ale dala jsem si po prvním díle trochu pauzu, abych nebyla přehlcená. Když jsem pak začala číst druhý díl, tak jsem byla už od začátku ztracená. Trochu jsem pozapomněla konec jedničky, navíc jsem se ihned ztratila v tom bezpočtu osob a celkově v neuvěřitelně složitém uspořádání světa. Knihu jsem tedy neustále odkládala a už jsem si myslela, že jí nedočtu. Nakonec mě to v půlce zase chytlo a postupně jsem se propracovala až ke konci. Konec mě dostal a jen díky němu se moc těším na třetí díl.


Kniha byla zase skvělá. Jediná má chyba byla, že jsem jí začala číst bezprostředně po Pánu hory. U Pána hory jsem propadla neuvěřitelné euforii, že jsem objevila nového skvělého autora. Skleněným mužem to pokračovalo, ale po chvíli jsem začala knihu už odkládat, jelikož jsem byla trochu přehlcená. Ač mi přišel případ opravdu zajímavý a bavil mě, tak přeci jen Pán hory mě dostal více.
Co musím ale vyzdvihnout je mnoho dějových linek. Ač jich je tolik, tak je to napsané tak dobře, že v tom člověk nemá nepořádek.
Určitě doufám, že autor bude v sérii pokračovat a já si doplním knihovničku.


Rozhodně zajímavá kniha a mé první setkání s Ninou Špitálníkovou. Ač nebyla kniha až tak obsáhlá, dost se přeskakovalo z tématu na téma a chyběla mi nějaká časová osa, tak jsem spokojená. Těším se na další knihy od autorky.


Moje nová srdcovka. Příjemný příběh, který člověka zahřeje.
Moc se mi líbilo, jak se postupně budovala kavárna a položky přibývaly na nabídkové tabuli.
Navíc musím pochválit i audioverzi, která mi velmi zpříjemnila noční směnu. Při poslechu jsem se musela neustále usmívat a úsměv neopadl, ani když kniha skončila. Do prequelu jdu určitě také, ale tentokrát v knižní verzi. Navíc jako správný sběrač trofejí je pro mě tohle přesně ta kniha, kterou si musím pořídit i tištenou. Vzhledem k sympatické obálce a úžasné ořízce to je skvělý sběratelský kousek.
Navíc kniha skvěle naladí na latté a skořicového šneka. Moc by mě zajímalo, jak asi chutná takový skořicový šnek od mistra pekaře pana krysáka.
Ještě teď cítím vůni kávy a určitě se ke knize někdy vrátím.


Opravdu jsem ráda, že jsem objevila kouzlo audioknih. V aplikaci audiotéka totiž mnohokrát narazím na knihy, které bych v tištěné verzi přešla, ale tady mě zaujmou. Navíc i při poslouchání špatné knihy může mít člověk příjemný zážitek ze samotného poslechu.
Tady mohu říct, že mi nevadilo knihu poslouchat a doposlouchat, ale příběh mě trochu minul. Šílený road trip sebou nesl velké naděje na dobrý humoristický román. Já se bohužel moc nesmála. Každá z postav člověka jen iritovala a situace do kterých se dostávali byli až prapodivně nevtipné. Neustálé naštvávání Prokopa mi už lezlo na nervy. Navíc konec byl takový všeljaký. Mám z knihy smíšené pocity. Myslím, že brzy úplně zapomenu, že jsem něco takového četla.


Hledala jsem něco krátkého a nenáročného, abych si zkrátila noční. Což jsem našla, opravdu krátká nenáročná kniha, která ale nenabídne nic navíc. Velmi prvoplánový příběh, kde úplně chyběla jiskra. Knihu jsem přečetla pár dní zpátky a už teď by mi dělalo problém mluvit o samotném ději. Jde o jednu z takových knih, které člověk přečte a ihned zapomene. Neříkám, že od autorky už nic nezkusím, ale tady jsem čekala trochu víc.


Sérii jsem si zařadila do kategorie nenadchne, neurazí. Tohle je ale už moje třetí kniha ze série a asi jsem tomu konečně trochu více propadla. Líbil se mi už první příběh z Kodaně, ale tento díl šlape Kodani na paty. Opravdu velmi příjemná oddechovka, kdy nemusí člověk přemýšlet a vypne. Navíc super pro zpříjemnění noční.
Líbí se mi gastronomická okénka a poznávání nových zemí a měst. Určitě se nakonec vrhnu i na další díly. Asi znovu v audiu, ale uvidíme. Přeci jen si mě Caplinová nakonec získala.


Autorku samotnou neznám a i to je důvod, proč jsem od knihy nic neočekávala. Samotný příběh se četl dobře. Líbila se mi moudra, která příběh provázela. Samotné postavy mě ale chvílemi dost iritovaly. Bylo hezké, jak se spřítelila Rosie a Božidara, ale odvléct jí v sedmnácti bez dovolení mamky do zahraničí. Nevím, to mi přišlo dost neuvážené ze všech stran. Bylo více věcí, kdy mě jednání postav zarazilo a ne v dobrém. Proto jsou mé pocity nakonec trochu rozporuplné. Každý si v knize řeší problémy podle svého. Chybí mi tam to, že si dva sednou a pokusí se v klidu si promluvit, místo aby dělali unáhlené závěry. A všechny unáhlené závěry jsou v knize popsány jako to nejlepší, co mohl dotyčný udělat. Osobně asi žiji podle jiné filozofie, takže se s tím úplně neztotožňuju. Jsem ráda, že jsem mohla něco od autorky přečíst, ale nemyslím si, že bych aktivně vyhledávala její další knihy, ale uvidíme.


Když jsem začala číst, tak jsem se trochu vyděsila. Tolik vědeckých keců a nějak jsem nevěděla, která bije. Bude to asi hlavně tím, že nejsem běžný čtenář sci-fi.
Postupně se ale člověk proplétá příběhem a nemůže knihu odložit. I přestože jsem si chvíli připadala ztracená, tak hlavní linka se dala sledovat bez problémů a nutila člověka číst dál a dál.
Po přečtení jsem běžela ihned pro další díly na které se také brzy hodlám vrhnout.


Neuvěřitelně poutavě napsané vyprávění, i když jsou zde popisovány hrůzné příběhy. Začala jsem knihou "Kdo ví, kde budu zítra" a tento postup mohu jedině doporučit. První kniha mě seznámila se samotným Tomášem Etzlerem, jeho prací a životem. Tohle pak přineslo detailnější popis jeho několikaletého života v Číně. Osobně jsem dané téma nikdy moc nesledovala, ale můj muž ano. On mě také popostrčil ke čtení tohoto titulu a vůbec se prvně zmínil o panu Etzlerovi.
Dá se říci jen to, že se máme dobře. To co se děje v Číně a i pár dalších zemích je opravdu šílené. Z příběhů pana Etzlera mi běhal mráz po zádech. Ale zarazilo mě i mnoho dalších věcí.
Ještě bude potřeba krátká pauza pro zpracování poznatků z tého knihy, ale pak se určitě vrhnu i na pokračování.


Tohle je taková rychlá desetiminutovka. Příjemná povídka, ale Praha by si za mě zasloužila samostatný příběh. A i samotné povídce by pár řádků navíc slušelo.
Nemůžu říct, že bych byla velký fanoušek Romantických útěků, ale je pravda, že jsem si oblíbila jejich poslech během nočních. Tam potřebuji nenáročné příběhy, což tato série splňuje. Navíc se mi líbí, že se v každé knize nachází gastronomické okénko.
Tvorbu J.Caplin si zatím řadím celou do kategorie nenachne, naurazí. Třeba to nějaký příběh změní, uvidíme.


(SPOILER) Tak tu máme pro mě další objev roku. Autora jsem zaregistrovala, ale nikdy jsem nevěnovala jeho dílům pozornost. Stejně tak jsem postřehla vydání Pána hory, ale nalákat jsem se nenechala. Naštěstí můj muž byl prozřetelnější a knihu mi k narozeninám pořídil. Tak to už jsem si řekla, že si to teda přečtu.. Díky bohu! Mám moc ráda Keplera, Nesba a další severské krimi, ale to už mám vše načtené a trochu okoukané. Tohle je trochu svěží vítr do daného žánru. Nové hlavní postavy a zápletky.. Paráda.
Velmi se mi líbilo, jak je příběh rozvětvený. Sleduje se hned několik dějových linek. Ze současnosti i minulosti. I přes mnoho postav se člověk v příběhu neztratí. Naopak ho krátké a úderné kapitoly udržují v napětí a nutějí ho přemýšlet, co bude dál. Velmi se mi líbily kapitoly týkající se rozvoje osobnosti Vyměňovače. Další co musím vyzdvihnout, tak je postupná eskalace příběhu. Na začátku máme únos, ale až do půlky knihy se vyšetřuje jen únos, ne vražda. Tak je tam tušení, že to k vraždám povede, ale stále člověku vrtá hlavou, co když to nebude vrah, ale třeba sexuální násilník nebo tak něco? Nic není vyloučeno.
Navíc mimo vyšetřování se řeší i vztahy na pracovišti nebo také přátelská a rodinná pouta. Za mě má tahle kniha všechno.Hlavně vše, co jsem vůbec nečekala. Od teď mám autora rozhodně v hledáčku a jdu na Skleněného muže.


Na knížku jsem náhodou narazila na výprodeji v audiotéce. Nečetla jsem moc popis, ale chtěla jsem nějakou oddechovku na noční. Knížku jsem rozposlouchala a zjistila jsem, že to není úplně můj šálek kávy, tak jsem jí na dlouho odložila. Když už nebylo moc po čem sáhnout, tak jsem se k ní vrátila a tentokrát jí dokončila.
Abych byla upřímná, tak mě kniha jako celek moc nezaujala. Ani samotná doba a místo, kde se odehrává děj. Za mne tuctové postavy, žádný zajímavý příběh. A trochu až moc erotického jiskření, které je popisováno s velkou pečlivostí.
Doposlechnout se dalo, ale za dva dny nebudu mít ani potuchy o čem knížka byla. Jestli někdy vyjde pokračování, tak nevím, zda si ho někdy přečtu, rozhodně mě to neláká.
Z daného žánru jsem rozhodně četla lepší dílka, ale také horší, takže alespoň na 2 hvězdy to je. Minimálně jedna za jméno Lysander, které jsem nevěděla, že by se mi mohlo líbit, ale nakonec mě opravdu zaujalo.
