Honzeecheck komentáře u knih
Před čtením jsem si znovu dal původní Klub rváčů a tak nějak mam pocit, že je to nejlepší kniha jakou jsem kdy četl. Že dvojka nebude podobných kvalit se dalo čekat, už jen kvůli dost uvadající kvalitě posledních Palahniukových děl. Který mě ale přesto přijdou hrozně zábavný, takže jsem se těšil i tak.
Líbí se mi jak si hraje s formou, Pygmej se sice nedal skoro číst, Tvé krásné já je zas parodie na popkulturu, udělat dvojku jako komix teda dává smysl. Bohužel se tím ztrácí nejsilnější Palahniukova zbraň, což je to, že umí kurevsky dobře psát. Trochu jeho humoru do bublin a pěkně nakreslených obrázků sice přeteče ale je toho málo. To nejhroší je ale samotnej děj, kterej nedává smysl... prolomení čtvrtý zdi mi nevadí, ale ne na tý úrovni, že se mi ze svý knihy autor sám směje do obličeje. Uplně zbytečná kniha ve výsledku, škoda.
To je tak špatně napsaná kniha, která postrádá nějaký pořádný příběh, až mam tendenci věřit, že je většina z toho i pravdivá. Časový přeskakování je úplně zbytečná manýra, která tu vůbec ničemu nepomáhá, naopak. Hlavní linkou je asi vztah se vdanou paničkou, takový to věčný zmítání mezi tím, miluje mě x nesnáší mě, je přednesený docela přesně (i když je to tak z pohledu osmnáctiletýho). Z nějakýho důvodu je mi to docela sympatický, hodně amatérský ale něco na tom je. Každopádně normálním lidem, který možná i čekají nějakou tu erotiku rozhodně nedoporučuju.
To jsou furt výmluvy herních scénáristů, jakže se nemůžou plně realizovat, protože jim designéři každej nápad zničí... jsou to evidentně kydy, protože když tady má Swallow v podstatě volnej ring, omezenej jen tím co bylo předtím a potom, nedokáže vyplodit víc než unylou akčňárnu. Nemá smysl kritizovat debilní překlad, chatrnou dějovou stavbu ani nesympatický postavy, tohle je dobrý jedině k tomu, abyste si oživili reálie před hraním druhýho dílu. Za mě asi nejhorší herní kniha vůbec a to ani ty ostatní teda nejsou žádný nadčasový díla, řečeno kulantně.
Manželka mi jednou po řekla, že nemám rád silné ženy. Celkem mě to urazilo, příjde mi, že jsem otevřenej celkem všemu, takže jsem si přečetl knihu někoho, koho zřejmě za silnou ženu považuje. Jasně je to kniha pro holky ale...
Ze začátku mě to bavilo, mam rád tady ty dospívací knihy - Garp, Šunkový nářez apod. Lena se nebere moc vážně a dokáže si dělat srandu sama ze sebe, což je mi fakt blízký. Je příjemný vidět, že sexuální frustrace v mládí prožívají i ženy. :-) S postupem času mi to ale přišlo jako taková maska a póza - autorka se má na můj vkus až moc ráda a všechny ty srandičky se dotýkají skutečně bolavých míst jen málokdy. Dělat si srandu ze svého přežírání a flákání v práci je ve skutečnosti snadný, protože to všichni dělají taky. Stejně tak ze svých sexuálních partnerů, jen to zamyšlení, jestli náhodou není chyba i tak trochu v ní odbyde jednou větou. Stejně tak nerozvine úvahu nad tím, jestli náhodou opravdu není z privilegovaný vrstvy a problémy "obyčejných, chudých" lidí nemůže pochopit. No a když přijde řeč na práci, tak to už není sranda vůbec a pokud jí někdo nejenže nevynese do nebes, ale dokonce si i dovolí dát její práci do uvozovek, tak mu věnuje celou stránku hateu.
Postupem jsem tak dospěl k dojmu, že je to sice zábavná, nicméně rozmazlená, sebestředná a povrchní kravka, která se mermomocí snažit na sebe upoutat pozornost a tak jde o pár kroků dál, než ostatní. Člověk co volá každej den svým rodičům, má plnou kabelku prášků "na hlavu" a trpí strachem z bezdomovců a nemocí mi tedy silnej nepříjde.
Zjednodušeně řečeno, takový Čokovoko mi jakožto "sranda z přesahem" přijdou mnohem vtipnější a dotaženější.
A ještě taková poznámka: To jsou samý kecy o machismu, falocentrismu apod. ale ještě jsem nečetl knihu, kde by toho chlap napsal tolik o svým penisu. Příjde mi, že "silný" ženy se vagínou ohánějí daleko víc.
Celkem průměrná SF detektivka, na který už se čas přeci jenom razantně podepsal. Hlavní hrdina postupně obviňuje všecky kolem sebe, dokud se konečně netrefí. Čtenář je nucenej přijmout dogmata, který nejsou příliš dobře vysvětlený - vůbec jsem třeba nepochopil proč dělaj takový halo z toho, že by někdo měl projít pár kilometrů volnou pustinou. Beru to jako opatrnej úvod do kultovní série, určitě ještě nějakej díl dám, ale takhle samo o sobě je to o ničem.
Čekal jsem jen další severskou detektivku, který už se mi pomalu začínají zajídat a dostal jsem skvělej psychologickej thriller z pohledu "těch špatnejch". I když... hlavní hrdina je spíš lhostejnej a vše je mu úplně u zadku, než že by byl vyloženě zlej. Nehezká a syrová připomínka toho, v jaký době žijeme a že blahobyt ještě není automatickou zárukou štěstí. Sobecký malý hajzlové, kterým jde jen o sebe, nemají žádnou iniciativu ani plány a tak se raději přidají k někomu, kdo ten plán má, i když je blbej a nesouhlasej s ním.
Bavil mě úspornej ale opravdovej jazyk, štvaly mě častý citace písniček a především zbytečná dějová linka se Sarou a vůbec celou historií. Každopádně super!
Takovej hodně retro komix, v dnešní době už moc nemá co říct a kresba je ošklivá. Uplně blbý to není, hlavně díky temný atmosféře a ne uplně klasickýmu komixovýmu ději ale už jsem asi moc zmlsanej
Sympatický autobiografický komix, který bych si ale asi víc užil bejt teenagerka. Nicméně téma je jasný, každý jsme měli během vyrůstání nějaký ten komplex u Rainy jsou to zuby. Jenže narozdíl od nás všech ho měla celkem oprávněně. Přes všechny ty lékařský procedury, který chudák musela podstoupit je to úplně obyčejná holka v náročný životní fázi a tak jí i člověk odpustí, že se občas chová jako dylina. Kdo v tom věku taky ne, že. Baví mě jak je to realsitický, jak se ráda fláká, jak je nejistá, jak se bojí a pochybuje. Tohle jednou dam přečíst svejm dětem... Mmch. autorka vypadá hrozně sympaticky, prakticky se nedá najít její fotka bez úsměvu, doktoři odvedli skvělou práci :-)
Do třetice to samé jen trochu jinak. Na Larssonův styl a vysoký tempo už jsem si v dvou předchozích bichlích docela zvyknul, takže už mě to nevzalo jako předtím, nicméně kvalita je pořád vynikající. Ok, je to zbytečně dlouhý a prostředníé část kniha by si zasloužila zkrátit, závěrečnej soud je pak přímočarej jak z detektivních seriálů ale celkově především díky skvělejm postavám opět parádní zážitek. Epilog pak perfektně uzavírá všechny dějový linie, až jsem si teď googloval, jestli ho vůbec napsal on. Za mě super, vrchol detektivek (i když tenhle díl už ani detektivka není) a čtvrtej díl si rozhodně necham ujít, nebudu si kazit vzpomínky.
Perfektní krátká a proklatě aktuální kniha. Hlavní postava vlastně jen dotáhla ad absurdum ty názory, jimiž je dneska prolezlá každá veřejná internetová diskuse. Ze začátku mě hrozně sralo to vynechávání podstatných událostí, protože nemam rád finální překvapení za každou cenu ale nakonec to nevadí. Víc než samotná konstrukce děje je důležitý to, co z knihy vyplývá. Fakt super...
Jednim slovem strašný. Přiznám se, jsem to vůbec nepochopil a dočetl jen tak z povinnosti. Začátek, tedy příprava na samotné vyprávění se mi líbila a přišla mi dokonce trochu vtipná. Bohužel neúměrně dlouhý souvětí se nedají číst, věty vnořené podpořené několika závorkama už se často nikdy nevynoří a i když jsem je několikrát opakoval, o nic moudřejší jsem z toho nebyl. Po knize jsem sáhnul na základě Linie krásy od Hollinghursta, kde hlavní hrdina Jamese celý život studoval. Všechen respekt, své místo v učebnicích si asi autor zaslouží, ale nějak nevidím jediný důvod proč ho skutečně v dnešní době číst.
Simmons se mi v posledních knihách docela vzdaluje zbytečným důrazem na omáčku okolo na úkor vyprávění děje, ale tohle je na muj vkus zas příliš velká "lopaťárna". Čert vem jde o okatou kopírku Kinga, horší jsou příběhový klišé a nelogický jednání postav. Nechci tu moc spoilerovat, ale než vysvětlovat podstatu zla takovejdlema ptákovinama, to už je lepší to nechat ať si čtenář představuje co chce. Dospělý jsou v tomhle příběhu naprosto retardovaný a zcela nevšímavý ke všemu, což ve výsledku vede k tak nechutnýmu happy endu, že jsem se až zastyděl. Čte se to ale pěkně, ideální letní kniha, kterou jsem zchroustal v letadle a při ležení u vody, takže pod tři hvězdičky se jít nedá. V rámci hororu jsou ale ale Hladové hry (ne, nemyslim hunger games), uplně jinde...
Tak tohle jsem asi nepochopil. 30 letá žena píše román o smiřování se smrtí důchodkyně? Hmhm... Napsaný je to dobře a cynickej humor zamřenej převážně na sebe je mi celkem blízkej ale bože, míň sympatickou hlavní postavu jsem snad v životě neviděl. Naprosto zbytečná,nudná a ustrašená troska, která z celej život neudělala vůbec nic. Teď nemluvim o práci ale o čemkoli. Každej blbej feťák, úchyl nebo komouš je mi pochopitelnější než tohle pasivní budižkničemu, který jen čumí z okna. Asi to má být popis nějaký psychický nemoci ale pro lidi, jež si celej život proseděli před TV s háčkováním a nemaj ani špetku sebeúcty nějak nemam slitování.
Už od první věty ve stylu "je mi 15 a šukam svojí babičku" jsem věděl, že tohle bude především nehorázná zábava. Kurvahošigutntág po anglicku, dá se říct. A i když stejně jako Dědictví celkem srozumitelně tepe do kapitalsitický společnosti, budu si pamatovat především zábavný scénky konfrontace burana s těma "lepšíma lidma". Zásadní rozdíl není v tom, že Lionel je vopravdovej hajzl ale v postavě Desmonda, který je v podstatě jen pozorovatel a snaží se žít podle svého navzdory strýčkovu řádění. Nad vší tou bžundou se celou dobu sbírá tma, která exploduje ve skvělým finále. I když je to v podstatě banální kniha bez nějaký větší myšlenky rozhodně doporučuju.
Skvělá kniha, kdyby byl trošku lepší příběh tak bych neváhal doporučit i dospělým. Anebo naopak příběh vypsutit úplně, to nejdůležitější je stejně v těch poutavých a civilních dialozích. Každopádně povinnost pro všechny, kteří si někdy řikaj: "taková mazanice, to bych zvládl taky"
Šílená kniha, už jednou jsem to rozečetl a vzdal na straně 100. Jelikož ale nesnášim mít doma nedočtený knihy, vrhl jsem se na to podruhý a nakonec to přemohl. Byl to ale boj, prvních 200 stran je tak zoufale nudnejch a nečtivejch, že se v tom všechny nadějný nápady utopěj. A že jich ale je! Možná až moc, Bear se nezdržuje jakýmkoli vysvětlováním takže jsem spoustu věcí jednoduše nepochopil. Ale k věci: Příběh se odehrává ve čtyřech proudech, který se navzájem po dějový stránce dotýkají jen lehce. Nosná myšlenka knihy je skoro až filosofická - co z toho, co jsme, je ve skutečnosti naše vědomá osobnost a co jsou vrozený/podvědomý procesy, který nemůžeme ovlivnit. Z tohohle hlediska pak řeší význam a formu trestu pro společnost i jednotlivé zločince. Je to bezesporu zajímavý a ve svejch nejlepších částech vskutku hodné zamyšlení, jako celek je to ale ubitý ve slovním balastu a strašném množství nových a nových nápadů. Méně je někdy více... a tak víc než zymšlení nad tím, zda-li je "terapie" věcí správnou, nebo cestou k "stádnosti", nebo nad tím jaké efekty může mít polidštění počítačů, si z knihy budu pamatovat jen jednu strašně dlouhou nudu,
Respekt za takový veřejný obnažení, tohle je opravdu hodně osobní. Nemám problém s tím co Chester dělá a říká, ale já to tak prostě nevidím. Ano emoce opravdu nejsou racionální, ale díky bohu za ně. Jestli někomu nevadí bydlet s expřítelkyní a jejím novým klukem, kvuli kerýmu ho opustila, tak fajn. Názory od takovýdlho robota (jak ho nazývají vlastní kamarádi!) jsou sice zajímavý, ale spíš na teoretický rovině. Souhlasim, že by si lidi mohli dělat cokoli, co nikomu neubližuje, ale to je tak celý. Chození za kurvama řeší spoustu věcí, vnitřně naplňovat to ale může fakt jen promile jedinců. Autorova vize ideálního světa v roce 2080 je pak vyloně magořina.
Mno... pro vysvětlení, knihu jsem koupil za 39 Kč, pár dnů potom co jsme si koupili letenku na Bali. Věděl jsem, že to bude píčovina, ale tak vzhledem k tomu, že to jsou krátký povídky navíc s erotickym nádechem, jsem doufal, že by to mohlo bejt zábavný. A svym způsobem i je, jenže asi jinak než by autorka chtěla. Jako napsaný je to ještě relativně dobře (zkušenost z ženskejch časopisů se nezapře) ale až tak dobře aby to vynahradilo absentující děj určitě ne. Drtivá většina povídek je vo tom jak hrdinka shání vocas, pak ho sežene, ale ukáže se, že je to uplnej idiot. OK, nejsem cílovka, ale stejně mi nepřijde veselý, když je pointa v tom, že má někdo malý péro nebo zuby po dědovi. Horší je těch pár povídek, který se berou vážně... v těch se něžně nasedá na tvrdý penis, zem se třese a výkřiky extáze se linou pralesem. Podle fotky mi nepřijde že by spisovatelce bylo pod 15, takže je mi za ní trapně.
Navíc to, že se kniha odehrává na Bali bych nepoznal, nebejt několika konkrétních Balisjkejch reálií. Asi jsem byl na jinym ostrově, ale svalnatý vysoký mladý borce jsem za 3 tejdny nepotkal. Neprostupnejch džunglí s primitivníma domorodcema tam taky moc nebylo. Tohle nemělo nikdy vyjít pohromadě!
Extrémně lákavý prostředí indickýho podsvětí, nominace na Booker prize... tohle mi mělo podle všeho utrhnout hlavu. Ne že by to nakonec bylo špatný, to ne, ale prostě to nějak nesepnulo. Jedná se spíš o různě propojený smutný a vulgární historky, který se navzájem proplétají, než o opravdovej román. Kromě drsnejch popisů sexuálních aktů všeho druhu mi toho v hlavě moc nezůstane se obávam.
Souhlasím s tím, že to moc dějový není. Taky jsem čekal román o problematice homosexuality v upjatý viktoriánský době. Místo toho tu máme rozsáhlé dílo rozmáchlé přes jedno století, kterým se v 5i samostatných obrazech sice vine odkaz "teplýho" básníka Cecila, nicméně celý je to spíše o pomíjivosti historie a nových úhlech pohledu na ní. Začátek je nuda, ale postupně to graduje, nejvíc mě bavil čtvrtý příběh recenzenta Paula Bryanta. Se svojí nesympatičností, neschopnosti a naprostym nedostatkem sebevědomí je to neskutečně milá figurka a především díky ní dávam i čtvrtou hvězdu. Knihu jsem přečetl relativně rychle, ale umím si představit, že číst to dýl budu mít hroznej boedel ve jménech, protože se klidně postavy vynořujou po několika stech stránek, kdy o nich nebyla ani zmínka.