hop65 komentáře u knih
Příšerné, nelidské a kruté události, které ale mají v konečném důsledku na svědomí lidská malost, závist a všechny ty ostatní nízké pudy, které některé lidi ovládají. A co je na tom nehorší? Že když si odmyslíme strůjce, německé gestapáky, pak ti, kdo to celé rozpoutali ze ziskuchtivosti nebo z jiných důvodů, v podstatě, až na výjimky, nebyli potrestáni.
Vzpomínky Abrahama Jakubowicze, dnes jménem Eddie Jaku. Obyčejný člověk, Žid, kterého semlela nacistická nenávist a protáhla ho všemi myslitelnými i nemyslitelnými hrůzami nacistického konečného řešení. V letech 1939 až 1945 toho zažil tolik, kolik by stačilo na deset jiných životů. Ztratil celou rodinu a všechny příbuzné, ale nakonec přežil. Po válce odešel do Austrálie a po celý svůj život vyprávěl o tom, co prožil. Vyprávěl proto, aby se podobná zvěrstva už nemohla opakovat. Zemřel v Sydney v roce 2021 ve věku úctyhodných 101 let. Kniha je velmi emotivní, čtenáře strhne a vede i k zamyšlení, což bylo primárním autorovým cílem. K zamyšlení o úloze člověka a o původu krutosti a násilí.
Nádherná kniha vzpomínek vynikajícího českého malíře a spisovatele. Dýchá z ní atmosféra přelomu XIX. a XX. století a období první republiky.
Četl jsem řadu různých vzpomínkových knih řady veterinářů, ale žádná z nich není taková jako knihy Jamese Herriota. Humor, atmosféra, lidskost a něco navíc, co má skutečný spisovatel, který píše srdcem.
Rozhodně si nemyslím, že by to byl nejslabší díl z autorovy série o majoru Servazovi. Hlavně je poněkud jiný. Ona i realita se ve Francii bohužel změnila. Přečetl jsem, ale už se k této knize vracet nebudu. Ne proto, že by mě nebavila, nebo že by byla málo napínavá. Nechci jen opakovat jediný pocit, který se mě zmocňoval při jejím čtení opakovaně. A to je pocit bezmoci. Stav francouzské společnosti, jakkoli je v knize popsán ještě velmi umírněně, je totiž daleko a daleko horší (doporučuji - Olivier Norek - Teritoria nebo Vysoké napětí).
Tuto románovou kroniku, jak dílo sám autor nazval, považuji za jedno z nejlepších Jiráskových děl. Jak už napsal někdo v této diskusi přede mnou, Nejedlý s jeho adorací Jiráskovi strašně ublížil. Z Jiráska byl "ukován" ideologický klacek. Ze školy většina zná jen jeho Staré pověsti české a husitskou trilogii. Bohužel i to, že byl Jirásek na seznamu povinné četby a že ho dostalo do ruky množství nekompetentních učitelů, způsobilo skoro až absolutní odpor k četbě jeho knih, což je obrovská škoda. Jen aby nedošlo k omylu, nenavážím se do učitelů, sám jím jsem a navíc češtinář.
Lidský osud, osud jedné rodiny, osud celé generace židovských obyvatel Československa ve zhuštěné podobě. Ve velmi emotivním deníku malého děvčátka, které poznává svět z té nejhorší stránky. Rozum zůstává stát nad zvěrstvy v té době páchanými i nad tím, že v podstatě za ně nebyl nikdy nikdo potrestán.
Knihy Jaroslava Foglara, ať už je to literární kritice příjemné, nebo ne, jsou stále čteny a stále vyhledávány. Nakladatelství Albatros zahájilo před časem reedice s novými lustracemi a s úpravou pro současné dětské čtenáře. Obliba Foglarových knih byla veliká a pro mnoho dnes už dávno dospělých čtenářů, zůstávají zejména některé jeho tituly stále přitažlivé. Velké množství čtenářských příznivců si získala Stínadelská trilogie (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta). Spousta čtenářů by ráda věděla, „co bylo potom“. Proto se vždy těší velké popularitě jakékoli pokračování z pera různých dalších autorů, kteří se snažili a snaží navázat na vpravdě geniální dílo Jaroslava Foglara a vrátit jeho hrdiny na Druhou Stranu i do Stínadel. Ať už to byl Jaroslav Velinský (kapitán Kid) ve své knize Poslední tajemství Jana T., nebo Jiří Hogan a jeho Meč Vontů. A našla by se spousta dalších autorů, kteří využívali některé z motivů Foglarova díla. Tento titul v podstatě přímo navazuje na poslední díl Stínadelské trilogie. Autor jej tvořil, dotvářel a upravoval po mnoho let, až konečně loni se kniha ve velmi pěkné úpravě a s ilustracemi Petra Modlitby dostala ke čtenářům. Děj knihy navazuje na poslední události ve Stínadlech, vysvětluje některá tajemství, vytváří tajemství jiná. Autor s pietou přistoupil k charakterům ústředních postav, nejde proti Foglarovu kánonu, naopak i jazykovými a stylistickými prostředky se snaží postavit po bok tohoto autora. Domnívám se, že se mu to podařilo. Nejenže znovu oživil působivou atmosféru Druhé Strany a Stínadel, ale přidal do příběhu další motivy. Některá tajemství, po jejichž vysvětlení čtenáři dlouhá léta volali, vysvětluje po svém, některá jen krátce komentuje, ale nechává bez významnější odpovědi. Pokud tedy máte rádi svět vytvořený Jaroslavem Foglarem, vydejte se na další dobrodružství se známým klubem Rychlých šípů. Mirek Dušín je tu stejně vzorný, jako dřív, Rychlonožka stejně zbrklý… zkrátka to, co jste si oblíbili u Jaroslava Foglara, najdete měrou vrchovatou i v tomto příběhu. Dala by se mu vytknout některá autorská pochybení, ale proč? Cíl a snaha autora jsou přece jiné. Takže hurá do Stínadel, čekají tam nová dobrodružství…
Úžasný svět, dobře napsáno. Stále netrpělivě čekám na další knihy s Peterem Grantem.
Zpočátku byly tyhle cestopisné črty docela čtivé, ale poslední díly, lze-li to tak nazvat, už nejsou příliš povedené. Až příliš často to sklouzává do pouhého popisu cest. A když k tomu připočítám poněkud zvláštní názory na aktuální dění...
V současné době se objevují na našem knižním trhu různé knihy, které těží z jisté míry „popularity“ období holocaustu, z prostředí koncentračních táborů. Kromě autentických vyprávění přeživších nacistického běsnění se čas od času objeví i romány, které se maskují jako vzpomínky pamětníků, ale které v nejhorším slova smyslu parazitují na utrpení milionů lidí v nacistických koncentračních táborech. Proto je třeba skutečně dobře vybírat a nečíst všechno, co se jako memoárová literatura o šoa tváří. Pokud ale sáhnete po knize Magdy Hellingerové, neuděláte chybu. Jsou to autentické vzpomínky slovenské židovské dívky, která se díky Hlinkovu špinavému obchodu s Hitlerem ocitla v Osvětimi. Celý příběh k vydání připravila její dcera Maya Lee ve spolupráci s profesionálním spisovatelem Davidem Brewsterem. Strhující příběh zachycuje více než tři roky života v Osvětimi a posléze i na pochodu smrti a v Ravensbrücku. Úžasná obětavá osobnost Magdy je zachycena v situacích, které bychom si ani neuměli představit, natož kdybychom je my, lidé dnešní doby, měli zažít. Přestože byla uvržena do pekla, dokázala nejen přežít, ale hlavně účinně pomáhat i jiným a zasloužila se osobně o záchranu mnoha životů svých spoluvězenkyň. Víc už psát nebudu, přečtěte si to, stojí to za to.
Detektivky už moc nečtu, ale jakmile se mi dostane do ruky nový Tremayne, nenechám si ho ujít. Bohužel mám přečteny všechny jeho česky vydané knihy a zatím není na obzoru vydání některých dosud nepřeložených. Příběhy ze starého Irska s Fidelmou a Eadulfem jsou nejen napínavé, ale obohacují čtenáře o nové poznatky z míst a doby, kterým se dosud mnoho autorů beletrie nevěnovalo.
Naprosto úžasná knížka. Čtenáře vtáhne nejen příběhem, který mapuje osudy Židů v Praze od padesátých let 20. století, ale především atmosférou, pohledem chlapce, který postupně dospívá a "rozum bere". Tzv. Pátá čtvrť (Josefov) je životním tématem D. J. Novotného.
Úžasné fotky úžasné řeky. Kniha poprvé vyšla v roce 1988 a dnes bohužel už některá místa ani nepoznáme.
Souhlasím se všemi komentujícími. Povinná četba pro každého, kdo se aktivně zajímá o fungování dnešní informační společnosti a nechce být předmětem manipulací, ať už v jakékoli oblasti.
Velmi zajímavá, i když nenápadná kniha. Na první pohled se tváří jako jedna z řady knih o českém undergroundu, ale stačí se začíst. Autentická, protože osobní a upřímná, životní zpověď vynikajícího muzikanta a organizátora, který stál za úspěchem skupiny Garáž, i když navenek se jako její lídr jevil Tony Ducháček. Stojí za přečtení.
Kontroverzní osobnost. Jako operní zpěvák vynikající, jako člověk... V době normalizace po roce 1968 byl ředitelem Národního divadla. Má na svědomí nedůstojné odchody některých významných hereckých osobností ze Zlaté kapličky.
Obsáhlá biografie člověka, který prožil velmi zajímavý život. Počínaje studiem jaderné fyziky v tehdejším Sovětském Svazu, přes peripetie emigrovavšího disidenta a konče krátkou diplomatickou kariérou. K plnému pochopení bohatého života F. Janoucha je třeba mít znalosti historických souvislostí evropských, ale také znát naše moderní dějiny.
Překlad Josefa Václava Sládka je geniální, ale v dnešní době už pro běžného čtenáře poněkud nestravitelný. Musím přiznat, že i já mám nejraději překlad E. A. Saudka.