horkosladka
komentáře u knih

Umění milovat? Umění spojit temperament upíra s diskrétností sasanky.

Tohle není kniha ke čtení, ale spíš prostor pro kreativitu, hraní si s estetikou, malování pro relaxaci a koncentraci.

Být nerozumně zbožňován většinou u objektu oddané lásky vyvolává reakci odporu. I když osobu, která je poblázněná, zprvu vnímáme jako přitažlivou, brzy tento dojem vyprchá, jakmile se její city vyjasní. Probouzí v nás despekt a výsměch, jako kdyby nám po těle lezl slimák. Běhá nám z ní mráz po zádech. A to všechno kvůli její neopětované lásce k nám. Ten, kdo potvrzuje naši atraktivitu, by měl být podle zdravého rozumu hodnocen podle svých lichotivých postojů, podle vlastností posilujících jeho ego. Většina z nás ubohého neopětovaného milence vědomě ignoruje, jako by nás jeho existence dusila. Neopětovaným milencům se instinktivně posmívají právě ti lidé, které oni potřebují jako protějšky. Je paradoxní, že také tento posměch potřebují, že vyžadují být vnimáni jako opovrženíhodní, že potřebují být ponižováni.


Ze začátku jsem se neskutečně bavila nad naprosto výstižným popisem každodenní trapnosti současné české (brněnské) společnosti. Ale ke konci se mi zdálo, že už se, mně jinak velmi blízký humor, začíná zvrhávat v prachsprosté hanění všeho a všech.

...A co je tím jedem? Je to lidský postoj, který vytváří náš současný systém.
Naše skutečná krize nepramení z nedostatku peněz, ale z nedostatku soucitu a sounáležitosti.
Snaha všechno definovat je zabijákem pro objevování nového.


Vztah
to není jaká slova si pamatuješ z rozhovoru
je to pocit
který po něm tvoji mysl povznáší či tlačí dolu
vztah to není
co ti druhý potichu či nahlas říká
je to způsob jakým s tebou zachází
a jestli myslí na tebe
když při milování vzdychá
vztah je jenom potom opravdový a pravý
když ti po něm vzkvétá tvářička
a také tvoje zdraví


Jo vono se řekne duchovno
ale když holku řádně nechytíš
stojí to za hovno.


Sbírka cynismu, erotiky, ironie, sarkasmu, černého humoru, špetky sadismu. Osamělost a odcizení, izolace, nihilismus. A přesto hloubka a cit navzdory morbidnímu naladění. Dekadentní celek, který (mě) nikdy neomrzí.


Domnívám se, že současný stav společnosti ústí do nevyhnutelnosti neurotického prožívání. Civilizační stres, přehnané nároky na jednotlivce, nezdravé ovzduší, deformace mezilidských vztahů, nedostatek prostoru pro duši..., to vše se nutně musí podepsat na lidské psychice. Návštěvy psychiatrů jsou důsledkem nepřirozeného životního tempa a všudypřítomné soupeřivosti. Vzdálili jsme se přírodě, jdeme proti ní, tudíž se nám to vrací v podobě neurózy. Myslím, že neurotikem je každý obyvatel většího města. Město samotné je koncentrací neurózy.


Mám depresi...
Když mám depresi, nenávidím Boha a nosím kanady...
Když mám depresi, nenosím boty na vysokém podpatku, ty jsou pro mánie...
Když mám depresi, motám se němě městem jako ryba v akváriu...


Myslet na tebe je báseň
řeknu řádek, řeknu další
stále na tebe myslím
myslet na tebe je kniha
přečtu jednu, přečtu druhou
stále na tebe myslím
myslet na tebe je azurová hladina
beru ji do dlaní, beru ji znova
stále na tebe myslím
myslet na tebe je předlouhá cesta
učiním krok, učiním druhý
stále na tebe myslím
.....


Kdybys ji potkal ve vašem městě,
řekl bys, že je špatně oblečená.
Ale vybledlé doma tkané oblečení
úžasné srdce v hrudi ukrývá.
Je pravda, že její růžová tvář je pihovatá,
paprsky slunce hojností,
ale ona je moje se všemi svými nedostatky
a já ji stejně miluji.
Když svírá její červené ruce
v mých rukou ohromující síla má,
cítím, že je moje, celá její krása je moje,
její čistota a její roztomilé já!
Pravda, její punčochy jsou vymyšlené a prosté
a její projev také prostý je,
ale ona je moje! Nejvzácnější je její šarm,
není tu pro vás, ale pro mě!
(Norman Rowland Gale)


Jeden mladík požádal o přijetí do proslulého kláštera. "Co si od toho slibuješ?" zeptal se představený.
"Chci dosáhnout osvícení."
"K čemu to bude dobré?" vyzvídal představený.
Mladík byl zaskočen a nevěděl, co říci.
Představený mu řekl, ať přijde za rok.
Po roce začal jejich rozhovor stejně.
Na otázku, proč chce být osvícen, odpověděl uchazeč: "Budu pro druhé lidi vzorem."
"Přijď za rok!" řekl mu představený.
Za další rok se představený mladíka zeptal na totéž.
Ten odpověděl: "Jestliže dosáhnu osvícení, budu druhým prospěšnější."
"To je pravda", souhlasil představený a mladíka přijal.


Velmi dobře napsaná kniha pojednávající o příčinách traumatu. Autoři analyzují lidi s nízkým sebevědomím, úzkostností, jejich depresivními stavy a problematické prožívání emocí. Přicházejí s vysvětlením, že za raná traumata může zanedbaná péče a výchova rodičů, týrání. Prvotní vazby s rodiči, pokud jsou narušeny, způsobují špatnou seberegulaci emocí, komplikované vztahy s okolím, nízkou sebeúctu, sociální fobii a různá psychosomatická onemocnění. Kniha je doplněna i záznamy z terapií, je tak vhodná jak pro laickou veřejnost, tak pro odborníky z oblasti psychoterapie.


Kontroverzní kniha. S autorem nemusíte ve všem souhlasit, ale kdo někdy pocítil odpor k lidské debilitě, musí se přinejmenším u některých pasáží pobavit. Kniha je navzdory některým extrémním nenávistným výrokům prodchnuta také mnoha filosofickými myšlenkami, které čtenáře nutí se nad sebou a nad lidstvem a jeho morálkou zamyslet. Když jsem knihu četla, užívala jsem si pocit, že ve své alergii na absurditu a přemnoženost lidstva nejsem sama. A čím jsem starší, tím víc autorovi dávám za pravdu.


Kniha je velmi pěkně zpracovaná, ale působí na můj vkus příliš snobsky. Je určená ženám, které jsou posedlé dokonalou krásou, zkrášlující kosmetikou a kosmetickými salony, drahými parfémy, retro účesy a stylovým oblékáním. Jako inspirativní pokoukání to není špatné, ale pro ženu, která nemá čas trávit celé dny před zrcadlem, je to spíše jen kniha na prohlížení fotek Dity von Teese.
