horkosladka komentáře u knih

Kniha magických výcviků těla, mysli a ducha. Určena spíše pro zasvěcené. V knize se objevují pojmy jako akáša, elementálové, astrální tělo apod. Je to kniha, která vyžaduje úsilí a praxi.

3 04.06.2018

Měla jsem během čtení pořád chuť na kávu, olivový olej a cestování. Oblíbená kombinace Patti. Fascinuje mě šíře jejího záběru. Kolik lidí potkala, s kolika se přátelila a přátelí, jak hluboce dokáže být pro něco zaujatá, všímavá. A přesto se z každé stránky line osamělost. Tiché meditativní přemítání o minulosti, nostalgie. Patti má smysl pro detail, dokáže si všímat nepatrných momentů, věcí, vůní... a to vše s citem oživit svou poezií.

Surové, ale ze života.

2 31.05.2018

Aňu Geislerovou mám jako herečku ráda. Ze zvědavosti a okouzlená barevností její nové knihy, jsem se rozhodla ji přečíst, i když tohle není zrovna můj šálek kávy. Od knihy nelze očekávat žádné hlubokomyslné texty, je to ale příjemné oddechové čtení. Aňa na mě ve svých zamyšleních působí jako obyčejná žena a matka, která přemýšlí o životě a nezapomněla snít. Je to pozitivní a inspirativní počteníčko, které sice ve mně nezanechalo hluboký dojem, ale utvrdilo mě v tom, že i herečka může prožívat každodenní starosti. Kniha P. S. mi nepřijde jako kvalitní literatura ani jako umělecké dílo, přesto mě příjemně osvěžila. V něčem jsem se i poznala. Myslím, že by bylo fajn zajít si s Aňou na kafe...

15 31.05.2018

Makové pohlazení na duši.

4 30.04.2018

Tak tohle je opravdu kouzelná knížka. Nádherné ilustrace a milý příběh. Myslím, že děti z obrázků musí být nadšené.

3 21.04.2018

Naprosto skvělá knížka, pokud vás serou lidi a celý svět a potřebujete svůj vztek odlehčit sarkasmem a vědět, že v tý depresi nejste sami.

3 17.04.2018

Úžasné fotky z koncertů, zajímavé výroky členů skupiny a info o kapele. Pro fanoušky lahůdka.

2 12.04.2018

Geniální kniha geniálního umělce.
"Sexuální instinkt musí být sublimován v estetice. Pocit smrti v lásce. A hrůza z prostoru a času v metafyzice a náboženství. Dost popírání. Dost kouskování. Je třeba sublimovat. Je třeba integrovat. Místo automatismu styl. Místo nihilismu technika. Místo skepticismu víra. Místo promiskuity řád. Místo kolektivismu a uniformity individualismus. Místo reakce nebo revoluce renesance. Od roku 1929 jsem bez ustání studoval postupy a objevy exaktních věd za posledních sto let. Jestliže mi nebylo dáno prozkoumat všechny jejich taje kvůli jejich nestvůrné specializaci, porozuměl jsem jejich významu stejně dobře jako ten nejlepší! Jedno je jisté: nic, vůbec nic ve filosofických, estetických, biologických nebo mravních objevech naší doby nepopírá náboženství."

5 28.03.2018

"Jediné, co Breton uznává, jsou submisivní ženy a oddané matky. Pro mě není v jeho skupině místo. Mluvím otevřeně, vyjadřuji své názory, mám připomínky, předkládám návrhy. Ale jsem jediná, proto se na mě dívají tak nedůvěřivě, proto si mé připomínky špatně vykládají. Mají ze mě strach, myslí si, že je za tím něco víc. Ale nechápou, že za Galou není nic víc, za Galou stojí zase jen Gala. Není to ani Paul, ani Max, dokonce ani Salvador. Jsem to jen já sama. Gala."

5 26.02.2018

Krásně ilustrovaná knížka o inspirativní ženě, která ovlivnila životní styl a oblékání určitě nadchne každého milovníka módy a elegance. Dozvíte se spoustu zajímavostí o životě této originální návrhářky a budete se kochat nápaditými ilustracemi Megan Hess, která je mezinárodně uznávanou módní ilustrátorkou. Ženy, které milují vůně a kabelky, možná po přečtení knihy zatouží po parfému Chanel no. 5, kterým se Coco proslavila nebo po luxusní kabelce s návrhářčinými iniciály. Kniha vás okouzlí a inspiruje. A na závěr ještě jeden citát od Coco Chanel: „Pokud chcete být nenahraditelní, musíte být odlišní.“

6 04.02.2018

Knížka je velmi hezky graficky upravená. Skvělý výběr Krchovského. Dá se pojmout jako diář, deník nebo kniha na vlastní postřehy, básně, zápisky. Jedná se o kreativní počin, který ve vás probudí chuť psát.

12 05.01.2018

V knize mě nejvíc zaujala myšlenka, že je rozdíl mezi zaměstnáním a povoláním. Zatímco zaměstnání většina lidí bere jako "nutné zlo", povolání je činnost, ke které se cítí být člověk "povolán". Když člověk najde své povolání, pravděpodobně se vyhne i pracovnímu vyhoření. Samozřejmě "vyhořet" můžeme nejen kvůli práci, ale také po opakovaných zklamáních, životních nezdarech, stresujících událostech, nadměrné zátěži. Věřím tomu, že vyhoření je však dočasný mentální a duševní stav, který se dá přemoci tím, že člověk bude hledat, co by ho nyní mohlo těšit. Důležité je hledat odpočinek, zdroj radosti a načerpání energie. A také hledat příčinu, co způsobuje naši únavu, depresi či nezájem. Někdy se může jednat o vztahové problémy promítající se do ostatních aspektů života, nevyřešené záležitosti z minulosti, jindy třeba chybí kontakt s přírodou nebo dostatek zájmů. Dobré je umět si udělat čas sami na sebe, zklidnit se, zameditovat si, popřemýšlet o tom, jaké jsou naše hodnoty a potřeby a podle toho se řídit a rozhodovat co dál se svým životem.

7 04.01.2018

Po prolévání krve
mně láska nechutná
jsem děravá mísa
neplodná nicota
po prolévání krve
jsem sám
nejvyšší velekněz
zbytečných ukájení

Čím více je už duch odvrácen ode všeho, tím více riskuje, že zasažen láskou, bude se chovat jako naivní midinetka.

Umění milovat? Umění spojit temperament upíra s diskrétností sasanky.

Tohle není kniha ke čtení, ale spíš prostor pro kreativitu, hraní si s estetikou, malování pro relaxaci a koncentraci.

Být nerozumně zbožňován většinou u objektu oddané lásky vyvolává reakci odporu. I když osobu, která je poblázněná, zprvu vnímáme jako přitažlivou, brzy tento dojem vyprchá, jakmile se její city vyjasní. Probouzí v nás despekt a výsměch, jako kdyby nám po těle lezl slimák. Běhá nám z ní mráz po zádech. A to všechno kvůli její neopětované lásce k nám. Ten, kdo potvrzuje naši atraktivitu, by měl být podle zdravého rozumu hodnocen podle svých lichotivých postojů, podle vlastností posilujících jeho ego. Většina z nás ubohého neopětovaného milence vědomě ignoruje, jako by nás jeho existence dusila. Neopětovaným milencům se instinktivně posmívají právě ti lidé, které oni potřebují jako protějšky. Je paradoxní, že také tento posměch potřebují, že vyžadují být vnimáni jako opovrženíhodní, že potřebují být ponižováni.

7 29.10.2017

Ze začátku jsem se neskutečně bavila nad naprosto výstižným popisem každodenní trapnosti současné české (brněnské) společnosti. Ale ke konci se mi zdálo, že už se, mně jinak velmi blízký humor, začíná zvrhávat v prachsprosté hanění všeho a všech.

Blbinka. Nicolas Mahler je mistr bagatelizace.