HTO komentáře u knih

Asi jenom Astrid Lindgrenovou, jednu z největších spisovatelek 20. století, mohlo napadnout oživit takový žánr, jakým je loupežnický román. Přenádherná kniha pro děti i dospělé. Menší děti si užijí dobrodružství a pohádkové postavičky (zase skvěle přeložené; a ilustrace Jiřího Kalouska, které znám já, knize náramně sluší), větší děti i dospělí nádherně popsanou cenu přátelství a rodičovské lásky, všichni pak jedinečnou atmosféru téhle knihy, která se nevyhýbá ani smrti, atmosféru tesknou a přitom krásnou, tak typickou pro Lindgrenovou.

25 19.02.2012

„I jabloň má životnost až sto let, takže ta jabloňka, kterou jsem zasadil roku 1936, možná ještě ponese ovoce po část jednadvacátého století. Dub či buk mohou žít celá staletí a působit potěšení tisícům či desetitisícům lidí, než je nakonec pořežou na stavební dříví. Netvrdím, že člověk se může zbavit veškerých povinností vůči společnosti vlastním projektem vysazování lesa. Ale přesto mi připadá jako dobrý nápad, kdybyste si vždycky, když uděláte něco asociálního, zapsali ten skutek do kalendáře a pak, až přijde vhodná roční doba, zasadili do země žalud.

A kdyby jen jeden z dvaceti vyrostl do dospělosti, můžete v životě nadělat dost škody, a přesto jako farář z Bray skončit coby dobrodinec společnosti.“

George Orwell, Přímluva za faráře z Bray, 1946

Taková poznámka k téhle geniální knize, kterou mám od roku 1986, kdy jsem ji četl poprvé, čím dál tím raději. Píše se tu (ta ona je zdravotní sestra): „Saturnin chtěl vědět, zda by se pan doktor přišel podívat, co se to děje, kdyby někdo začal na ošetřovně střílet. Byla tím poněkud zmatena, ale domnívala se, že v takovém případě by pan doktor určitě přišel.“ Já se díval o víkendu na film s van Dammem, kde se na ošetřovně střílelo ne o sto šest, ale přímo o sto sedm, a nepřišel vůbec nikdo! To je skandál, Karolinum je musí obeslat skvělým anglickým překladem.

Podle C. W. Cerama (http://www.databazeknih.cz/knihy/bohove-hroby-a-ucenci-156622, str. 232) „nejinteligentněji napsaná nejhloupější kniha Západu“.

Ne ale v českém překladu, který je hrozný.

Tradičně výborná, napínavá knížka. Navíc okořeněná báječným, typicky anglickým humorem – Slečna Hartnellová mluvila hlubokým basem a neúnavně navštěvovala chudé, ať se sebevíc vyhýbali její péči. nebo „Skoro celou cestu byl ponořen do Timesů. Víte, jako by nechtěl mluvit.“ Farář přikývl. Plně Bantryho chápal. – a výtečně ukazující způsob ostrakizace typický pro anglickou vyšší třídu, totiž náhle odvolávaná pozvání ke společenským akcím; a konečně, ale ne v poslední řadě, v portrétu manželů Bantryových skvěle vykreslující na první pohled nenápadnou, avšak při bližším seznámení hlubokou, vroucnou a oddanou manželskou lásku.

22 12.02.2014

Kdybych měl fundamentalistickému ateistovi doporučit tři knihy o křesťanství, byly by to tyto dvě: K jádru křesťanství.

– – No dobře, bylo by jich víc (Chestertonova Ortodoxie!), ale to by nebylo tak vtipné. Kromě toho, takto strukturovaný vtip má v sobě, jak mě napadá, téma trojice, což, jak uznáte, je pro nás křesťany důležité.

Nesmírně důležitý poznatek: „Pokud druzí lidé nechápou vaše chování, co se děje? Jejich požada­vek, že musíme dělat jen to, co oni chápou, je pokusem diktovat nám. Je-li to v jejich očích bytí „asociální" a „iracionální", budiž. Většinou se jim však ukáže naše svoboda a odvaha být sebou samými. Nikomu nejsme povinováni nějakým vysvětlováním nebo účtováním, pokud jim naše činy neškodí nebo neporušují jejich právo. Kolik životů bylo zničeno touto potřebou „vysvětlovat", což obyčejně znamená „pochopit“, tj. schválit. Ať jsou vaše činy a podle nich i vaše skutečné záměry posouzeny, ale mějte na paměti, že svobodný člověk je povinován vysvětlením jen sám sobě – svému rozumu a svědomí – a nemnoha těm, kteří snad oprávněný nárok na vysvětlení mají.“

22 27.06.2013

Když jsem byl malý, chtěl jsem požádat úřady, aby mi do občanského průkazu, až jednou jeden dostanu, napsaly jméno Lagardère. Teď už mám občanský průkaz přes dvacet let, ale přeju si to pořád.

I protože mi v uších pořád zní Óda na radost: snad nejhezčí týden tohoto léta jsem strávil s touto knihou a myslím, že právě ona je jedním z nejlepších kandidátů na onu legendární knihu, kterou by si měl přečíst každý, aby člověk, jak učí sv. Augustin, pochopil, že o tom, co jsi pochopil, si buď jist, že to není Bůh. Ten týden jsem vždycky vyšel pod modrou oblohou a žlutým sluncem nad dům do lesa, radovat se ze zázračnosti stvoření, a jakmile se slunce nachýlilo a začalo mi svítit do pokoje na mou nejstarší knihovničku, knihy o zvířatech, sedl jsem si na židli, a, jestli to tak smím říct, rozjímal nad touto knihou. Hráli mi k tomu Jethro Tull, protože mi připomínají zelenou (modrá + žlutá) jako les, abych měl stromy i v pokoji. Přidám jen pár výpisků, které slouží i jako lákadlo, nebo, lépe řečeno, pozvánka do těchto stránek. Pidivarování: nastříhejte si dost papírků na záložky: https://fnrsknmer.rajce.idnes.cz/nastenka/557567436

Výpisky: Náboženství, víra, teologie nemá žádné oprávnění zasahovat do vnitřní sféry vědy, plést se do fyziky a biologie pokud se tady nedrží zcela stranou a nerespektuje naprostou svobodu a samostatnost vědy jakožto vědy, pak jakékoliv zbožné" intervence dopadnou stejně špatně a povedou k podobné diskreditaci náboženství, k jakým docházelo v minulosti, kdy tyto intervence byly navíc doprovázeny politickými zájmy a mocí.

Stejně tak se musí věda držet důsledně stranou oblasti víry a náboženství, zejména pokusů buď dokazovat, nebo vyvracet existenci Boha", jinak se sama zkompromituje a zradí svou poctivost; vědec vyvracející Boha" je podobně trapný jako Gagarinovo údajné hlášení Ústřednímu výboru Komunistické strany SSSR, že okénkem rakety žádného boha neviděl (po němž se sovětským veleknězům ateismu zřejmě zřetelně ulevilo). A dodejme: Vědec dokazující Boha" na tom není o moc lépe.

Znamená to, že věda" a náboženství" jsou dvě naprosto oddělené sféry, které se vůbec nemohou a nemají potkat, a pokusy o nějaký dialog" a spolupráci jsou zbytečné? Naprosto ne! Ten dialog je zvláště dnes pro obě strany, a zejména pro náš společný svět nesmírně důležitý. Ale pole, na němž se může a má konat a jehož pravidla musí respektovat, je filozofie.


Když jsem poprvé četl o protestech rodičů, žádajících v Bavorsku odstranění kříže ze škol, protože se jejich děti musí dívat na tak hrozný výjev, nemohl jsem věřit tomu, že někdo, kdo vyrostl v kultuře prosycené křesťanstvím, tak dokonale nechápe poselství kříže.

Vždyť křesťanství opravdu neoslavuje násilí! Pouze necenzuruje skutečnost, že násilí je součástí našeho světa a že dopadlo i na našeho Pána. Ale zároveň říká, že násilí nemá a nesmí mít poslední slovo, že Ježíš se nechal raději násilím ubít, než aby násilí použil či schválil. Křesťanská víra říká, že násilí poté, co je Kristus vzal na sebe, tu už nestojí jako drásavé absurdno, nýbrž bylo vnitřně proměněno smyslem, který on svému utrpení a smrti dal. Kříž přece není demonstrací" násilí, utrpení a smrti, nýbrž naopak zvěstí o lásce, která je silnější než smrt", je to kázání o síle naděje, která relativizuje a ironizuje samu smrt: Smrti, kde je tvůj osten, kde je tvé vítězství?"

Nelze přece takto zkreslovat smysl kříže, vytrhovat tento symbol z jeho kontextu! Evangelium nevypráví příběh kříže jako horor, kde jsou utrpení a hrůza samoúčelné, kde jsou prostředkem k příjemnému, vzrušivému šimrání nervů. Obraz kříže a utrpení poukazuje k širšímu horizontu a o ten jde!

22 27.10.2012

Když jakýsi kritik (myslím dost drze) řekl Hellerovi, že tak dobrý román, jako je Hlava XXII, jeho prvotina, už nikdy znovu nenapsal, Heller jen suše odpověděl, že takový román nenapsal nikdo. Jedna z těch knih, které je třeba číst, a číst opakovaně – alespoň já ji teď čtu jinak než před dvaceti lety, kdy jsem vnímal hlavně ta legrační místa. Teď už i tam, kde jsem se dřív smál, až mě všecko bolelo – například v osmé kapitole při výslechu Clevingera jeho nadřízenými („A říkejte panu plukovníkovi 'pane plukovníku', když mu neříkáte 'pane plukovníku'"), prosakuje děs, děs a děs, z absurdní mašinérie, která se řítí jak odbržděný vagón, a pulsuje ve mně ne legrace z toho, jaký je major Metcalf blb, ale hrůza z toho, co Clevinger při výslechu pozná, „že by se nikde v široširém světě nenašli lidé, kteří by k němu pociťovali prudší nenávist". Surreálné kousky pomalu skládají obraz, který graduje v málem halucinačním pekelném Yossarianově bloudění Římem ke konci knihy, kdy se nejen svazují nitky, ale mnohé legrační věci se náhle převrátí do tragiky.

– Zajímavé je srovnat si Chuchvalcův a Jindrův překlad; oba výtečné.

22 18.03.2012

Pln pocitu, že tomuto dílu se dá jen tleskat a na to, abych o něm psal, mám pramálo rozumu, omezím se *na pozadí mne slyšíte tleskat* na čtyři slova, jednu anekdotu a pár výpisků.

1. Nautron respoc lorni virch.

2. Conseilova („Myslím, že by byl nerozeznal vorvaně od velryby. Přesto však to byl statečný a hodný chlapec." – – „Nevím, zda by byl rozeznal tuňáka obecného od tuňáka pruhovaného") překrásná věta „A co babirusa pana profesora?", je mým oblíbeným péefkem, případně citátem, když chci někoho potěšit.

3. Nedovedu si Vernův „šrafovaný svět" představit bez dialogů jako:

„Ostenec,“ řekl jsem.
„A to ostenec čínský,“ dodal Ned Land.
„Který patří do řádu čtverzubců,“ bručel si Conseil.


* A ještě jeden můj oblíbený, i proto, že vlastně kryptozoologický:

„Bylo také navrženo, aby ta chobotnice dostala jméno chobotnice Bouguerova.“
„A jak byla dlouhá?“ ptal se Kanaďan.
„Neměla tak asi šest metrů?“ vmísil se do hovoru Conseil, který stál u okna a prohlížel si výčnělky podmořského srázu.
„Přesně tolik,“ odpověděl jsem.
„A neměla na hlavě osm chapadel, která se zmítala ve vodě jako klubko hadů?“
„Přesně tak.“
„A neměla obrovské oči na vrcholu hlavy?“
„Ano, Conseili.“
„A neměla místo tlamy papoušcí zobák, ovšem zobák hrozný?“
„Skutečně, Conseili.“
„Pak s dovolením,“ dodal klidně Conseil, „je tady právě chobotnice Bouguerova, nebo aspoň jedna z jejích sester.“

22 14.02.2012

Motto téhle opravdu doporučeníhodné knihy: „Mezi náhodností a osudem promlouvá lidský jazyk, a oněmí-li, promluví prsty, a zchromnou-li, promluví oči, a oslepnou-li, promluví srdce — osamělé anebo v náručí milujícího, v ledu anebo v plamenech, až do posledního úderu...“ — — Thorkild Bjørnvig

Výpisek (přepsáno i s chybami): „Další charakteristikou výjimečných lidí je to, že jsou extremně jasní. (...) Tak jako řada knih, jež údajně popularizují teorii relativity je naprosto nesrozumitelných, tak zase Einstein či Eddington jsou naprosto jasní.

A stejně je tomu u všech velkých průkopníků a zvláště u Curiere, kterého nečteme nikdy dost. Je také třeba pocho­pit, že tito velcí průkopníci měli na počátku své kariéry osvícení, která se navracejí, jež však měli často čas zaznamenat. Tato osvícení je snadné nalézt. Jsou samozřejmě smíchána s technickými podrobnostmi a někdy s matematikou. Někdy je třeba pročíst desítky stránek než padneme na pasáž, která osvěcuje celý vesmír světlem stejně intenziv­ním jako krátkým. Tento druh bádání však stojí za to.

Nachází se v něm uspokojení, jaké nepřináší žádná jiná četba, snad jen kromě science-fiction v jejích nejinspirovanějších okamžicích. Autoři sci-fi bohužel většinou nevypadají na to, že by četli tyto vědecké knihy. Pokud se týče filozofů, ti o nich nikdy ani neslyšeli.

Takový Sartre bude třeba hovořit na stovkách stránek esenci a existenci a přitom ani nebude vědět, že střídavý proud, kterým si svítí, se desetkrát za sekundu změnil z esence v existenci a naopak.

A vzpomínám si na rozhovor, který jsem měl s Camusem o Sysifovském mýtu. Řekl jsem mu, že když se kámen kutálí dolů, Sysifos by mohl zachytit ztracenou energii stejně ja­ko se to běžně dělá s padající vodou, tj. tím, že by vyro­bil elektrický proud. A Camus mi řekl: „Ono je tedy možné vyrábět elektrický proud z padajícího předmětu?“ Nechal jsem toho.“

21 10.05.2019

Philip K. Dick, VALIS: Nejdůležitější opomíjený citát Nového zákona je „Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest." (1J, 3:2)

Kromě všeho ostatního – kralický překlad patří k největším pokladům českého jazyka.

21 10.04.2012

I v dnešní době space oper, kyberpunku a pod. jedna z nejfantastičtějších knih – rozumějte knih, kde autor pouští fantazii opravdu na špacír. A jak krásný špacír to je! A přes všechna úskalí tohoto špacíru archetypálně vernovský profesor Lidenbrock dává průvodci plat vždy přesně v sobotu – ať se v moři perou třeba ichtyosaurus s plesiosaurem (kdyby vyšel román v Preslově překladu, což samozřejmě časově není možné, ten druhý byl by bezpochyby zván plavnoještěr). Verne se nechává inspirovat Poem (ne naposledy) a myslím i středověkými legendami (velryba-ostrov), a inspiruje svoje následovníky. Z nich je třeba zmínit A. C. Doyla a pro nás hlavně Ludvíka Součka, díky kterému má toto dílo pro československého čtenáře zvláštní přitažlivost, protože Součkova skvělá trilogie Cesta slepých ptáků na ně přímo navazuje. Pročež se doporučuje P. T. čtenáři nejen tato kniha, ale hned několik dalších. Ó důvtipný Saknusseme!

Občas si říkám, co by Cicero řekl na Saknussemovu latinu. Kod fecit. Třikrát sláva Islandu!

21 27.02.2012

Toto je můj stý komentář na DK, tak zacituji Prasátko: „Já myslím, že jsou fialky pěkné".

21 06.01.2012

Předloni jsem celou sérii přečetl devětkrát. Letos jsem dostal darem kus solné krusty Šot el Džerídu, kde dobrodružství začíná. May je neuvěřitelně dobrý stylista, od kterého by se mohla (a měla) učit většina současných autorů thrillerů. A morální kodex Old Shatterhanda, zde ovšem Kary ben Nemsího, ten je skutečně hodný následování. Chybu dělá ten, kdo mayovky odbývá jako jenom pro děti, nebo jenom dobrodružné... kdepak! ‎„Nepohrdej příště cizincem jen proto, že je cizinec. Dobrý člověk je tvým bratrem, i když není z tvého kmene. A zlý a zrádce zůstane zlý a zrádce, i když se narodil pod tvým stanem. Příště suď lidi podle činů a měj jedno slovo pro všechny, ať jsou to Targiové, Arabové nebo Frankové. Pak teprve budeš vskutku velký šejk.“

21 24.02.2011

Old Shatterhand mystik:
„Chcete mi dávat lekci z jízdy na koni?“
„Ani nápad; už moc dobře vím, že žádné lekce nepotřebujete. Ale ještě nikdy v životě jsem neviděl, že by nějaký jezdec jel se sepjatýma rukama, jako by se modlil.“
„Nemodlil jsem se," odpověděl jsem, „jen jsem v duchu děkoval osudu za to, že smím prožít a procítit tolik krásy jako třeba teď, během téhle noční jízdy.“

20 11.11.2017

Podle mého názoru největší kniha české porevoluční literatury.

20 12.08.2012

Kniha o převratu, jehož popis zabírá posledních asi 15 stran ze tří set – zbytek je většinou téměř literatura faktu o řemesle nájemného vojáka připravujícího se na akci. A přesto jsem se od ní nemohl odtrhnout. Kromě toho, že je neskutečně čtivá a má fantastickou pointu, přinutí člověka přemýšlet o takových pojmech, jakými jsou morálka a čest.

„Myslíš si, že ti američtí vojáci ve Vietnamu tam umírali za život, svobodu a štěstí? Ti tam umírali za Dow-Jonesův index ve Wall Streetu, a vždycky to tak bylo."

„Téměř celé dva roky jsem se díval, jak asi jeden a půl milionu dětí zemřelo hladem, protože jsou na světě lidé jako vy a Manson. To všechno především proto, abyste vy a lidé vašeho druhu měli větší zisky zajišťované úskočnou a úplně zkorumpovanou diktaturou, to všechno se dělalo ve jménu práva a pořádku, legality a ústavnosti." (oboje žoldák „Kočka" Shannon)