HTO komentáře u knih

Ačkoliv Seurat není zrovna můj šálek čaje – více se mi líbí, když si jeho obrazy prohlížím z dálky (což nemyslím jako urážku; zkuste to taky) – tahle kniha je nesmírně zajímavá (jako všechny Perruchotovy životopisy), a nedokázal jsem ji odložit, dokud jsem ji nepřečetl. I pokud je vám pointilismus protivný umělecky nebo svou vědeckostí, kniha stojí za pozornost už jen proto, že vás seznámí se dvěma úžasnými postavami: Félixem Fénéonem a Seuratovým vědeckým rádcem, chemikem Chevreulem: tady naleznete jeho fotku v den, kdy slavil sté narozeniny: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Félix_Nadar_1820-1910_portraits_Michel_Eugène_Chevreul.jpg Myslelo mu to i tehdy líp, než většině lidí o osmdesát let mladších.

4 22.03.2012

Tahle věta se mi dneska o téhle knize zdála: „Jsem rád, že Platón napsal Tímaios a Kritiás, protože bez nich by nevznikla tahle kniha“. – I pokud vás Atlantida nezajímá, stejně vám tuto knížku doporučuju: pokud vás, jako kapitána Kida, vábí plout hlavně po stránkách knih, tohle je úžasná nádhera.

4 22.03.2012

Och, to byla tenkrát nádhera! A je to nádhera pochopitelně dodnes. Před dvaceti lety jsem byl nadšený z otištění pro mne tehdy méně známých povídek, jakými byly Darebáci v domě a Bůh v míse, zatímco minulý týden, když jsem si sešit zase jednou vytáhl, mne kromě autorovy geniality navíc nadchly krvavé skvrny na jedné dvojstránce, které by se jistě Conanovi líbily (ačkoliv popravdě řečeno pocházejí z komářího štípance), rozhodl jsem se prozkoumat do jaké míry mohly být rasy divokých lidí u Howarda – který byl vzdělaný a načtený až hrůza – ovlivněny soudobými znalostmi o např. yettim, a navíc jsem se zamyslel nad následujícím citátem:

"Murillo si maně pomyslel, o kolik je kněz v myšlení a znalostech před svou generací, když je schopen vymyslet a vyrobit takové zařízení. Conan si krátce pomyslel, že se jedná o kouzla a dále se tím nezatěžoval." Hoho!

Jan Zábrana, Celý život (2), str. 854 – „Ivan Skála si prý dal udělat „podstročniky“ Whitmana a hodlá ho překládat, aby nahradil překlady Jiřího Koláře, které nesmějí vycházet, protože Kolář podepsal Chartu a žije v Paříži.“

Takže ho I. S. opravdu přeložil... Co všechno se člověk díky DK nedozví!

Je to skoro dvacet let, co si spousta z nás ve třídě na gymnáziu koupila tuhle knihu. A pak byl dlouho každý z nás „vlhkým listem, jenž přilnul k prahu."

Vzorně vypravený výbor z Pounda, člověka, který má na Eliotově Pustině skoro stejnou zásluhu jako sám T. S., se spoustou doplňujících materiálů, včetně rozhovoru E. P. s Donaldem Hallem (1960), který je místy zábavný jak povídka Woodyho Allena o modernistech. „Nezdá se, že by mi někdo – kromě Forda, který se jednou válel nepříčetně po podlaze a ječel – pomohl v práci nad rukopisy.“

Maličko mi tu chybí některé básně, které překládal Jan Zábrana a které vyšly v antologii Horoskop orloje, tak alespoň jednu z nich, možná tu nejslavnější, „Na jedné stanici metra“:

Náhlé zjevení těch tváří v davu;
plátky květů na mokré černé větvi.

4 11.03.2012

Pro mne dodnes nejlepší u nás vyšlý hudební slovník, skvěle napsaný, nesmírně fundovaný a pro kohokoliv, koho zajímá avantgardní hudba – i neangloamerická – i v době internetu řekl bych nepostradatelný. Často si tuhle třísvazkovou knihu vezmu a čtu ji od začátku do konce, a je to báječné.

4 10.03.2012

Tradičně nesmírně kvalitní a fundované eseje Stephena J. Goulda. V mnohém překvapující kniha, ať už jde o současné falšování zkamenělin nebo výzkum, který Gould provedl na téma slavného podvodu, jemuž naletěl Beringer a který přináší mnohé překvapivé údaje vyvracející dřívější tvrzení (které český čtenář bezpochyby dobře zná nejen z knih o paleontologii, ale i od L. Součka). Výborně přeložená kniha se spoustou zajímavých obrázků je příkladem toho, jak se má psát vědecká esej. Kolik akademiků by dokázalo napsat fundovaný, filosofický a k tomu láskyplný a hluboce osobní text o hráči baseballu? Zde se navíc jedná o Joea DiMaggia, kterého zná každý, když už ne z baseballu, tak z písničky Mrs. Robinson Simona a Garfunkela, DiMaggia, jenž byl symbolem své doby – a dozvíte se také, česky snad poprvé, co DiMaggio řekl Simonovi při osobním setkání. A vůbec, tohle je prostě jedna z těch knih, u kterých se modlíte, aby nepřestaly vycházet – a může to být klidně i kvůli Ernestu Haeckelovi na straně 311.

Poznámka k českému vydání: kdo vymyslel tuto novou grafickou úpravu edice Kolumbus – a proč?!

4 26.02.2012

Pán se rozhodne přestat se dívat na televizi. Myslíte, že to nestačí na děj, notabene děj románu? Ujišťuji vás, že to nejen stačí, ale že knihu jsem nedokázal odložit, dokud jsem ji celou nepřečetl. O životnosti nového románu se pochybuje. Nevím, jestli se pochybuje i o životnosti nového nového románu – "And from our fathers' fathers' fathers. And from our fathers' fathers' fathers' fathers." – ale pokud je jako takhle kniha, osobně o jeho životnosti příliš nepochybuju. – – Navíc se čtenáři dostane bonusu v podobě v ději se nezapomenutelně mihnuvšího holandského spisovatele Ceese Nootebooma.

4 26.02.2012

Skvělá kniha! – – Výpisky:

– Z množství životních událostí a pozemských setkání doopravdy neplatí nic víc než ty vzácné vzpomínky na těch několik lidí, jež jsme milovali, a pak na ty, kteří nám byli oporou, protože jsme si jich mohli vážit.

– Zdá se mně zřejmé, že vzniká-li mezera mezi občanským postojem a lidským svědomím, zjevuje se tím znamení kulturní krize. Což z nás ale nesnímá osobní odpovědnost.

– Na mém vnitřním odstupu od básnictví jako literárního žánru se v šedesátých letech možná podílely i některé osobní zkušenosti s lidmi z té branže. Dodnes si myslím, že básně – špatné, dobré a bohužel i ty nejlepší – píší vesměs ti, s nimiž se v běžném životě skoro nedá vyjít, na rozdíl od většiny prozaiků a výtvarníků. Rád bych žil podstatnou poezií, ale možná jsem příliš velký snob na to, abych pokorně snášel břemena standardních básnických zlozvyků, mezi něž na prvním místě patří nezvládaná náladovost. Nic na tomto světě není zadarmo, ani básnické slovo, jež nám umožňuje žít a přežít a s pomocí Boží se nezbláznit a nakonec umřít.

– Myslím, že Bůh neproniká ke člověku, který z jakýchkoliv důvodů nechává ležet ladem vlastní život.

4 24.02.2012

Takhle má vypadat cestopis! Skvěle napsané, tuny informací od vědeckých po zábavné, vynikající fotografie (však také obsahuje kapitolu o fotografování v tropech), vzorně graficky upraveno.

Výpisky (v závorce kapitola):

Malajština jest však i přes svou primitivnost velice poetická, v ní zrcadlí se bohatá a bujná fantasie Orientálců vůbec. „Bikin“ jest obecně užívané slovo as pro činiti, konati: „Bikin mati“ značí doslovně „činiti mrtvým“, tudíž zabíti, ale stejné fráze užívá se na př. i pro zhašení plynu. Nemohl jsem se ubrániti smíchu, když jednou ve východní Jávě ptal se nás domorodec šlechtic posluhující u stolu, zda si přejeme „vejce na měkko“, což vyjádřil „stengga mati“, t. j. na půl zabitá! (14)

Podobně i roku 1891 bylo na Jávě v našich letních měsících abnormální sucho, takže veškerá vegetace, zvláště však epifyti, silně trpěly. A nepomohlo ani, že domorodci chopili se krajního prostředku, aby zlomili suchý východní monsun a přilákali toužebně očekávaný déšť, to jest slavnostního vykoupání bílé kočky ve vlnách Tjiliwongu. (16)

Ale stejně jako malíř vkládá svou duši, své umělecké nazírání do svého obrazu, tak může i amatérský fotograf voliti motiv podle své individuality a vedle toho ještě zdůrazniti při samotném fotografickém výkonu určité rysy obrázku. I nálada se dá často fotograficky zachytiti, i osobní nazírání amatérovo lze uplatniti. Často jsem fotografoval se svým přítelem ze stejného místa a přece výsledek byl různý, každý vyjádřil svou fotografií něco jiného. (25)

Náš kapitán jest postava vzácně svérázná, i při svých zvláštnostech velice sympatická. Jsa rodem Ital, mluví celkem špatně německy, ale v němčině si libuje. [Za celou cestu řekl jediný správný člen, „die schönste Frau“.] Smíšeným jazykem italsko-německým líčí dojemně strasti kapitánů, kteří ztrácejí dlouhou službou oči, zdraví a všechno, a když mu jednou náš mladý chorvatský kapitán namítne při podobné příležitosti, že jeho strýc kapitánoval ve zdraví do 70 let, není dlouho v rozpacích a prohlašuje (či spíše křičí) k všeobecné veselosti: „ihre Onkel eine rhinoceronte!“ (2)

4 19.02.2012

Vynikající kniha nejen pro zájemce o filosofii, ale i pro každého, kdo touží po duchovním zážitku.

Výpisek: „Dále byl u Plótina lékař Paulinus ze Skythopole, kterému Amelius přezdíval Mikkalos („maličký“) a který vždycky všechno pochopil špatně.“ (Porfyrios, Vita Plotini 7,1)

4 11.02.2012

Hodně netradiční fantasy, která začíná v našem světě v době vietnamské války a kde splnění „mise“ zdaleka nepředstavuje konec knihy. Škoda, že Richard Podaný překládal jenom verše; hlavně na začátku, který se hemží dobovými reáliemi, překladatelka mnoho chvály nezaslouží. Neortodoxnost knihy je zajímavá, a bonusem českého vydání je obálka – i když Star se v příběhu představí mnohem méně oblečená – když knihu pod mou lavicí objevil pan profesor chemie, místo aby mi ji zabavil, vyjádřil přání si ji přečíst.

4 09.02.2012

Jak je to krásné, když k úžasné knížce o hmyzu od možná nejbáječnějšího entomologa všech dob napíše doslov pán, který se jmenuje Moucha!

Toto je kniha, kterou Gerry Durrell četl a četl, dokud ji neshltl naráz. Doporučuju vám totéž.

4 02.02.2012

Tradičně kvalitní povídky, mezi nimiž je i Myrinština (o dva roky dříve vyšlá česky ve výboru Člověk svého času pod jménem Soutok), zde doplněná i o pokračování, které k dědečkům přidává i pradědečky. - Nepochopil jsem, proč je originální název knihy, A Tupolev Too Far, přeložen jako Příliš vzdálený svět - že by averze vůči ruskému slovu? Přitom originální název je rozhodně zajímavější.

4 02.02.2012

Skvělá kniha! Takovéto knihy jsou ještě napínavější než thrillery – aspoň pro mne. Levého devítisetstránková kniha vás prostě nepustí.

Dá se snad odolat tomu, dozvědět se o Řehoři Daňkovském, že se domníval, že řečtina a staré slovanské jazyky jsou příbuzné, takže jeho Iliada je přeložena hypotetickým jazykem, kterým měli Slované mluvit v řecké hérojské době, a ovlivnil tak Jana Vlčka, jenž si pro Homéra vytvořil vlastní jazyk?

Prostořeký jen Terzítes krokotal vždy co havran
rozdrooký byl a koberavý a lopatky křivotné,
k útrobě ztočené zpředu i zzadu hrb mu vytiskly.
Vrch hlavy byl chocholat, řídký i prokvítaje pejřím.

4 01.11.2011

Vynikající kniha! Stojí za přečtení nejen kvůli kritickému pohledu na Ameriku očima Američana, který viděl a už před půlstoletím viděl věci, které nás trápí ještě víc dnes (například konzum). Jen jedno je škoda – že se do českého výboru, oproti anglickému originálu se souhlasem nakladatele zkrácenému, nevešel portrét Eda Rickettse.

4 13.04.2011

Když se Shackletonově expedici potopila Endurance, 27. října 1915, polárníci opustili všechny myšlenky na přechod Antarktidy – začal boj o holé přežití. Z lodi muži spustili na led záchranné čluny a zachránili zásoby. Kvůli ledu, jehož hřebeny vytvořené horizontálním tlakem místy dosahovaly výšky až tři metry, museli pochod, kterým se doufali dostat na některý z ostrovů, na němž zanechaly zásoby předchozí výpravy, přerušit už po dvou dnech. Vybudovali tábor a nechali se unášet driftem. O další pochod se pokusili mezi 23. a 30. prosincem, ale hluboký sníh a ledové hřebeny opět znemožnily dojít k cíli. Na následující tři měsíce se tak pro 56 mužů stal domovem druhý tábor, tábor „Trpělivost". Po celou dobu, kdy se muži vraceli pro jídlo do těch ze záchranných člunů, které opustili, kdy všichni psi museli být zastřeleni a jejich maso zpestřilo denní dávku jídla, země zůstávala v dohledu, což nikomu náladu nezvedalo. A kvůli směru driftu se naděje upnuly na pouze dva ostrovy, kterých ještě bylo lze dosáhnout. Led se uvolnil 8. dubna, a zásoby byly přesunuty do záchranných člunů, po sponzorech expedice nazvaných James Caird, Dudley Docker a Stancomb Wills. Kvůli povětrnostním podmínkám, vyčerpání mužů a docházejícím zásobám se Shackleton rozhodl pro Sloní ostrov. 14. dubna už se lodě houpaly u jeho břehů a následujícího dne muži našli místo, kde se bylo možno bezpečně vylodit. Sloní ostrov je ovšem místo, které nebylo nikým obýváno – leží 890 kilometrů od Hornova mysu. Bylo tedy jasné, že se část expedice musí vydat pro pomoc. Tu se Shackleton rozhodl hledat na 1300 km vzdálené Jižní Georgii. 24. dubna 1916 James Caird vyplul s osádkou Shackleton, Frank Worsley (navigátor), Tom Crean, Harry McNish, John Vincent a Timothy McCarthy. Adjektiva pro jejich výkon samozřejmě nestačí. Dovolím si proto zacitovat z Ludvíka Součka: „zasažení běžícího králíka do oka, jsme-li na roztočeném kolotoči, na houpacím koni, máme-li zavázané obě oči a ohnutou hlaveň pušky." 10. dubna, dva dny po spatření ostrova, přistál James Caird na jeho jižním pobřeží. Velrybářské stanice ale ležely na pobřeží severním. Protože stav člunu nedovoloval přeplutí, bylo rozhodnuto projít neprozkoumaným vnitrozemím ostrova. Ujali se toho Shackleton, Worsley a Crean. Bez mapy trasu odhadli a 19. května ve dvě hodiny ráno vyrazili; večer již byli téměř kilometr vysoko a mohli zahlédnout severní pobřeží. Přitom zjistili, že jsou příliš na západě, a tedy se musí kus vrátit a zamířit jinou trasou. Protože nemohli riskovat sestup za tmy, vsadili vše na jednu kartu a sjeli do údolí na sáňkách vyrobených z lana. Odpočinout si nesměli, a proto ve výstupu pokračovali v měsíčním světle. Když v sedm hodin ráno zaslechli parní píšťalu ze zátoky Stromness, byl to první zvuk přišedší od jiných lidí, než byli oni sami, který slyšeli od prosince 1914. Po obtížném sestupu, mimo jiné po zmrzlém vodopádu, konečně dosáhli bezpečí. (Jejich výkon dokázala až téměř o půlstoletí později zopakovat plně vyzbrojená horolezecká expedice.) Shackleton nebyl zbožný, ale napsal: "Nepochybuji o tom, že nás vedla Prozřetelnost. Vím, že během těch dlouhých, mučivých šestatřiceti hodin přes nepojmenované hory a ledovce se mi často zdálo, že jsme čtyři, nikoliv tři." Worsley a Crean se Shackletonem souhlasili – ozvěna tohoto čtvrtého poutníka se objevuje i v Pusté zemi T. S. Eliota, který si ji vzal právě od Shackletona. 21. května, poté, co loď navigovaná Worsleym přivezla zbylé tři muže, byla osádka Jamese Cairda zase kompletní. Shackleton potřeboval čtyři pokusy, než se mu podařilo najít loď schopnou dostat se ke Slonímu ostrovu. 30. srpna ve 12:40 se na palubu chilského parníku Yelcho pod velením kapitána Luise Parda nalodil poslední muž z tábora na Sloním ostrově a loď vyplula k Punta Arenas. Expedice, poslední z řady v hrdinské době polárních výzkumů, neztratila jediného člena.

Sir Raymond Priestley (Shackletonův druh z expedice lodi Nimrod), řekl: „Když jste v beznadějné situaci, když nevidíte žádné východisko, klekněte si na kolena a modlete se aby vám byl poslán Shackleton. S nikým nesrovnatelný v boji s protivenstvími, byl to zázračný dělník, který zachrání váš život všemu navzdory a dávno potom, kdy vaše šance už všichni ostatní odepsali. Nejlepší vůdce, který se kdy objevil na Boží zemi, vůdce, jemuž se nikdo nevyrovnal."

Jedna z největších básnických knih 20. století.

4 05.03.2011

Podle těch, kteří umí francouzsky a znají dobře Michauxe v originále, zatím nejlepší (protože autorovu jazyku nejbližší) výbor v češtině a slovenštině (jsem zvyklý uvažovat jako Čechoslovák).

4 06.02.2011