hu_87
komentáře u knih
Jak to ten pes myslí?
Arden Moore
Na téhle příručce se mi líbí to, jak je přehledná a jednotlivé kapitoly jsou řazeny podle nejrůznějších psích projevů, včetně různých rad, jak třeba pejska nepodporovat v ne moc žádoucím chováním, nebo jaké možné zdravotní potíže mohou maskovat některé zvyky. Jak už někteří psali, tabulka s plemeny, pro které je dané chování typické mi přišlo mimo mísu.
V hlavě
Gábina Pokorná
Sic dávám 5 hvězd, ale s jistými výhradami (viz níže).
Ale nejprve k výhodám.
Jak už bylo psáno, je to jízda, místy víc vyhrocenější a někde zase míň. Jde spíš o střídání jakýchsi stavů dezorientace, myšlenkového trysku či slovního salátu v papírové podobě a i když to samo o sobě zas takový brilantní děj nemá, ty myšlenky, ať už jsou jakkoliv zmatené a roztříštěné odrážejí čistou skutečnost. Ano, přesně takto nemocní smýšlejí (samozřejmě tím netvrdím, že jsou u všech stejné příznaky). U autorky se prolínají příznaky pozitivní (jdou po mně, špehujou mě...), tak negativní (mít na sobě několik dní poblitý triko, wtf) a jde tam fakt hezky vidět to, jak se s nemocným třeba bavíte a najednou obrátí, protože třeba uděláte nebo řeknete něco (klidně i nějakou drobnost, asociaci, kterou si ten dotyčný vyloží po svém) a už je oheň na střeše.
Taky se mi líbilo to, jak to ve výsledku bylo kolikrát i vtipný (čímž se nesměju těm příznakům nebo té nemoci, ale prostě to jak některé věci byly podané upřímně, bez obalu) - viz třeba:
"Škoda každé rány, která padne vedne.
A jsme v prdeli." :D
Čekejte také notné množství vulgarismů, prostě je to psané takříkajíc od srdce a několikrát jsem se, jak už jsem zmínila, upřímně zasmála. Prostě taková ironie života v praxi.
Je to poměrně netradiční čtení, jak bylo zmíněno, toho děje jako takového není tak, jak bychom u přes 300 stránkové knížky čekali, notnou část také tvoří autorčiny myšlenky (jakkoliv nesrozumitelné a zmatené), taky ty vulgarismy (nic pro puritány). Na konci nás čeká celkem otevřenější konec, takže se ptám: že by nějaké pokračování? Protože z myšlenek v knížce jsem nabyla dojmu, že autorka byla podstatný čas silně psychotická (také sehrálo roli to, že odmítala - a možná i nadále odmítá? medikaci) a zajímalo by mě, jak je na tom dnes.
Odpustit druhým, odpustit sobě
Amélia Fleurot
U týhle knížky vážně chápu tvrzení, že knížky mají duši. Protože tahle jí má. Je sice malinká a poměrně útlá, ale má v sobě obsažený dost super myšlenky.
Vhodný jak pro psychology, tak pro laiky, i pro lidi, kteří si právě prožili něco špatnýho - aby si něco v sobě uvědomili.
Je to psaný hodně přehledným stylem, není to dlouhej souvislej text (to poznáte až knížku otevřete), hodně odstavců pro lepší přehlednost.
Sebevraždy
Helena Haškovcová
Hezky sepsané, se všemi potřebnými psychologickými souvislostmi. Nechybí ani kapitola o době koronavirové.
Vojenská psychologie
Olga Dziaková
Na našem trhu nejkomplexněji podaná knížka, určitě doporučuji pro všechny zájemce o vojenství.
Krizová intervence
kolektiv autorů
Velmi užitečná a hezky napsaná příručka. Četla jsem Krizovou intervenci od p. Špatenkové, ale ta se s touhle knížkou nedá vůbec srovnávat. Prakticky zaměřené, čtivě napsané.
TOHLE je jediná povinná literatura ohledně krizovky, kterou kdy budete potřebovat.
Dobrá práce, paní Vodáčková! :)
Budu vůbec někdy dost dobrá?
Karyl McBride
Kvalitně zpracovaný rádce pro dcery takových matek. Myslím, že se v tom můžou snadno najít i někteří muži, knížka určitě není určená jen pro ženy. Je zde hodně kazuistik, ve kterých se třeba najdete.
Nebezpečný efekt
Mary Aiken
Těžko říct, co bych si o knížce myslela, kdybych o kyberpsychologii už něco nevěděla.
Je to bichle, o tom žádná. Zajímavý to taky je, o tom žádná. Na konci knížky je dokonce slovníček pojmů, což je velmi užitečné. Čte se to taky dobře, všechny ty disinhibiční a jiné efekty jsou tu popsány přesně v souladu s populárně-naučnou filozofií.
Přesto mám z toho všeho pocit, že se to mohlo snadno vcucnout do mnohem méně stránek. Autorka se často opakuje (hlavně v souvislosti varování před nadměrným používáním internetu), ale zase tohle umí, takže to mnohým ani nepřijde; jako je to určitě nadprůměr, jsou tu zmíněný některý mnohdy až šokující kauzy a pro laiky je to výhodné čtení už jen z toho důvodu, že autorka i překladatel odvedli solidní práci.
A jak už bylo napsáno - knížka má poměrně jasnou a přehlednou strukturu.
Pacient
Jasper DeWitt
Kniha je psána formou deníku, styl psaní je v pořádku; stejně tak překladatelka odvedla solidní práci. Přečteno za cca 3 hodiny, čte se to opravdu dobře. Příběh je z počátku takovej napjatější, prostředí psychiatrické léčebny a jednoho problémového pacienta, kolem kterého existuje jakási temná aura - jo, proč ne, ostatně to bylo to, co mě i jiné čtenáře donutilo si knížku přečíst.
Ty poslední stránky - mělo to spíš nájezd na "čistej" horor, než na nějakej psycho-thriller. Otevřenější konec - celkem dobrý, udržuje to takovou tu pochmurnější atmosféru. Čekala jsem spíš, že se příběh bude držet v té rovině psychologické, než že to bude mít vyloženě hororovej styl.
Na to, že se jedná o autorovo první knížku, je to poměrně kvalitně odvedená práce. Takže až vyjde nějaká autorovo další knížka, ráda si jí přečtu.
Jednu hvězdu strhávám za celkem stručnej konec. Zrovna u týhle knížky by mi nevadilo, kdyby měla třeba o 100 stránek víc, takhle to bylo docela nevyvážený.
Nezdařená terapie
Jeffrey Kottler
Jedná se o souhrn kapitol (každá pro jednoho terapeuta, včetně jeho reflexí, ale hlavně - ne příliš úspěšných terapií), ve kterých je znát značná dávka sebekritiky a náhledu na sebe sama. Na našem trhu je to ojedinělá publikace. Chyb se spoustu lidí a samozřejmě také terapeutu bojí jako čert kříže, přitom to může být velmi cenný zdroj informací. Dočtete se o případech, které skončily velmi špatně, ale také o případech, kterým se teď terapeut už jen zasměje. Tak jako tak, jak je v knize zmiňováno - je důležité uvědomit si, že i terapeut je jen člověk a že dělat chyby je tak nějak přirozené. Je však důležité využít tyto chyby k vlastnímu seberozvoji a k ponaučení, čeho se příště vyvarovat.
Odstřelovač SAS a speciálních jednotek
Martin J. Dougherty
Knížka má podobnou formu jako knížka Vojenská příručka přežití (taky od nakl. Naše vojsko, ale narozdíl od téhle se ta příručka povedla o dost líp). Je pravda to, co psal kolega přede mnou - informace zde obsažené jsou velmi obecné a prakticky nic moc nepřinášejí. Mě třeba zajímalo něco podrobnějšího o tom výcviku, nějaký osobní zkušenosti/názory, ale tohle je prostě příliš obecné a místy až moc stručné - a to jsem v oboru úplný laik. Obrázků je tu ale až moc.
Agresivita v psychiatrii
Klára Látalová
(SPOILER) Autorka umí psát knížky a i tady čtenáři podává ucelený přehled na ožehavou problematiku v oblasti psychiatrie. Agresivita může mít mnoho forem a může se v nějaké formě projevovat prakticky u každého člověka (myšleno - neurotypika), a tím spíš u lidí, kteří mají nějaký psychický problém.
Kapitoly jsou (když pominu úvod, definice agresivity apod.) členěny na základě diagnóz: agrese u diagnóz - schizofrenie, bipolární afektivní porucha, deprese, disociální porucha osobnosti, hraniční porucha osobnosti, maligní narcismus (který v oficiální klasifikaci MKN/DSM jako takový není, tudíž tuto kapitolu vnímám jako zbytečně matoucí a stačilo by se zaměřit čistě na narcistickou poruchu osobnosti, u které je známo, že ta impulzivita a agrese také může být)... snad jsem si teda vzpomněla na všechno. A mezitím nějaké možnosti terapie, včetně nefarmakologické i farmakologické.
Autorka samozřejmě zmiňuje, že neznamená, že má člověk duševní nemoc/problém, že musí být automaticky agresivní.
Co mi ale vadilo byla jistá nepropojenost poznatků, některé kapitoly mi přišly zbytečně krátké a zaměřila bych se u nich ne ani tak třeba na výčet možností psychoterapie, ale jak s takovým člověkem v danou chvíli jednat.
Symboly a jejich skrytý význam
T. A. Kenner
Vzhledem k obálce, která tak hezky a výstižně vyobrazuje Ankh, jsem od knížky spíš čekala, že to bude nějaký obrazový lexikon, převážně teda s nějakým tím náboženským podtextem. Protože to je právě na těch symbolech asi nejzajímavější, žejo. Ale z většiny se knížka tímhle vůbec nezaobírá, spíš fušuje do tý modernější doby a na konci je pár stránek věnováno (ale fakt málo) opravdu těm symbolům, na který jsem se těšila - vzhledem k obálce. Uvnitř je celkově na můj vkus málo vyobrazeních, na to, že by to měla být knížka pojednávající o symbolech.
Schizofrenie je svinstvo, mami!
Janine Berg-Peer
(SPOILER) Tak tohle je absolutně nejlepší knížka, která se takhle příběhově zaobírá diagnózou schizofrenie. Z knížky jsem nadšená. Je psána z pohledu matky, jejíž dcera onemocní schizofrenií. Rozebírá zde svůj pohled na situaci, na četné Leniny relapsy a jak se při nich chovala (resp. projevy), ale i na mnohdy necitlivé jednání doktorů. Je moc dobře, že autorka zmiňuje i často opomíjený příznak nemoci, a to je taková ta impulzivita a nízká frustrační tolerance (musím si to koupit a je mi jedno, že utratím celý konto), případně to, že ti lidi se k vám můžou chovat i dost vztekle a mít takový ty výbuchy vzteku.
Vzhledem k tomu, že znám člověka se schizofrenií mi přijde, že tahle knížka je opravdu autentická a popisuje věci skutečně tak, jak jsou.
Doporučuji, skvělá knížka, skvěle a pravdivě napsáno.
Homo psychoticus III: aneb návrat do práce
Michaela Malá
Markéta nám opět umožnila nahlédnout do jejího života, světa plného úzkostí, psychotických stavů, ale i radosti. Tahle knížka je psaná formou deníku a myslím, že se v tom určitě najde spousta lidí s touto (nebo podobnou) diagnózou, se kterou musí bojovat denně, 24/7. Autorka získala definitně ještě další, novou diagnózu, hraniční poruchu osobnosti a to myslím tak nějak vysvětluje mnohé, o čem autorka již dříve psala.
Ten konec mě zklamal, ne kvůli tomu, že jsem čekala happy end, ale kvůli autorce - podle mě je to velká škoda (nebudu prozrazovat), přece jen tomu dala svůj čas a energii. Ale sama asi musí vědět, co je pro ní nejlepší. Odpočívat je při této nemoci klíčové.
Autorce přeji hodně štěstí a ať je jí jen líp.
Lidství
František Koukolík
Knížka je psaná podobným stylem jako třeba autorovo "Mozek a jeho duše", členění kapitol apod. je příbuzného rázu. Opět - kapitoly jsou velmi zajímavé, čtivé (ale možná pro laika příliš odborné), prostě téma mozek - chování - neuronální okruhy - empatie a spol., ideální pro vášnivé čtenáře vědecké literatury.
Psychologie osobnosti
Marie Vágnerová
(SPOILER) Paní Vágnerová opět dokázala, že patří mezi odborníky nejen ve svém oboru, ale také v psaní.
Menší spoiler alert - nejedná se o klasickou knížku-učebnici, jako je třeba od Říčana nebo Blatného. Zde uvedené poznatky jsou (aspoň na můj vkus) mnohem zajímavější, využitelnější a stravitelnější, autorka se znatelně zaobírá problematikou osobnostních rysů (včetně různých souvislostí např. se spokojeností v životě, ale také jak spolu jednotlivé rysy souvisí navzájem - což mi celkem u těch zažitých učebnic chybělo), ale nechybí prostě ani jiné, běžné kapitoly z problematiky psychologie osobnosti - třeba temperament.
Učebnici jsem si hned po vypůjčení z knihovny objednala, tohle se prostě vyplatí mít doma, ale zájemcům o psychologii spíš doporučuji si nejdříve přečíst tu klasickou učebnici (Blatný třeba) a pak sáhnout po téhle. Navzájem se tak hezky doplňují a co chybí v jedné, bude zase v druhé. Z hlediska zajímavosti a čtivosti však jednoznačně vítězí tato učebnice.
Děkuji autorce za další skvěle odvedenou práci.
Bezdomovectví ve středním věku: Příčiny, souvislosti a perspektivy
Marie Vágnerová
(SPOILER) Publikace pojednává o poměrně "tabu" tématu, které mnozí odsunou stranou, že si za to ti lidi přece můžou sami a kdyby chtěli, můžou jít přece pracovat.
V knížce je dostatek jak obecné teorie, statistické údaje, ale hlavně - kvalitativní výzkum zaměřený na skupinku bezdomovců, se kterými autoři tuto studii prováděli. Bezdomovci tu hovoří o svém dětství, vztazích s ostatními lidmi, ale i třeba o tom, že život na ulici není prostě sranda a člověk nikdy neví, kdy bude okradený.
Sametový Herodes
Libor Michalec
Tak přesně takhle nemá vypadat knížka, která si dává za cíl pojednávat o závažné duševní nemoci. Tohle je z 90% prostě deníček, jakože zaparkoval jsem tady a tady, řekl jsem tohle a tohle, jeli jsme sem, potkal jsem se s tím a tím. Příšerně mě to nebavilo, souhlasím s kolegyní níže - prostě tohle je jedno velký špatný. Možná jako oddechovka, přečíst si prostě něčí žvásty, co a kdy dělal a tak, a něco málo o těch bludech třeba. Rozhodně nedoporučuji, je to nuda a snadno se v tom člověk ztrácí. Na téma schizofrenie je mnoho lepších a užitečnějších knih. Tady fakt nevím, co se tím básník snažil říci.
Schizofrenie - Neurobiologie, klinický obraz, terapie
František Koukolík
Tohle je na našem trhu asi nejkomplexnější a nejobsáhlejší publikace na toto téma, když vezmeme v potaz např. neuroanatomické koreláty, genetiku apod. Pro laika bude asi příliš odborná, tudíž doporučuji spíše lidem z příbuzných oborů, v knize je velké množství citovaných studií a autorů, je to vyloženě odborná publikace. Pro pacienty nebo příbuzné se schizofrenií jsou jiné, srozumitelnější knížky, které jim v akutní fázi onemocnění poskytnou určitě užitečnější informace. Toto je vyloženě knížka pro lidi, kteří už o problematice něco málo ví, ale to je na ní přesně to úžasný - a doufám, že časem se rozhodne nakladatelství pro další dotisky.