hu_87 komentáře u knih

Fascinující, hutná bichle s kvalitní vazbou a papírem, která snad žádného milovníka přírodních věd neponechá chladným. Jednoznačně se vyplatí si jí pořídit, není to knížka, kterou přečtete za měsíc nebo tři měsíce, je třeba si jí hezky projít a vychutnat si jí.

4 18.09.2022

Zajímavě podaná knížka o ne tak známých vrazích typu Bundy nebo Dahmer (asi krom toho Ramireze), pro mě byla určitě zajímavá a na konci jsou rozhovory např. s kriminalistou nebo studentkou práv ohledně zločinu. Je teda pravda, že některé kapitoly jsou v porovnání s jinými co do informací celkem nerovnoměrné.
Ohledně těch podcastů, které tu jsou zmiňovány - asi bych těmto uživatelům vzkázala fakt, že kniha je kniha a podcast je podcast. Jestliže posloucháte tyto podcasty a přečtete si knížku od stejné autorky, lze tak nějak logicky čekat, že tam bude velká shoda. Spoustu lidí ty podcasty třeba nezná a hodnotit jednou hvězdou jen z tohoto důvodu mi přijde krajně neobjektivní...

4 03.02.2022

Kardaras nám nabízí výjimečný pohled na problematiku, která se týká nás všech.
Naší i budoucí generace. Dětí, které každodenně dochází do školy a dospívajících, jejichž mozky se postupně vyvíjí.
Osobně jsem doteď spíš všude slyšela něco ve smyslu "Videohry nezpůsobují násilné chování" nebo názory, které se spíš videoher obecně zastávaly a podporovaly názor, že možnost - byť ve virtuálním světě - povraždit půlku města s sebou nenese žádné extra rizika.

Svítící děti, jakožto generace extrémně hbitých palců (u mobilů) či ukazováčků (počítače) mají problém. Řekněme si to na rovinu. Přehnaná propagace techniky ve školství, ale i ve volném čase prostě je špatná a má ohromná rizika na budoucí reakce a chování uživatelů těchto vymožeností.
Číst místo hmotné knihy vonící papírem e-knihu, která nám svítí do obličeje není v pořádku. Krom toho, z e-knihy si toho tolik neodneseme jako s voňavé knihy s reálnou vazbou.

Nebo mobily - je prokázáno, že studenti se s mobilem v blízkosti hůře soustředí a z přednášek si toho odnáší znatelně méně. A to jim ten mobil může jen ležet na lavici či ho mohou mít v kapse a nemusí ani "surfovat".
Technologie jsou všeprostupující.

Pařit pravidelně 12 hodin v kuse třeba takový CoD může s sebou nést mnoho rizik, potencovat větší tendence k agresivnějšímu chování a znecitlivovat jedince, který třeba nebude tolik soucítit s oběťmi násilí obecně. K tomu si připočtěme spánkovou deprivaci, nedostatek pohybu dolních končetin, smyslové přetížení blikající obrazovkou - a ano, správně. Klidně se může stát, že se postupně stírají rozdíly mezi realitou ve hře a realitou tady venku.

Jsou zaznamenány případy (a v budoucnu jistě budou další), kdy rodiče dětem odebrali jejich oblíbenou hru a skončilo to třeba tak, že mamka s taťkou měli kulku v hlavě nebo to v lepším případě skončilo "jen" zdemolováním obýváku.

Samozřejmě nemůžeme vinit takové videohry, že absolutně můžou za všechno špatné, či že tu nehrají ještě další intervenující faktory .To by bylo špatné a sám autor vždy uvažuje o dalších možných proměnných.

Tyto a ještě mnoho případů nám autor v knížce nabízí. Berme tuto knížku jako takové velké varování pro nás pro všechny, pro všechny ty děti i dospělé pravidelně osvícené modrým světlem z mobilu či notebooku.

4 17.10.2021

Kniha mě nadchla tím, jak se tu propojují poznatky tzv. moderní vědy a šamanismu, stavů rozšířených vědomí a uvažováním nad tím, jak spolu mnohé, zdánlivě nesouvisející věci, ve skutečnosti velmi a reálně souvisejí.

Notnou část zabírá teorie, úvahy, něco z kultury (vyobrazený hada - DNA - na různých místech a v různých kulturách).
Bohužel podstatná část knížky vyjde do "ztracena" - protože se pak jedná už jenom o poznámky, takže do nějaký strany 170-180 je to knížka jako taková, pak už jsou jen rozsáhlé poznámky.

4 09.10.2021

(SPOILER) Taková poutavá obálka a název - a přitom to bylo akorát mnoho povyku pro nic.
"Nalezený" je jeden z těch příběhů, které mají ohromný potenciál, bohužel ale nenaplněný.
Jednak - zdlouhavé rozhovory a popisy různých situací, které bohužel příběhu nedávají na dynamice, spíš jí naopak ubírají.
A za druhé - kde jsou podrobnosti? Já jako čtenář čtu nějaký thriller s nějakým nádechem psychologie, v tomto případu jde o důležité téma sexuální zneužívání dětí a chci, jakožto někdo, kdo si knížku čte s tím, že ho něco překvapí - chci trochu reality, jakkoliv je ošklivá a zdrcující.
Všechny ty zdlouhavé pasáže to celé podkopaly. Víme o tom, že Evana unesli a čtenář si samozřejmě domyslí, o co únoscům šlo - ale jak jsem psala, čekala jsem nějaký šok, podrobnosti, prostě něco, v čem by byl příběh poutavý, trochu akční.

Když si to shrneme - začátek má rychlý spád, k únosu dochází prakticky na prvních stránkách. Pak dlouho nic (to je to místo pro pocity a zdlouhavé popisy událostí), když se Evan po několika měsísích objeví, objevují se u něj známky posttraumatického šoku (bod za to, že alespoň to bylo nějak načrtnuté) a trvá dlouho, než se dá dohromady - k čemuž mu velkou mírou pomůže dědeček Jack.
Jinak větší část je zmíněná samotným nakladatelstvím. Právě z toho důvodu, že ten náčrt celého příběhu vypadal velmi slibně, celé je to poměrně jedno velké zklamání.

Námět je celkem jednoduchý, ztratí se mladý kluk, policie nemá žádné stopy; vlastně, můžem si říkat, k čemu vlastně policie, že. Kluk se objeví, ale má trauma a za nějakou dobu se ztratí další kluk. Díky Evanovi najde policie konečně vodítka, na které by doteď sama nepřišla (jak se říká s ironií, pomáhat a mlátit).
Žádný zvrat, nebo spojitost: třeba někdo kdo Evana znal, nějaký jeho známý, rodič kamaráda v roli únosce nebo jeho pomocníků. Prostě nic. Nula šoku, nula zvratů a absolutně nic, co by příběh dělalo skutečně napínavým.
Jednoduchý přípěh a zápletka a poměrně happy end.

Za co dávám body hore je to vyobrazení toho posttraumatického šoku (i když si autorka mohla dát práci a místo těch zdlouhavých a nudných pasáží tam přidat něco víc od Evanovo myšlenek nebo kapitoly z pohledu únosců - jakkoliv by to mohlo být šokující, přeci jen téma zneužívání dětí, chápu, ale proboha, tohle je thriller kterej má čtenáře bavit, nadchnout a ne že to bude tak jednoduchý).

Jinak je tu jedna krásná hlavní myšlenka. Na některý věci prostě nejde jít silou, naléhavě, ale chce jim dát čas. Dotyčnej, co si prožívá trauma, nepotřebuje vedle sebe nervózní a afektovaný lidi, kteří mu chtějí poskytnout absolutně všechno na světě. Potřebuje klid, pochopení a hlavně čas. Upřímnost. Promluvit si s ním mezi dvěma očima. Zaměstnat ho. Dostat ho z jeho ulity. Nečekat, že se věci vyřeší časem samy-protože nemusí, je nutný vytvořit atmosféru bezpečnosti a vřelosti. A samozřejmě jde taky o změnu prostředí, která je velmi často v případě traumatu nutná. Tohle všechno Evanovi poskytnul jeho děda.
Těžko říct, proč postavy vyobrazené zde nezkusily něco podobného...

4 24.09.2021

Autorovi se hezky podařilo nastínit problematiku kvantové fyziky jako takové; včetně různých paradoxů a zdánlivě nepochopitelných jevů. Všechno je to popsáno s nadhledem, populárně-naučnou formou a ani vám nepřipadá, že se vám z těch všech částic nebo prostoročasu motá hlava kolem. Krom toho autor nezapomíná být vtipný, koho by jenom napadlo házet po filozofovi zkažené vejce :)

4 15.08.2021

Super, obsáhlá knížka většího rozměru se zaměřením na chování člověka, smysly, mozek, nemoce. Grafická úprava je rovněž pěkná. Bohužel už není k dostání v běžných knihkupectvích.

4 05.08.2021

(SPOILER) Autorovi se podařilo úspěšně nastínit svět závislosti, jeho následky a různé komplikace. Nejprve popisuje závislost spíše z obecnějšího hlediska, různé fáze (především zdůrazňuje popření, které je pro závislost typické, avšak velmi nebezpečné), následky závislosti i na blízké lidi a fenomén tzv. spoluzávislosti - to jsou ti lidé, kteří závislého třeba kryjí, platí mu dluhy, vyhrožují mu, vyčítají. Na dalších stránkách rozebírá poruchy osobnosti (typicky závislá, narcistická, hraniční) u vzniku závislostí, jejich běžné reakce a důvody, proč začali být závislí a rizika terapie u těchto poruch osobnosti.
Nakonec se autor věnuje (spíš stručněji) různým závislostem - alkohol, léky, workoholismus, nakupování... s tím, že všechny jsou nějakou kompenzací (pocit vlastní hodnoty, nedostatečná láska v dětství apod.), případně doprovázeny konfliktem autonomií a nezávislostí, které je mj. také věnovaná samostatná kapitola.
Líbilo se mi, že na konci autor shrnuje některé věty, které by si měl každý závislý (ať už na nějaké látce nebo ne) projít a zamyslet se nad nimi.

Důležité je přiznat si svou nemoc, tzn. kapitulace! Dokud si závislý svou nemoc nepřizná, nikam se nedostane.

(SPOILER) Toto téma už (o mnoho méně úspěšně) načtrtnul Honzák - napsat knihu, která má formu rozhovorů s lidmi mající zkušenost s nějakou duševní nemocí, s doktory, případně lidmi kteří znají někoho s tou nemocí.
Tady se to povedlo o tolik lépe! Protože se nejedná primárně o snahu popularizovat své jméno či propagovat jména známých osobností, ale tady to má i poučnou hodnotu, některé věci byly pro mě, člověka který se v tomto oboru přímo pohybuje, dosud neznámé a za to autorům děkuji - je fajn si přečíst o něčem, co vás zajímá a dozvědět se zároveň i něco jiného: něco, co už nebylo omíláno v knihách asi stokrát.
Ať už vás zajímají deprese, schizofrenie, PAS, bipolární porucha, hraniční porucha osobnosti... a spoustu dalších (krom toho se autoři nezaměřují pouze na duševní nemoce, ale i na aktuální témata z oblasti duševního zdraví), přijdete si na své. Rozhovory jsou dělány s lidmi, kteří o duševních nemocech a zdraví už něco ví (tzn. pacienti mající vlastní zkušenost, ale i psychiatři nebo rodiče takových lidí), takže ta hodnota knížky je opravdu na poučné a zajímavé bázi, přičemž po každé kapitole následuje cca 3 stránkové post scriptum, resp. shrnutí některých poznatků o dotyčném tématu.

4 30.05.2021

Název knihy tak nějak odpovídá, obsah víceméně taky, i když ten počet stránek a pravidelné opakování těch samých myšlenek je místy trochu nudný. Jako knížku hodnotím průměrně, autor se často opakuje (asi aby měl vyplnit počet stránek). Začátek každopádně super.
Kdyby se kniha zpracovala v tom smyslu, že když už by nebyla možnost nějak smysluplně využít nějakých těch 300 stránek, ten zbývající prostor by se vyplnil ještě vícero zmiňovanými výzkumy související s psychopaty, kterých podle mě mohlo být klidně více - bylo by to víc než skvělý.
Ten způsob, jakým je kniha zpracována, je obecně celkem shodný se způsobem zpracování ve knížce "Moudrost psychopatů", avšak s mnohem více rozhovory - v našem případě s hodným psychopatem Andym, se kterým si notnou část knížky autor povídá o tom, jak takový psychopat smýšlí. Psychopati jsou moudří, moudřejší než většina tzv. normálních lidí. V této knížce je to solidně podané, i když s pravidelným opakováním těch samých nebo podobných myšlenek. Jestli jste příliš emocionální lidé, tady zjistíte, že se vám to nemusí zas tak vyplácet. A knihou jsou protkány některé krátké testy (jako jestli máte tendence k zachování chladné hlavy a tak).

4 15.05.2021

(SPOILER) Tohle je pro mě jedna z těch více důležitých knížek, takže budu asi trochu zaujatá. Autor se v mnoha trefil tzv. do černého a vzbudil ve mně dojem, že mi někdo rozumí a naslouchá.
Autenticita, alias "být sám sebou", mít co nejméně obranných mechanismů a dělat v životě to, co chceme my a ne okolí - velmi široký pojem, který je v knize, pravda, pravidelně omílán, akorát pokaždé trochu jinak.
Samozřejmě, i já mám z oblasti psychologie načteno mnoho a kniha jako celek pro mě nebyla nějaký výcuc božích informací, které jsem nikde neviděla a neslyšela jako některé knížky - ale, tohle je asi jedna z mála knížek o tzv. seberozvoji, která mi přijde v něčem aspoň trochu užitečná a přínosná a knížka, která má opravdu skvělé myšlenky (které si stojí za to podtrhat). Autor mimoto často zmiňuje Maslowa, Rogerse, sem tam Freuda, ale také Aristotela a jeho pojetí tzv. dobra, takže kniha je spíš taková kombinace některých myšlenek některých klasiků z oblasti psychologie a myšlenek, které se někomu mohou jevit jako samozřejmé, ale bohužel to tak není.
Takže sečteno podtrženo, případní nadšenci do populárně - naučné literatury očekávající kupu nových vědeckých poznatků budou asi zklamaní. Toto je však celkem oddechová a vstřebatelná knížka, vhodná jak na přijímačky psychologie tak na běžné čtení u šálku kávy a výhodou je i to, že obsahuje hlavně praktické rady.
Takže dávám 5 hvězdiček, i když asi trochu zaujatě, protože ve mně kniha vzbudila prostě dojem, že mi někdo rozumí.

4 11.05.2021

(SPOILER) Nebylo to vůbec špatný, na druhou stranu, některý věci mi přišly až moc vyhrocený - něco jako Amerika štýl trochu.
Kdyby knížku napsal někdo, kdo skutečně trpí paranoidní schizofrenií, nejspíš by se mé hodnocení o trochu lišilo, protože takhle to beru z hlediska autorky, které se sice do jisté míry podařilo nastínit svět schizofrenie - nikdy nevíte, co je realita a co ne - avšak ne s dostatečnou autenticitou. Samozřejmě, je to příběh, o Milesovi se taky zmiňuje to, že trpí nejspíše alexithymií (dle mého je možné i že mírnou formou autismu), což je fajn, přece jen schizofrenie je asi o něco známější než pojem alexithymie.
Četlo se to dobře, ten začátek knížky se podle mě dost povedl, jakože klobouk dolů - kdo by si pomyslel, že humři můžou být tak fascinující a děsiví zároveň - na stranu druhou, nejsem si jistá, jak moc má autorka prostudovanou problematiku paranoidní schizofrenie se začátkem v dětství. Hlavní postavě byla PS diagnostikovaná v 7 letech, což je spíš věk, kdy by se ta schizofrenie měla projevit jakože třeba antisociálním chováním, nesmyslným chováním (třeba plivat jídlo na zem a pak se ho snažit zase sníst), odmítat ostatní děti, úzkostností. Je sporný, jaká je pravděpodobnost, že by sedmiletý dítě dosáhlo takovýho levelu, že by už v 7 letech bylo výrazně paranoidní a mělo vyloženě persekuční bludy typu "jdou po mně". Pravdou je, že se o tom období od 7 let nic moc nezmiňuje, myslím, že by bylo vhodnější zmínit jiné příznaky - jakože se sociálně stahovala, neměla ráda přítomnost druhých dětí, nelogické chování, antisociální tendence (ne však se souvislostí s tím že je to dítě zlý, ale s tou nemocí).

Samozřejmě, je to příběh a sem tam v opravdu americkým stylu - prostě duševně nemocná holka potká opravdu divnýho kluka, začnou se mít rádi (trochu oplácaný téma, ale budiž - vzhledem k tomu, že se kniha týká tématiky duševní nemoci, to odpouštím) a mezitím ta situace s ředitelem školy a tou slavnou tabulí byla asi nejvíc american style ze všeho, takže to bych asi vypustila a vymyslela něco střízlivějšího. Ta záležitost s (ne)skutečnou Charlie byla o něco lepší.

Vhodné jako četba pro mladé i starší, i když ti starší ne moc plně docení ten přílišnej americkej styl.

4 02.05.2021

Je to mega zajímavé, hlavně ty kapitoly o smyslech nebo třeba o tom, jaká nečekaná část našeho těla je aktivní několik ms předtím, než fixujeme pohledem určitý objekt. Na druhou stranu, druhá část knihy je spíše o lesích obecně, ochraně lesů, různým úvahám apod., což mi také nepřišlo na škodu. Těším se na autorovo další knížky, doufám, že u nakladatelství Kazda vyjdou i další (nebo přinejmenším podobné) jeho knížky.

4 14.03.2021

Kniha je napsáno populárně-naučným stylem a obsahuje mnoho příkladů z praxe, jak se tyto poruchy mohou projevovat v chování a prožívání... tudíž je vhodná i pro naprosté laiky. S jedním ale, to rozebírám viz níže.
Hodí se zvlášťě pro lidi, kteří sami mají zkušenost s nepozorností, impulzivitou a neschopností plánovat, ale hlavně pro lidi z jejich okolí - rodina, přátelé apod., aby do nich aspoň trošku mohli nahlédnout a nenadávali jim automaticky za některá jejich impulzivní chování.
Co mi trošku vadilo - autorka má tendence trochu smývat rozdíly mezi ADD a ADHD, navíc ADD je porucha pozornosti bez hyperaktivity a ona hodně věcí generalizuje, že platí i pro lidi pro ADD (přitom je to dost sporné). To může být pro naprostého laika poněkud matoucí, takže doporučuji si vyjasnit, jaký je rozdíl mezi ADHD a ADD.

4 09.03.2021

Dawkins nezklamal a ztěžejním tématem této obsáhlé bichle (která se ke mně bohužel dostala, v poměrně žalostném stavu) je evoluční biologie, přírodní výběr, oslavování Darwina, geny a mutace (např. u takové Drosophily), DNA a její úžasná schopnost uchovávat informace a samozřejmě slavné sloupky o netopýrech a jejich radaru.
Doporučuji spíš jako takový úvod, základ, který by měl znát každý, kdo chce poznat taje evoluční biologie.

Kniha je sice mohutnějšího rázu, avšak autor se často opakuje a všemi těmi přirovnáními, analogiemi se zaručí, že to pochopí opravdu každý alespoň průměrně inteligentní jedinec. Na druhou stranu to může občas brnkat na pozornost.

4 11.02.2021

(SPOILER) "Pak odstrčí židli, shlédne na obrys ubrousku a říká: "Ať odpočívá v pokoji." Já to slyším jako "ať odpočívá po kouscích," ale to jsem celá já."

Tohle je tak NECHUTNÁ knížka, kterou můžete klidně využít jako start pro efektivní hubnutí, protože ani mně (a to toho snesu dost) to kafe po přečtení tohohle vůbec nechutná.

Ale k věci - opravdu, toto je velmi úzce zaměřené téma, které je pro spoustu lidí dost tabu a o hodně věcech, které autorka v knize popisuje, dost lidí ani nepřemýšlí. Je to důležité téma a autorce se solidně podařilo ho ve své knize podat.
Je teda pravda, že některé stránky byly ve stylu "Nesmím tu svačinu vyvrhnout na tu knížku", ale fakt nelituju. Je to fakt zajímavý. Akorát musíte počítat s tím, že je klidně možný, že pár hodin po přečtení nebudete mít moc chuť něco sníst. Morbidní téma podané dobře morbidně. Zajímavé kapitoly o tom, co se s tělem vlastně děje, když se rozkládá a jak je možné, že mozek po smrti za nějaký čas prostě vyteče ven a jak je možné, že někdo má po smrti větší penis; k čemu slouží mrtvoly při testování věcí, které živým lidem mohou zachránit život a jak se zařídí, aby mrtvola vypadala tak nějak.... živě.

Nedoporučuji citlivým povahám, opravdu to chce silný žaludek: ono není moc běžnou praxí číst o takových masožravých broučcích a jejich roli po smrti a larvách, nebo o tom, jak někdo strčí mrtvole prst do řezu v krku a hledá tam cévu, do které by mohl vstříknout něco, co je schopné mrtvolu opticky omladit tak, že někdy je nutno starším lidem přimalovat vrásky. To jen taková malá, šťavnatá ochutnávka jako případné upozornění.

4 11.02.2021

Úžasná kniha. Co víc k tomu dodat? Dozvíte se o kanibalismu v přírodě u různých živočichů a proč se vyskytuje častěji u samiček. Samozřejmě nemusím zmiňovat, že těch příkladů je až až; nebo proč je v některých kulturách kanibalismus velmi tabu a někde se zase vydávaly příručky, jak správně uvařit části lidského těla; nebo z jakého důvodu některé ženy pojídají svojí placentu.
Je to každopádně super, nakladatelství Academia opět nezklamalo. Opravdu pěkně napsáno, oblíbenou populárně-naučnou formou, ale je zase pravda, že některé pasáže pro mě byly až moc historicky podrobné.
Když to shrnu - netradiční téma, které je napsáno doslova k sežrání.

4 31.01.2021

Z těch knih, které pojednávají o prvcích, se rozhodně jedná o lepší kousek. Autor spojuje historický, kulturní aspekt různých prvků, ale dotýká se i např. současného využití, což mi přišlo super, že se jenom neomílá to, co bylo a co objev prvků provázelo.

4 25.01.2021

Zajímavá kniha, kde se dozvíte zajímavé souvislosti ze strany potravinářského (a nejen) průmyslu.
Biopotraviny a jejich úskalí - přemíra kukuřice - (ne)spásání trávy býložravci - těžký život zemědělce - to jsou některé náhodné termíny, které mě v souvislosti s knihou napadají. Ovšem dalo by se to vcucnout na mnohem méně stránek. Myslím tím skutečně ty zajímavé informace, které dokážou obohatit.

Autor si zároveň s psaním knihy psal i takový deníček, takže velká část jsou pasáže jeho dojmů, pocitů, případně zdlouhavého popisování toho, jak vařil večeři, kterou si sám "ulovil" (v tomto případě spíš jen jako první uviděl); nebo popisováním jeho filozofických myšlenek a dalších.

Kniha klame odborností pomocí zajímavé obálky a příslušného nakladatelství. Ale tahle kniha prostě byla obrovským zklamáním. Ty nudné a zbytečné "deníkovské" pasáže knihu akorát podkopaly a akorát snižovaly pozornost. Ty pasáže, kde třeba mluvil s nějakým tím farmářem nebo tak, to bylo podnětné a z toho člověk měl tak nějak dojem, že si z toho něco odnáší.
Samozřejmě tu jsou zajímavé věci, člověk přeci jen o některých věcech kolikrát moc nepřemýšlí a díky získáváním informací se jeho pohled na danou problematiku může o něco změnit - ovšem toto je z mého pohledu téma, které by si zasloužilo o tolik více objektivity, těch čistých informací, které by se daly i v praxi využít - a ne, že zhruba půlka knížky bude autorovo deníček.

4 17.01.2021

Musím říct, že kdybych si tuhle knížku přečetla o pár let dříve, možná bych ve škole tolik netrpěla při matice.
Zlatý řez - něco, co hojně využívá příroda sama, potažmo architekti, (samozřejmě) matematici, malíři - může být pro někoho spíše neprobádanou oblastí.
Spíše se má za to, že zlatým řezem jako takovým se začali zaobírat až Řekové - byť se tak nějak už objevil (nevědomky) v různých situacích, např. v pyramidách, byť trochu nepřesně.
Zlatý řez dokáže také poměrně "cool" matematické triky, které si někam musím odložit, protože je to takříkajíc hustý a každému, koho nebaví nebo nebavila matika, svitne trocha naděje, že i ta matika dokáže být poměrně zajímavou oblastí.

První polovina knihy je zaměřena tak nějak všelijak: samozřejmostí je stručné teoretické seznámení se s tímto číslem (resp. zlatým řezem); historická oblast (kterou ovšem autor umí celkem solidně podat), kterou jde napříč samozřejmě i ta matematičtější část (tzv. triky se zlatým řezem).

V druhé polovině knihy jde spíš o to, kde všude se zlatý řez využívá (tj. příroda, umění, architektura a jiné).

4 16.01.2021