huhuhu komentáře u knih
Olga Havlová byla mimořádná žena. Ovšem tato útlá kniha o jejím životě zase až tak mimořádná nebyla, přišla mi taková... průměrná. Některé věci se tam zbytečně opakovaly a astrologickou kapitolu jsem přeskočila. Ale svůj účel splnila.
Medvědí příběhy jsme četly s 9letou dcerou před spaním a moc se nám líbily. Mé češtinářské srdce zaplesalo nad tím, jak krásně si autor pohrává s češtinou a nenásilnou formou děti seznamuje s nejrůznějšími rčeními a pořekadly. Není to tudíž asi kniha pro úplně nejmenší děti, které by tyto hrátky s jazykem nepochopily, ale školáci (i jejich rodiče) si to užijí.
Na rozdíl od předchozích knih Ládi Heryána jde tentokrát o výrazně kratší texty, takové jednohubky. Ale i do takto krátkých úvah dokázal LH vtělit vše, co jeho texty činí jedinečnými. Tak jako je jedinečný i sám autor. :-)
Životopis rakouského sedláka Franze Jägerstättera, který byl popraven za to, že za druhé světové války z důvodů svědomí odmítl sloužit v nacistické armádě. V roce 2007 byl papežem Benediktem XVI. prohlášen za blahoslaveného.
Franzův příběh je obdivuhodný, představuje člověka, který se odvážil jít proti proudu, i když věděl, že za to zaplatí svým životem. Toto knižní zpracování mi sice přijde trochu nedotažené, rušilo mě např. přeskakování v čase a v českém překladu též překládání německých jmen (Franz jako František, Rozálie jako Růženka apod.), ale pro seznámení s osudem tohoto nevšedního člověka svůj účel splnilo.
Znám knihy E. Ferrante pro dospělé, tak jsem byla zvědavá, jak píše pro děti. No..., vlastně podobně jako pro dospělé. Drsně, temně, až hororově. 8letá dcera si tuto knihu vybrala pro společné čtení před spaním a musím přiznat, že jsem některé věty, pasáže nebo slova vynechávala a hororovost příběhu jsem tak zmírňovala, protože jsem nechtěla, aby z toho měla špatné sny. Aspoň že příběh skončil dobře... Knihy pro dospělé si od EF ještě ráda přečtu, ale bez jejích knih pro děti se dost dobře obejdeme...
I když české vydání této knihy není příliš kvalitní (překlepy, chyby v překladu), příběh sám o sobě je strhující. Člověk si uvědomí, jak spousta okolností jeho života, které považuje za samozřejmost (že můžu chodit, sama se najím atd.), vůbec samozřejmostí být nemusí. Je fascinující, jak Joni po úrazu, po němž ochrnula prakticky na celé tělo, (díky víře v Boha) dokázala najít smysl života a sílu žít, jít dál a ještě přinášet naději a radost druhým.
V příběhu jsem trochu viděla paralelu k dřívějším událostem, které líčí Jirásek v Psohlavcích. Opět Chodové (tentokrát jen jejich část – sedláci, reprezentující ryzí češství) musí čelit bezpráví a útlaku a bojovat za svá práva. Opět je ve hře vzácná listina, opět se bojuje proti Němcům, opět se objeví vůdce a hrdina, tentokrát to není Kozina, ale Král. Samozřejmě nechybí líčení venkovského života (i když Klenčí je oficiálně městečko) v první polovině 19. st. se vším, co k němu patří (zvyky, tradice, víra i pověry, těžká práce, nářečí, příroda, vztahy…). Postavy, které se mihnou v Hanýžce a Martínkovi, jsou zde představeny šířeji (zajímavou postavou je např. P. Faster). A bonusem je paní komisarka – zidealizovaná Božena Němcová.
Jezuita P. Petr Kolář nepatří mezi naše nejznámější kněze, proto asi tato kniha rozhovorů není příliš čtená. A to je škoda, P. Kolář má rozhodně co říct. Cenné jsou například jeho zkušenosti z působení v zahraničí a nadhled, se kterým hodnotí české (nejen) církevní poměry.
Knihy tohoto žánru obvykle příliš nevyhledávám, ale příběhy o Bridget už jsou vlastně taková skoro klasika. Přišlo mi to překvapivě čtivé a hlavně takové… hodně britské (humor, spousta narážek na britskou popkulturu, královskou rodinu apod.). A samozřejmě si nešlo při čtení nepředstavovat postavy z filmu.
Kniha je vlastně takovou moderní paralelou Pýchy a předsudku. Hlavním životním cílem Bridget (stejně jako žen z knihy Jane Austen) je najít toho pravého muže a vdát se. A tím pravým je (pro Bridget stejně jako pro Elisabeth z Pýchy a předsudku) samozřejmě dokonalý pan Darcy, kterého jí už od začátku všichni předhazují a kterého ona dlouho odmítá. Zajímavé je, že v knize jsou zmíněni i herci Grant a Firth, kteří pak ve filmu hrají hlavní mužské role, a knižní Bridget dokonce obdivuje Firtha v postavě pana Darcyho v seriálu Pýcha a předsudek.
A je třeba dodat, že Bridgetiny mindráky jsou naprosto zbytečné (její váha ve skutečnosti nestojí za řeč a jen během roku popisovaného v knize okouzlila poměrně dost mužů).
Otec Tomáš Holub neměl (a nemá) v životě jednoduché role (vojenský kaplan v Bosně, vyjednávač církevních restitucí, biskup plzeňské diecéze), ale je vidět, že vše - s Boží pomocí - zvládá skvěle a dělá skutečně nejlépe, jak může. Kniha mohla být delší a obsažnější. :-)
Milé, oddychové čtení, vhodné... třeba na cesty.
Maltský katolický kněz P. Elias již desítky let cestuje po celém světě, kde v různých zemích přednáší či vede duchovní cvičení. Tohle je sbírka jeho zážitků, zkušeností, úsměvných historek i trapasů, které na svých cestách zažil. Jde spíše o drobnosti a postřehy, jednotlivé kapitolky jsou kraťoučké (maximálně na dvě stránky). P. Elias si všímá hlavně kulturních rozdílů (např. co se týká jídla), často líčí letištní kontroly, u kterých člověk nikdy neví, jak dopadnou, zajímavá jsou jeho setkání se členy rodin mafiánů na Sicílii, nechybí ani zážitky z České republiky.
Příjemně jsem si početla a snad si někdy přečtu od P. Velly i něco duchovního.
Moudré a filozofické... :-)
„Liberálně demokratický koncept společnosti a lidských práv je možný jen tam, kde mají lidé silně zakořeněné zásady. Tak svoboda slova je možná jen tam, kde velká většina lidí nezačne mluvit tak, že by to skončilo rvačkou. Člověk přece může i slovem udělat něco hrozného a svoboda slova předpokládá, že s ní lidé budou slušně zacházet. Svoboda shromažďování stojí a padá s tím, že se dá předpokládat, že většina shromáždění skončí bez rozbitých oken.“
„Spravedlnost je velmi mnohoznačná věc. Na přednáškách používám příklad jednoho německého právníka, který ukázal pět různých způsobů, jak spravedlivě rozdělit dědictví. Jen namátkou: můžete dát všem stejně, ale je také spravedlivé dát víc tomu, kdo se víc přičinil o rodinu, nebo naopak tomu, kdo víc potřebuje podporu.“
Doporučuji všem rodičům, kteří chtějí seznámit děti ve věku 4-7 let s nejznámějšími biblickými příběhy hravou a zábavnou formou.
Kniha přináší 21 příběhů ze Starého a 21 z Nového zákona. Jsou tam samozřejmě ty nejznámější (Stvoření světa, Noemova archa, David a Goliáš, Jonáš, Narození Ježíše apod.), ale též méně známé příběhy, např. o prorocích Eliášovi nebo Elizeovi. Každému příběhu je věnována dvoustrana, což je pro malé děti tak akorát. Každopádně je to už podrobnější než v takových těch minibibličkách pro nejmenší děti, ale zároveň ještě dost stručné na to, aby děti udržely pozornost. Ke každému příběhu patří názorný obrázek a ještě dvoustrana s úkoly (bludiště, hledání rozdílů, počítání předmětů apod.).
Naše děti knížka moc bavila, a to jak samotné příběhy, tak i obrázky a úkoly. Myslela jsem, že budeme číst vždycky jen jeden příběh, ale děti jich vyžadovaly víc a některé chtěly slyšet i opakovaně. U nás měla tahle knížka rozhodně velký úspěch.
Moje první setkání s „rebelkou“ Maslowskou a vlastně musím říct, že to nebyl takový „nářez“, jak jsem čekala. Ano, kniha se snaží být po stylistické stránce neotřelá a provokativní, ale orientovat se v tom nechá celkem dobře, a vzhledem k tomu, že se jedná o útlou knížku, dá se i v pohodě dočíst do konce. Jenom mi ty všemožné metafory a jazykové kotrmelce přišly tak nějak jen na efekt, nic víc.
Co se týče obsahu, byla to pro mě hlavně knížka o samotě, ze které není úniku, o marném hledání vlastní (nebo cizí nebo prostě nějaké) identity, o povrchnosti moderní společnosti i moderního umění. A o všudypřítomném konzumu. Ale i samotná kniha působila tak nějak povrchně a „konzumně“, k uvedeným tématům nepřidává nic nového, neřeší je a vlastně možná ani nekritizuje, spíš jen konstatuje.
O sv. Ritě jsem toho moc nevěděla, ale v poslední době jsem na její jméno podezřele často narážela, až jsem narazila i na tuto knihu. Její příběh je pestrý a obsahuje mnoho zajímavých témat: manželství s "obtížným" mužem, zavražděný manžel, krevní msta, usmíření, stigma na čele v podobě rány po trnu z trnové koruny apod. Obdivuhodné bylo hlavně to, jak trpělivě a statečně nesla všechny ty obrovské bolesti.
Úžasné, kolik moudrosti se vešlo do takové malé a útlé knížečky! Vhodné na pomalé čtení (třeba vždycky jednu kapitolu před spaním).
"Úspěšný podnikatel v oblasti stavebnictví, jehož firma postavila v hlavním albánském městě první divadlo, byl i vzorným manželem a laskavým, milujícím otcem. Ale ne dlouho. Brzy zemřel, a aby toho nebylo málo, jeho obchodní partner zpronevěřil majetek firmy a mladou vdovu i její tři děti uvrhl do velmi svízelné situace. Jistě si mnozí i tenkrát kladli otázku "proč" a netušili, že jedním z těch sirotků je budoucí Matka Tereza z Kalkaty."
Nahlédnutí do života jednoho obyčejného muže (věřícího psychiatra), který je ale svým způsobem neobyčejný - moudrý a inspirativní. Zaujalo mě, jak má tento konvertita vše, co souvisí s vírou, hluboce "propřemýšlené". Zajímavé byly také jeho názory na skutečnosti související jak s psychiatrií, tak s vírou (např. stav posedlosti) nebo na společenské otázky (gender apod.). Psychiatr Robert Dojčár rozhodně není žádná chcíplá ryba.
Sestra Angelika je úžasná a obdivuhodná, to je bez debat. V knize mi trochu chyběla hlubší duchovní témata, ale chápu, že takto je kniha zase přístupnější širšímu čtenářstvu. Každopádně jde o velmi příjemné a zajímavé čtení, hodně mě zaujaly třeba vzpomínky na Václava Havla.
Varování, co se může stát, když je žena příliš závislá na svém muži a ten ji náhle opustí...
Tohle nebylo pro mě. Přišlo mi to přitažené za vlasy, všechny postavy mi hrozně lezly na nervy... Nijak jsem s nimi nesoucítila a ten konec jsem jim vlastně přála...