huhuhu komentáře u knih

Knížku jsem měla na poličce nepřečtenou už dlouho, ale nebylo to proto, že by se mi do ní nechtělo. Naopak. Moc jsem se na ni těšila, tak jsem si ji šetřila pro nějakou zvláštní příležitost, kdy bych si ji pořádně vychutnala. A ta nastala teď, když jsem byla v izolaci s covidem.

Láďa jako obvykle nezklamal. Moc se mi líbí to propojení příběhů ze života s úryvky z Bible. Láďa Heryán jako člověk a jako biblista. V obou rolích je obdivuhodný. V životě ve své lidskosti, laskavosti a velkorysosti dokáže jít mnohem dál než ostatní (zatímco my maximálně z tepla domova pošleme pár korun na dobročinné účely, Láďa se nebojí osobně setkávat s bezdomovci apod.). A ve znalostech Bible je bezkonkurenční (text zná v originálních jazycích a dokáže vyhmátnout i různé posuny v překladech apod.). Přesto je neuvěřitelně skromný a pokorný. Zkrátka takový exot, ale v tom nejlepším slova smyslu.

13 25.12.2020

Dlouho jsem se do knihy nemohla začíst, všechny postavy mi byly krajně nesympatické a celé prostředí londýnské smetánky hrozně protivné. Ale postupně mě temný příběh do sebe začínal vtahovat víc a víc, až mě úplně pohltil... A konec samozřejmě nemohl být jiný.

12 23.10.2023

Dokonalý jako Pýcha a předsudek tento román není, ale rukopis J. Austenové tam je znát. Nejvíc oceňuji, jak skvěle autorka dokázala poukázat na povrchnost, přetvářku a jiné nešvary tehdejší společenské smetánky a jak odvážně si utahovala z literární produkce své doby.

12 09.10.2023

Nejvíc mě zaujal první příběh, hlavně dialogy, na kterých je skvěle ukázáno, jak manipulátor každou situaci dokáže obrátit ve svůj prospěch, a i když se v dané situaci provinil on, vychází z ní nakonec jako vítěz a jeho partnerka se cítí provinile. Pouze konec mi přišel málo uvěřitelný, nezdá se mi, že by se Jáchym tak snadno vzdal, čekala bych spíš další přemlouvání, vyhrožování, vydírání, pronásledování apod. Druhý příběh by mi přišel realističtější, kdyby se odehrával v jiné zemi a jiné církvi, do českého katolického prostředí (alespoň podle mých zkušeností) moc nepasuje. Vzhledem k tomu, že je autorka známá svým protikatolickým postojem, velmi oceňuji, že do příběhu včlenila i kladnou postavu kněze Ambrože. Poslední příběh mi líčením lékařského prostředí připomněl Chirurga. Myslím, že největším problémem Nadi nebylo ani tak nízké sebevědomí, jako spíš pokřivený žebříček hodnot.

12 11.05.2023

Přínos této knihy vidím především v tom, že (nejen americké) čtenáře seznamuje s tím, jak probíhaly deportace na Sibiř a život v gulagu (a že se vůbec něco takového dělo). A to přístupnou a jednoduchou formou, vhodnou asi hlavně pro mladší čtenáře (hlavní hrdinka je 15letá dívka). Pokud ale člověk o tomto tématu již něco ví nebo očekává kvalitní literární zážitek či nějaký hlubší přesah, zřejmě mu tato kniha nic moc nepřinese... Mně zde chybělo hlavně hlubší psychologické prokreslení postav, všechny postavy mi přišly dost ploché. Myslím, že na dané téma existuje kvalitnější literatura, ale zase je jasné, že ne každý si ji přečte, a díky knihám, jak je tato, se povědomí o tématu dostane k více lidem.

12 08.05.2023

Příběh má spád a kniha se čte sama, ale tak trochu jsem si připadala jako v nějakém seriálu z nemocničního prostředí, který je plný stereotypů a klišé. Navíc tam vlastně téměř nebyla žádná sympatická postava, hlavnímu "antihrdinovi" jsem v podstatě přála, aby ho z nemocnice vyhodili, protože se svou závislostí na alkoholu pro pacienty představoval riziko, ač to byl jinak neuvěřitelně nadaný a zručný chirurg. A samozřejmě nechyběl ten věčný negativismus, který je pro prózy P. Dvořákové už typický a mně osobně nepříliš sympatický.

12 13.10.2022

Je škoda, že tahle kniha dost klame - obálkou i začátkem. Tváří se jako detektivka (až s hororovými prvky), ale ve skutečnosti jde o duchovní četbu. Takže chápu, že ten, kdo se těší na detektivku a není připraven na cokoliv duchovního, musí být nutně zklamaný.

Já jsem naštěstí věděla, do čeho jdu, protože kniha je v křesťanském prostředí doporučována jako pěkné vyobrazení Boží Trojice. Spíš mě tedy překvapil ten drsný začátek, který jsem nečekala. Ale je pravda, že ani tohle nekonvenční zobrazení Trojice mi nejdřív moc nesedlo. Asi si nerada Boha představuju nějak moc konkrétně. Ale je fakt, že když jsem si zvykla, v lecčems byla tato představa inspirativní a obohacující. A nakonec se mi ten příběh tak nějak zaryl pod kůži a jen nerada jsem se s ním loučila.

"Znamená to," zeptal se Mack, "že všechny cesty povedou k tobě?" "To vůbec ne," usmál se Ježíš. "Většina cest nevede nikam. Znamená to, že já půjdu po jakékoliv cestě, abych vás našel."

"Macku, to že vytvářím neskutečné dobro z nepopsatelných tragédií, přece neznamená, že ty tragédie inscenuju. Nesmíš si myslet, že když něco využiju, znamená to, že jsem to způsobila nebo že to potřebuju k dosažení svých cílů... Boží milost není závislá na utrpení, ale tam, kde je utrpení, ji najdeš v mnoha podobách a odstínech."

12 15.09.2022

Musím říct, že na mě byla tahle kniha až moc brutální. Co se Gitě dělo za války a po válce bylo sice strašné, ale dávalo to smysl. Ale morbidní událost v pražském bytě mi přišla už trochu moc. Chyběl mi motiv tak krutého jednání, pořád jsem čekala, že se to nějak osvětlí, že tam třeba bude nějaká souvislost s událostmi v Puklicích, ale ono nic. Takže to nakonec působilo v podstatě jen jako snaha šokovat za každou cenu. Ale téma odsunu a zabavování německého majetku, osudy německých Židů, otázka viny a jejího ne/přiznání a ne/odpuštění atd., to vše bylo zpracováno stylisticky jedinečně a nezapomenutelně. Ale jsem ráda, že to mám za sebou. :-)

12 07.03.2022

Velmi dobré čtení, ale autorčina prvotina se mi líbila ještě o chlup víc. Tohle mi přišlo až moc zaměřené na Američany. Autorka ukazuje, že dokonalý život dokonalé rodiny Richardosonovy v dokonalém městečku Shaker Heights vlastně zase až tak dokonalý není. Ale to je čtenáři Neameričanovi jasné hned od začátku. :-) Jinak ale nemám výhrady, téma rodičovství/mateřství je zpracováno citlivě a z mnoha úhlů pohledu, a nechybí ani problematika rasismu a soužití odlišných kultur, kterou autorka zkoumala už ve své prvotině. Doufám, že paní Ng bude psát dál!

12 11.02.2022

Nečekala jsem to, ale kniha mě úplně pohltila. Ferrante je vynikající vypravěčka, její vyprávění má své kouzlo a nezaměnitelnou atmosféru, nechybí pravý italský temperament (a italská domácnost) ani všudypřítomná mafie. Prostředí 50. let 20. st. v chudé neapolské čtvrti je nám sice v mnohém vzdálené, mentalita tamějších obyvatel od té naší v lecčems odlišná, jejich chování mnohdy nepochopitelné, všude plno špíny, chudoby, násilí, vulgarity. Ale autorka vše dokáže vylíčit tak, že pod drsnou slupkou špíny, agresivity a násilí vytušíme city, zranitelnost i touhu po lásce, a postavy, které nám mnohdy lezou na nervy (třeba Elena svou šílenou závislostí na Lině), nám stejně tak přirostou k srdci a s napětím sledujeme jejich osudy. Alespoň u mě tomu tak bylo. Už mám druhý díl a těším se. :-)

12 18.10.2021

Dokonalé! Ve spoustě situací jsem se našla. (Třeba to zklamání, když musím někde čekat, a nemám co číst. Nebo balení spousty knih na cesty. Čtení více knih najednou. Čtení kdekoliv...) Milé, vtipné, se skvělými obrázky.
Přečetla jsem v autobuse cestou z práce (a knihovny) domů. Úsměvné bylo, že vedle mě seděla paní, která taky náruživě četla. (A ano, dívala jsem se jí přes rameno, abych zjistila, co čte.) Doma se na komiks hned vrhla moje 10letá dcera, taky (začínající) knihomolka.
Myslím, že přečtu ještě několikrát, než vrátím do knihovny. :-)

12 22.07.2021

Kniha má v první řadě na konkrétním příběhu seznámit děti a mládež s tématem holocaustu, takže je krátká, psaná jednoduchým stylem a ani krutosti, které se odehrávaly v koncentračních táborech, nejsou popisovány do podrobností, ale spíše jen naznačeny. Jako dospělák jsem ji přečetla za odpoledne. Ale musím říct, že mě i přes svou stručnost a "jednoduchost" dojala, a to nejen příběhem malé Haničky, ale i obdivuhodnou houževnatostí Japonky Fumiko.

12 11.05.2021

Tři generace žen a příběh, který začíná v 50. letech 20. st. a završuje se v době covidu. Propletence vztahů a zajímavě nejednoznačné postavy. Z nich mě paradoxně nejvíc zaujaly některé vedlejší (Matylda, Vláďa, Evla Škrlandová), zatímco jednání hlavních protagonistek (hlavně Ludmily a Amálie) pro mě bylo občas dost nepochopitelné.

11 26.12.2023

Jsem na rozpacích, jak hodnotit. I když odhlédnu od toho, že četba je to často nepříjemná, ba místy nechutná, tak stejně nevím... Co se týče literárního hlediska, je kniha napsaná výborně. I když jde o prvotinu, je znát, že autorka má neskutečný talent a psát prostě umí. Jenže ten příběh je takový... nijaký a o tom nejzajímavějším se prostě nepíše, nebo jen v náznacích. Ty nejdůležitější věci ze života hlavní postavy nevíme, zato se dozvídáme spoustu podrobností, které ani vědět nechceme. :-) Je možné, že tam jsou skryty hlubší myšlenky, leccos by tomu i naznačovalo, ale žádná jednoznačná vodítka, která by potvrdila některé mé domněnky (např. o vztahu první a druhé Niny, o pobytu babičky v Africe, který mi byl krajně podezřelý apod.), jsem tam nenašla, ač jsem některé pasáže četla opakovaně. Ale zase oceňuji, že mnohé náznaky mě nutily o příběhu více přemýšlet.

11 11.04.2023

Řádových sester si velmi vážím a jejich život mě fascinuje, proto jsem velmi uvítala tuto možnost poznat některé z nich blíže. Kniha je milá a laskavá - stejně jako její protagonistky - a jsem ráda, že má potenciál bořit předsudky a mýty týkající se řádového života, které v naší společnosti přetrvaly z dob komunismu. Uvítala bych i pokračování s názvem Bratři. :-)

11 20.02.2023

Na jednu stranu si říkám, jak tohle někdo mohl vůbec napsat a jestli byl normální... Na druhou stranu ale lze vzít novelu jako varování před tím, co dokáže zlo, když se mu nechá volný průchod, a ano, to je potřeba si stále připomínat - v 19. st. stejně jako dnes. Dále oceňuji, jak je ukázáno, že týrání mívá svůj postupný vývoj: začíná drobnými ústrky, postupně graduje, a když nikdo nezasáhne (a oběť si to nechá líbit), může dospět až k děsivé tragédii. Zajímavá je i postava otce. To je přesně ten typ člověka, který sice sám netýrá, ale ke zlu přispívá svou lhostejností. Vlastně je až děsivé, jak je ten příběh realistický.

11 31.10.2022

Můj první Zibura. Pokud člověk očekává klasický cestopis se spoustou informací o památkách, historii a geografii dané země, bude rozhodně zklamaný. Ani žádná cesta se podle této knihy nedá naplánovat. Pokud ale nebudete nic očekávat a necháte se prostě jen unášet proudem vyprávění, budete nadšeni Ladislavovou originalitou přístupu k cestování i psaní o něm. Zibura nezapře svou žurnalistickou průpravu, píše skvěle, vtipně, má smysl pro detaily, rozvíjí úvahy a nebojí se dělat si legraci sám ze sebe. Jeho nadhled a lehkost, se kterou při cestování zvládá všechny problémy, jsou fascinující. Ač cestuji moc ráda, na cestu ve stylu Ládi Zibury zřejmě nikdy nevyrazím; ale číst si o všech radostech a strastech cestování bez pořádného vybavení, přípravy, plánování či znalosti místního jazyka budu vždycky ráda.

"Vybavení je pro mě ale přesto při výběru ubytování důležité. Snažím se volit taková místa, která absencí všeho odradí ostatní turisty."

"Zdá se, že všechny kultury, které známe z knih a dokumentů, někde na světě opravdu existují. A nejsou tam jen pro televizní štáby. Může se za nimi vypravit úplně každý z nás. Pravděpodobně nás tamější lidé přijmou rádi, protože jsme pro ně úplně stejně zajímaví jako oni pro nás."

11 17.12.2021

Moje první setkání s autorkou, a určitě ne poslední. Příběh je vcelku jednoduchý, až banální, ale napsaný velice poutavě a čtivě, ale zároveň i neuvěřitelně citlivě. Potěšilo mě téma slov, jejich postupné ztrácení bylo smutné i komické zároveň, sny tomu všemu dávaly ještě další rozměr. Kniha musela být velkou výzvou i pro překladatelku, která svou roli zvládla na výbornou.

11 19.07.2021

Mně to přišlo děsivé! A nejvíc mě mrazilo z toho, že se všichni tvářili, jako by všechno, co se děje, bylo naprosto normální. Dokonce i samotní dárci brali svůj osud jako něco, co je v naprostém pořádku.

V tom právě vidím velké nebezpečí veškerého jednání, které je v rozporu s bioetikou. Lidé si časem zvyknou na cokoliv a začnou to považovat za normální. Nebo se aspoň ty problematické aspekty snaží nevidět.

Rozhodně tenhle příběh nepovažuji za něco, co by se v reálu nikdy nemohlo stát. Naopak, téma je velice aktuální! Věda už dnes dokáže hodně věcí, ale leccos může mít hrůzné důsledky, které ani kolikrát nedokážeme předvídat. Nebo dokážeme, ale ignorujeme, protože vidíme jen jednu stránku věci.

A netýká se to jen klonování. I takovou eutanázii mnozí považují za něco dobrého, i když ve skutečnosti jde o likvidaci (starých a nemocných) lidí.

11 28.08.2020

Olive Kitteridgeová je velice zajímavá a nejednoznačná postava. Dokáže být krutá i laskavá, tvrdá i citlivá, pomáhá i škodí, miluje i nenávidí. Každopádně je to ale silná osobnost, která ovlivňuje životy mnoha lidí v městečku Crosby v americkém Maine. Její rozporuplná povaha vyniká díky formě, kterou je kniha napsána. Nejde o román, ale o soubor povídek, které jsou propojeny právě postavou Olive. Někde hraje významnou roli, jinde se jen mihne, ale postupně se dozvídáme, jak různě je lidmi vnímána a hodnocena. A to je na téhle postavě (i na celé knize) fascinující - snad proto, že takhle je to i s každým z nás.

11 27.08.2020