Hyaenodon komentáře u knih
Připouštím, že vměstnat cca 1000 let do necelých 400 stran textu je nadlidský úkol - autorovi se podařilo "orat" téměř celou knihu stejně hluboko. Osobně bych uvítal víc informací o banderovcích - buďto se jejich role přeceňuje, nebo je autor obchází. Každopádně mi kniha dodala celou řadu informací (a nutno dodat, že jsou díky nim současné kroky Ruska trochu pochopitelnější). Je ironií, že když jsem studoval dějepis, učili jsme se o kdejakém francouzském vévodovi nebo vzdorocísařích Svaté říše římské; o Ukrajině a Rusku však skoro nic...
(SPOILER) Sedmá autorova kniha. Kdybych ji četl před zhruba deseti lety, asi bych dopadl jako Naoko. Teď jsem si ji přečetl s pocitem někoho, kdo už dávno zatelefonoval Midori a dobře udělal... :)
Tak tohle byla celkem silná káva. Vadil mi poněkud zmatený začátek, kde se "bez střihů" pendlovalo mezi řadou postav, ale pak si to sedlo. Každopádně se mi (ne)líbí, jak se řada modelů chování "postfordovské" společnosti stává dneska standardem - hlavně se bavit, nevázat se a mít "právo" na štěstí... :/
WTF momenty: V organizované společnosti nemá nikdo důvod být vznešený nebo hrdinný. Krása je přitažlivá a my nechceme, aby lidé byli přitahováni starými věcmi. Chceme, aby měli rádi věci nové.
Nejšílenější scény... Zátah operovaných na neočk... neoperované a výlev U o tom, jak odvedla na operaci celou třídu a jak museli děti svazovat... Knihu jsem četl před necelými třiceti lety na gymplu, ale až po 1984, Konci civilizace a Callocainu.
Zamjatinovi se podařilo vytvořit celkem uvěřitelý svět, ve kterém můžeme vidět narážky na (nedávnou) současnost. Severní Korea, covidové hry, ale třeba i libovolnou "diskuzi" na internetu, kde se odlišné názory netrpí. Na Orwella to prostě nemá, ale za mě čtyři a půl hvězdy.
Mark Watney je nesmírně sympatický vypravěč - dělá chyby a je sprostý. Knížku jsem si užil od začátku do konce a už dlouho mi něco tak nesedlo.
Velmi napínavý příběh, ale na můj vkus příliš ploché postavy bez pohnutek (nebo s příliš pozdě objasněnými - viz Anawak). Na druhou stranu se autor nebojí se téměř se všemi v průběhu knihy rozloučit, což mě občas i překvapilo. Konec byl na můj vkus příliš pozitivní a osobně mi vadily i neustálé zmínky o ničení planety lidmi. Za mě solidní tři hvězdy, dobrý průměr.
Zajímavá, ale poněkud uspěchaná knížka. Podle mě by si toto téma zasloužilo jít víc do hloubky - samozřejmě i s tím, že osudy zejména ruských legionářů jsou podrobně popsány jinde.
Naprosto skvělé. Za nejtragickokomičtější považuji stav, kdy všechny zúčastněné strany pouze tvrdily, že reagují na cizí agresi a že se jen a jen brání.
Vlastně neveselé čtení. Píší to tu i jiní, ale jsme stále stejní...
Trochu E. A. Poea, trochu Ann Radcliffové, špetička Malé Strany, protřepeme... Překvapivě dobře se mi to četlo, ale nějakého rozuzlení jsem se nedočkal. Regina je sympatická, vypraveč trochu pistolník (scéna s kočím), vyprávění o starém pískaři je dle mě z rubriky "To nevymyslíš, to musíš vidět" a v ničem si nezadá s válečnými povídkami Guy de Maupassanta. Nedokážu říct, proč čtyři hvězdy, ale dávám je. :)
Naprostá klasika. Tajemno je zde postupně budováno až do (známého) finále. Krásná byla úvaha o Hydově osobnosti, která byla "mladší a neopotřebovaná". Na můj vkus byla novelka až moc krátká, ale s tím už nic neuděláme. ;)
Autorův historický přehled je působivý a samotný nápad není špatný. Vtipné byly pohanské pohledy na křesťanství a na jeho dobové spory. Co mě neskutečně ubíjelo, byla "nerománovost" knihy. Jde o chronologický soupis událostí, kdy si k žádné postavě nelze vytvořit vztah, protože je autor nenechá promluvit. Dvě hvězdy za dějepisné znalosti autora.
Je to neuvěřitelné. Hlavní hrdinka nám 95 % textu knihy líčí, jak hospodaří v horách, a člověk se nejen že nenudí, ale nemůže přestat číst. Jen tak mimochodem se dozvídáme i střípky z vypravěččina života plného odcizení a neustálého spěchu za něčím. I přes (možná malinko nedotažený) motiv tajemné zdi velmi uvěřitelný příběh.
Na pět hvězd tomu podle něco málo chybí, ale jinak hutná chuťovka o průměrném narcistním zmetkovi. Vedle Neviditelného nebo Petrolejových lamp je dle mě trošku "do počtu", ale to nic nemění na tom, že jsem si ji velmi užil.
Zajímavá jednohubka psaná nádherným jazykem, ale na pět hvězd to osobně nevidím.
Za obrovskou péči s pořádáním materiálů patří oběma autorům velké uznání. Pročítal jsem si všechny ty "spontánní rezoluce" a bylo mi fyzicky nevolno. Popisovanou dobu jsem nezažil, takže se neodvažuji soudit, jak moc se bylo možné tlaku strany a vlády vzepřít. Každopádně to jednotlivci dokázali. Škoda, že jich bylo tak málo...
Zola prostě uměl. Čteno podruhé s odstupem zhruba 20 let a z knihy mám mnohem hlubší zážitek. Jediná postava v příběhu není normální (násilníci, alkoholici, gambleři, idioti, vrazi). Je úžasné, jak je každá postava něčím posedlá a jejich posedlosti spřádají síť průšvihu. Severína Jakubem a snahou se zbavit Roubanda, ten hazardem, Jakub vraždou, Misard penězi, jeho žena touhou mu je nevydat, soudce svou vizí zločinu... Parafráze myšlenky, u které jsem měl WTF moment; k čemu je spravedlnost, když promluvilo právo?
Velmi nadčasové úvahy o svobodě a její ztrátě, o manipulaci a nátlaku. Bez církevních hábitů by to skvěle platilo i na jakoukoliv totalitu, ale i na běžné situace, kdy jedinec nesouhlasí s většinovým názorem nebo postoji.
Knize trochu schází konec (což dává smysl vzhledem k tomu, že se autorův příběh ještě odvíjí). Popis bezdomovectví jako takového jsem čekal trochu víc šokující, na druhou stranu jeho zdravotnické a sociální blogy jsou velmi osvěžující. Každopádně mu přeji na jeho namáhavé cestě štěstí a výdrž.
Tak to bylo hodně ostrý. :) Osobně mi nejvíc sedl příběh Maxe Muta, Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest a Dům na periferii, ale všechny povídky jsou super. Třetí autorova kniha a potřetí silný WTF pocit.