iceVS komentáře u knih
Kolik talentů má Jeffrey Archer? Kolik znalostí, jaké IQ?
Mně osobně přijde geniální.
Smysl pro humor, talent spřádat sítě příběhu, nachystat zvraty, podat příběh tak čtivě, že se vám nechce knihu odložit ani na jedinou minutu.
Znalost výtvarného umění, dostihového sportu, bankovnictví a finančnictví, práva, politiky, žurnalistiky a asi milionu dalších věcí.
Tahle kniha je jedna z těch nejlepších, které jsem četla.
Přesto mě zaujala jedna taková z mého pohledu fakt zvláštní věc. Rok cca 2000 a třicetiletý bílý rodilý Londýňan z nižší střední vrstvy, sice přirozeně velmi inteligentní, ale přesto takřka negramotný...? Co si mám myslet o britském školství? :-)
Slečnu Marplovou jednou do roka s chutí a radostí.
I když musím konstatovat, že některé výrazy bych právě od Jana Zábrany fakt nečekala.
A není to úplně pochvala...
Tentokrát o hvězdičku míň, protože mě v knize nemile zaskočilo pár ošklivých hrubek, protože mě nebaví knihy z amerického prostředí s tupými šerify, protože jsem zápletku a její řešení odhalila až příliš brzy, protože mě nepřekvapilo, že otcem není ani jeden ze dvou potenciálních...
Teda ani se mi to nechce domýšlet, ale tuhle knihu jsem spíš dočetla jen abych ji dočetla :-(
Nebylo to nejhorší.
Jen mi to osobně přišlo tak nějak školácky urputné...
Nemůžu říct, že bych byla úplně urvaná z první třetiny knihy, ale pak už jen nadšení z mé strany... Tedy alespoň, co se příběhu týká.
Musím říct, že některé obraty absolutně odmítám pobrat... a těch "perel" tam bylo nepočítaně...
- je podobná na Audrey, je podobný na otce, je podobný na matku
- dnes mám pět roků, mám třináct, mám tři
- otěhotněl jsem holku
- valčík na raz dva tři čtyři, raz dva tři čtyři...
Někdy se chechtám, někdy se dojímám. Jindy se kochám a dost často jsem úúúplně mimo. A právě proto mě Brabencovy texty tak baví. Je v nich všechno a ještě něco navíc, podle gusta toho kterého čtenáře.
...většího blba na cestě
- pouti svý -
nepotkáš než sebe sama
a neukazuj na nikoho...
Napadá mě jediné - není asi moc lidí, na které tolik jejich blízkých vzpomíná s takovou láskou.
Příjemné čtení
Největší nedostatek vidím v absenci dalšího dílu :-D
Příjemné čtení na jedno odpoledne. Řemeslně velmi kvalitní práce autorky. Věřím tomu, že je Osmany osobitý a hodný člověk. Ale přiznám se, že mě to sebestředné sebedojímání nijak neoslovilo. I nadále pro mě Osmany bude znamenat jen pár slov, Kuba, gay, předražené hadříky.
Žádné Ááááách, pouhé Hmmm...
...Víte, jediná věc, kterou nesnáším víc než lidi... jsou blbí lidi.
A jediná věc, kterou nesnáším víc než blbý lidi...
...jsou lidi, co předstírají, že jsou blbí...
Miluju tyhle útržky myšlenek, některé jsou geniální.
Série byla fakt špičková.
A líbil se mi 3DD!D komentář - přestože feministka ani tak moc nejsem :-D
Nádherná, tajuplná, nebezpečná Jo...
Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Tápala jsem... sci-fi? fantasy...? příliš mnoho halucinogenů...?
Zkoušela jsem... Kam až je schopen autor ve své fantazii zajít. Kam až jsem schopná já dočíst.
Ale celou dobu mě to náramně bavilo.
Vsadila bych se, že autor zná mou nejmilejší literární sci-fi postavu - florofauna Bogo Bogo.
Jen jsem v rozpacích... Nenapadá mě jediný čtenář, kterému bych tuhle knihu mohla nabídnout... :-)
Kniha je z části o Janu Pirkovi a z části o covidu. Není se co divit, v covidové době vznikala.
Jan Pirk je prostě úžasný. Moc mě baví formát a styl celé knihy. Prostě rozhovory. Zrovna teď tohle a příště cokoli jiného. Musím říct, že četbu jsem si opravdu užívala a bylo to blaho pro dušičku.
Díky lidem jakými jsou Jan Pirk, Radkin Honzák, Roman Šmucler (a další a další) jsem přežila vlastní nemoc beze strachu a paniky. Mrzí mě, že dostali v médiích mnohem méně prostoru než zpovykaní panikáři, mrzí mě, že se na ně snášela vlna kritiky a zneuznání.
Když jsem zahlédla knihu o Hedy, zajásala jsem. Konečně trochu víc informací o té takřka tajemné a nádherné ženě.
A i když jsou v knize moc hezké fotografie, jinak v ní není zas tak o mnoho víc, než dosud známé informace. Tak nějak mám z téhle knihy pocit, že někdo dal dohromady šedesát výstřižků z časopisů, rozstříhal je na odstavce, celé to zamíchal a pak poskládal dohromady. A ve finále to prohnali automatickým překladačem, ta čeština je někdy taková velmi nečeská.
Skvělá kniha. Jen to dost bolelo, zejména v týhle době.
Velký traumíčka z toho mám.
Jaderná katastrofa, náboženské třenice, pudy, které musí zvítězit, aby člověk přežil aspoň o chvíli dýl než ten druhý...
Už to nikdy nechci číst, bylo to děsivý, pravdivý, bolestivý.
Už se mi to v životě párkrát stalo...
Myslela jsem si, že budu-li o životě někoho, kdo něco dokázal, vědět víc, dokážu ho lépe pochopit a ocenit.
Musím si přiznat, že kolikrát je lépe nevědět, aby člověk mohl s klidem obdivovat...
(SPOILER) Tak tahle kniha mě posadila na zadek. Mimo jiné i doslova, nedalo se od ní odejít. Je úžasná. Osudy neznámých lidí se v jedné chvíli spojí, ba co víc zdublují. Doposud byla nejhorší vize, že člověk zemře, ale jak reagovat, když zjistíte, že jste dvakrát?
Kniha zasahuje do všech literárních stylů, je vtipná, kriminální, psychologická, filozofická, lehounký (a nepotvrzený) nádech sci-fi. Donald Trump tam nevychází jako úplně nejbystřejší chlapík :-)
Naprosto mě zaujala autorova verze Fermiho paradoxu, tu odteď beru i za svou :-) Líbí se mi ze všech nejvíc.
Tady jsem při hodnocení trošku rozpolcená...
Knihu jsem málem odložila už při první kapitole, když vypravěčku hned dvakrát zamrazilo, tak to zamrazilo i mě; to bývá většinou signálem pro děsivý blábol.
A celkově to bylo takové růžovoučké čtení pro princezničky, okořeněné slavnými mafiánskými jmény. Holky spolu držely a zvládly ukočírovat všechny ty mafioso :-)
Ale nelze upřít, že autorka umí psát velmi poutavě a čtivě, takže ač je to červená knihovna, tak čtyři hvězdičky.
Stejná obálka, ale zjevně jsem v rukou měla úplně jinou knihu než ostatní.
A ač jsem z toho mírně v šoku, kniha se mi prostě nelíbila. Celou dobu jsem se brutálně nudila a nemohla se dočkat konce, dál jsem četla jen proto, abych náhodou o něco nepřišla - a fakt nepřišla.
Nejsem fanynkou šachu, tudíž rozpis a průběh partií mě prostě nudí. A zbytek děje, tzn. děvčátko úplně všechno zázračně vyhraje anebo pro změnu jen chlastá a polyká prášky. A happy end - porazí největšího hráče.
No, i když si pořád myslím, že Tevis byl génius, tohle mě nezaujalo.
Ale hodně mě fascinuje motiv ZOO, v každé jeho knize hraje zoologická docela zvláštní roli.