iceVS komentáře u knih
Bylo to výborně napsané, to ano. Jen mi z obou příběhů zůstal velmi nepříjemný pocit. Bylo to divné, smutné. Odpudivé.
Příjemné pohodové počteníčko s minimem násilí a příjemně pestrým nápojovým lístkem :-)
Mě ta maigretovská rozvážnost prostě baví :-)
Dýmčička, sklenka čehokoli, trochu podumat, počkat, ono to uzraje, někde se něco vyvrbí :-)
To je tak smutný příběh...
Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ale nelituju.
Moc mě baví ta neuvěřitelně květnatá hovorová čeština, je to rozdíl oproti běžně sterilnímu čtivu.
Je to zvláštní, je to úplně jiný, a strašně moc jsem chtěla vědět, jak to nakonec dopadne.
Mně se ten první díl vlastně líbil nejvíc z celé série...
Bylo v něm hodně akce, milostná zápletka, známé prostředí. Některé vtípky byly lehce ošoupané, ale nemohla jsem se od knížky urvat.
Špičkový to bylo :-)
Pět hvězdiček - ovšem ve své kategorii :-)
A vůbec netuším, jak tuhle kategorii specifikovat :-)
Boží, ale smutný.
A ač moje dětství probíhalo tak o 15 let později, stejně mi to přišlo důvěrně známý...
Slečnu Marplovou jednou do roka s chutí a radostí.
I když musím konstatovat, že některé výrazy bych právě od Jana Zábrany fakt nečekala.
A není to úplně pochvala...
Absolutně špičkový čtení.
Autorovy znalosti jsou nepřekonatelné a všestranné, a ty z oblasti umění mě zaujaly už před třiceti lety při čtení "Dolarovky".
Tuhle knihu jsem naposledy rozhodně nečetla.
Tentokrát o hvězdičku míň, protože mě v knize nemile zaskočilo pár ošklivých hrubek, protože mě nebaví knihy z amerického prostředí s tupými šerify, protože jsem zápletku a její řešení odhalila až příliš brzy, protože mě nepřekvapilo, že otcem není ani jeden ze dvou potenciálních...
Teda ani se mi to nechce domýšlet, ale tuhle knihu jsem spíš dočetla jen abych ji dočetla :-(
Dabi je děsnej kecálista, navíc neuvěřitelně neohroženej...
Zápletka je dost překombinovaná, kulky nepřátel příliš pomalé.
Přesto mu padne do života i do náruče filmová star.
Klišé jako kráva.
Akorát že mě to bavilo :-D
Pěkná ptákovina - tedy myslím tím začít číst sérii od druhého dílu... ale musím si počkat.
Ale jinak už mám v ruce třetí a jsem natěšená :-)
K ději jediný, trošku mám pocit, že tam zůstala lehce nedořešená ta prvotní zakázka na hledání pana Blancharta, respektive nějak moc rychle to bylo vyřízeno.
Jo a trošku jsem taky nedávala to ovládání plachetnice, holt nemám kapitánský zkoušky a neumím to ocenit. Ale při obratech - "...odvázal dinga, spustil ho do vody a přivázal k zádi, poté dinga znovu uvázal na střechu kajuty..." - jsem se bavila, protože jako ženská znám dinga pouze coby australského psa :-D
No, že bych z toho byla nějak fatálně urvaná či dojatá, tak to vážně nejsem.
Takový románek, byť poměrně čtivý, pro zhrzené ženy, předvídatelný, zdlouhavý, se šťastným konečkem.
A zprzněný nečeskými obraty.
Absolutně skvělý politicko-špionážní román. Kniha nejméně tak desetkrát lepší než Kmotr. Kterého by, mimochodem, nebýt nedostižného filmového zpracování znalo jen pár fajnšmekrů.
Tahle kniha není klasické bum-bum-prásk, prostě je třeba použít mozek.
Takové letní a ne příliš náročné čtení.
Musím říct, že mě mnohem víc zaujala kniha Já, Vincent od Jiřího Žáka.
Jsou dny v životě lidským... kdy je asi nejlepší varianta strávit ho s Forrestem :-)
Ale je to marný, film je o chlup lepší :-)
I když jsem si bohužel první díl musela jen domýšlet, tak i jako samostatný příběh to bylo skvělý, skvělý, skvělý.
Autor patří mezi mé top od roku 1989 :-)
Ellery Queen mě vždycky bavil. Ani tenhle příběh není špatný. Ale rozhodně jsem nepocítila závratnou touhu číst tuhle knihu někdy v budoucnu znovu.
Takže - dobrý, ale v knihovničcce nezůstává :-)
Mohla bych filozofovat...
Mohla bych se přetvařovat...
Ale prostě - tudy moje cesta nevede...
Ať tak či tak...
Mohla bych napsat - jak vizionářské...
Jak nápadité..
Jak filozofické...
Jak ironické...
Jak nadčasové...
Ale to všichni vnímáme.
Takže napíšu - smutný, smutný, smutný...
Kdo měl zájem na tom, že jsem se tak totálně zdeptala...?
Pokud prahnete po knize s dějem, pak sáhněte po jiné.
Okamžiky, střípky, fantazie, dohady, nápady, myšlenky... To vše se tiše prolíná s černobílými fotkami, kterým tisk tu a tam trochu ubral na zřetelnosti. Je zvláštní koukat těm lidem do očí a říkat si, jaký asi měli osud. Ne jen zamýšlet se nad okamžikem, ve kterém je fotoaparát zachytil, ale podumat, co se s nimi dělo dál. Dívka na schodech byla vyloženě uhrančivá.
Bylo to jiný a bylo to fajn. Přesně na studenou červencovou neděli :-)