iceVS komentáře u knih
Smála jsem se nahlas...
Ba ne... chechtala jsem se :-D
Absolutně skvělý spojení černého humoru, hrátek s češtinou a totální ulítlosti.
Hlásím se do fanklubu :-)
Po letech letoucích znova...
Vlastně úplně nedokážu pochopit, proč mám McBaina tak ráda, jeho knihy jsou plné opakovaného násilí na ženách, na nemohoucích, na zvířatech... přesně všechno, co je pro mě nepřijatelné... a stejně ho hltám jak kdysi v patnácti :-)
Přála jsem si aby se Eileen nic nestalo, ale věděla jsem, že to neklapne.
Meyerova paruka by asi vtipněji vyzněla ve filmu, ale i tak jsem se bavila.
Je mi jasný, že o prázdninách nebudu mít co číst, když už teď sahám do letních zásob :-)
Moje ztracené hodiny a dny a autorčiny roky...
Prvních 400 stran mě nebavilo vůbec, rozvláčná pojednání o každém nádechu a výdechu. Poté začala mít kniha jakýs takýs děj, ale nadšení z mé strany se prostě nekonalo. Knize by vůbec neuškodilo dramatické zeštíhlení.
Chápu, že je to zřejmě životní dílo a respektuji ohromné množství práce a sběru dat, ale spíš z toho cítím trochu megalomanii a opojení každým slovem.
Nepotřebuju si hrát na rádoby pseudointelektuála, abych dokázala říct, zda si mi něco líbí či nelíbí. A taky mám dostatečný klid na duši, abych to klidně řekla :-)
A Bert potkal Claire...
Vždycky mě u mcbainovek bavila ta soukromá linka detektivů. Seznámili se, vzali se, měli děti, měli problémy... nebo někoho vzala Smrt...
A to vše ne v jedné knize, ale po letech, po desetiletích.
Vlastně to nejsou ani tak detektivní příběhy jako spíš sága :-)
Když potřebuju únik od reality, hraje mi u toho Judas. Takže po knize jsem sáhla s nadšením.
Drogy, sex a rock 'n' roll...
No tedy oprava - bez drog je Rob přes 30 let a rock 'n' roll Judas úplně nehrají... :-D
Jo, tahle knížka je fakt jen o sexu a touze po něm, o frustracích, o lásce... Ale kupodivu, četlo se to samo, pohoršená jsem se nijak necítila.
K tomu pohoršení - a jsem ráda, že to nezmiňuji jako první - pohoršená jsem fakt byla z úrovně knihy. Pravopis pod úrovní třetí třídy, příčestí minulá, záměny mě/mně, protěžovat (!!!), Sharon Osbourneová, překlepy...
Škoda, suprovou knížku to hodilo o level někam jinam.
Největší nedostatek vidím v absenci dalšího dílu :-D
Příjemné čtení na jedno odpoledne. Řemeslně velmi kvalitní práce autorky. Věřím tomu, že je Osmany osobitý a hodný člověk. Ale přiznám se, že mě to sebestředné sebedojímání nijak neoslovilo. I nadále pro mě Osmany bude znamenat jen pár slov, Kuba, gay, předražené hadříky.
Žádné Ááááách, pouhé Hmmm...
...Víte, jediná věc, kterou nesnáším víc než lidi... jsou blbí lidi.
A jediná věc, kterou nesnáším víc než blbý lidi...
...jsou lidi, co předstírají, že jsou blbí...
Miluju tyhle útržky myšlenek, některé jsou geniální.
Série byla fakt špičková.
A líbil se mi 3DD!D komentář - přestože feministka ani tak moc nejsem :-D
Musím říct, že série Fatale je naprosto boží. A tenhle díl se mi zatím zdá nejpovedenější. Skvělý, nádherný.
...Něco viselo ve vzduchu. Jako ty prázdné chvíle mezi bleskem a hromem. Když se zdá, že se celý svět chystá puknout...
Naprosto dokonalý. I kdyby jen kvůli těmhle třem větám.
Nádherná, tajuplná, nebezpečná Jo...
Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Tři hvězdičky jsou relativně málo, čtyři hrozně moc...
Ten příběh je poměrně čtivě napsán, celé je to takové úpravné a lehce podbízivé, ale je to děsná limonáda ve stylu, kterak chudé děvče ke štěstí přišlo.
Zadoufala jsem, že by kniha mohla být o Christianu Diorovi, ale kdeže :-)
Josephinu jsem měla za takového nočního motýlka, poletujícího ve světle hvězd a neónů setmělou Paříží. Její špionážní práci jsem spíš vnímala jako rozhovory s vlivnými pány u šampaňského...
A ono to bylo úplně jinak...
A ještě navíc velmi příjemně a poutavě napsáno, krásnou češtinou, bez chybek a překlepů.
Moc povedená kniha.
Jako ryzí Středoevropanka jsem měla neodbytný pocit, že se mi kniha nebude líbit. Příliš jiná kultura, příliš jiná povaha, názory, prostředí.
A pak si mě kniha vtáhla do sebe, uchvátila a nepustila. Měla jsem pocit, že cítím chuť všech těch mexických jídel, vnímám vůni a barvu květin, oči mě bolely od výrazných vzorů na oblečení... Ta kniha je krásně barevná, byť bez jediné ilustrace.
A příběh Fridy a Diega - a všech dalších v tomhle divokém uměleckém vztahu - byl velmi poutavý. Měli divoký a nespoutaný vztah - a přesto člověk nedokáže nikoho z nich odsoudit.
Krásná knížka.
No... začnu asi pozitivy... není tam ani jedna pravopisná chyba, a to je v dnešní době takřka zázrak.
A asi se najdou zraněné a útlocitné ezodušičky, pro které tahle kniha bude balzámem.
Váhala jsem, zda to napsat tak, jak to cítím. Ale napíšu. Vnímám knihu jako neuvěřitelný blábol. Smatlaninu románku pro služtičky (a to prostě fakt nejsem) z předminulého století, nakombinovanou vílami, elfy, čarodějnicemi, Mordorem a brutálním neidentifikovatelným nářečím.
Dobroserná Květuška mě iritovala od první stránky, přesto jsem si dala tu práci a knihu dočetla. Zbytečně.
Knihu jsem vzala do ruky spíš ze zvědavosti. A dočetla na jeden zátah. Bavil mě formát i styl, je zde spousta fotomateriálu, takže postavy rázem dramaticky ožívají, máte k nim bližší vztah než pouze k jménům.
Je to velmi autentické, ošklivé, potvrzující, že člověk člověku vlkem...
Tápala jsem... sci-fi? fantasy...? příliš mnoho halucinogenů...?
Zkoušela jsem... Kam až je schopen autor ve své fantazii zajít. Kam až jsem schopná já dočíst.
Ale celou dobu mě to náramně bavilo.
Vsadila bych se, že autor zná mou nejmilejší literární sci-fi postavu - florofauna Bogo Bogo.
Jen jsem v rozpacích... Nenapadá mě jediný čtenář, kterému bych tuhle knihu mohla nabídnout... :-)