iceVS komentáře u knih
Pohlazení...
Knížka, po které je vám náramně příjemně.
Úplně se mi chtělo vzít ji znova od začátku :-)
Publikace tentokrát nutí více se zamyslet, není to jen prvoplánový nechtěný humor.
Ale tu a tam v duchu vidím ty vytřeštěné oči pozůstalých - tohle jsme si opravdu objednali...?
Celá série se mi moc líbí.
Má zásadní místo v mé soukromé knihovně :-)
A děkuji autorovi za osobní zmínku o tom, že dvě fotografie jsou z mého města :-)
Vdechnuto :-)
A stále (o(c)hromena) zpracovávám…
Mám pocit, že se u toho začínám kývat…
:-D
Nostalgie a smích v jednom.
Absolutně jsem se bavila.
V knize bylo asi úplně všechno, snad vyjma dobrovolně povinného dopisování s kamarády ze Sovětského svazu a řetězové dopisy :-D
Jako jediná ze třídy jsem nebyla jiskrou ani pionýrkou - z důvodu totální introverze mi to prošlo :-D
A pane autore - netuším, co je to za lesklou kulatou věc na straně 83 - to jsme ve škole neměli :-)
Když to není Carella nebo Maigret, tak se nějak nemůžu začíst :-)
Nečetlo se to úplně zle, ale nějak jsem nepobírala smysl té potřeby šokovat mysteriózními vraždami kdysi běžnou politickou realitu.
Víc než dějem jsem byla šokovaná spíš pojetím češtiny a gramatickými nedostatky, bohužel...
Vcelku velmi příjemné čtení, kniha se mi líbila víc než Holky se čtečkou.
Už i proto, že hlavní hrdinka jednala tak nějak uvěřitelněji. Ale přestože se mi příběh líbil, nedokázala jsem se do něj úplně ponořit - a vím proč.
Prostě nejde mi to, když vím, že knížku psal chlap :-)
Byť ji napsal hodně dobře :-)
Skvěle vystavěná pohádka :-)
Na něco jsem byla ochotna přistoupit a ne se vším se mi chtělo souhlasit, ale při čtení jsem se bavila a hlavně - pořád jsem chtěla vědět, jak to autor povede dál.
Pro mě nejlepší a nejchytřejší autor široko daleko :-)
Špionážní román ano, i když že by byl nějak supervtipný, to mi úplně nepřišlo. A že by byly záznamy z jednotlivých zasedání nějak závratně strhující, či slibovaná akce za akcí, to jsem tedy ten pocit taky neměla.
Poměrně čtivé, bombastické (jak slibují anotace na obálce) ne.
Autorův styl mám ráda, předchozí knihy se mi moc líbily. I zde jsem byla zpočátku nadšená, vypadalo to na super román. V půlce se z příběhu stal románek pro služtičky a závěr byl tak nějak totálně prvorepublikově celuloidový.
Ač mám vlastně - a poněkud proti své vůli - s hlavní hrdinkou moooc společného, nějak jsem nesouznila. Asi, že mi není dvacet :-)
Asi jako před pár lety u Hájíčka, když se chlap snaží psát za ženskou, vyjít to nejspíš nemůže.
Takže - jako román pro ženy dobrý, no, jako román ze života u mě nadšení nebudí.
Já nevím proč, vybavil se mi Robbie Coltrane v seriálu Bedna :-D
- Hvězdička dolů za podříznutého retrívra a všechna další mrtvá zvířata v ostatních knížkách
- Hvězdička dolů za opakovaný názor, že žena nad 170 cm výšky a váhy pod 60 kg je zavalitá
- Hvězdička dolů za tvrzení, že Britney Spears, Christina Aguilera, Jennifer Lopez či Backstreet Boys jsou rockové hvězdy
- Hvězdička dolů za téma, které se mi absolutně nelíbilo a autor to zbytečně "dojil"
Nikdy bych nevěřila, že to napíšu, ale tenhle McBain se mi absolutně nelíbil :-(
Už jen kvůli tomuhle odstavečku... :-D
"Ollie rád tu a tam používal slovo negr, protože byl přesvědčený, že to svědčí o jeho tolerantnosti, i když si uvědomoval, že tím popudí barevné spoluobčany, kteří dávali přednost názvu černoch nebo Afroameričan. Trvalo mu dost dlouho, než se naučil používat slovo negr místo "černá huba", a tak když to chtěj porád měnit, ať mu vlezou někam."
Zmařený život jednoho a zmařené životy těch, co se na tom před věčností podíleli.
A prapodivně zamilovaný Bert. A zlobivá malá April. Vždycky mě zajímalo, jak budou dvojčata vyrůstat.
Takovej zvláštně posmutnělej příběh.
Moc hezký a chytlavý název.
A výstižný.
Akorát v mém případě trefa mimo, gangy černé, bílé i hispánské jsou mimo mé chápání :-)
Dvě vraždy pro sedm dolarů a padesát centů.
A nádherně šílená stařena :-)
Mohlo mě napadnout, že kniha s názvem Nerozhodnost nejspíš nebude velkej akčňák.
Spíš takový psychohrátky.
Bohužel jedna z těch, které podruhé do ruky brát nemusím.
Asi i vím proč. Detektivové se tam čistě jen mihli. Většina děje se odehrávala v hlavě přitroublého venkovského balíka-mamánka.
"Odešel?" zeptal se Meyer.
"Byl odejitej," řekl správce a dal se znova do smíchu.
"Někdo ho někam poslal?" zeptal se Meyer.
"Do Castleview."
"Do basy?"
"Baže do basy," řekl správce.
"I kruci," řekl Meyer.
Kochám se :-)))
Tenhle příběh byl zvláštní. Byla to lehká indispozice autora, anebo únava detektivů?
Zřetelné indicie, které ignorovali, byť je nemohli nevidět a okamžitá vůle případ zařadit mezi nevyřešené...
Ale co moc mě baví, to je ta autorova tichá fascinace počasím a ročním obdobím. Nepatrně párkrát zmíní, že je duben a jaro v rozpuku a jsem naladěná jarně. Když si párkrát přečtu o detektivech utrápených horkým létem, je mi teplo. Při zmínce o dešti a zimě beru do ruky deku a horký nápoj :-)
Vždycky mě tím obalamutí :-)
Skoro bych řekla, že v těch kraťoučkých povídkách ještě víc vynikne soukromí jednotlivých detektivů.
Bavěj mě, kluci jedni... :-D
Bez Carelly pro mě není léto :-)
A vůbec mi nevadí číst díly na přeskáčku.
McBain mě neuvěřitelně baví. Nejspíš proto, že jeho knihy jsou živé, líp to říct neumím. Prostě mám pocit, že děj se odehrává právě teď, nikoliv před více než šedesáti lety.
Umím si Carellu a spol. představit s mobily v ruce a počítačem na stole, ale oni to vůbec nepotřebují :-D